Kiss / Eric Carr - Rockology

Album Rockology obsahuje skladby, na kterých Eric Carr pracoval před jeho smrtí v roce 1991. Některé z písniček se měli dokonce objevit na samotných deskách KISS, jako například Eyes of Love nebo Somebody´s Waiting. Jiné byly nahrávány pro Ericovu televizní show Rockheads, která se však nikdy neuskutečnila. Za zrodem posmrtného alba stojí kytarista Bruce Kulick, který nevydaný materiál dal dohromady a dokončil. S hudbou na klávesy a doprovodným zpěvem mu pomohl Adam Mitchel.

Rockology obsahuje celkově dvanáct skladeb a hned úvodem musím říct, že mě tohle album hodně dostalo. Mezi moje nejoblíbenější kousky určitě patří úvodní otvírák Eyes of Love, následovaný skvělou Somebody´s Waiting, která se měla původně objevit už na desce Hot In The Shade. KISS však tehdy nechtěli mít na tomto albu dvě balady (Forever a Ericovu Somebody´s Waiting), a proto se rozhodli, že se na albu objeví jen Paulova skladba. Dalšími velmi povedenými songy jsou Just Can Wait, Tiara nebo nebo Can You Feel It. Tenhle trojlístek mám opravdu velmi rád. Ostatní skladby mě sice tolik jako tyto nezasáhly, ale rozhodně jsou kvalitní.

Eric byl úžasný hudebník i člověk a je velká škoda, že odešel tak brzy. Mohl toho ještě hodně dokázat. Nejen tohle album mě utvrdilo v tom, že KISS nikdy lepšího bubeníka neměli. Běžně bych album ohodnotil 4 hvězdičkami, ale vzhledem k tomu, že se bavíme o legendárním Ericovi Carrovi, musím dát všech 5!

» ostatní recenze alba Kiss - Eric Carr - Rockology
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Kiss / Monster

Dvacátá studiová deska legendárních KISS konečně spatřila světlo světa. Dlouho očekávané a širokou veřejností velmi probírané album nazvané Monster, označili samotní členové KISS za to nejlepší, které kdy tato kapela vydala. Naplnila se slova KISS a očekávání fanoušků?

Podle mého názoru album Monster skalní příznivce KISS rozhodně nezklamalo. Mě osobně velmi překvapilo a potěšilo. Od začátku mi bylo jasné, že překonat desky z dob jejich největší slávy, se jim patrně nepobede a s tímto postojem jsem Monster očekával. I samotní KISS se v jednom z nedávných rozhovorů nechali slyšet, že jejich minulost na ně vrhá velký stín a z tohoto stínu se chtějí pokusit vystoupit skrze album Monster.

Úvodní skladba Hell Or Hallelujah byla vydána jako singl už v červenci a sám za sebe můžu říct, že se jedná o úžasnou písničku, o které budu mluvit jen v samých superlativech. Tak energická písnička s neskutečným tempem tady opravdu dlouho nebyla. Dovolím si tvrdit, že se jedná o jednu z nejlepších písniček, kterou KISS kdy nahráli. Hell Or Hallujah mě opravdu dostala!

V druhé písni Wall Of Sound se dostává ke zpěvu Gene a opět nebudu skrývat nadšení. Simmonsovi se tato písnička velmi povedla a on sám o ní prohlásil, že je jeho nejoblíbenější co se týče desky Monster. Freak je pohodovější věc, která má sílu hlavně ve svém rytmickém refrénu. Tuto písničku rovněž hodnotím kladně. Jedna z mých nejoblíbenějších na albu. Druhá Genova písnička Back To The Stone Age za zbytekem alba rozhodně nezaostává. Zrátka povedená Genova skladba. Shout Mercy bych hodnotil průměrně. Není špatná, ale na druhou stranu na desce se mi některé skladby líbí víc. Long Way Down hodnotím zhruba podobně jako Shout Mercy, možná o něco lépe. Dostáváme se k Genově Eat Your Heart Out, což není úplně typická věc pro KISS, ale mě tato písnička zaujala. Hodně zajímavá skladba v podání Gena. Devil Is Me je Simmonsova klasika, něco na způsob God Of Thunder. Opět palec nahoru!

Tommy Thayer, který je spoluautorem valné většiny skladeb na celém albu, dostal prostor ke zpěvu s písničkou Outta This World. Bohužel tato skladba mě natolik neoslnila a jedná se prakticky o moje první menší zklamání na desce. Tommymu moc fandím, hlavně kvůli všem "haterům", kteří se stále nemůžou vyrovnat s Aceovým odchodem, ale tahle písnička se mu moc nepovedla. When Lightning Strikes ze Sonic Boom se mi líbí víc.

V písni číslo deset se zpěvu ujal Eric Singer a se skladbou All For The Love Of Rock N Roll mě úplně oslnil. Už jen ten název je úžasný. Skladba je to opět trošku netradiční, podobně jako třeba Eat Your Heart Out, ale právě to se mi na ní líbí. Čiší z ní velmi zvláštní energie, jako by byla natočena v jiné době. All For The Love Of Rock N Roll je prostě moje srdcovka. Eric se v ní předvedl úžasně a bylo by skvělé, kdyby jsme tuto povedenou skladbu uslyšeli i živě. Tomu však upřímně moc nevěřím.

V Take Me Down Below můžeme slyšet, jak Gena Simmonse, tak Paula Stanleyho, přičemž větší část odzpíval první jmenovaný. Opět se jedná o zdařilou písničku. Posledním šlágrem je má velmi oblíbená Last Chance s úžasným refrénem, která celé album dokonale uzavírá. Na iTune vyšlo album s bunusovou písničkou Right Here Right Now. Opět se nechci opakovat, ale Right Here Right Now je prostě dobrá skladba, která výborně do celé desky zapadá.

Co dodat závěrem? Pokud jste si celou recezi přečetli, asi jste pochopili, že jsem z nového alba Monster hodně nadšený. Celá deska výborně zní, nemá hluchá místa a osobně ji považuju za jednu z nejlepších. Na internetu jsem se sice setkal s několika "hatery," kteří často řeší naprosto nepodstatné věci a hledají záminky, aby desku co nejvíc shodili. Jedná se však vesměs o lidi, kterým se nedá prakticky zavděčit. V jedné ze zahraničních recenzí jsem narazil na názor, že některé texty jsou hodně slabé. Tenhle argument do jisté míry chápu, ale zas když se nad tím zamyslíme, KISS nikdy nebyli kapelou, která by psala hlubokomyslné texty, kterými by chtěla přinutit lidi k zamyšlení. Jde prostě o jednoduché, přímočaré, ale chytře podané skladby se silným refrénem.

Myslím si, že Monster je oslava Rock N Rollu, KISS se tato dvacátá studiovka nad moje očekávní povedla a jsem velmi zvědav, které kousky z ní uslyšíme naživo.

» ostatní recenze alba Kiss - Monster
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Kiss / Sonic Boom

Po 11 letech od vydání desky Psycho Circus se KISS rozhodli v té nejnovější sestavě vydat nové album, které pojmenovali Sonic Boom. Album debutovalo na 2. místě žebříšku Billboard 200, když se jej v prvním týdnu vydání prodalo 108 000 kopií. Bylo to nejvyšší umístění KISS v celé jejich histori. Předčili i svoji reuniovou desku Psycho Circus, která v roce 1998 obsadila místo třetí. Magazín Metal Hammer album zařadil na 13. příčku seznamu nejlepších Metalových alb za rok 2009. Do roku 2012 se Sonic Boomu v USA prodalo přes 294 000 kopií.

Album načíná energická Modern Day Deliah, která patří mezi to absolutně nejlepší na celém Sonic Boomu. Výborná písnička, která se stala při následující koncertní šňůře klasickým otvírákem. Hned za ní se prezentuje Gene se svojí Russian Roulette, která obsahuje zajímavé pasáže a výbornou práci s kytarou. Singl Never Enough mě příliš nenadchl. Neříkám, že je úplně špatný, ale rozhodně to není nic převratného. Yes I Know (Nobody´s Perfect) je spíše slabší písnička, ke které jsme si cestu nenašel. V podstatě jediné, co mě na ní zaujalo, jej její začátek, který mi v prvních sekundách silně připomíná Say Yeah. Další skladba Stand ve mě budí rozporuplné pocity. Pěvěcky se v ní střídají Stanley se Simmonsem, jako třeba v Shout It Out Loud. Stand není špantá, ale něco mi na ní vadí. Přijde mi, že to není uplně takové kissácké. Hot and Cold hodnotím průměrně, povedený je závěrečný riff. V sedmé písničce All For The Glory se dostává ke slovu i bubeník Eric Singer a musím říct, že tahle písnička mě velmi nadchla. Erica mám moc rád a byl jsem velmi potěšený, že se na desce pěvěcky podepsal. Co se týče zpěvu, tak je na tom výborně. Danger Us je Paulova klasika, která nikho nezklame. Nejzářivějším hitem z pohledu Gena Simmonse je bezesporu metalová nálož I´m An Animal, která je opravdu vydařená. Ve skladbě číslo 10 When Lightning Strikes se nám se zpěvem předvádí i Tommy Thayer a jedná se o další povedené dílko. Škoda jen, že tuhle písničku nehráli naživo. Myslím si, že by to nebylo vůbec špatné zařadit do jejich repertoáru. Tommy by tak alespoň nemusel zpívat pořád dokola omýlanou Shock Me, která byla typická pro Ace. Tohle by bylo něco vyloženě Tommyho. Desku uzavírá hitovka Say Yeah, která společně s Modern Day Deliah patří k tomu nejlepšímu. Tuhle písničku zbožňuju.

Sonic Boom bylo hodně očekávané album a já si myslím, že své fanoušky nezklamalo. Základními třemi pilíři jsou bez debat Modern Day Deliah, Say Yeah a I´m An Animal. Hrozně se mi líbí, že se pěvěcky prezentují i Tommy s Ericem. Jejich písničky jsou hodně povedené a určitě zvyšují kvalitu celého Sonic Boomu. Pominuly skladby Yes I Know (Nobody´s Perfect) a Hot and Cold, které mě zkrátka nezaujaly, tak musím říct, že Sonic Boom se KISS sakra povedl. Paul Stanley o něm prohlásil: " Záměrem tohoto alba nebylo dát lidem vědět, že jsme pořád tady. Šlo o to, že jsme lidem ukázali, že je stále můžeme naší hudbou uzemnit!" Lepší charakteristiku Sonic Boom nepotřebuje!

» ostatní recenze alba Kiss - Sonic Boom
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Kiss / Psycho Circus

Po pompézním reunionu původních členů KISS ze 70. let, se kapela rozhodla, že natočí nové album, které mělo být absolutní peckou. Jak se však později ukázalo, deska nezabodovala, tak jak se čekalo. Paul Stanley o ní prohlásil: "Pokusili jsme se nahrát rizí album KISS, ale to byl nešťastný pokus protože tu nebyla skutečná kapela. Pokud chce skupina udělat skvělé album, musí sdílet stejné úmysly, ale to jsme my neměli." KISS sice Psycho Circus nahrávali v původní sestavě, ale Peter Criss a Ace Frehley se něm podíleli minimálně. Jak už u nich bylo zvykem i v 70. letech, kdy byli jejich party nahrávany studiovými muzikanty... Já osobně jsem tohle album tolik naposlouchané neměl a tak jsme si řekl, že se na něj trošku víc zaměřím a uvidím, jak na mě zapůsobí. A můžu říct, že bych ho neviděl tak kriticky jako většina fanoušků.

Úvodní skladba, která propůjčila název i celé desce, je podle mého názoru velmi povedená a určitě patří k těm nejlepším písničkám na albu. Proto taky není divu, že byla živě zahrána i na Alive IV Symphony. Druhou písničkou v pořadí je Within, kterou zajisté ocení skalní fanoušci Gena Simmonse. Tahle věc mě nejvíce dostala svými kytarovými riffy. Dostáváme se ke skladbě s velmi dlouhým názvem I Pledge Allegiance to the State of Rock and Roll, pod kterou se podepsal Paul Stanley. Tenhle song prostě neurazí, řekl bych taková klasika od Paula. V písničce číslo 4 se ke zpěvu dostává Ace Frehley. Přiznávám se, že tohoto člena nemám vůbec v lásce, byť kdysi tvořil původní sestavu KISS. Avšak u této skladby musím říct, že je výborná. Řekl bych, že je možná ještě o fousek lepší, než známější Shock Me. Pátá skladba mě mila překvapila. Když jsem ji slyšel, tak jsem pomalu ani nemohl uvěřit, že se jedná o Genovu tvorbu. Tohle bych od něj opravdu nečekal. Tahle písnička se mu sakra povedla a jenom mě mrzí, že nedosáhla větší popularity. You Wanted The Best je další skvělá pecka, ve které můžeme slyšet všechny čtyři členy zpívat. Zajímavý je i text, o kterém Gene prozradil, že je inspirován časy, kdy si v kapele každý stěžoval a dožadoval se svého. Sedmá Raise Your Glasses mě rovněž nezklamala. Naopak mě překvapila a její melodický refrén se mi zavrtal hluboko do hlavy. I Finally Found My Way je věc pro milovníky sametového chrapláku Petera Crisse. KISS chtěli zřejmě nahrát mladší sestřičku Beth, ale to se jim nepovedlo a skladba nikdy nebyla hraná živě. Já jim mám celkem rád a čas od času si ji poslechnu. Dreamin´je další skvělý počin Paula Stanleyho. Tahle písnička se mu opravdu povedla. O závěrečnou skladbu alba se postaral Gene Simmons a jedná se důstojné zakončení této dlouho očekávané desky.

Z mého hodnocení jde určitě poznat, že se mi album Psycho Circus líbí a nic proti němu nemám. Hodně se srovnává s Carnival of Souls, takže kdybych já měl tyto dvě desky porovnat, určitě bych vyzdvyhl Psycho Circus. Tahle deska je pro mě zkrátka mnohem lepší než COS, které někteří fanoušci vynáší možná až moc do nebe. Sám pořádně nevím proč Psycho Circus nedosáhlo větší obliby, protože si myslím, že se jedná o kvalitní materiál. Možná to bylo dobou, ve které bylo nahráno, možná to bylo moc zastaralé. Opravdu nevím. Já jsem si k němu však cestu našel a hodnotím jej kladně.

» ostatní recenze alba Kiss - Psycho Circus
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Kiss / Carnival of Souls

Carnival of Souls: The Final Sessions je 17. studiové album KISS, které bylo nahráno na přelomu let 1995 a 1996. KISS jej původně neměli ani v plánu vydat, když se původní členové Paul Stanley a Gene Simmons opět spojili s odpadlíky z originální sestavy Peterem Crissem a Acem Frehleyem. Celá tato událost byla nazvaná Reunion, po které KISS opět začali vystupovat v typických černobílých maskách. Proto se také rozhodli, že Carnival of Souls, na kterém se podíleli Eric Singer a Bruce Kullick, nevydají. Kopie se však dostaly ve velké míře k fanouškům skupiny a kapela nakonec album v roce 1997 oficiálně vydala.

Deska Carnival of Souls je pro mě zvláštním počinem KISS, o kterém jsem vlastně pořádně ani nevěděl. Tohle album šlo úplně mimo mě a když jsem si jej poprvé stáhl, nevěděl jsem, co si o něm mám myslet. Deska je laděná trochu do temna, některé části písní jsou nazpívané velmi pomalým tempem, což je pro KISS hodně netypické. Carnival of Souls rozhodně nepatří mezi moje oblíbená alba. Viděl bych ho spíše na opačném konci tohoto žebříčku. Z dvanácti skladeb mě zaujeli jen tři. První z nich je Jungle, což je skoro sedmi minutový rockový nářez, který na mě celkem zapůsobil. Určitě bych zmínil i pomalou Paulovu baladu I Will Be There. Není to sice nějaká superhitovka, Paul nahrál daleko lepší, ale neurazí, jste-li fanoušky Stanleyho pomalých skladeb. Největší dojem na mě bezpochyb zanechala poslední písnička I Walk Alone, která je tou první a zároveň i tou poslední písní, kterou Bruce Kulick během svého působení v KISS nazpíval. Bruce patří mezi moje velké oblíbence, je to můj nejoblíbenější kytarista, který kdy v KISS působil, a proto není divu, že mi tahle skladba dobře sedla. Pro mě je to vrchol tohoto alba.

Z mé recenze je jasné, že mi Carnival of Souls úplně nevoní. Tento styl mi zkrátka nesedí. Avšak respektuju, že někteří fanoušci tohle album mají rádí, třeba jen proto, že se tak liší od těch ostatních nebo jeho temnějším pojetím. Ale když budu mluvit za sebe, musím říct, že Carnival of Souls na mě velký dojem neudělo.

» ostatní recenze alba Kiss - Carnival of Souls
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Kiss / Hotter than Hell

Druhé kissácké album vyšlo ještě v témže roce, kdy to první, v r. 1974. Důvodem bylo velké pokulhávání v prodeji prvního alba a tak byli KISS přinuceni nahrávací společností natočit další album. Na to neměli příliš mnoho času a to se na něm pochopitelně odrazilo.

Oproti svému předchůdci nepřineslo tolik kvalitních songů a podařených hitů. Nejvíce bych zde vyzdvyhl písničku, podle které byla pojmenována celá deska - Hotter than Hell, jejíž rytmický refrén vás ihned dostane. Mojí nejoblíbenější skladbou z tohoto alba je bez debat Genova balada Goin' blind. Ta je opravdu excelentní! K zahození určitě není další Genův song Watchin' you, ale ten zrovna nepatří mezi mé oblíbené. KISS byli však stále na začátku své poutě.

Album Hotter than hell nepatří mezi ty TOP, objevuje se na něm první balada KISS Goin' blind. Společně s Hotter than Hell patří podle mého k tomu nejlepšímu, co zde najdeme. Právě tyto dvě skladby drží album nad vodou. Bez nich by tato deska za moc nestála... I když vím, že někteří fanoušci si první tři alba hýčkají, já musím být trošku skeptičtější a dát něco mezi 2 a 3 hvězdičkami...

Zajímavost na závěr, Ace na tomto albu napsal dvě skladby - Parasite a Strange Ways, ale zpěv opět přenechal jiným členům skupiny.

» ostatní recenze alba Kiss - Hotter than Hell
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Kiss / Kiss

Tak tímto albem to téměř před 40 lety všechno začalo. Ten, kdo se o KISS zajímá více a dlouhodobě, zřejmě bude vědět, že v prvopočátcích své tvorby měla tato kapela problémy s prodejem svých desek. Lidé byli zvyklí z koncertů na dechberoucí atmosféru, přelomový černo-bílý make-up, do stropu šlehající plameny nebo plivání krve. To bohužel studiová alba nabídnou nemohla a více než prodej desek frčel právě zájem o koncerty.

První deska však rozhodně není špatná. Ba naopak! Najdeme na ní velké množství hitů, které kapela hraje i na současných turné. A prakticky je to většina skladeb jako - Strutter (tu naprosto zbožňuju), Cold Gin, Firehouse, Black Diamond (další moje oblíbená), 100 000 Years, Deuce, Nothing to Lose. Vzhledem k tomu, že se jedná o první album, je naprosto úžasné, kolik vynikajících písniček se na něm nachází. Už snad tehdy bylo jasné, že o téhle skupině ještě uslyšíme!!!

První deska KISS je naprosto úžasná. Tolik skvělých písniček, které se hrají dodnes a na jednom albu. Wow! Zarážející může být jen to, že album se neprodávalo tak, jak se očekávalo. Lidé chtěli KISS vidět na živo. Studiovky je zřejmě tak netáhly...

!!! PÁR ZAJÍMAVOSTÍ ZÁVĚREM !!!

- První album KISS dosáhlo nejvyšší příčky (38.) na Novém Zélandě

- Makeup Petera Crisse na předním obalu prvního alba byl navrhnut profesionálem. Crissovi se však nelíbil a proto se později vrátil k tomu starému

- Ace Frehley si při focení na cover desky nastříkal vlasy na stříbrno v domnění, že to půjde umýt. Ono ale nešlo... :-D

- Let Me Know je skladba, kterou hrál Paul, když byl představován Genu Simmonsovi

- Deuce je napsána Genem Simmonsem i když on sám připustil, že vlastně nevím, o čem je

- Cold Gin byl prvním songem, který pro KISS složil Ace Frehley. Byl si však nejistý svým zpěvem, tak vokály přenechal Genovi

- Poté, co KISS vydali a prezentovali svoje první album, Warner Bros kontaktoval Neila Bogarta z Casablanca Records, že pokud KISS neodstraní svoje masky, zruší jim s Casablancou smlouvu

- Před vznikem KISS Gene pracoval jako učitel, Paul jako taxikář, Ace působil v mnoha různých kapelách a Peter hrál se skupinou Chelsea

- Píseň Firehouse byla nahrána Paulem Stanleyem a to v době, kdy stále chodil do Hudební a umělecké střední školy v New York City

- První vystoupení KISS se uskutečnilo v Conventry v New Yorku. Přišli se podívat pouze tři lidé

» ostatní recenze alba Kiss - Kiss
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Kiss / The Elder

Další rozporuplné album KISS. To můžeme úvodem říct o desce The Elder. Někteří jej zatracují, druzí si jej hýčkají ve své kissácké sbírce. Já osobně bych se spíše přikláněl k té první skupině. Bohužel... Celkově bych řekl, že tohle album je až příliš velký experiment a zařadil bych ho mezi nepovedená.

Hned první skladba vás totálně odrovná. Minutová Fanfare je orchestrální uvedení celého alba a tenhle počin jsem příliš nepochopil. Ke KISS se mi to prostě nehodí. Album téměř neposlouchám, ale za nejvíce vyzdvihované písničky jsou považovány Dark Light, Under the Rose nebo World Without Heroes v podání Gena Simmonse. Tady musím říct, že tato písnička má podivnou atmosféru, možná to dělá ten klip, ale jako proč ne. World Without Heroes je podle mě nejlepší skladbou na desce. Rozhodně bych také vyzdvihl její text. Další celkem povedená písnička je Stanleyho Just a Boy. Nádherná pomalá skladba, která u mě prostě zabodovala.

The Elder nasadilo fanouškům brouka do hlavy, co že se to s kapelou děje. Nebyla to jen hudební stránka, ale razantně se změnil i image KISS. Členové se ostříhali a vyměnili kostýmy. Pro všechny bylo jen velkou otázkou, kam že to skupina míří. To největší překvapení se však ještě nekonalo...

» ostatní recenze alba Kiss - The Elder
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Kiss / Symphony: Alive IV

V roce 2003 se KISS vypravili do Austrálie, aby zde mezi diváky vlétli z další ohromující show. Nebyli to však jen samotní členové KISS, kteří se objevili na pódiu. Jak už název napovídá, jejich hudebním parťákem se stal melbournský symofinický orchester, vedený dirigentem Davidem Campbellem. Výsledkem byl naprosto úžasný koncert!

Po úvodním vyburcování publika známým "You wanted the best, you got the best, KISS," zazněla Genova pecka Deuce, která hned ze začátku rozproudila krev žilách všem přítomným fanouškům. Druhou písní v pořadí je Strutter v podání Paula Stanleyho. Pro tuhle písničku mám obrovskou slabost. Zejména pro tuto živou verzi, která zní prostě dokonale. Skvělé úvodní písně! Následuje Let Me Go, Rock and Roll, která zrovna nepatří mezi moje oblíbené a možná bych na jejím místě uvítal nějakou jinou skladbu. Po této, z mého pohledu slabší písničce, je jako další v pořadí hit z přelomového roku 1983 Lick it Up, následovaný Calling dr. Love a Psycho Circus. Touto trojicí se nám uzavírá první Akt.

Před námi je pětice pomalých skladeb, započatá Crissovou hitovkou Beth. Další v pořadí je má srdcovka Forever, kterou úplně zbožňuju. Doufám, že ji KISS ještě někdy zahrají naživo. Třetím songem je Going Blind v podání Gena, opět fantazie. Závěr druhého aktu patří Sure Know Something a Shandi. Nechci se stále opakovat, ale opět úplná bomba! Nemám slov!

Třetí akt nám odstartovává skvělá Detroit Rock City s našlapanou úvodní předehrou, doprovázenou množstvím pyrotechnických efektů. Následuje King of the Night Time World, které jsem nikdy nepřišel na chuť. I když Paula Stanleyho zbožňuju, k téhle písničce jsem si nikdy nenašel cestu... Do You Love Me a Shout It Out Loud jsou kissácké klasiky které nesmí chybět. V páté písni třetího aktu se ve svém pravém světle předvedl Gene, ala démon, plivající krev na vysuté plošině vysoko nad hlavním pódiem. U této skladby se mi velmi líbí temně zelené podsvícení celé scény, což jen umocňuje daný okamžik. Poté, co se Gene dostane z vysuté plošiny dolů, opouští pódium Paul Stanley. Pomocí něčeho jako malá "lanovka" je přesunut na druhou stranu publika, kde na malém pódiu odzpívá hitovku roku 1977 Love Gun. Poté se zpěvu opět ujímá bubeník Peter Criss se skladbou Black Diamond na jejímž konci spolu s bicími vystoupá vysoko nad stage. Následuje písnička Great Expectation, kterou zrovna nemusím. Ovšem Genovo spojení s melbournskými dětmi je velmi povedené a v této verzi si písničku velmi rád poslechnu. Předposlední písničkou je největší hit I Was Made For Lovin´ You. Ta byla nahrána ve velmi diskotékovém duchu, ale když se hraje naživo, zní sakra rockově. Obzvláště tady! Celý koncert uzavírá Genova pecka Rock and Roll All Nite, během které KISS co to jde vyburcují přítomné publikum.

Co dodat? Z mé recenze vám musí být jasné, že tenhle živák se KISS neskutečně povedl. Spojení rocku a symfonického orchestru k sobě skvěle pasuje! Jesli KISS příliš neznáte a rádi by jste se s jejich tvorbou seznámili, poradil bych vám shlédnout právě Symphony Alive IV, i když se jedná o relativně "novější" koncert. Závěrem bych dodal, že tento živák z Melbourne je mím nejoblíbenějším koncertem KISS. Jen mě mrzí, že jsem se ho nemohl přímo zůčastnit... Pět hvězdiček je jasných!!!

» ostatní recenze alba Kiss - Symphony: Alive IV
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Kiss / Unmasked

V roce 1980 vyrazili KISS na trh s novým albem nazvaným Unmasked. Tuto desku jsem delší dobu přehlížel. Ani vlatně nevím přesně proč. Nedávno jsem si ji pustil a jenom jsem si broukal v rytmu těchto fajn písniček. Fakt je, že album trochu pokulhává za posledně vydanými deskami jako Destroyer nebo Love Gun. Kromě jedné písničky se na ní žádný mega hit nenachází. To však rozhodně neznamená, že se jedná o špatnou desku. Prvním songem je chytlavá Is That You, která vše dobře načíná. Obzvláště si libuju při "pištivé" pasáži před refrénem. Ta je opravdu skělá. Za úvodní písní následuje to nejlepší, co tato deska nabízí. Krásná balada Shandi z dílny Paula Stanleyho. Výborná pomalá písnička, kterou naprosto zbožňuju. Další písní, kterou bych vyzdvyhl je Freyleho Talk To Me. Osobně opět příliš neposlouchám, ale uznávám, že to v sobě něco má. Poslední kus z toho nejlepšího je dle mého názoru skladba Easy As It Seems, velmi melodická písnička s jednoduchým refrénem.

Unmasked se nese v duchu, které nastolilo Dynasty. Album je velmi melodické a více měkčí. KISS se v této době nenacházeli příliš v optimání pohodě. Peter Criss už byl v podstatě jednou nohou pryč z kapely a záznam na desku musel odehrát studiový bubeník. Od názvu alba jde odvodit, že možná už v této době skupina přemýšlela o odložení svých černo-bílých masek. Jakoby nevěděla, co dál. Vypráví se, že Paul ani Gene tuto desku nemají moc v oblibě a písničky pro koncerty z ní prakticky nevybírají. Možná je to všechno zapříčiněno tímto špatným obdobím, které KISS na začátku 80. let zasáhlo.

» ostatní recenze alba Kiss - Unmasked
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Kiss / Revenge

Na začátku 90. let se KISS představili s albumem, ve kterém nám kapela ukázala svoji tvrdší tvář! Musím se přiznat, že tahle deska mě v minulosti tak nebrala. Prostě to nebyl úplně můj šálek kávy... Avšak nedávno jsem si ji puštil celou a byl jsem mile překvapen, kolik písniček jsem si pak celý den broukal. Řekl bych, že album Revenge je návrat toho pravého Gena Simmonse, který v 80. letech hudebně jaksi tápal.

Hned úvodní otvírák v podání právě Simmonsova songu Unholy nám napoví, jakým směrem se bude celá deska ubírat. Některé Genovy tvrdé vypalovačky úplně nemusím, ale Unholy se to netýká. Výborná tvrdá skladba! Druhá písnička Take It Of není příliš známá, ale tohle je jedna z těch melodí, která mi po poslechu alba uvízla v hlavě snad nejvíce. Paulův hlas je zkrátka dokonalý. Spit a Domino jsou pro mě pohodové písničky, které si čas od času rád pustím. Heart Of Chrome taky určitě není k zahození, ale vzhledem k ostatním songům mi přijde, že trošku pokulhává.

V kontrastu s tvrdými skladbami se na desce nachází dvě pomalé písničky - God Gave Rock And Roll To You a Every Time Look At You. Tohle jsou pro mě srdcovky. Refrén u první jmenované je zkrátka úžasný a další část, kterou na ní zbožňuju, je závěrečné "prohlášení" Paula: "I know life sometimes can get tough..." To je prostě pecka. Vždycky když slyším tuhle písničku, vzpomínám na Erica Carra. Jako bych ho viděl přimo před svýma očima... Every Time I Look At You je Paulova klasika s celkem povedeným klipem. Stejně tak se mi líbí I Just Wanna. Pohodová písnička s energetickým klipem. Závěr desky patří skladbě Carr Jam 1981 se sólem Erica Carra.

Deska Revenge je opravdu tvrdá pomsta za ztrátu Erica Carra, který pro mě byl a bude ten nejlepší bubeník KISS. Deska mě opravdu mile překvapila, tvrdé songy střídají i jemnější pomalé skladby, pro které mám slabost. Obal alba rovněž plně napovídá o jeho tvrdosti. Kromě toho strašně se mi líbí kostmy, v kterých KISS na začátku 90. let vystupovali. To byla zkrátka paráda! Verdikt je jasný...

» ostatní recenze alba Kiss - Revenge
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Kiss / Hot in the Shade

Poslední album KISS z 80. let nese název Hot in the Shade. Z tohoto alba jsem trochu rozpolcen. Na můj vkus se na něm nachází až moc skladeb, což podle mě celému albu uškodilo. Většina písniček je pro mě průměrná až podprůměrná. Kdybych měl jmenovat songy, které z této desky poslouchám, zmínil bych pouze 3 z celkových 15. První dva nejsou nikterak známé, nevím zdali je KISS hráli někdy na koncertech (spíš ne), ale sedly mi. Mluvím o skladbách King Of Hearts a You Love Me To Hate You. Ty mě opravdu zaujali a rád si je čas od času pustím.

Nyní bych se zaměřil na velmi známou baladu Forever. Ta desku zachraňuje! Kdyby se mě někdo zeptal, která písnička KISS je má absoluteně nejoblíbenější a já bych prostě musel odpovědět, řekl bych právě Forever. Tato písnička mě spolu s Reason To Live přivedla ke KISS a možná právě proto mám takovou slabost pro 80' KISS. Forever považuju za nejlepší baladu skupiny KISS. U mě předčila i legendární Beth! Její obliba nebyla jen tak náhodná, výborně si vedla i ve světových hitparádách.

Co víc, k tomuto albu říct? Kdybych byl na místě KISS, ubral bych ze 4-5 písní a pořádně vypiloval zbytek. Hot in the Shade nepatří mezi moje oblíbená alba. Přijde mi, že Forever je tam jak růže mezi trním. Moje hodnocení 2 hvězdičky.

» ostatní recenze alba Kiss - Hot in the Shade
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Kiss / Smashes, Thrashes & Hits

Album z roku 1988 nepřineslo, kromě dvou písniček, prakticky nic nového. Deska se skládá z výběru těch nejlepších písniček, jak ze 70. let, tak z 80. Tím pádem bude tato recenze zaměřena pouze na dva nové songy. Ty se podle mě povedly. Jak Let's Put the X in Sex, tak i (You Make Me) Rock Hard jsou vydařené skladby, které se dočkaly i videoklipů. Z této dvojky mám raději druhý jmenovaný song.

Ke zbytku alba. Některé skladby byly nahrány znovu, jako například Love Gun, Detroit Rock City nebo I Love It Loud. Na britské verzy této desky se nachází i hit z alba Crazy Nights - Reason To Live. Zajímavá je bez diskuze Beth v podání Erica Carra. Celkově vzato, album je složeno hlavně ze Stanleyho tvorby, která se odráží i ve dvou nových skladbách.

Jak ohodnotit tohle album? Z 15(16) skladeb jsou nové jen dvě. To se prostě hodnotit nedá...

» ostatní recenze alba Kiss - Smashes, Thrashes & Hits
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Kiss / Crazy Nights

Osmdesátá léta se přehoupla do své druhé poloviny, ve kterých KISS vyrukovali mezi fanoušky s velmi diskutovaným albem - Crazy Nights. Proč diskutovaným? Tato deska naplno odrážela 80. léta, jejich diskotékový háv. A právě díky tomuto diskotékovému nádechu se na kapelu snesla kritika. Zarytí fandové 70' KISS tohle album vyloženě nesnáší a právě tito fanoušci mě při čtení této recenze budou asi proklínat, jak jen budou moct! Já totiž Crazy Nights zbožňuju!

Na desce je podle mého názoru hodně kvalitního materiálu, který odráží zejména práci Paula Stanleyho. Odvedl na ní velký kus práce a nebál bych se říct, že zde předvedl svůj pěvecký vrchol! Gene byl v tomto období, řekl bych, v útlumu. Pokukoval po filmu a snažil se dobýt svět Hollywoodu. Skladby z jeho dílny tudíž logicky za moc nestojí. Teď už k jednotlivým písničkám.

Úvodní otvírák a mega hit Crazy Crazy Nights je prostě pecka! Tahle písnička se mi snad nikdy neohraje a mohl bych si ji pouště pořád dokola. Řekl bych, že společně s I Was Made For Lovin You je to nejhranější písnička nejen v současných rádiích, ale mnohdy ji také slýchávám na oldies party a to mě vždycky sakra potěší! Krom toho ji kladně vnímá i mé okolí. Crazy Crazy Nights se podle mého úsudku zatraceně povedlo a určitě bych tuto písničku zařadil mezi to absolutně nejlepší, co KISS kdy nahráli!

Skladba I'll Fight Hell To Hold You je podle mýho názoru jedna z nejvíce nedoceněných písniček! Hodně mě mrzí, že nedosáhla větší popularity, protože si myslím, že kvality určitě má. Dost by mě zajímalo, jak by zněla živě, protože mám tušení, že ji KISS naživo nikdy nehráli :(

Následující tři písničky bych přeskočil a zastavil se u My Way. Ta je často párovaná s dalším baladickým slaďákem Reason To Live. Já můžu říct, že My Way mám rád, poslouchám ji často a v určitých tónech nám dává příležitost slyšet Paulův hlas v hodně vysokých polohách. A nyní k mé zřejmě nejoblíbenější písničce z alba. Reason To Live je skladba, která mě svým způsobem přivedla ke KISS. Společně s Forever. Baladu Reason To Live naprosto miluju a hrozně mě štvou negativní názory, která jsou na ni často směřovány. Vím, že je to nasáté diskotékovými klávesami, ale je v tom prostě odražená ta doba, ve které tato písnička přišla na svět. Kultovní je pro mě i klip! Zrkátka super song!

God Girl Gone Bad je podle mě "nejlepší" píseň, co se týče Gena. Určitě to není nějak extra povedené, ale kdybych musel vyzdvyhnout jeden Genův song, byl by to tento. Turn On The Night je stylově hodně podobná jako Crazy Crazy Nights. Nese se v podobném duchu, je hodně svižná a pro mě typická pro tohle album.

Album Crazy Nights bylo jedním z nejúspěšnějších alb na světě, které kdy skupina KISS nahrála. To o něm čemem svědčí. Singl Crazy Crazy Nights v Britské hitparádě obsadil skvělé čtvrté místo. Když shrnu Crazy Nights, musím říct, že je to moje nejoblíbenější album nejen 80. let, ale kompletně celé kissácké éry bez masek!

» ostatní recenze alba Kiss - Crazy Nights
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Kiss / Asylum

V roce 1985 KISS nahráli platinové album Asylum. Řekl bych, že se nese v podobném duchu jako předchozí Animalize a jde z něj doslova vycítit atmosféra 80. let, kterou naprosto zbožňuju. Začátek druhé poloviny 80' byl pro KISS celkem příznivý a jejich tvorba v letech 1984-5 - 1989 se mi hodně líbí.

Nyní k desce Asylum, na které se celkově nachází deset skladeb. Já bych se v této recenzi zastavil hlavně u pěti z nich, o kterých si myslím, že opravdu stojí za to! Hned první song King Of The Mountains vás vtáhned do atmosféry 80. let. Tuto písničku jsem dlouho nebral v potaz a to byla chyba. Opravdu mě překvapila a rád si ji pouštím. Dále bych zmínil slušný hit Who Wants To Be Lonely. Tuhle písničku jsem měl rád odjakživa a dokonce se mi líbí i celkově střeštěný klip. I'a Alive je slušnej nářez se slušným tempem. Mojí nejoblíbenější skladbou společně s Who Wants To Be Lonely je Tears Are Falling! To je opravdová bomba a jsem hodně rád, že tuhle skladbu KISS několikrát zařadili do svého repertoáru i po opětovném namaskování. Album uzavírá Uh All Night, která není úplně moje oblíbená, ale příležitostně si ji poslechnu.

Podle mých recenzí je vám asi jasné, že desky Animalize a Asylum mám opravdu v oblibě. Jednak se mi líbí tehdejší doba a samozřejmě tvorba KISS. Jediné, k čemu se stavím trošku rozporuplně, jsou poněkud až moc výstřední kostými, ve kterých kapela vystupovala. Zde jsem však schopen přimhouřit očko :-) Asylum bych zařadil na úroveň Animalize. Tohle album mám rád a patří mezi moje oblíbené.

» ostatní recenze alba Kiss - Asylum
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Kiss / Killers

Deska Killers přináší celkově dvanáct písní, avšak pouze čtyři jsou zbrusu nové. Album tvoří hlavně staré zaručené hity jako jsou Detroit Rock City, Love Gun, God of Thunder nebo Shout It Out Loud. Čtveřice nových skladem se skládá z I'm a Legend Tonight, Nowhere To Run, Down on Your Knees a Partners in Crime. Z těchto čtyř bych nejvíce vyzdvyhl Nowhere To Run. Skvělá písnička se zajímavou předehrou, kvalitními verezemi a stejně tak povedeným refrénem. Za zmínku určitě stojí také I'm a Legend Tonight. Ta se prezentuje úžasným refrénem...

Ani rok 1982 nepomohl KISS vyřešit jejich krizi. Ace byl pomalu na odchodu z kapely a Gena více zajímal svět filmu. Díky bohu za Paula, který držel zuby nehty kapelu nad vodou. Kdo ví, jak bych to bez něj dopadlo. Jeho sílící vliv začínal být stále více patrný. Dříve na sebe největší pozornost upíral převážně Gene. Začátkem 80. let však Paul začal pomalu přebírat iniciativu. Z alba vyzdvyhuju hlavně Nowhere to Run a I'm a Legend Tonigt. Staré osvěčené pecky není třeba hodnotit.

Hodnocení? Vzhledem k tomu, že album se z převážné většiny skládá ze starých osvěčených hitů, zaměřím se hlavně na 4 nové skladby. Dvě z nich mě celkem dostaly a proto tohle album hodnotím 3 hvězdičkami

» ostatní recenze alba Kiss - Killers
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Kiss / Animalize

V pořadí druhé album odmaskovaných KISS nese podtitul Animalize, což česky znamená něco ve smyslu "přeměna ve zvíře." Tomu jasně odpovídá cover desky a celkově skladby i kostými jednotlivých členů. Během roku 1984 došlo k další rošádě na postu sólového kytaristy. Spory s Vinniem Vincentem přerostly únosnou míru a tento můj druhý nejméně oblíbený člen si musel pakovat kufry. Na jeho místo nastoupil Mark St. John (+ 5. dubna 2007), ale u KISS se příliš dlouho neohřál. Kvůli reaktivní artritídě musel svého působení u skupiny zanechat. Na jeho místo nastoupil můj velký oblíbenec a sympaťák Bruce Kulick. Sestava Stanley, Simmons, Carr a Kulick se dlouho držela pohromadě a já osobně tuhle sestavu hodnotím jako tu nejlepší. Předčila u mě i původní line up s Crissem a Frehleyem. Tohle mi asi hodně fandů neodpustí. Carr a Kulick byli lidsky úplně jinde než jejich předchůdci. Plus hudebně nam tom byli výborně.

Nyní k Animalize. Je to opravdu divočina, jak napovídá titul alba! Úvodní otvírák jsem dlouho přehlížel, ale nedávnou jsem si jej pustil a docela mě přibil do židle! Musím říct, že to je slušnej nářez! Rozhodně palec nahoru. Druhou písničkou v pořadí je Heaven's On Fire. Další profláklá věc od KISS. Klip je na to celkem šílený, ale polovina 80. let zkrátka šílená byla, hlavně co se týče obleků členů. Písnička je ale good! Na třetí skladbě mě zaujal hlavně její název Brun Bitch Burn. Všem je vám asi jasné, že tohle je song v podání démna Gena Simmonse. Následuje Get All You Can Take. U této písničky dostal Paulův hlas hodně zabrat. Skladba je plná vysokých tónů se kterými se Paul popral bravůrně. Jeho "mečivý" hlas zde krásně vyniknul. Genova Lonely Is The Hunter mě neoslnila. Naproti tomu song hned za ní stojí za to! Under The Gun je další povedená písnička, která určitě stojí za zmínku. Šťastné číslo 7 padlo na Thrills In The Nights. Pro mě bez debat nejlepší písnička z celého alba! Úžasná písnička, která se ze začátku zdá jako taková ukolíbavka, ale s příchodem refrénu nahodí skvělé tempo! Poslední dvě písničky jsou pro mě neslané nemastné...

Animalize hodnotím hodně kladně. Určitě se mi líbí více než předchozí Lick It Up. Zajisté je nutno říct, že tohle album bylo nejlépe prodávaným albem skupiny v 80. letech! Na desce je dost kvalitních songů, které svému podtitulu nedělají ostudu. S příchodem Kulicka se kontroverzní dění kolem kapely poměrně uklidnilo a následující léta byla z pohledu KISS daleko lepší než ty z přelomu 80. let. A Animalize to jasně potvrzuje.

» ostatní recenze alba Kiss - Animalize
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Kiss / Lick It Up

Rok 1983 a spolu s ním i album Lick it up, bylo pro KISS velkým mezníkem. Nazval bych to jedním z největších okamžiků, kterými kapela během svého působení, musela projít. Po několika letech tápání členové dospěli k závěru, že nastal čas odložit své černo-bílé masky, které pro ně byli tak typické! Spolu s tím přišla i celková změna image a v následujících letech i stylu hudby. Nejvlivnějším členem kapely se stal Paul Stanley, kterému éra bez masek sedla asi nejvíce. Hudební kritici toto kontroverzní rozhodnutí KISS okamžitě odsoudili. Skupina pro ně ztratila svoji komiksovou vyzáž, jenž je proslavila po celém světě. I když pro fanoušky to bylo něco nového, éra bez masek zdaleka nedosáhla úspěchu, přecházejících let, hlavně let sedmdesátých. Mě osobně však KISS bez masek vůbec nevadí.

Teď už k desce. Osobně můžu říct, že nejvíce bych z ní vyzdvyhl pouze dvě skladby. Každému je asi jasné, že jednou z nich bude titulní skladba Lick It Up. Tato písnička se bez pochyb řadí k tomu absolutně nejlepšímu, co KISS v éře bez masek vyprodukovali. Lick It Up je fajnová písnička, ale mezi moje nejoblíbenější úplně nepatří. Co mi na ní nejvíce vadí, je až příliš často se opakující refrén. Nevím, budete mě za to proklínat, ale Lick It Up mi k srdci tolik nepřirostlo. Lick It Up by šlo srovnat s Crazy Crazy Nights. Písničky jsou to svým způsobem hodně podobné. Jsou charakteristické svým refréném, ale Crazy Crazy Nights je pro mě mnohem lepší vypalovačka. Příznivce Lick It Up prosím o odpuštění...

Druhou písní, kterou bych rád zmínil je Paulova A Million To One. Tu mám možná raději než Lick It Up. Písnička má úžasný text, melodii a když ji slyším ze záznamu z Paulova sólévho turné One Live KISS, srdce mi plesá. Opravdu, svělá písnička. Škoda, že nedosáhla větší populariti. Řekl bych, že je velmi nedoceněná.

Zbytek alba pro mě není už tak zajímavý. Za zmínku určitě stojí úvodní otvírak Exciter, Young And Wasted nebo On The 8th Day. Ostatní skladby mi nic moc neříkají.

Lick It Up bych shrnul, tak, že v tomto případě nešlo jenom o muziku, ale hlavně o dění kolem kapely. Odmaskování KISS určitě uvedlo kapelu opět do povědomí fanoušků. Album se prodávalo dobře, nicméně návštěvnost na koncertech byla horší. Lick It Up je posluchači bráno vesměs kladně, někteří jej řadí dokonce mezi TOP 5 alb. Já jej považuju za pohodové album, které neurazí ani nezklame.

To nejlepší z Lick It Up je stejnojmená píseň a A Million To One. Nutí mě to dát 2 hvězdičky, ale za statečné rozhodnutí odmaskovat se, dávám hvězdičky 3!

» ostatní recenze alba Kiss - Lick It Up
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Kiss / Creatures of the Night

Upadající KISS, kterým se přechod do 80. let nepovedl, tápali, jak si fanoušky nadále udržet. Po dvou řekněme, ne příliš oslnivých albech, přišla skupina s něčím, co opravdu stálo za to! Na postu sólového kytaristy vystřídal, alkoholem zmáčeného Ace Frehleyho, Vinnie Vincent. Ten sebou přinesl metalovější nádech a to se na desce velkou měrou odrazilo. Na svět tak roku 1982 přišlo nejmetalovější album KISS!

Úvodní otvírák v podání Creatures Of The Night je naprosto, ale naprosto úžasný. Už od prvních tónů je vám jasné, že tohle je metalová nálož! Neskutečně energická písnička, s jednoduchým, ale povedeným refrénem, vás ihned zaujme a dostatečně vás naladí na další kousky. Následují, podle mého názoru, dvě slabší skladby - Saint and Sinner a Keep Me Comin. Tyhle mě opravdu nějak příliš neoslnili. Rock And Roll Hell není špatná, ale pořád to není to pravé ořechové. Danger bych označil podobně. Po, pro mě hluchém místě, přichází úžasná Genova pecka v podání I Love It Loud! Tohle je opravdu něco! Nabítý flák, s neskutečným refrénem, jenž táhne davy. Perfektní! Pro mě osobně jedna z nejlepších Simmonsových písniček. Genův hit následuje další skvělá skladba, tentokrát baladická I Still Love You. Tu bych maximálně vyzdvihl. Paul Stanley opět odvedl mistrovskou práci. Tuhle písničku jednoduše zbožňuju a nejvíce si ji vychutnám Live z koncertu Animalize 1984! Tam ji Paul neskutečně prožívá a vkládá do ní snad všechny své emoce. Konec desky pro mě už tak oslnivý není. Killer mi vůbec nic neříká a War Machine uznávám, ale není to můj šálek kávy.

Co závěrem ke Creatures of the night? Rozhodně je nutno říct, že KISS se posunuli kupředu. Album jistě předčilo dvě předchozí a už to možná vypadalo, že KISS krize opustí. To se bohužel nestalo... Čas velkých změn měl teprve přijít. A to velmi brzy!

» ostatní recenze alba Kiss - Creatures of the Night
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

Kiss / Dynasty

Další mezník v tvorbě KISS přinesl rok 1979. KISS se v této době nacházeli na úplném vrcholu, jak co se týkalo hudební stránky, tak té finanční. Album je velmi proslulé díky dlouho diskutované skladbě - I Was Made For Lovin' You. Tuhle písničku musel slyšet alespoň jednou každý. Tento song si však nechám až na konec. Ke zbytku desky. Hned druhou písní v pořadí je 2 000 Man, cover verze od Stonů. Zajímavý nápad, ale tuhle písničku téměř neposlouchám. Třetí flák je však jiné kafe. Výborné Sure Know Something, na které se opravdu výborně vyznamenal Paul Stanley. Tuhle písničku mám velmi rád a neznám fanouška KISS, který by proti ní něco měl. Následují, pro mě dvě slabší písničky jako Dirty Livi' a Charisma. Poté se však dostáváme k Magic Touch, opět v podání StarChild, a tahle písnička je opět výborná. KISS ji moc často živě nehrávají, spíše jen Stanley při svých sólových koncertech, což je dobře. Deska je zakončena celkem zdařilou skladbou od Freyleho Save Your Love.

A teď k tomu hlavnímu. K písni I Was Made. Vypráví se, že než KISS tuhle písničku napsali, vyrazili na diskotéky, aby viděli, co přesně se na nich hraje. Rozhodli se, že složí něco podobného, protože byli toho názoru, že to vlastně nic není. I Was Made je diskotékově nasládlý flák, který se stal absolutně největším celosvětovým hitem KISS! Po jejím zvěřejněním se fanoušci divili, co to je. Nejdříve nechtěli, aby ji skupina hrála, ale tohle přesvědčení netrvalo dlouho. Něco se zlomilo a písnička prorazila. Na internetu jsem se v mnoho diskuzích dočetl, jak někteří fanoušci KISS tuhle písničku nenávidí. Tomu ale nevěřte. Každý fanda KISS tuhle písničku prostě musí mít rád. Více či méně, ale musí! Za tím si stojím. Je pravda, že je diskotéková, ale když to řeknu jednoduše. Prostě je boží. A když se hraje živě, nezní vůbec diskotékově, ale velmi rockově. I Was Made miluju, pouštím si ji často a pořád.

Album Dynasty už lehce naznačovalo, kam KISS v 80. letech budou směřovat. Deska je to popová i s prvky diska. Já ji hodnotím velmi kladně, už jen kvůli písním jako I Was Made, Sure Know Something nebo Magic Touch.

» ostatní recenze alba Kiss - Dynasty
» popis a diskografie skupiny Kiss

---

starší »