Diskuze

předchozí »

Antony - 17.08.2025 22:07:23 #

K tomu není co dodat. Naštěstí Rockboard není Youtube, a už vůbec ne Facebook, tak věřím, že se vše podaří udržet v normě.

Judith - 17.08.2025 21:45:19 #

Ze strany tvůrce zkušenost s YTB nemám, jen co tak různě zaslechnu. Vím, že i jejich jiné kroky mají své mouchy, například jsem jednou narazila na hudební video, které bylo dostupné pouze po přihlášení (a tedy ověření věku) kvůli nahotě. Šlo o reprodukci velmi decentní malby... Současné dění nahrává též snahám o větší kontrolu a monitorování aktivit uživatelů, což je po stránce sběru osobních dat dost problematické. Big Brother jako vyšitý. Zase jsme u toho, že jakmile nelze spoléhat na soudnost jedinců, nastupují pravidla a kontrolní procedury. Je to nesmírně složité. Sama jsem spíš příznivcem ideje minimálního státu, mít na všechno předpisy je mi proti srsti, ale lidská hloupost bují geometrickou řadou. A ještě si všelijací hlasatelé ploché Země připadají jako disidenti nebo přímo mučedníci.

Antony - 17.08.2025 21:27:24 #

Jo. Jenže v praxi to vypadá tak, že právě na Youtube kanály s automaticky generovaným obsahem monetizovány jsou, a kanály postavené na čistě lidské práci bez jakéhokoli podílu AI jsou prostřednictvím AI algoritmu prohlašovány za automaticky generované. Aniž by měl člověk možnost odvolat jinam, než opět k AI algoritmu, který automaticky vygeneruje stejný verdikt. Tedy realita je v příkrém rozporu s prohlášením. Mohou si to dovolit jedině díky monopolu, samozřejmě transparentnosti prostředí to vůbec neprospívá. Osobně si myslím, že záplava AI hnoje povede k tomu, že si soudní jedinci budou více vážit prokazatelné lidské práce. A ti nesoudní si nic jiného než AI hnůj nezasluhují, tak co. Myslím, že nálepka "AI FREE" získá časem na hodnotě.

Judith - 17.08.2025 20:59:02 #

Když jsme u té veřejné služby, aktuálně probíhá anketa o směřování Českého rozhlasu.  V době rozmachu mediálních podvodů a podvrhů bude čím dál cennější mít kvalitní síta na informace, ale třeba i na hudbu.

Judith - 17.08.2025 20:53:18 #

YouTube jako jeden z prvních kroků deklaruje, že nepřipustí monetizaci u kanálů s automaticky generovaným obsahem - což je logické a je v jejich zájmu si to ohlídat. V obecné rovině též říká, že má zájem dávat prostor především lidské individualitě. Vymahatelnost je náročná, provedení pokulhává, ale jako hodnotové vyjádření jde o krok správným směrem. A ano, ke kontrole obsahu YTB používá automatizované nástroje. Jinak by to v tom obřím objemu ani nešlo. V každém případě, YTB je komerční projekt, nikoli veřejná služba. Má právo nastavit svoje pravidla i procesy. Je na každém uživateli, co pro sebe vyhodnotí jako přijatelné. Nejsem k nim nekritická, ale ani při nejlepší vůli oddělit zrno od plev není jednoduché, jakmile jde o takto obří měřítko. Proto mi taky připadá důležité vysvětlovat a zasahovat co možná včas.

Antony - 17.08.2025 20:42:23 #

Judith: Ano, ale tato smutná realita by neměla nikoho překvapit. Každý, kdo zná lidi a je trochu sociálně gramotný, by měl vědět, že vždycky se najde dost individuí, která budou cíleně zneužívat k vlastnímu prospěchu cokoli se jim namane. Chlubit se podvrhem a vydělávat na něm, o to se pokoušeli různí podvodníci, kam až historie lidstva sahá. Podstatná je účinnost pravidel a ráznost zásahu. A v tomhle Youtube selhává zcela. Prokazatelně lidská díla zatěžuje omezeními, podvodníky s AI nechává v klidu škodit.

Judith - 17.08.2025 20:16:50 #

U rockové klasiky se obvykle snažím najít neremasterovanou verzi bez přilepených bonusů, jelikož se chci seznámit s autentickou podobou nahrávky. Kvalita zprostředkování v takových případech někdy kolísá. Dají se dohledat také CD ripy, třeba Genesis v japonském vydání... Pro mě je YTB v tomto cenný zdroj. Obrovský přínos má taky jako archiv různých raritních nahrávek, což bývají vinyl ripy, jelikož jde o alba, která vyšla jen jednou kdysi dávno v malém nákladu. Hodnota bývá někdy spíš dokumentární, ale jako člověk, který dospíval ještě v éře papírových časopisů a velmi drahých hudebních nosičů, si pořád připadám jako Alenka v říši divů, jaké laskominy se mi servírují. V této kategorii se bohužel podvodníci vyskytují. Mám na mysli kanály, které AI zpotvořeniny rámují do příběhů o desce nalezené na půdě, uvádějí v popisu falešný rok "vydání", prezentují se jako "imaginary album", "fiktivní skupina" atd. Dá se to rozeznat během pár minut, komentáře taky obvykle na padělek upozorňují, ale je to otravné. Takové soubory zahlcují prostor a celkově jejich existence narušuje důvěru v prostředí, kalí zážitek z hudby, což je ostudné.

Antony - 17.08.2025 19:41:44 #

Na předvedení toho, jak může takový dobře udělaný vinyl rip vypadat, je Youtube dobré. Na seriózní poslech hudby tuto platformu ale nepoužívám, i když mám premium účet. Přece jen YTB algoritmy i kvalitně připravený podklad komprimují, a to jak video, tak audio. Ovšem i tak tam lze dobře slyšet rozdíl mezi zprasenou a slušnou zvukovou produkcí. Celkem dost lidí dává na Youtube vinyl ripy, je třeba přitom vnímat použité médium, kvalitu audiořetězce i provedený postprocessing, aby si člověk vybíral hlavně to solidní. Rozhodně ripování LP je něco jako anti AI, protože tohle žádnej robot neudělá. Taky se v této branži prakticky nevyskytují podvodníci..

Judith - 17.08.2025 13:53:37 #

Dva zajímavé YTB kanály plné kvalitních vinyl ripů - stylově mají oba široký záběr, dá se tam najít spousta rockové i jiné klasiky. HiRes Vinyl >> odkaz Například Pink Floyd - The Wall se poslouchá mnohem příjemněji než z digitálu Tony Tschida >> odkaz Santana, Steely Dan, Miles Davis, Black Sabath... YTB má svoje mouchy, ale tady se mi ty dvě stovky měsíčně za Premium vyplácejí. Poslech bez reklam a taky možnost uložit si video (tedy i hudbu) k přehrání offline. Stáhnout přímo do vlastního zařízení ne (ačkoli na to asi jsou nějaké aplikace), no dá se pouštět si "stažené" položky i bez internetu.

Antony - 22.02.2024 22:43:16 #

Mýtus digitálního remasteringu starších nahrávek Digitálně remasterovaný zvuk starších nahrávek bývá občas mylně vydáván za lepší. Nemůže to být pravda už z logiky věci. Vztahujeme-li hodnocení zvuku k jedinému autentickému záznamu, tedy studiovému master tape, může být zvuk remasteru buď stejný (dobrý) nebo jiný (horší). Hudební dílo je umělecké dílo a u něj velmi záleží na zachování věrnosti originálu, nikoli na posluhování dobovým a osobním trendům. Pokud někdo tvrdí, že nějaký remastering vylepšil zvuk, říká tím jedině, že ten zvuk se od původního odlišuje a tím je tedy horší. Učebnicový protimluv. Že se dotyčnému navíc tento horší zvuk líbí, už jen napovídá o jeho dezorientaci ve světě audia. Z technického hlediska každá nahrávka vydaná v digitálním formátu musela být pro tento formát patřičně masterována, aby byla přehratelná na domácích přístrojích. Protože zdrojem pro tuto finální podobu byl studiový master, jedná se o master z masteru, tedy remaster. Proces je proto nazýván remasteringem, čeština ekvivalent pro tento úkon nemá, převzali jsme původní anglický výraz a skloňujeme ho. Výrazy jako digitální remastering, digitálně remasterováno, případně digitally remastered neříkají o zvuku vůbec nic. Proč by také měly? Vždyť vytvoření nového masteru pro digitální médium (hmotné či nehmotné) má z principu jediný technický úkol - vytvořit přehratelný digitální soubor v co nejlepší kvalitě. Pokud má být řeč o zvuku, pak jedině, že se tento proces zvuku nemá vůbec dotýkat. Má být identický se zdrojem. Však také zhruba do roku 1995 se vydavatelé remasteringem nechlubili, šlo o prosté převedení nahrávky do digitální podoby, bez ovlivnění zvuku. Vše bylo v pořádku, tyto CD edice jsou dodnes balzámem pro uši, a také jsou opravdickými posluchači patřičně ceněné. Laická představa, že sama (někdy velkou nálepkou na krabičce CD zdůrazňovaná) skutečnost remasteringu je nějaký technologický zázrak, kterým předchozí edice neprošly a proto jsou horší, je bláhová a svědčí o neznalosti problematiky. Kde vznikla tato chiméra, jak se nechali posluchači nachytat na klamavé slogany o lepším zvuku? Jednoduše, aplikoval se primitvní poznatek, že co hraje hlasitěji je efektnější, a hodně lidí na reklamu a laciné efekty rádo skočí. Marketing, nic víc. Našli se studioví chytráci, kteří zkusili na nových edicích něco "vylepšovat", aby mohli tahat peníze z kapes naivních hudebních fandů. Začali deformovat původní zvuk nahrávky směrem k atraktivnosti, a prošlo jim to. Nalhali důvěřivým posluchačům, že se jedná o nějakou rekonstruci zvuku, vylepšené snímání, kvalitnější digitalizační proces, a prošlo jim to taky. Tak si začali po roce 2000 troufat víc a víc, a zcela bezostyšně ničili původní zvuk, aby každá další CD edice byla ještě efektnější a lépe prodatelná. Nahrávky z 50. až 80. let pak zněly lacině rádiově trendy ukřičeně, zvuk začal být poškozený za hranici snesitelného, zvukové spektrum se slyšitelně zbortilo. Stále jim to procházelo, ale někteří vnímavější posluchači se už nenechali zblbnout a postupně odhalovali podvody, kterých se na nich vydavatelé dlouhá léta dopouštěli. Dnes je vše jasně zdokumentované, změřené, graficky znázorněné, a zdálo by se, že už nikdo nemůže naletět. Opak je pravdou, mašina masteringového byznysu semlela sluchovou soudnost spousty hudebních fandů. Dodnes existují důvěřivci, kteří takto zničený zvuk stále považují za lepší. Je samozřejmě věcí jejich volby, že poslechově preferují zničenou nahrávku, každý ať si konzumuje co chce, klidně i zkažené jídlo z popelnice, neboť moderní zvukové zprzněniny zhruba této "kvalitě" odpovídají. Těžko říci, čím to je, jestli jen prostá hluchota, či přivyknutí na onen deformovaný zvuk jako správný, ovšem na celé věci to nic nemění. Ale je vždy nutno v případě propagace takových blafů na rovinu říci - chutná ti to, fajn, tvoje věc, ale je to zkažené. Aby se náhodou někomu dalšímu, kdo podlehne hlasitému mlaskání, neudělalo špatně, když z neznalosti taky okoštuje. Opakuji a zdůrazňuji - jediný správný remastering je ten, který do zvukového charakteru uskutečněné nahrávky vůbec nezasáhne. Ten, který nic nezmění proti studiovému originálu. Ten, jehož účelem je původní záznam pouze zvukově nedotčeně převést do cílového formátu. Jak jednoduché a snad právě pro tu jednoduchost jen vzácně dosažitelné. Je smutnou realitou, že v naprosté většině reedic se k originálnímu zvuku přistupuje jako k nepovedenému a chybnému, a různí technici se jej snaží "opravovat". Vždycky, zdůrazňuji vždycky, je tato změna k horšímu, neboť se ve výsledku dojde k jinému produktu než byl původní. Takový vnějším zásahem poznamenaný zvuk představuje jiné dílo, neboť změna přesáhla hranici originálu. Zlepšení zvuku digitálním remasteringem je mýtus, nepravda, technický nesmysl. Ale chiméra byla vypuštěna a žije si vlastním životem. Že je novodobý remastering v drtivé většině zvukově horší lze jednoduše a objektivně prokázat měřením a grafickým zobrazením, subjektivně též poslechem. Výsledný remaster je nepůvodní, odlišný a poškozený. Ve zvukovém spektru vznikají ořezy a limitace, ty vedou ke clippingu, ke zvukové stísněnosti, obtěžující dynamické plochosti, nahrávka ztratí prostor, plastičnost, barevnost, hloubku, je deformovaná, pumpující, rozchrchlaná, rozemletá, je utrpení ji poslouchat. Ve srovnání s původní nahrávkou přesaturovaně řve, což byl asi záměr. Ale devalvace zvuku rovná se devalvaci hudby, což je v konečném efektu nepřekonatelná bariéra, která náročné posluchače o takto znehodnocenou hudbu zákonitě připravuje.

předchozí »