Diskuze

« další předchozí »

Antony - 02.07.2023 15:29:03 #

Ano, u nezkušených rétorů tomu tak bývá. A proto schopnost releventně odpovědět na otázku "proč", tedy opatřit náležitě "čím", považují za třetí, nejvyšší stupeň poznání.  Ten, kdo na tom stupni není, řekne "nóóó, éééé., nóó je to dobrýý.." Takže odpovídá prvním stupněm, na něm se zastavil. To platí pro naprostou většinu lidí. Argumentace kruhem, komunikační faul. Ono vůbec je dobré lidi podrobit zkouškou položením otázky "proč konkrétně?". Velice často i největším suverénům dojdou slova, neboť už nestačí laciné fráze. Aplikoval jsem svůj přístup mnohosetkrát ve psané formě. Archivy jsou plné. A vývoj, ano na ten dbám neustále. Každá recenze je literání výzva. Psát je podle jednoho schematu pořád dokola blbě, to bych považoval za příznak demence. Ještě dodám, že v rámci literární licence je příjemné občas stanovená pravidla překračovat, neboť i takto se dá posunout. Vlastně si můžu dovolit víc, než profi žurnalista, proti němu mám daleko vice volnosti. Mimochodem, při prvním uveřejnění mé Úvahy subjektivně objektivní, se našel pošetilec, co odpověděl sáhodlouhým monologem, že já ničemu nerozumím a on sám píše objektivní recenze, protože tak je to jedině správně. Ve svém rozhorlení zapomněl uvést jediný argument, jen vykřikoval nepodložené fráze. Když jsem se jej zeptal, jak na to přišel, zopakoval svůšku týchž zacyklených frází, bez jakékoli schopnosti obhájit svůj názor. Tohle je sice poměrně vzácný typ tvora, ale jsou i tací, co svoji pomatenost staví na piedestal. Byl k popukání. Zaslepil sám sebe, prokazovat nic nemohl, neuměl, nepotřeboval.. Zlatí studenti, ti se dají vzdělávat, mají před sebou mnoho otevřených horizontů. V rámci přípravy pro přijetí na vysoké školy s nimi často řeším způsoby psaní konkrétních literárních útvarů a je to i pro mne velká škola, když zjišťuji, jaká kritéria musejí být dodržována. Domnívám se, že např. zkoušku znalosti českého jazyka na úrovni C1 by zvládly jen jednotky procent naší populace.

Judith - 02.07.2023 14:50:12 #

Je pravda, že já to znám hlavně od studentů. "Proč" je prostě vyhodí z konceptu, neřeknou nic. Položena do pléna otázka zůstane bez odezvy, cílena na konkrétního člověka vyvolá rozpaky, šiš já nevím, někdy až pocit zpochybnění prožitku (člověk začne přemýšlet, jestli se mu to vůbec líbí, což není otázka k přemýšlení). Po "čím" začnou svoje vnímání reflektovat. Na chvilku upřou pohled na něco, co vidí jenom oni, trochu jakoby do dálky a spíš nahoru, nebudou se u toho určitě hrbit (viděla jsem to fakt stokrát), pak začnou mluvit. Účinek otázky je zkrátka jiný - podle mých zkušeností, jak píšu.  Tvůj přístup mě určitě zajímá a docela ráda bych ho častěji viděla aplikovaný... ale pořád to pro mě bude jeden přístup, který není snad ani pro tebe definitivní (kde by pak byl neustálý vývoj?) a tudíž jediný správný. Takhle uvažovat prostě neumím a asi ani nechci. P. S.: Byla ode mě blbost stavět rozdíl těchto otázek (proč / čím) do těsné souvislosti s citátem (myslím, že je to citát) o "správných" otázkách - nejde mi o to, že jedno z toho je správně a druhé špatně, jestli jdeš do otáček kvůli tomuhle.

Antony - 02.07.2023 14:28:31 #

Otázka 8. Je rebélia na niečo dobrá? Krátka odpoveď: Áno - dvíha nam sebevedomie. Můj koment: Ovšem kromě toho atavisticky zvednutého sebevědomí je z hlediska uměleckého díla samoúčelná a zhoubná. Samoúčelná v krátkodobém horizontu, zhoubná v dlouhodobém.

Antony - 02.07.2023 14:18:08 #

Průběh poznávání a uvědomování si účinku díla na člověka popisuješ v obecném principu dobře. Až na drobný detail. Výsledek procesu vyjádřím úplně stejně při otázce proč, i při otázce čím. Odpovídám stejnými větami, úvahy vedou stejnými cestami na stejné místo. Tebou uvedená odlišnost, že "proč" vede spíše k vyjádření celkové hodnoty postrádá odůvodnění. U mne absolutně nefunguje. Ve svém popisu "proč se mi hudba líbí" vždy uvádím čím je to způsobeno. A naopak. když píšu čím, uvedu proč. Vysvěluji si to tak, že ve svém myšlenkovém systému kladu velký důraz na argument. Ano, u lidí, co nedisponují argumentační logikou ani schopností korektně komunikovat, se výroky skládají z neukotvených výkřiků bez souvislostí. Proto zřejmě dojdou k odlišné literání konstrukci na otázku proč a na otázku čím. Pokud vůbec k něčemu dojdou, možná skončí u neartikulovaných citoslovcí. U mne mezi proč a čím rozdíl neexistuje. Není proč bez čím, není čím bez proč.

Judith - 02.07.2023 13:47:13 #

Ne tak docela, proč / čím. Každá otázka vede trochu jinam. Možná je rozdíl v tom, o jaké fázi uvažování o díle mluvíme. "Čím" je podle mě lépe nápomocné v relativně rané fázi tázání, jelikož vede k pojmenování určitého rysu díla, který člověka zaujal. Tohle je delikátní operace, protože dílo je komplexní a úplně na začátku je nejlepší prostě jen vnímat, jakékoli příliš brzké soudy se nutně budou odehrávat na základě předchozích zkušeností, s tímto dílem vlastně nesouvisejících, a budou mít podobný efekt jako tvorba podle šablony - člověk uvidí nebo uslyší prostě jen to, co už zná. Takže nejdřív prostě jen vnímat. Ale pokud má člověk o díle něco napsat, musí si v určité fázi začít uvědomovat, co vnímá. Tím si vypíchne do popředí určité pro něj zajímavé a významné prvky (vedle těch, které se dají považovat za evidentní, protože je na ně kladený důraz například prostřednictvím opakování; potom je ale vždycky otázka, jak člověk třeba právě opakování něčeho interpretuje, jestli bude výraznou repetitivnost kompozice hodnotit jako tvůrčí bezradnost nebo genialitu nebo ještě něco úplně jiného, třeba u Glasse). Tady se začíná individuální vnímání různých lidí lišit. A zároveň si tím, že o díle začne takto přemýšlet, člověk ustaluje určitý jeho mentální obraz. Zasahuje do svého procesu vnímání. Je to trochu nepřirozený krok, i když myslící bytost k podobnému tázání spěje i bez toho, aby výsledkem byla recenze. No a pro mě je otázka "čím" v téhle fázi prostě míň invazivní, kopíruje přiléhavěji proces, který tak jako tak probíhá - poslouchám a postupně se mi něco vylupuje jako nosné, specifické, zajímavé, hezké (asi spíš v opačném pořadí, nejdřív to bude jednoduše hezké). "Proč" mě vede spíš k vyjádření celkové hodnoty - tak, jak proces hodnocení popisuješ ty, smysl dává.  Vzpomněla jsem si teď na Hercula Poirota: "Nekladu otázky. Nechávám všechny hovořit. Ať už se mě snaží zmást nebo mi pomoci, dříve či později nevyhnutelně odhalí způsob svého myšlení." Taky cesta!

Antony - 02.07.2023 10:11:21 #

Ano, hledání správných otázek je klíčové. Mezi proč a čím rozdíl nevidím. Krom toho, že odpověď bude začínat jednou "Protože..." a podruhé "Tím, že..." bude jinak zcela totožná.

Judith - 01.07.2023 23:15:52 #

Já ráda říkám, že správné otázky se hledají mnohem hůř než správné odpovědi... Což mi připomíná, že jsem chtěla zmínit: osobně se u umění radši ptám, čím se mi líbí, čím mě oslovuje, než proč se mi líbí. Podle mých zkušeností to vede k výstižnějším zjištěním.

Antony - 01.07.2023 23:00:12 #

Což je plně v tématu a k tématu. Že nevíme, co umění je, jsme již zjistili. Teď opatrně hledáme alespoň jeho hranice. Osobně se domnívám, že na první dvě otázky lépe odpovědět nešlo. Jak často říkám, v otázce je polovina odpovědi. Jedna z Delfských definic umění by tak mohla znít - umění je nástroj, který má za úkol zjistit, co je umění. A ještě - nezapomeňme, že slovo "hodnotný" má také mnoho významů.

Judith - 01.07.2023 22:28:04 #

Tomu rozumím, že jde o názory a myšlenky. Jen mi konkrétně první dvě odpovědi (jeho) přišly jako z Delfské věštírny :) a taky mám dojem, že vyznění se opravdu hodně mění podle toho, co si pod uměním při čtení člověk představí. Třeba u otázky s vytvořením něčeho hodnotného - pod umění si dosadím něco, co považuju za kvalitní, leč nekomerční, a budu přikyvovat. Představím si hromádku pilin a budu si říkat, že bychom potřebovali přece jen nějak okruh umění zúžit - což by ale zase šlo proti podstatě tázání.

Antony - 01.07.2023 22:09:10 #

Otázek postupně nahodím vícero. Vybírám ty, co se nějak týkají našeho tématu. Jednoznačné odpovědi neexistují. Nejsou jimi ani ty, které se jednoznačnými jeví. To vyplývá z těch dlouhých verzí, které vám neodkrývám a sám je čtu až po napsání vlastního komentu. Myslel jsem, že je to sice jasné, ale pro jistotu zdůrazním - Billgrenovy texty, ať se s nimi shoduji nebo ne, vždy beru jako jeho osobní názor, který přináší podnětné myšlenky. Žádný kánon jednoznačnosti, tím méně obecné pravdy.

« další předchozí »