Diskuze
Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Dojmy z koncertov |
loutkář Cvak - 07.02.2023 13:10:01 #
|
Včera kolem sedmé večer jsem na ulici potkal někoho, kdo mi silně připomínal Alexe Thomase, bubeníka, který v ČR vystupoval s Annou Calvi a v roce 2013 jednou s Johnem Calem. V následujícím roce se ke Caleovi vrátil Deantoni Parks (dříve mj. 2003) a Alex zmizel. Deantoni ke Caleovi patří víc než kdokoliv jiný, ale už na té včerejší ulici mě začalo nahlodávat, že co kdyby to opravdu byl Alex... ...aneb John Cale v liverpoolské Philharmonic Hall, 6. 2. 2023. Tohle není recenze, psát recenze je nad moje schopnosti, snad jen pár střípků, které možná budou a možná nebudou nezasvěceným dávat smysl. Když jsem vstoupil do sálu, prohlédl si strop (a hlavně strop) a výzdobu, stočil jsem pohled na pódium a ... na basovém bubnu jsou písmena AT. Iniciály koho? Alexe Thomase. Takže přece! Abych to vysvětlil: Deantoni Parks je nejlepší bubeník, jakého jsem kdy viděl a uvidím, ale s Calem prostě víc a víc hraje na klávesy (samply), dřív jen jednou rukou, v poslední době velmi často oběma, samozřejmě na úkor samotného bubnování. K novodobému Caleovi to sedí, ale člověk si přeci jen říká (třebaže nerad nahlas), že by rád občas nějaký ten rokenrol. Po těch letech mě nenapadlo, že Calea ještě někdy uvidím bez Deantoniho, proto jsem tomu člověku na ulici zprvu nevěnoval příliš myšlenek. Alex má oproti Deantonimu víceméně standardní soupravu, doplněnou menším modulárním syntezátorem po své levici. Taky se k němu často uchyloval, ale oproti Deantonimu se samplerem jen nepatrně. Koncert otevírala Manu Grace, Jihoafričanka patrně usazena tady (?), každopádně zastupovaná stejnou agenturou jako Cale. Loňské koncerty zahajovala Lizzie Reid, která střídala akustickou kytaru a klávesy. Manu Grace také vystupuje sama, ale má za sebou hromadu samplů a střídá elektrickou kytaru s baskytarou. Tohohle konceptu se Cale drží už delší dobu – když už předskokan, tak jednočlenný, snadný na úklid atd. Je to spíš nutné zlo, nerad to přiznávám. Obě (a jiní v posledních letech) jsou určitě ve svém oboru skvělé, ale před Calea se nehodí (nakonec co se před něj hodí?). Takže Cale. Přišel na pódium snad na minutu přesně v avizovaných devět, po půlhodinové přestávce od konce setu předskokanky, a začal s Jumbo (in tha modern world), písní původně vydanou jako samostatný singl v roce 2006, tedy její novou verzí, kterou hrál už při těch čtyřech říjnových koncertech. A pak střídal staré "hity" s písněmi z nové desky Mercy (leden 2023). Moonstruck, Mercy, Night Crawling, Pretty People, Noise of You, Out Your Window, toť novinky, ze sedmdesátek Guts, Cable Hogue (jediná píseň, při níž opustil pohodlné místo za klávesami a hrál na Stratocastera) a Half Past France (v radikálně přepracované verzi), z osmdesátek Villa Albani, z nultých let kromě Jumbo ještě Wasteland (rovněž ničím nepřipomínající původní verzi), k tomu všemu ještě novou verzi Rosegarden Funeral of Sores (1980), kterou záhy po původním vydání proslavila kapela Bauhaus (a mnozí si myslí, že je jejich). Z nové desky bych uvítal víc, snad všechny až na jednu dvě písničky – ty by v albové podobě naživo nefungovaly, musel by je zásadně přepracovat ... což by ale určitě šlo. Skončilo to po necelých devadesáti minutách, tak jako říjnové koncerty bez přídavku (byť na tištěném setlistu byl, ale toho se Cale nikdy nedrží). Nechce se mi teď vyzdvihovat nedostatky, něco tam bylo, ale Cale naživo pro mě i měsíc před jednaosmdesátinami zůstává tím nejlepším, co má běžný člověk možnost zažít. Oproti říjnovým koncertům vypadal lépe (odpočatěji? nebo spíš celkově jiný člověk), možná je to tím, že jsem z balkonu měl sice dokonalý výhled, ale přeci jen na značnou vzdálenost, možná to tak opravdu je. Každopádně vyplatilo se, kvůli covidu až napotřetí, ale vyplatilo. Uvidíme, co přinesou další koncerty. ... Zapomněl jsem představit kapelu? Ještě hodinu před koncertem bych řekl, že je to zbytečné, ale ten bubeník mě vykolejil, přesvědčil o opaku. Tedy Dustin Boyer na kytaru (od 2005, Caleův nejdlouholetější spoluhráč), Joey Maramba na baskytaru se smyčcem i bez smyčce (od 2011), a staronový Alex Thomas, jediný Angličan v kapele, na bicí a syntezátory (dříve 2012-13). Tohle byl první z devatenácti koncertů, které plánuje Cale k nové desce odehrát. Největší turné za deset let. Tak uvidíme, uvidíme. Snad to zdárně zvládne alespoň do Prahy: Divadlo Archa, to divadlo, které v roce 1994 otevíral, 1. 3. 2023. Jeden z posledních koncertů před uzavřením Archy. Kruh se uzavírá... Setlist se nejspíš bude měnit z koncertu na koncert, takhle to bylo v L'poolu: 1. Jumbo 2. Moonstruck 3. Rosegarden Funeral of Sores 4. Mercy 5. Night Crawling 6. Pretty People 7. Wasteland 8. Guts 9. Noise of You 10. Cable Hogue 11. Half Past France 12. Out Your Window 13. Villa Albani |