Orme, Le - L'aurora delle Orme (1970)

Při pohledu z okna mám dojem, že už si léto definitivně balí kufry a tak mám víc než dobrý důvod pustit si něco pozitivního. Něco proti trudnomyslnosti a album L´AURORA DELLE ORME je pro takovou příležitost jako stvořené. Tato osmatřicet minut dlouhá kolekce singlů a raritních nahrávek, které kapela spáchala v šedesátých letech na mě totiž působí, jak živá voda.

Některé skladby jsou skutečně staré, jak samo hnědé uhlí. Pop podává si ruku s ranným beatem, hudba je to velice melodická, tu a tam s nezbytným a melodramatickým podmazem smyčců. Tak trochu cukrkandl, což je pro tuhle éru typické a asi ne každému to půjde pod nos. Pár písniček je tu ve dvou verzích, v libozvučné italštině i anglicky a na to, že se z téhle kapely co nevidět vyklube art rocková hvězda by si asi nikdo nevsadil ani zlámanou grešli... Jenže na samotném konci desky nacházejí se dva Emersonem a The Nice inspirované kousky, Concerto n. 3 a Blue Rondo a la Turk. Tady už je naznačený nový směr, cesta, kterou se Le Orme vydali a která ústí na legendárním albu Collage.

Fajn muzika, která poslouchá se fakt dobře. Recept na dobrou náladu. Mé hodnocení je podobné, jako v případě debutu AD GLORIAM, tedy mezi dvěma a třemi hvězdičkami. Rád bych však obě desky od sebe nějak rozlišil a protože debut připadá mi zásadnější, pestřejší a barevnější, sundám ten půlbodík dolů.
reagovat