Kiss - Hot in the Shade (1989)

Skvělá deska!
Natěšen dvěma novinkami na výběru Smashes, Thrashes & Hits z předcházejícího roku, jsem netrpělivě očekával vydání tohoto řadového alba a byl hodně zvědav, jestli na něm najdu podobně kvalitní skladby, nebo se vše vrátí k šedivé slabotě obou předchůdců.

Zklamání se nekonalo a bezmála hodinová nahrávka s patnácti záseky se mi hned zalíbila. Žádná podprůměrná píseň, většina vynikajících, a i těch několik zbylých je vysoko nad průměrem; co by za ně daly konkurenční „popíkové” bandy konce 80. let…
Není divu, že album na platinu nakonec dosáhlo (ačkoli to chvíli trvalo).

Nechtějte po mně, abych hodnotil všechny skladby… Protože bych beztak pouze chválil, brzy by vás to začalo nudit; vyberu tedy jen věci, které mi připadají obzvlášť vydařené…

Slide kytara v Stanleyových rukou odstartuje jeho úvodní Rise To It, a vzpomínám si, jak jsem při prvním poslechu dostal strach, že na albu už nic lepšího nemůže být… Naštěstí tomu tak nebylo, přestože je to určitě jedna z nejlepších písní nahrávky.
Druhá, Simmonsova Betrayed, ale naváže bez obav a respektu, a ačkoliv není tak výrazná, je to hodně dobrá věc.
Třetí hit, který se „opravdovým hitem” nikdy nestal, je Stanleyova Hide Your Heart, již měla na své stejnojmenné desce, vydané o rok dřív, Bonnie Tyler, a její cover nahráli například také MOLLY HATCHET. Velmi povedená skladba…
A zase Simmons, a zase sice o málo horší než Stanleyova předešlá, pořád ale „vysokolaťková” záležitost – Prisoner Of Love.
Následující rytmickou Read My Body někteří obviňují z plagiátorství o dva roky staršího hitu Pour Some Sugar On Me od DEF LEPPARD. Nic takového tam osobně neslyším (a protože mám zmíněný hit z Hysterie rád, určitě by mi to tolik nevadilo); podle mě je „na vině” podobný rytmus a zvuk bicích – ale to by se pak dalo říct, že obě zmíněné písně kopírují We Will Rock You od QUEEN. Každopádně, opět nepřeslechnutelná…
Přichází na řadu Simmonsova „na, na, na, na” Love’s A Slap In The Face, která propleskne zleva zprava, aby si člověk mohl náležitě vychutnat další parádu alba…
Baladická Forever, kde si Stanley (krom zpěvu) zabrnká na akustickou kytaru (basu, navzdory videoklipu, obstaral Bruce Kulick), patří bezpochyby k vrcholným okamžikům (nejen) nahrávky Hot In The Shade. (Spoluautorem je zpěvák Michael Bolton, jenž začínal v hard and heavy kapele BLACKJACK spolu s Brucem Kulickem, avšak známým se stal až coby úspěšný zpěvák popových balad, hlavně v 2. půli 80. let.)
Výborná je – opět Stanleyova – triem ženských vokalistek obohacená Silver Spoon, pochopitelně ale zůstává trochu ve stínu (In The Shade) předcházejícího klenotu…
Po otočení desky (v případě CD bez tohoto úkonu) následují výtečné Simmonsovy Cadillac Dreams, kde si užijeme taky žestě, do kterých si „zadýchá” i Paul Stanley.
Jeho King Of Heart patří zas k mým velkým oblíbencům, takže to následovník nemá snadné.
Dlouhý název The Street Giveth And The Street Taketh Away však upoutá pozornost, stejně jako Simmonsem odzpívaná píseň.
A znova Stanley a chytlavá „kissárna” You Love Me To Hate You. Vždycky jsem měl o něco radši skladby zpívané Stanleyem, na některých albech mu ale Simmons dost šlapal na paty; např. na Creatures Of The Night, Lick It Up nebo tady, abych zůstal v 80. letech.
Výše uvedená slova naprosto potvrzuje Somewhere Between Heaven And Hell. Brumlavá basa ani Simmonsův vokál nezůstávají nic dlužni kvalitnímu výkonu.
Po dlouhé době se za mikrofonem objeví jiný zpěvák než Paul či Gene, a je jím bubeník Eric Carr. Ve své skladbě Little Caesar (jak Ericovi přezdíval Gene) si kromě sólového zpěvu a bubnování taky zahrál na baskytaru.
Desku uzavírá Simmons a jeho Boomerang, po němž mám zpravidla chuť se vrátit (jako bumerang) – na začátek desky…
No prosím, jak se ukázalo, je pro mě všech 15 skladeb obzvlášť povedených…

I když následovník z roku 1992 byl ještě mnohem lepší, tohle velmi nedoceněné album je mé třetí nejoblíbenější od KISS z 80. let, pročež 4 a kousek hvězdičky zaokrouhlím nahoru…
(Jde rovněž o poslední studiové album nahrané předčasně zemřelým Ericem Carrem.)
reagovat

dolycentrum @ 27.12.2013 20:21:27
...ako KissArmy sa mi nepostastilo,lebo mam Modru Knizku,ale musim bez natlaku s pravdou,ze vlastnim Best...,Dynasty...a na vinyl-e Elder...a ten sa mi paci a pustam si ho rad..cize zatial obchadzam brany tohoto vojska a nebol som povolany hajit farby.Tieto pocitove prijemne slova ,ale chutiam dokazali prilozit polienko zaujmu a veru..nuz co,poohliadnem sa aj to takomto kusku.Tesim sa,ze dokaze sa tu prezentovat hudba particky z Pocucova,ako tu bolo v minulosti spominane strojvodcom pendolina a najde si svojich fandov odlahcenej melodiky sirsieho konzumentu...Roman vdaka...

Cossack @ 28.12.2013 00:40:38
Díky, Dolyš…
Protože se album dá sehnat ve slušném stavu a za rozumnou cenu i tady, nemyslím že bys s tím měl mít u Vás problém; a vzhledem k těmto skutečnostem ani nevěřím, že bys mě pak nějak moc proklínal, protože minimálně 3 své songy si mezi těmi 15 určitě najdeš… A to je hooodně skeptický odhad! Pokud se Ti líbí „rockový popík 80. let”, nemůžeš být zklamaný.
;-)

martin69 @ 28.12.2013 06:08:02
Cossack : Romane, napsal jsi velmi pěknou recenzi! Neznat ho. Hned ho sháním :-). V hodnocení se neshodnem. No, a co :-))). Mě nikdy pořádně nechytlo. Beru ho jako dobré album.

Cossack @ 28.12.2013 10:33:17
Nejsi sám, Martine; naopak… Je vás většina. Možná kdybys to ještě zkusil, tak si mezi těmi 15 vály svých několik favoritů taky najdeš… (Anebo ne.)
Rozhodně se ale nemá smysl do čehokoliv nutit! ;-)

martin69 @ 28.12.2013 11:14:17
Romane, občas si ho pustim. Favorita mám! Nánádhernou baladu Forever.

Cossack @ 28.12.2013 11:32:53
Pravda, (alespoň) ta většinou zabírá a boduje… :-D

vmagistr @ 29.12.2013 17:53:46
Pěkná recenze, díky za ni. Pro mě je na tomhle albu nejlepší trojlístek Stanleyho skladeb Forever, Silver Spoon, You Love Me To Hate You, kterým potom šlapou na paty věci jako Hide Your Heart, Rise To It, King Of Hearts (všechno Stanley). Od Simmonse tu vidím jako nejlepší Somewhere Between Heaven & Hell - jeho čas podle mě opět nastal až na Revenge.
U Read My Body bych si té domnělé podobnosti s Pour Some Sugar On Me sám ani nevšiml, když jsem si ale obě skladby pustil po sobě, nějaké míře inspirace (plagiát bych v tom taky neviděl) bych i věřil - jak po akordové, tak po rytmické stránce tam myslím jistá podoba je.

Cossack @ 29.12.2013 19:33:09
S tou rytmickou inspirací (u Read My Body) bych dokázal souhlasit, Vmagistře (ostatně v textu je jasně řečeno „podobný rytmus”)…
A jinak – není zač. ;-)

Poslední album KISS z 80. let nese název Hot in the Shade. Z tohoto alba jsem trochu rozpolcen. Na můj vkus se na něm nachází až moc skladeb, což podle mě celému albu uškodilo. Většina písniček je pro mě průměrná až podprůměrná. Kdybych měl jmenovat songy, které z této desky poslouchám, zmínil bych pouze 3 z celkových 15. První dva nejsou nikterak známé, nevím zdali je KISS hráli někdy na koncertech (spíš ne), ale sedly mi. Mluvím o skladbách King Of Hearts a You Love Me To Hate You. Ty mě opravdu zaujali a rád si je čas od času pustím.

Nyní bych se zaměřil na velmi známou baladu Forever. Ta desku zachraňuje! Kdyby se mě někdo zeptal, která písnička KISS je má absoluteně nejoblíbenější a já bych prostě musel odpovědět, řekl bych právě Forever. Tato písnička mě spolu s Reason To Live přivedla ke KISS a možná právě proto mám takovou slabost pro 80' KISS. Forever považuju za nejlepší baladu skupiny KISS. U mě předčila i legendární Beth! Její obliba nebyla jen tak náhodná, výborně si vedla i ve světových hitparádách.

Co víc, k tomuto albu říct? Kdybych byl na místě KISS, ubral bych ze 4-5 písní a pořádně vypiloval zbytek. Hot in the Shade nepatří mezi moje oblíbená alba. Přijde mi, že Forever je tam jak růže mezi trním. Moje hodnocení 2 hvězdičky.
reagovat

b.wolf @ 05.01.2012 14:48:45
Tady musím napsat, že tahle fošna se Kiss nijak zvlášť nevyvedla. Je to taky jediná placka, kterou nemám, protože kromě té balady je to sáhodlouhé nic. A jak píšeš o Reason To Live, tak to byla těžká kopírka tehdejšího hitu Foreigner, ale Crazy Night je o dost lepší než tohle. Za tu baladu jedna *.

Tohle album jsem si pořídil v roce 1992 ve věku 15 let. Tenkrát se mi neskutečně líbilo, což s odstupem dalších 19 let absolutně nechápu. Dnes pro mě taková vsuvka v tvorbě KISS,nic co by mělo výraznější tvář.
Trošku k poslechu jsou první tři skladby, profláklá balada Forever a Somewhere between Heaven and Hell.To ostatní má hodnocení velká 0. Celkově 2 a půl hvězdy směrem dolů.
reagovat