Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Dojmy z koncertov

Pegas - 10.03.2023 20:26:39 #

Leprous + Kalandra, Monuments Praha, Palác Akropolis, 8.3.2023 Přidávám pár dojmů ze středečního koncertu Leprous v Praze v Paláci Akropolis Na stejném místě jsem už jednou byl na Riverside, takže jsem věděl, že zvukově to tam může být hodně dobré (i když předkapela tenkrát nebyla moc dobře nazvučená a než nastoupili Riverside, měl jsem z toho obavy). Tentokrát jsem ale nešel do přední části a usídlil se kousek před placem pro zvukaře, což je tam ale stále relativně blízko, takže je dobře vidět. Časový rozvrh se v podstatě držel oznámeného plánu, žádné zdržení, jenom vždy nutná pauza na přípravu pódia pro další kapelu, odhaduji kolem 20 minut. Předkapely obecně spíše nemám rád, tady to bylo tak napůl. První nastoupila o půl sedmé formace Kalandra, o které jsem dříve neslyšel, jenom jsem si prošel pár skladeb a zjistil, že to by mohlo být zajímavé. Ale že to bude tak moc hezké, to jsem nečekal a byl jsem opravdu mile překvapený. Kapelu tvoří čtveřice muzikantů z Norska a Švédska a Kapela je asi z Norska a jejich hudba je vychází ze severského folklóru s prvky popu a rocku, je silně melancholická a atmosférická, zároveň melodická a často chytlavá a v zajímavých aranžích, rozhodně ne jenom nějaký akustický folk. Zajímavé je, že mají dva kytaristy plus bubeníka a žádnou baskytaru ani klávesy. Silnou devizou je charismatická zpěvačka s andělsky čistým hlasem, která s ním dokáže výtečně pracovat a znít křehce i silně. V jedné instrumentálce (nebo to bylo nějaké delší intro?) vyměnil jeden z muzikantů kytaru za jakýsi roh a rázem z toho bylo zase trochu něco jiného. Kalandra má na svém kontě jedno pár singlů, jedno EP, jedno plnohodnotné album a ještě asi soundtrack k počítačové hře (ten jsem neslyšel). Kromě té instrumentálky (asi) byly skladby pochopitelně vybrané z desky The Line a krásně ukázaly různé tváře jejich tvorby, každá skladba jiná, ale krásně na sebe navazovaly a celkově postupně gradovaly. Zvuk byl docela dobrý, občas se mi zdálo, že moc neslyším jednu z kytar, ale celkově spokojenost a hlavně se mi to fakt líbilo, klidně bych je poslouchal dál a ani samostatný koncert by nebyl marný. Škoda, že tam neprodávali CD, nebo jsem ho přehlédnul (po koncertě už jsem se u stánku nezastavoval). Předpokládám, že pro většinu přítomných to bylo také první setkání s Kalandra a rozhodně si hned získali pozornost a sklidili zasloužený aplaus po každé písni. Další na řadu přišly Monuments, o kterých jsem také nic nevěděl. Myslel jsem si, že jsem si od nich něco poslechnul pár ukázek jen tak z rychlíku a usoudil, že to by šlo. Ale buď si to s něčím pletu, nebo jsem trefil zrovna ukázky, které nebyly zrovna reprezentativní. Přišlo totiž peklo a já se ocitnul na koncertě, kde bych nikdy nechtěl být. Uřvaný přetechnizovaný metal/hardcore, chaos, ve kterém jsem se celou dobu snažil něčeho chytnout a identifikovat, co se hraje. Zpěvák střídal melodický hlas (který se ztrácel) s nesrozumitelným řevem v různých odstínech. Z hudby šla velká agrese a nedokázal jsem ocenit vůbec nic z toho, co se na pódiu i pod ním odehrávalo. Zároveň to mělo velkou energii, ale víte co, když si šáhnete do zásuvky, také dostanete plno energie a není to nic příjemného :-). Hodně lidí si to fakt užívalo a klepači a skákači se vyřádili a já byl jenom rád, že jsem po první předkapele neuskutečnil myšlenku na přesun blíže k pódiu. Protože vytipované místo by bylo zhruba uprostřed vzniklého, tzv. mosh pitu, nebo jak se té bláznivině říká, a to bych se teprve divil, protože bych na rozdíl od jiných ustupujících netušil, co se chystá :-). Naštěstí jsem byl v bezpečné vzdálenosti a vlastně ani nevím, proč jsem si nešel odpočinout do předsálí (což by se později ukázalo asi jako velmi prospěšné). I když to nechápu, musím uznat, že kapela na sebe od začátku strhla pozornost těch, kterým její hudba vyhovuje a asi se nejedná o neznámou kapelu, přeci jen hraje už nějaký ten pátek a na svém kontě má několik alb. Vždycky mě ale na rockových koncertech fascinuje, jak si i znalí dokáží užívat hudbu, která se v tom hluku ztrácí. Bylo to hodně hlasité, ale nebyla to taková ta zvuková koule, tady to šlo prostě až moc nadoraz. I když mě zpěvákův převládající řev vůbec nezaujal, měl hlas i v těchto polohách asi dost pod kontrolou, což asi také není žádná sranda. Muzikanti si to užívali, dost diváků také, já byl mimo. Za mě byla tohle volba mimo a místo Monuments bych bral všema deseti nějakou stylově odlišnou kapelu (nebo bych je vynechal úplně, ostatně původně byla oznámená jenom Kalandra). Když po skončení fanoušci skandovali „one more song“, říkal jsem si jen to ne a hřálo mě vědomí, že u předkapel (no vlastně ani u hlavních) se na tohle nehraje a vymezený čas je jasně daný. Doma jsem si pustil asi dvě skladby v původní studiové podobě a je zajímavé, jak to zní hodně jinak. Ne že bych se stal fanouškem, ale hudba z desky byla mnohem snesitelnější na orientaci, řev mě nezaujal ani z desky, ale ty čistě zpívané pasáže působili normálně. Naživo to bylo mnohem tvrdší, hlasitější, agresivnější a otravné. Zase tedy nutná pauza na přípravy a kolem čtvrt na devět se zase setmělo a nastal čas pro Leprous. A žádná vypalovačka na úvod, naopak velmi pomalý až ambientně elektronický rozjezd Have You Ever? A byla to bomba. Hned od začátku luxusní zvuk (pověst nelhala), který je pro hudbu Leprous tak důležitý. Jak se přidal Solberg se svým specifickým zpěvem také krásně slyšitelný, uši a srdce zaplesaly. Netrvalo dlouho a ukázalo se, že i v hlasitějších a tvrdších částech to nebude na úkor kvality zvuku. Bicí často rvou uši, zde i ty rázné údery zněly parádně, a to do toho bubeník jde hodně silově. Famózní byl i zvuk kytar, kdy byly snad rozeznat jednotlivé struny a celkově zvukové detaily, tolik toho snad není slyšet ani při poslechu desky přes sluchátka. I doprovodný vokál byl krásně čitelný a srozumitelný. To bylo neuvěřitelné. Proč to někdy jde na jedničku a proč jsem často z ozvučení zklamaný, slyšíme výmluvy na akustiku sálů a hal…? Evidentně to není jenom prostorem, ale i prací zvukařů a zde to bylo na jedničku. Jediné drobné připomínky ke zvuku snad jenom k tomu, že Solberg se mi zdál trochu stažený, ale ne že by nebyl slyšet, jenom bych čekal, že bude ještě o trochu víc nahlas. Jeho hlasový projev byl naživo stejně skvělý jako ve studiu, neuvěřitelné, co dokáže odzpívat. Na turné doprovázel Leprous i hráč na cello, což je fajn, ale ten byl podle mě fakt zastřený a když už byl víc slyšet, nevím, jestli to byl on, nebo to bylo ze syntezátorů. Kapela je na tom po technické stránce bez chybičky, neuvěřitelně šikovná a sehraná parta a všechno klapalo, jak mělo. Po vizuální stránce to bylo také fajn, žádná bombastická show, ale velice efektní hra světel a mlhy, k tomu v pozadí jednoduchý obrys pyramidy z obálky poslední desky z ledkových pásů, několik dalších pásů po stranách. Muzikanti vystupovali často jenom jako siluety. Dohromady s hudbou povedená práce. Jedna skvělá skladba střídala druhou, největší prostor patřil deskám Aphelion a Pitfalls, což jsem vítal, párkrát se šlo více do minulosti. Na setlist jsem se trochu díval předem, ale kapela ho v průběhu turné dost obměňuje, tak snad na každé zastávce je alespoň částečně jiný. Došlo i na moje oblíbené Alleviate a Castaway Angels a to byl zážitek, přídavek tvořila monumentální The Sky Is Red, ke které jsem si nejprve hledal trochu cestu, než jsem ji docenil, nyní jsem se na ní těšil. V jednom okamžiku jsme měli dokonce možnost zvolit si jednu ze čtyř nabídnutých písní, hlas lidu jednoznačně určil Restless z druhé desky Bilateral, kterou jsem neznal. Ale většinu ostatních i starších jsem alespoň trochu poznával, a to je vždycky lepší. No, jenže zhruba s Restless nebo následující Out Of Here, to už nevím přesně, to pro mě byla konečná zážitku. Najednou jsem pocítil, že na mě jde nějaká slabost a zavelel jsem si k ústupu a stažení do zadní části, abych si sednul. Kdybych udělal dva kroky dozadu a opřel se o hrazení u zvukařů, udělal bych asi lépe. Jenže já se vydal po tmě davem ke stěně nevelkého sálu, ale už cestou jsem cítil, že je zle, začal jsem ztrácet vidění, nějak jsem se dopotácel ke stěně, to už jsem moc nevnímal a chtěl jsem pokračovat dál dozadu a v tom jsem sebou seknul. Což mě ale asi zároveň probralo a klečel jsem na koleně. Vlastně ani nevím, co se odehrávalo, ale bylo to jenom chvilkové, vzadu jsem si chvíli sednul a už bylo lépe, vím, že hráli Slave a bylo mi to jedno. Poblíž stojící dívka mi nabídla pomoc a potom mi donesla vodu, ani nevím, jestli jsem jí poděkoval, mám to celé takové zamlžené. Po skončení, když už se odcházelo, tak se mě ještě někdo také ptal, jestli už je to dobré. Zbytek jsem tedy odseděl vzadu a moc neviděl, pak už jsem stál opřený o zeď, nicméně koncert už jsem tolik nevnímal. Bylo fajn, že tam profukoval chladnější vzduch, ale předtím uprostřed jsem neměl pocit, že by tam bylo přetopeno, vydýchaný vzduch, nebo velká mačkanice… Ale aspoň jsem zjistil, že i vzadu v rohu byl zvuk stále parádní. Celou záležitost přikládám mojí celkové únavě a ještě oslabení z nějakého bacilu, co na mě asi minulý pátek náhle vlezl, ale po víkendu už mi bylo dobře. No, stalo se a doufám, že podobné zážitky už nebudou. Koncert končil zhruba v deset, jak bylo oznámeno. Cesta na vlak a potom domů už bez komplikací, kromě toho, že jsem měl na trase o obou vlaků částečné výluky, takže se přesedalo na autobusy, ale vyšlo to, že jsem nemusel jít ještě deset kiláků pěšky, což byla nouzová varianta (a kdyby nepršelo, tak bych asi i šel) místo čekání na další spoj. I s tou mojí nehodou jsem si stihnul užít Kalandru, znechutit Monument a zůstat čumět na umění Leprous. A vřele je naživo doporučuju všem, hrají u nás docela často, tak doufám, že si je dám ještě někdy znovu a už od začátku do konce. Setlist Leprous: Have You Ever? The Price Illuminate Salt On Hold Castaway Angels From The Flame Alleviate Restless Out Of Here Slave Below Nighttime Disguise --- The Sky Is Red