Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Dojmy z koncertov

loutkář Cvak - 08.03.2023 12:19:41 #

Asi nemá smysl snažit se to popsat nějak podrobněji, ztratil bych se v tom, v lepším nebo horším případě by to zabralo několik stran. John Cale v mnichovské Muffathalle, 5. 3. 2023. Opět: tohle není recenze, atd., viz níže. ... aneb co se od Liverpoolu změnilo a nězměnilo. Tedy v rychlosti, jen pár nepodstatných bodů, aby to podstatné mohl popsat někdo, kdo byl v Praze. 1. Intro drone – tu silnější, tu slabší. Takový ten úvod, který na albu Circus Live předchází úvodní písni, tentokrát ne smyčcový, ale varhanní (Vox Continental). Jde o nahrávku Sun Blindness Music (1967) pouštěnou ze záznamu a dokáže mít obrovskou moc. Takovou, že ne každá kapela si něco takového může dovolit pouštět, protože by úvod mohl být silnější než ona sama. >> odkaz 2. Projekce. Abigail Portner měla v době prvních koncertů závazky jinde a vynechala je. Když se to stalo posledně (2018), náhradník dokázal basákovi změnit jméno. Taková tragédie to tentokrát nebyla, ale přece. AP má jisté zkušenosti a dokáže reagovat, ne jen promítat videa tak, jak je někdo jiný připraví. 3. Setlist. Setlist se měnil, ale v zásadě byly dva rozdílné základy, jeden do Amsterdamu, druhý po Amsterdamu s tím, že vždy docházelo k drobným proměnám. 4. Přídavky. Pár jich bylo. Při většině koncertů. Nejčastěji Heartbreak Hotel, někde Close Watch (to není Johnny Cash) sólově bez kapely, jinde I'm Waiting for the Man od té staré kapely a jednou Pablo Picasso / Mary Lou. 5. To se nezměnilo a nedalo se to očekávat a nevadilo to. Na kytaru většinou jedna, někdy žádná, a asi dvakrát dvě písně. Caleův styl je jedinečný, ale bylo vidět, že je to pro něj únavné a po kytarové skladbě měl problém se dostat zpátky do formy. Je mu 80 (zítra 81). Kytaru už by mohl nechat kytarou, koupit si židli, snížit klávesy, aby nemusel stát (protože i to je únavné), a hrát jako osmdesátiletý. Pomohlo by to. Asi. Že už nehraje na violu jsem rád. 6. Propagace se taky nezměnila. Kde byly plakáty v Lipsku s poloprázdným sálem? A co Paříž? Londýn? Počet dobře umístěných plakátů za celé turné (tedy v den koncertu nebo den předtím a na frekventovaných místech) by šel spočítat na prstech obou rukou. Deset plakátů na devatenáct měst? O moc víc ne. (Samozřejmě není čas projít celé město, ale x kilometrů denně přece.) Vyprodaná byla Praha, Antverpy, Vídeň (to byl malý jazzový klub), Mnichov a na poslední chvíli snad Amsterdam. 7. Nepřekvapivě žádný merchandise po celé turné. Cale má nové album a Domino není schopné zajistit člověka, který by hodinu před a hodinu po koncertu prodával cédéčka, vinyly, trička a cojávímcoještěbysilidikoupili. Ve větších městech je deska dostupná v obchodech, ale větších měst moc není. 8. Změnil se počet písní z nové desky. Při prvním koncertu šest, pak většinou pět, nakonec čtyři. Místo nich dostaly prostor dvě další písně z alba, které právě slavilo padesáté výročí. Škoda, ano. I ne. Protože cokoliv hraje, hraje jinak. Ale přece... 9. Fanoušci si to užívali, Cale si to užíval, kapela si to užívala, obzvlášť basák, z něho to srší, ale i ostatní, o nic méně. Že někdo chtěl jiný výběr písní, že někdo chtěl Calea vzor 1973, někdo jiný 1984, další 1992 nebo 2006, nic z toho nejsou důvody k negativitě. Že někdo říká, že zrovna ten a ten koncert z tohoto turné byl ten nejlepší, jaký kdy od Calea dostal, je sice svým způsobem scestné, ale o to sakra jde: pokud to tak lidé cítí, co víc si přát? 10. Nechci srovnávat Calea vzor 2023 s Calem vzor 2006 (dostupném na živáku Circus Live), ani s Calem vzor předpandemie 2020, nechci ho srovnávat ani s Calem vzor 2022, protože tam očividně a ušislyšně něco nebylo v pořádku. Pořád má neuvěřitelně silný hlas (byť to třeba asi na YouTube nevyzní), pořád je jedinečný, pořád dokáže ze dne na den píseň proměnit a zní to skvěle. (11. Nejdelší koncert byl v Praze! Vídeň sice rekord nepatrně překonala, ale......... Ještě k té Vídni: ten vztek v Half Past France [už tak skvělé, skvěle předělané] byl k nezaplacení. Že bych stál v první řadě?) Setlist z Mnichova: 1. Jumbo 2. The Endless Plain of Fortune 3. Night Crawling 4. Style It Takes 5. Moonstruck 6. Rosegarden Funeral of Sores 7. Mercy 8. Ghost Story 9. Out Your Window 10. Wasteland 11. Cable Hogue 12. Half Past France 13. Hanky Panky Nohow 14. Villa Albani 15. I'm Waiting for the Man A kdo že tam tedy byl? JOHN CALE (zpěv, klávesy, el. kytara) hrál kdysi s Johnem Cagem a Siouxsie Sioux, ale to už je dávno. DUSTIN BOYER (el. kytara, samply, vokály) s Calem hraje od roku 2005, a když nejsou na turné, denně s ním nahrává ve studiu. JOEY MARAMBA (baskytara, vokály) s Calem hraje od roku 2011 a na první společné turné ho tehdy slavně nepustili přes hranice. ALEX THOMAS (bicí, syntezátory, vokály) s Calem odehrál turné v letech 2012 a 2013 a mihnul se na albu M:FANS (2016). ABIGAIL PORTNER je sestrou Davida z Animal Collective a s Calem pracuje od roku 2014, videoklipy, vizuály. -- Co přinese červen?