Diskuze
| « další předchozí » |
| Judith - 01.01.2024 15:14:56 #
|
| Moje alba roku 2023 Bez pořadí. Ryze osobní výběr toho, co jsem během roku z novinek poslouchala nejraději a nejvíc; slyšela jsem určitě nějakých 60-70 loňských alb. Spousta zavedených jmen chybí - třeba i potěšili, ale neoslovili nakonec natolik, abych po nich sahala spontánně a opakovaně. S řadou dalších zajímavých a kvalitních jsme se zkrátka nepotkali. O takových píšu jindy a jinde. Z plánované Top 10 se nakonec stala Top 12 jako výraz naděje - poslední dvě alba mám v uchu velmi čerstvě, ale tuším u nich pro sebe značný potenciál. Einar Solberg: 16 I bez pořadí je tohle prostě jednička. Talent, vytříbenost, zralost, silné osobní sdělení bez omezování žánrovými škatulkami. V recenzi jsem Einarův zpěv přirovnala k pohádce o slavíkovi a růži - je bolestně krásný. Jsem zvědavá, kam se tento norský všestranný hudebník posune, ať už sólově, nebo s domovskými Leprous. The Anchoret: It All Began With Loneliness >> odkaz Kanadští progresivní metalisté přinesli pro mě nejzajímavější debut roku. S klarinetem, saxofonem a flétnou, bohatými perkusemi a klávesami, hutnými kytarami a příjemně civilním zpěvem odkazují k tomu nejlepšímu z minulosti a mají přitom vlastní tvář. LALU: The Fish Who Wanted To Be King Francouzský všeuměl Vivien Lalu se od metalu, s nímž před lety začínal, dostal k rozmáchlému, silně melodickému progrocku. Obal nepřipomíná Yes náhodou. Hudba je radostná až jásavá, potápí se a zase vynořuje v duhových gejzírech a já mám chuť mávat nad hlavou zapalovačem a hulákat zplna hrdla. Možná kapku prvoplánové, ale nakažlivé nadšením, které z alba přímo stříká. Svaneborg Kardyb: Over Tage >> odkaz Dánské instrumentální duo kláves a perkusí hraje alternativní dub jazz, který se jen tak neoposlouchá. Čistá, přesná hudba mě rozjařuje a současně zklidňuje. Svádí roztěkanou pozornost k přítomnému okamžiku a prostému, plnému bytí. Pro dny, kdy nemám na nic náladu, i pro takové, kdy je všeho příliš. Pro nové začátky. Ne Obliviscaris: Exul Australský extrémní progmetal. Maximum umu, prožitku a intenzity. Agrese ve své ryzí podstatě - jako životní síla, bez které by se zárodek nevyklubal ze skořápky a člověk nemohl postavit za to, co je důležité. V kultivované podobě, s rozvahou uplatněná umožňuje projít peklem a dotknout se absolutna. To první na albu zastupuje otvírák Equus nebo vrchol Graal, to druhé rozsáhá kompozice Misericorde. Pendragon: North Star Nick Barrett to zase dokázal. A jak jsem zkraje prskala, že šel (téměř výhradně) do akustiky... Jenže ona mu stačí. Aby vyseknul krajku křehkou jako dech na skle a stejně bláhovou, procítěnou krásu s jiskřičkami v očích a srdcem na dlani. Kéž je tenhle paličatý bezelstný rošťák ještě dlouho při síle. Soft Machine: Other Doors I holé stromy jsou krásné. Soft Machine se nepřestávají vyvíjet a nebojí se stárnout. Zpomalit. Zklidnit. Bez jediného zbytečného pohybu rozehrát celou paletu svého hudebního umu. Nehoní trendy a nežijí jen ze slavného jména. Možná už kola hudebních dějin nikam zásadně neposouvají, ale přinášejí něco, co nikdo jiný přinést nemůže a co by na světě chybělo - mně určitě. John Cale: Mercy Další velmi zralá deska, stejným dílem temná jako poťouchlá. Tenhle moudrý blázen bere pod ruku všechno, co se namane, a ono mu to všechno hraje a pod doteky rozkvétá. Převážně elektronická, stylově nezařaditelná nahrávka, která mi vyrazila dech a nepřestává mě fascinovat. Adapter Adapter: Sleep Spell >> odkaz Stoner doom blues. Nick Ryder zůstal pár dní před domluveným termínem nahrávání v kapele sám, jelikož se choval jako debil (jeho vlastní slova). Na poslední chvíli si sehnal aspoň bubeníka a hrubě připravený materiál nahrnul a vykřičel ve stavu "vždyť je to všechno jedno". Syrová, naléhavá a neotesaná deska mladého Američana, který je tak trochu proti své vůli populární hlavně v Německu. I Spy: While The War Began >> odkaz Nizozemské velké plátno, zralý progrock plný náladotvorných ploch stejně jako uhrančivých melodií. Místy holá pláň, místy pečlivě naaranžovaná pestrobarevná kytice. Jedna z desek, kde mě velký kus dobrodružství teprve čeká. Monarch Trail: Four Sides >> odkaz Z nějakých pěti poslechů dva proběhly včera, no čichám, čichám potenciál a zážitek. Další rozsáhlé dvojalbum, přičemž se hlavně zkraje dohromady nic neděje, ale pomalu si mě to "nic" omotává a těší čím dál víc. Mystery: Redemption Kanadští bardi melodického neoprogu. Motýli a vodotrysky. Barevná, spíš jemnější hudba, ve které je mi bytostně dobře. Rozsáhlý katalog skupiny objevuju postupně a novinka je tak pro mě do velké míry vstupní branou. Jeví se mi velmi povedená. |
| hejkal - 01.01.2024 12:17:19 #
|
| Toto nie je žiadny best of ani top iks rebríček, to sú vybrané konkrétne diela, ktoré ma formovali ako poslucháča a najmä hudobníka. A rozhodne to nie je žiadny komplet. Stále ma čosi formovali a formuje. :) |
| zdenek2512 - 31.12.2023 22:53:50 #
|
| Tobě taky ať je celý rok lepší než ten současný. Love Like Man je pecka navěky. |
| hejkal - 31.12.2023 22:28:15 #
|
| PF 2024 Lúčim sa s vami v tomto roku s dobrou rockovou muzikou. 25 albumov, 25 skladieb, ktoré pre mňa majú špeciálny význam. Nech sa vám v novom roku darí. Dvadsaťpäť albumov, ktoré mi zmenili život |
| hejkal - 12.12.2023 14:34:45 #
|
| Pokojne si to nasypte sem, aj tak sem nikto nič neprispieva. :) |
| Antony - 12.12.2023 14:21:06 #
|
| Navrhuji pro naše TOP alba 2023 založit samostatné vlákno. |
| Judith - 12.12.2023 14:09:30 #
|
| Prog Magazine Readers Poll Hlasuje se vypsáním jmen do emailu, jsou stanoveny pouze kategorie, ne nominace. Něco pro vážné zájemce, nestačí klikat. V odkazu přehled loňských výsledků. Pro mě byl tenhle rok plný úžasných novinek a objevů, čekám, že ještě třeba vyjde něco dalšího, určitě jsem zatím nestihla poslechnout všechno, co chci... Ráda bych se omezila na osobní TOP 10 alb 2023, ale bude tam tlačenice. |
| hejkal - 12.12.2023 11:10:05 #
|
Je tu koniec roka 2023 a ja pozerám, že tento rok som na nejaké akvizície aktuálnych albumov v podstate rezignoval. Albumom roka je pre mňa pocta Cream - Heavenly Cream - An Acoustic Tribute To Cream. Niekedy určite napíšem recenziu. Príjemný je nový Robin Trower - Joyful Sky, cením si aj rozlúčkový album Kima Simmondsa - Savoy Brown - Blues All Around. Novinka od Uriah Heep - Chaos & Colour ma nijako zvlášť nenadchla, čo už. |
| Judith - 06.12.2023 12:23:32 #
|
| Můj osobní žebříček - statistika z YouTube Music (zahrnuje i poslechy na YouTube) Slyšela jsem touto cestou 55 353 minut hudby, 581 různých interpretů a 49 žánrů Nejoblíbenější interpreti: A Perfect Circle, Steve Vai (tady jsem mezi 0,01 % top posluchačů) Nejčastěji hrané skladby: Road To Joy (Peter Gabriel), Fragments (Martin Miller), Grotto (Einar Solberg) Když zvážím i Bandcamp a fyzická CD, hodně moc jsem letos poslouchala Pendragon, King Crimson, Soft Machine, Genesis, Ne Obliviscaris a jedno z nejhranějších alb by určitě bylo Abel Ganz: The Life Of The Honey Bee and Other Moments Of Clarity |
| Judith - 29.11.2023 15:50:53 #
|
| Říká zebra zebře / mazej z toho žebře! / Nejedna již zebra / zlomila si žebra Do řebříčku padá / album roku svírá / z pruhované tlamy / dere se jí síra... Kategorie Vtipálek roku a Úkaz roku nám citelně chybí. Snad příště. |
| « další předchozí » |