Pink Floyd / The Dark Side of the Moon

O Pink Floyd jsem se začal zajímat už na základní škole když jsem se zeptal spolužáčky která byla jejich velkým fanouškem jestli by mi nepujčila od nich nějaký alba jelikož na jednom hudebním kanálu jsem slyšel zkrácenou (Tonite Lets all make Love in London verzi) 3 minutovou verzi Interstellar Overdrive a docela se mi zalíbila tak dostal jsem od ní dvě alba Relics a Dark Side Of The Moon. O Tomhle albu tady už bylo hodně napsáno v superlativech ani já nebudu vyjímkou že to je nejuspěšnější a jedno z 10 nejprodávanějších alb všech dob (45 milionu prodaných alb mluví za vše). Ono taky je to tím že je poslechově dostupnější méně posluchatelným jedincum než třeba The Wall.

Album začíná Speak To Me. Tlukot srdce, zvuky mincí, schizofrenní blábolení, maniácký smích který vygraduje ženským řevem která se vpluje do další písně Breathe kde se kapela naplno rozehraje a David Gilmour si zahraje i na steelku. Hezká atmosféraq této písně a ktomu se přidají vokalistky.Pak Breathe vpluje do instrumentální písně On The Run kde hraje Rick Wright na syntenzátor VCS3 výsledný efekt celé skladby byl potom dotvořen hudebním inženýrem Parsonsem. Název je Watersovým synonymem pro slovo paranoia. Pak přichazí ČAS, čas na další písen kde začiná tikáním až začne zvonit budík. Musim vyzdvihnout vynikající kytarové solo Davida Gilmoura ikdyž nehraje rychlá sola jako kytaristu ho respektuji. Skladba se vrací k Breathe (reprise) kterou ukončí Wrightovi hammondky. The Great Gig In the Sky je skladba o smrti, i když je to instrumentální skladba najdete tam kratké mluvené pasáže na začátku a na konci kde se autor vyjadřuje že se smrti nebojí. Kromě klavíru na začátku a varhan tu rozjede vokální solo Clare Torry a zpívá jako když jí na nože berou. Zajímavostí je to že Clare dostala za celou práci na albu plat 30 liber a k tomu láhev červeného vína. Money, jeden nejslavnějších songů Pink Floyd vubec. Skladba začíná sypání mincí pak nejslavnější basovou linkou Rogera Waterse kde se přidá na kytaru Gilmour a Wrightovi klávesy doplněné wah wah pedálem. Na saxofon tu hraje Dick Parry a Gilmour to rozjede další skvělé kytarové solo. Další skladba Us and Them je moje nejoblíbenější skladba na albu hlavně si ji pouštím v autě když jedu v noci někám a přemýšlím proto mi to dodá atmosféru stejně jako Brain Damage. Líbí se mi klavírní solo i se saxofonem. Po posledním refrénu přichází Any Colour You Like další instrumentálka a jediná skladba na kterém se podíleli všichni členové kromě Rogera Waterse. Další skladba Brain Damage kde vynikají sborové vokály a uslyšíte u druhé sloky šílený smích. A na závěr Eclipse jinak původní název alba kterou ukončí tlukot srdce.
Tohle je prostě majstrštyk všeho druhu. Nikdo nečekal že to bude mít uspěch obřího rozměru. Ovšem nejtěžší je na to navázat dalším albem a to se povedlo jedině Pink Floyd s albem Wish You Were Here tak Michaelu Jacksonovi s albem BAD (po stejném obrovském uspěchu s albem Thriller).

a Jak říkají slova erryho Driscolla, vrátného z Abey Road: Není žádná temná strana Měsíce - ve skutečnosti je temnota všude

» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Dark Side of the Moon
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd

---

Rolling Stones, The / Their Satanic Majesties Request

1967 byl a je pro hudební svět hodně zlomový. V Británii vyšly 2 zásadní alba která měla vliv do budoucna: Sergeant Pepper od Beatles a Piper At Gates of Dawn od Pink Floyd a Stouni si řekli že to taky zkusí a natočí psychedelickou desku a výsledek? Nepovedlo se jim to. Ostatně říká se že s tímto albem se snažili předčít Seržanta od Beatles a také nejhorší. Já sám bych toto označení jako nejhorší nedal i když má pár slabších míst. Název alba je hříčkou s textem Her Britannic Majesty requests and requires který je obsažen v britských pasech.

Album otevírá Sing This All Together. Skladba začíná neklidným klavírem až se vyustí ve sborový refrén a uprostřed skladby zazní orientální rytmy dechová sekce a klavír. Druhá skladba Citadel rocková vypalovačka se vším všudy (a na stouny nezvykle tvrdá). Tady si zahrál Nicky Hopkins na klavír. A ted přichází In Another Land která je zajímavá tím že se na ní autorsky podílel a i zazpíval Bill Wyman a jak k tomu došlo?? Bill jel do studia v noci kdy se mělo nahrávat a když přijel tak tam nikdo z kapely nebyl a zvukový inženýr Glyn Johns se ho zeptal jestli něco nemá a tak se Bill vytáhl s touto písní. Kapele se ten song zalíbil že ji vydali také jako singl i s písní The Latern. Mám ji rád hlavně kvuli vokálnímu efektu a hlavně refrénu kde zpívají Mick, Keith a zpěvák Small Faces Steve Marriot. Ostatně nakonci písně uslyšíte chrápání Billa přičemž v jednom z nahrávacích dní odpadl a tak to jeho chrápání nahráli a dali ji nakonec skladby jako vtip. Další písen 2000 Man jsem poprvé neslyšel od Stones ale od KISS kde na albu Dynasty zpívá Ace Frehley a tuto verzi mám radši. Tady má zajímavé bicí Charlie Watts kde tempo je dost nezvyklé.
Sing This All Together (See What Happens) jam který trvá osm minut tady našli asi (spíš určitě) inspiraci od Pink Floyd. Kytary zní podobně jako u Floydů ale zvukové koláže zní nemastně a neslaně.
She's a Rainbow je snad nejlepší skladba na albu. Krásný klavír, pozitivní nálada a výbornej text. Radost tuto písen poslouchat. The Lantern už zní jako typická Stounovka. Tady si zahrál na organ Brian Jones který na tomhle albu hrál snad na všechno možné kromě kytary kterou nechal Richardsovi. Další skladba Gomper má indický nádech ostatně bych ji nazval jako druhou a nepovedenou Within You Without You od George Harrisona. 2000 Light Years from Home další výborná skladba. Vynikající hororový intro udělal Brian Jones pomocí syntenzátorů. Mick ji napsal ve vězení v Brixtonu když byl zatčen za drogy. Tuto skladbu také poprvé naživo zahráli až na turné Steel Wheels 1989/1990. Poslední On with the Show už zní víc jako Beatles zvukové koláže které se táhne celou skladbou jakoby ji přímo Beatlesákům vykradli.
Album Kromě dvou stejných názvu písniček a On with the Show žádnou podobnost s Beatles nemá a rozhodně to není jejich nejhorší počin. Sice je to úlet ale album bych rozhodně nezatracoval. Byl to ten největší risk do kterého se pouštěli což v budoucnu se tak nestalo a vrátili se zpátky k tomu co doopravdy umějí. Jinak pro mě je toto album jako střed mezi první érou a druhou a slavnější érou.

» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Their Satanic Majesties Request
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The

---

Rolling Stones, The / Let It Bleed

Po natočení desky Beggars Banquet se zakrátko Stouni pustili do dalšího projektu ze kterého vyšlo Let It Bleed. Let It Bleed je právem považováno za jedno z nejlepších desek Rolling Stones. Já sám popravdě jsem si poslechl toto album třikrát ale skoro všechny písničky jsem už znál z koncertů nebo z živých nahrávek ,ale i tak studiový zvuk není zas tak špatný.
Album otevírá Gimme Shelter vynikající skladba. Richards ji napsal během bouřlivého dne v bytě kamaráda na Mount Street. Skladba začíná genialní riffem k tomu Mick dodá ozvěny přidá se Bill Wyman se svou basou a Mick začne zpívat Oh, a storm is threat'ning. Skladbu ještě umocnuje výtečný vokál Merry Clayton až později na vystoupení v 90letech její party zpívala Lisa Fischer také vynikjící vokalistka. Tato písen vypovídá jaká byla 60 léta: Válka ve Vietnamu, hippies,občanské nepokoje v USA bez tohodle by ta písen nevznikla. Gimme shelter je také oblíbená písen režiséra Martina Scorseseho zazněla ve většině jeho filmů (Casino, Mafiáni a Skrytá Identita.
Další písen je akustické blues od Roberta Johnstona i když je na album napsaný jako Traditional. Tady si zahrál na slide kytaru sám Keith. Na koncertech ji hráli elektrifikovaně a mělo to větší náboj.
Country Honk je prostě country verze slavné Honky Tonk Women a taky je to jedna z první countryových skladeb od Stounů. Byron Berline který v této skladbě hraje na housle byl doporučen právě Keithový nejlepším kamarádem Gramem Parsonsem člověkem kterým stál u zrodu Country Rocku a hrál s Berlinem ve Flying Burrito Brothers. Nanette Workman provádí doprovodné vokály hlavně v refrénu a jinak na začátku a dvakrát na konci uslyšíte troubení auta. Tady je taky poprvé na albu uveden i nový kytarista Mick Taylor jenž je i na další písničce Live With Me.
Live With Me jedna z mých nejoblíbenějších skladeb na albu, výtečnou a podle mě nejlepší basovou linku tu nehraje Bill Wyman ale překvapivě Keith Richards, Charlie se přidá a Mick svým naštvaným zpěvem to rozjede na plný koule (I got nasty habits, I take tea at three.......) Tady se po dlouhé době potkali Keith se saxofonistou z Texasu Bobbym Keysem který zahrál výtečné solo. Live With Me je si docela podobná se skladbou Bitch z alba Sticky Fingers a příjde mi že mají podobnou basovou linku a naštvaný zpěv Micka Jaggera.
o Let It Bleed se říká že byla napsána pod vlivem drog. Tuhle skladbu začali hrát až na turné v roce 1981 a potom už jenom vyjímečně. Petr Gratias napsal že první sloku zpívá sám Richards a potom je vystřídán samotným Mickem (i když nerad opravuju) ale tu první sloku zpívá Mick. Keith je slyšet až v refrénu. Jiak i na pino hral starý zámý Ian Steart a na autoharp Bill Wyman.
Druhá strana a přichází Midnight Rambler. Miluju ji sám jsem ji nazval Vražedné blues, její kytarový riff je v mé TOP pětce nejlepších kytarových riffu Keitha Richardse až na 3. místě. A když ji zahrajou naživo no paráda nejlepší je podle mě verze z filmu Ladies and Gentlemen z roku 1972 jak já bych ji vychvaloval do nebes no ale pojdme ji rozebrat. Skladba začíná šustěním a hned Keith ji začne hrát výtečnej kytarovej riff mick hraje na hamoniku a zpívá o Bostonském škrtiči no a potom začne taková mezihra kde Charlie Watts začne na bicí zrychlovat tempa potom nastane uklidnění kde se atmosféra ještě zhoustne.Tady si zahrál na perkuse Brian Jones. Jak sem psal mám tuto skladu rád naživo ale na albu je cítit hororová atmosféra kterou v živém provedení bohužel marně hledám. Sám Richards jí nazval Bluesová opera.
You Got the Silver zpívá sám Richards i když první vokály měl už na albu Between the Buttons ve skladbách Connection a Something Happened to Me Yesterday. Tady už naposled hraje Brian Jones na harmoniku. Richards ji věnoval své tehdejší přítelkyni Anitě Pallenbergové.
V Monkey Man tady se mi líbí na začátku klavír Nickyho Hopkinse spojený s basovou linkou Billa Wymana potom se přidají kytary které nahrál Richards. Písen pojednává o drogové závislosti a co může droga z člověka udělat.
A na závěr You Can't Always Get What You Want další z písní Rolling Stones která nesmí nažádné výběrovce a na koncertech chybět. kladba vznikl když ji Jager hrl na akustické kytaře ale Charlie nevěděl jak ji zahrát na bicí a tak byl vystřídán Jimmym Millerem Al Kooper hraje na klavír a varhany a také na lesní roh intro, zatímco Rocky Dijon hraje konga a maracas. Londýnský sbor která tuto písen otevírá musim říct že na rokovou kapelu je to docela originální. Někdy se jí říká jako Sounovská Hey Jude. Ovšem bych chtěl dodat že je tu jistá podobnost s písní od Joe Cockera Feelin Alright ale kdo ví
Album vyšlo v prosinci 1969 krátce po turné v USA hlavně známým vystoupením v Altamontu kde byla jako ochranka najmuta Gangem Hells Angels takže bylo jasné že to nedopadne dobře a taky nedopadlo jelikož po dohrání písně Under My Thumb byl zabit černoch Meredith Hunter jelikož se říká že vytáhnul zbran a chtěl na Micka Jaggera vystřelit. Je zajímavé že v Altamontu poprvé zahráli Brown Sugar.
Než Let It Bleed vyšlo tak se toho hodně v kapele událo. Keith Richards začal holdovat heroinu na kterem byl závislý s přestávkami 9 let let a během níž se pětkrát léčil zezávislosti. Mick Jagger začal koketovat s herectví a zahrál si ve filmi Představení. Co se týče Briana Jonese vztah se zbytkem kapely byl na bodě mrazu a nechut s kapelou spolupracovat bylo následkem toho že dostal padáka (ostatně ohl dostat padáka o 3 roky dřív ale to až někdy později) a o dva týdny později se utopil ve svém bazénu. Keith ve své knize píše že Brian měl astma a že bral tuinal a quaalude což není nejlepší věc při kterém byste se měli potápět. Snadno se na něm zadusíte. potom o hodně let později jeden dělník na smrtelné posteli se přiznal že ho zabil jestli je to pravda bo ne to už se (asi) nedozvíme. O 3 dny později vystoupili poprvé s Mickem Taylorem v Hyde Parku a pojali to vzpomínku na Briana a vypustili pro něj tisíce motýlů jinka tady poprvé zazaněla Honky Tonk Women a pár skladeb z Let It Bleed.

Let It Bleed je určitě a právem považováno za jedno z nejlepších alb v diskografii Rolling Stones a dostane samozřejmě 5 hvězdiček

» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Let It Bleed
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The

---

Police, The / Zenyattà Mondatta

Dlouho jsem uvažoval o jakém albu psát. Chtěl jsem původně psát Aftermath od RS ale pak jsem si řekl že skusim jinou kapelu a dlouho jsem neváhal.

O Police jsem věděl že existují ale nevěnoval jsem jim příliš pozornosti. Znál jsem pár písniček ale hlavně víc jsem znál Stingovu solovou kariéru. Jednoho dne jsem na rádiu Beat slyšel písničku od nich ale nevěděl jsem jak se menuje (poznál jsem Stinguv hlas) i když jsem tý písničce moc pozornosti nevěnoval uvízla mi v hlavě až jsem ji našel a potom jsem si poslechl toto album který jsem si zamilovál a je na seznamu mých nejoblíbenějších alb. O jaký song jde se dozvíte v následující recenzi a budete hodně překvapeni.

V roce 1980 pánové Sting, Andy Summers a Stewart Copeland (ano od něj je ta moje přezdívka) měli přestávku uprostřed celosvětového turné kde hráli v místech kam se žádná kapela nedostala (Egypt, Bombay) atd) Jenomže společnost A&M Records jim dala pouhý měsíc na natočení dalšího alba. Když si usmyslíte že jinejm kapelám trvá nahrávání alba více měsícu dokonce i roky, musím říct že Police se za tak krátkou dobu podařilo udělat kvalitní album i když je to znát.
Album začíná skladbou Don't Stand So Close to Me která se stala hitém a natočila i vtipný klip kde si Sting zahrál sám sebe - učitele. Sting který dřívě toto zaměstnání vykonával (vyučoval angličtinu) a textu se zpívá otom jak žačka chce svést učitele sám Sting tvrdí že tato skladba není autobiografická. V textu také najdete odkaz na Nabokova (Just like the old man in
That famous book by Nabokov).
Další písen Driven To Tears odstartuje sám Copeland svým breakem na bicí. hodně se mi líbí basová linka u refrénu a menší solíčko si střihne Andy Summers. Po dlaším refrénu skladba utichne aby Copeland se Summersem degradovali konec. Tato skladba se mi víc líbi naživo (Frejus 1980, Gateshead 1982) kde Copeland víc improvizuje. Sting tuto skladbu napsal když viděl v televizi reportáž o hladovějících dětech.
When the World Is Running Down, You Make the Best of What's Still Around zaujme basovou linkou Stinga a hlavním riffem Andyho Summerse která se táhne celou skladbou ale rozhodně nenudí a pro mě je to další song do pohody.
Canary in a Coalmine song který mě zvedne náladu a i ze židle tady se taky nic zvláštního nestane. rychlá a svižná skladba kterou mám taky rád
Bombs Away i přes pohodovou atmosféru se Sting textově zabývá bombardování v Bombayi a válkou v Afghánistánu. Uprostřed a na konci skladby si Andy střihne výtečný kytarový solo za který by se žádný hardrockový kytarista nestyděl
De Do Do Do, De Da Da Da další hit The Police se zapamatovatelný refrénem. Tato skladba je o tom, jak politici, baviči a další lidé používají slova k manipulaci s ostatními. Sting nazval, artikulace písně o nesrozumitelnosti.
Behind My Camel je instrumentálka Summerse kde je kytara a syntenzátpory ve středu dění, dokonce si střihl i basu jelikož Sting tuto skladbu odmítl hrát . Tuhle skladbu nemám v lásce a přeskakuju ji jelikož mi narušuje pohodovou atmosféru tohoto alba.
Man in a Suitcase další výtečnej song ale než byste mrkli tak rychle uteče. Na začátku a uprostřed skaldby slyšíte hlas ženy (bohužel není jí rozumět) a zní to jakoby z vlakového nádraží nebo letiště.
Shadows in the Rain je nejdelší skladba na albu a má jazzový nádech. Občas siji dopřávám ale taky ji přeskakuji.
A nazávěr Stewart Copeland a další instrumentálka The Other Way of Stopping kde si s Andym Summersem dopřávaj menší kytarový a bubenický jam i když tady moc Stewart neexhibicuje.
Asi ste si všimli že jsem jednu skladbu vynechal ano jak jsem zmýnil výše je to ta skladba která mě více seznamovala s Police, a přivedla k tomuto albu: Voices Inside My Head je pro mě ta nejoblíbenější skladba na celém albu a upřímně nevim proč. Přisála se ke mně a už nepustila. Přitom je to istrumenatálka (kde Sting pořád opakuje frázi Voices inside my head
Echoes of things that you said) kde se točí kolem jednoho riffu ale tady přestože jsem kytarista a mými vzory jsou Keith Richards, jimmy Page a The Edge z U2, tak tady jsem se zamiloval bicí hru Stewarta Copelanda přitom tady moc neexhibuje jenom ke konci si dodá pár breaku ale i tak mě jeho hra uchvátila natolik že jsem začal zkoušet hrát na bicí. a ještě k tomu dodám že Voices zněla na turné jako intro.

Na tohle albu se odprostili od punku a začali spadat k nové vlně. Pokud se nemýlim tak Sting v jednom rozhovoru prohlásil že by těm písničkám dal víc práce ale já si myslím že by to tak mělo zůstat. Album zaujme svou jednoduchostí a pohodovou atmosférou a kdyby se někdo chtěl seznámit s touto kapelou upřímně bych mu doporučil klidně začít bestofkou z roku 2007 (nazvanou jednoduše The Police) nebo tímto albem. Toto album právem patří mezi oblíbené a rád si ji občas pustim a vždycky mi zvedne náladu proto taky dostane 5 hvězd

» ostatní recenze alba Police, The - Zenyattà Mondatta
» popis a diskografie skupiny Police, The

---

Rolling Stones, The / Some Girls

V roce 1977 se v Rolling Stones dělo hodně Mick Jagger rozváděl.s Biancou a Keitha Richardse v Torontu obvinili za převážení drog kde byl trest až na 20 let natvrdo. Naštěstí ho nezavřeli a Rolling Stones odletěli do Paříže kde ve studiích Pathé Marconi nahráli album Some Girls Na toto albu sem narazil nedávno a uchvátilo mě svou punkovou syrovostí přestože typický zvuk RS zůstal.

Album otevírá Miss You další z řady nesmrtelných hitů a která na koncertech rozhodně nesmí chybět. Jagger v tu dobu rád chodil do Studia 54 klubu kam chodili světové celebrity té doby a tam chytil rytmus.Musím tady vyzdvihnou rytmickou sekci Charlieho Wattse a basovou linku Billa Wymana Už když jsem si tu skladbu poprvé poslechl hned se mi vybavily 3 věci New York, disko a noční život Další song When The Whip Comes Down kde Jagger vypráví zpustlé homosexuální fantazie (Yeah, mama and papa told me I was crazy to stay I was gay in New York Which is a fag in L.A.) je nářez se vším všudy kde postupně dochází k závěrečné gradaci . V jednoduchosti je síla a tady na tomto albu se tímto heslem řídily. Just My Imagination (Running Away with Me) je další cover od Tempations který si vytvořily k obrazu svému. Co se týče hudební složky troufám si tvrdit že je to dvojče k předchozí písničce: stejný sled akordů., gradace a závěrečné ukončení ano toto mají Comes Down a Imagination společné. Some Girls jak už název napovídá je o ženských. S touhle skladbou měli stouni problémy kvuli obsahu textu (Black girls just wanna get fucked all night I just don't have that much jam). Zajímavostí je že Keith Richards který sází na přírodní zvuk kytar bez efektu, tady použil kytarový efekt pedál MXR a získal tím nový zvuk. Po další rychlé skladbě Lies přichází Far Away Eyes pomalá country skladba se Ronnie Wood chopil slide kytary a Mick kláves. I když tu Mick nezpívá ale přímo vypráví příběh, musím říct že mezi Wild Horses a Dead Flowers se určitě neztratí. Respectable další svižný rock n roll kde se nic zvláštního nestane . Ted přichází na řadu Mr. Keith Richards se svoji Before They Make Me Run kde v textu vypráví svoje životní eskapády (drogy zatýkání apod). Sám Richards tvrdí že nahrát tuto skladbu bylo náročné. Další neméně úspěšný singl po Miss You balada Beast of Burden
Kde uslyšíte prolínání dvou kytar typický zvuk RS tady musím vyzdvihnout solo Ronnieho Wooda i když je mírně utlumeno vyniká do ztracena a vynikající basovou linkou Billa Wymana . Album končí písní Shattered o životním styl v New Yorku v 70 letech. tato skladba naživo vyznívá mnohem lépe hlavně Jaggerovi prezentace.

Some Girls vyšlo v červnu 1978 a v době punkového hnutí mělo obrovský úspěch hlavně v USA kde absolvovali menší ale zato velmi úspěšné turné. Minulý rok vyšlo na DVD živák Some Girls Live In Texas 1978 kterou musím vřele doporučit.

Je vidět že se v diskografii Rolling Stones věnuje více pozornosti alba od Beggars Banquet až po Exile. Nemyslím to špatně ale Some Girls i když je to punková deska je právě po Exile další nejlepší nahrávkou v diskografii RS a myslím si že si taky zaslouží pozornost a proto mu dávám 5 hvězdiček

» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Some Girls
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The

---