Grobschnitt / Solar music – live

Tohle živé album od pro mne dříve absolutně neznámé skupiny GROBSCHNITT jsem před časem dostal zdarma, jako takový "věrnostní zákaznický bonus"...
Upřímně, čekal jsem nějakou krávovinu, které se chtěl prodávající jen jednoduše zbavit - tak ji nacpal mně, jenže... chyba lávky!
Hned, jak jsem přišel se svým vinylovým nákupem domů, jsem neodolal, a darované LP položil na talíř jako první... Zvědavost jednoduše zvítězila. Mno...
Tímto bych chtěl poslat velkou omluvu do Rockové galerie u Heavyho v Olomouci...
"Zdeňku, sorry, že jsem o Tobě pochyboval chlape, protože tohle elpíčko je fakt lahůdka!"
A navíc jsem k tomu všemu ještě zjistil, že se jedná o poměrně raritní kousek - takže... no, raději už bez dalších zbytečných keců...

Věřím, že kdo měl možnost tento koncert vidět a slyšet pěkně na živo, tak si posléze s sebou domů odnesl hudební zážitek na celý život...
Tohle je jednoduše řacha - Ty atmosférické klávesové stěny, ta kouzelně znějící "Gilmourovská" kytara... uff.
Z celého koncertu čiší neuvěřitelná energie, k tomu ta dokonalá sehranost všech přítomných hudebníků... Bomba!
Desku jsem si od té doby poslechl už asi desetkrát a pořád se jí nemůžu nabažit - a to už o něčem svědčí.

Doporučuji všem, co mají rádi PINK FLOYD, GENESIS, YES... ti si zde určitě přijdou na své.

Neuvěřitelné, na jaké poklady někdy člověk narazí.
Pět hvězd!

» ostatní recenze alba Grobschnitt - Solar music – live
» popis a diskografie skupiny Grobschnitt

---

Black Mages / Darkness And Starlight

NOBUO UEMATSU je v Japonsku pojem.
Jeho hudba k herní a filmové sérii FINAL FANTASY jej vynesla až na samotný piedestal mezi japonskými umělci a dnes už je považován, nejen ve své domovině, ale i ve světě, za jednoho z nejznámějších a nejvíce respektovaných hudebních skladatelů v oblasti počítačových her.

Vždycky jsem tvrdil (a i spousta dalších jeho fanoušků), že by některé jeho skladby byly ještě více strhující, kdyby dostaly pořádný rockový kabát...
A Nobuo nejspíše vyslyšel naše prosby, sehnal k sobě další špičkové muzikanty a BLACK MAGES byli na světě!
Ono to tak stejně muselo dříve, či později dopadnout, protože Nobuo vždy tvrdil, že ho v jeho tvorbě silně inspirovaly a stále inspirují interpreti jako EMERSON, LAKE AND PALMER, PINK FLOYD nebo DEEP PURPLE...

Album Darkness And Starlight jsem si jako první na recenzi vybral především proto, protože se mi zdá ze všech tří desek, které byly doposud vydány, za nejvíce nápadité a vyzrálé.

Album začíná opravdu majestátně - výbornou kompozicí Bombing Mission, která otevírá i samotnou hru, dnes už legendární FINAL FANTASY VII.
Pokaždé, když slyším ten symfonický úvod, mi vždy přeběhne mráz po zádech...
A pak už najede rychlý Nobuův klavír a kovově znějící kytary a mne nezbývá, než spokojeně pomlaskávat.
Jednoznačně jeden z vrcholů alba...

Pak následují další napumpované skladby, jako Neo Exdeath a pro mne další z nejlepších kompozic na albu - The Extreme, ze hry FINAL FANTASY VIII, která zní v rockovém podání neskutečně nňamózně. :)

Po tomto následuje fajnová hoblovačka Assault Of The Silver Dragon, která svým cválavým rytmem lehce připomene metalové matadory IRON MAIDEN...

Další skladba Kurayaminokumo začíná lehce ponurým syntíkovým úvodem, které ovšem vzápětí přejde do skvělého hardrocku s výbornými kytarovými sóly a zakončené působivě znějícími Hammondkami, které evokují jednu ze skladatelových velkých inspirací, DEEP PURPLE.

Ovšem následující kompozice Distant Worlds, to je přímo balzám na uši.
Překrásná, exoticky znějící skladba, která je takovým dočasným oddechem od rockového "rachotu".
Poklidnou atmosféru zde jen trochu "naruší" to kytarové sólo, které je ovšem dechberoucí...

Premonition... A je to zase tady - Skladba pochází ze hry FINAL FANTASY VIII, kde zněla při bitvě se závěrečným bossem... Pro mne jedna z nejlepších "bojových" herních kompozic všech dob. Hlavně to "kvílení" kytar je tady parádní!

Po démonicky a pro mne téměř apokalypticky znějící skladbě Grand Cross následuje vrcholová, titulní kompozice Darkness And Starlight, kde se míchá opera se symfonickým rockem a metalovým běsněním - úplná lahůdka.
Při poslechu tohoto opusu si zajisté nejeden posluchač vzpomene i na klávesového mága RICKA WAKEMANA...
Výborný - epický kousek!

A celé album je zakončené nádhernou klavírní skladbou Life - a mne nezbývá nic jiného, než se zvednout a zmáčknout znovu tlačítko play - a celé toto fantastické dílo si ještě jednou zopáknout...

Pět hvězd - jinak to nejde.

» ostatní recenze alba Black Mages - Darkness And Starlight
» popis a diskografie skupiny Black Mages

---

Genesis / Abacab

Nejsem ten typ, co by na potkání hanil 80. léta...
Je jasné, že i v tomto období vzniklo spoustu skvělé hudby, o tom není sporu... ale řekněte mi jedno - proč někteří výborní rockoví interpreti z minulé dekády najednou obrátili o 180 stupňů a stali se z nich umělohmotní, syntíkoví panáci, zaměření na opravdu masové posluchačské publikum. Mám v tomhle směru zejména na mysli GENESIS a QUEEN.
Jo jasně, chápu, doba se měnila - rádia a televize se začínaly pozvolna zaplňovat "novou vlnou" a ono nezbývalo, než se přizpůsobit. Některým se to do jisté míry podařilo, některým už tolik ne...
Samozřejmě, pokud budu mluvit o komerčním úspěchu, tak ten byl v mnoha případech mnohonásobně vyšší, než v předchozím desetiletí... ale, dle mého, kvalita hudby byla kolikráte už diskutabilní.
No nic, podíváme se tomu na zoubky...

Aba(crap)
A už je to tady... Přímočaré, monotonní bicí, nově znějící trendy syntíky, hmmm...
Pro mne nevýrazná, nudná skladba, natažená na úplně zbytečných sedm minut. Nesnáším disco sound, tomu se snažím vyhýbat, jak jehovista transfúzi.

No Reply At All
Argghhh! Né, dechy néé! Sólový Phil na nich v té době docela ulítával, ale to je musel propašovat i do GENESIS?!

Me And Sarah Jane
Po předchozí skladbě mám sto chutí si zabořit žiletku do zápěstí, ale situaci zachraňuje Tony Banks s touto, docela pěknou, a hezky vystavěnou písní. Jo, to by šlo.

Keep It Dark
Opět zajímavá, pro mne trošku tajemně znějící skladba... Žiletku prozatím zahazuji.

Dodo/Lurker
No to je ono! Nejlepší kompozice na desce, lehká vzpomínka na "doby minulé". Pro mne nejprogresivnější song na albu s výbornými bicími a klávesami.

Who Dunnit
CHACHA, CHACHÁCHÁÁ... Pardon, smál bych se déle - ale při smíchu se mé tělo mírně chvěje a krev z podříznutých žil pak cáká po celém pokoji...

Man At The Corner
Pro mne nevýrazná, katalogová "Collinsovka".
Nic, co by mne mělo nějak výrazně zaujmout. Hlavně ten elektronický snare bubínek mne docela provokuje... nebo to Phila někdo ve studiu fackoval a ono se to omylem dostalo na desku? Hard to say...

Like Or Not
Hmm, tohle se taky docela dá... Ale že by to dosahovalo nějakých výrazných kvalit, se říct nedá.

Another Record
Slibný začátek... který bohužel vyústí v docela nudnou, ničím překvapující skladbu. Podprůměr.

Sečteno, podtrženo...
První deska od Genesis, kde jsem začal některé skladby přeskakovat.
Předchozí dílo Duke je v porovnání s tímto o několik tříd výše... a vlastně, i tím následujícím.

Uf, uff, ufff... Slabší tři hvězdy.

» ostatní recenze alba Genesis - Abacab
» popis a diskografie skupiny Genesis

---

Olympic / Ó, jé

"No ty vole, tohle snad ani není možný!"...
Tak přesně tohle jsem si tehdy říkal pořád dokola, když jsem tohle album slyšel poprvé... A hned poté si nazul na nohy kanady, opatrně vytáhl CD z přehrávače, a posléze po něm dlouho a zuřivě dupal... No tak né, no... kecám.. jenom potom švihem putovalo do bazaru.

To, co Olympic předvádí na této placce, mi připomíná orientační běh skupiny ožralých slepců... Potácení se od ničeho k ničemu.
Opravdu jediné, co dnes z tohoto "díla" jde poslouchat je instrumentálka Stejskání, kde kapela vzdává hold zesnulému klávesistovi Miroslavu Berkovi... jinak nuda, šed' a totálně umělecky vyždímanej Janda.

Tfuj, jedna hvězda za Stejskání...
Nic, jdu si spravit uši legendární, nedostižnou Želvou, a tento hnůj už doufám nikdy nebudu muset znovu kydat.

» ostatní recenze alba Olympic - Ó, jé
» popis a diskografie skupiny Olympic

---

Olympic / Prázdniny na Zemi

No jo, já vím... Je spousta věcí, co by se tomuto albu (a veskrze Olympicu té doby) dala vytknout:
Průměrně znějící bicí, málo nápadité klávesové plochy, Jandova stále stejně znějící kytara bez nějakých "kudrlinek" navíc, kopírování Dialogu s vesmírem, přílišná angažovanost, atakdále, atakdále...
Ale i přes to všechno se mi tahle deska stále dobře poslouchá, i po všech těch X letech a X přehráních.
Líbí se mi zde to ekologické poselství, protože tato otázka je stále aktuální... možná ještě víc, než tehdy.
Líbí se mi pěkné texty od Zdeňka Rytíře, líbí se mi toho tady prostě docela dost na to, abych to mohl jen tak odstřelit...

Chtěl jsem této olympické placce z nostalgie našít okamžitě pět hvězd... ale přece jen, dnes už to pro mne nemá takovou sílu jako kdysi...
Od té doby už uplynulo hodně času, já poznal spoustu jiné, daleko lepší hudby a... no nic, už stačilo.
Čtyři hvězdy.

PS: Na některá další alba z jejich produkce už příště tak hodnej nebudu...
Ale žádný strach - Želva, Pták Rosomák a ani Jedeme, jedeme to nebudou. :-)

» ostatní recenze alba Olympic - Prázdniny na Zemi
» popis a diskografie skupiny Olympic

---

Morse, Neal / One

Tvorbu amerického multiinstrumentalisty Neala Morseho jsem začal objevovat v době, kdy jsem se chtěl na chvíli odpoutat od progresivního rocku 70. let, a chtěl jsem zjistit, jak tento styl zvládají současní interpreti.

Neala a tohle album jsem objevil díky rockovému časopisu Spark, kde na něj byla napsána velmi dobrá a pochvalná recenze...
A v den, kdy jsem si desku pořídil a poprvé poslechl, jsem byl uchvácen.
Tahle hudba mne hned po prvním poslechu okamžitě lapila do své sítě a dodnes nepustila...
A pak to šlo ráz na ráz...
Jak dny a měsíce ubíhaly, tak jsem se začal seznamovat z jeho další (nejen sólovou ) tvorbou, at' už s výbornými SPOCK'S BEARD nebo fantastickými TRANSATLANTIC... zkrátka s neoprogem všeobecně... FLOWER KINGS, ARENA, PENDRAGON, MARILLION, KNIGHT AREA, MANGROVE, PALLAS a spoustou dalších...

Do hudby Neala Morseho jsem se jednoduše okamžitě celý ponořil...
Ten chlap je neskutečně tvořivý... dodnes nepřestávám kroutit hlavou nad tím, kde pořád bere ty kvanta nápadů...
Ano, nelze popřít, že Nealova tvorba se místy až nepříjemně opakuje... takže jeho hudba je pro cvičené ucho okamžitě rozpoznatelná i po větru na 30 kilometrů...

A další věc, s kterou se peru vlastně už od samého začátku až dodneška jsou jeho texty, kde to je samý "Oh my God! Ouu Džízes!", zkrátka neúnavná (a někdy mi připadá, že až chorobná) oslava křest'anské víry... takže jako přesvědčený ateista při poslechu občas lituji, že umím anglicky...
Ale zase na druhou stranu si myslím, že kdyby neměl víru v toho astrálního strejce, asi těžko by skládal tak úžasnou hudbu...

Album otevírá výborná, propracovaná suita s názvem The Creation, která je rozdělena do čtyř častí s názvy:
- i. One Mind
- ii. In A Perfect Light
- iii. Where Are You?
- iv. Reaching From The Heart
Skladba začíná atmosférickým klávesovým úvodem, do kterého se za moment vloží bezchybně tepající bicí Mika Portnoye, které se pak po celou skladbu dokonale proplétají s Nealovým zpěvem, klávesami a kytarou...
Celá kompozice drží výborně pohromadě, až uši jásají...
Zkrátka hned za začátku vynikající, emocemi nabitá věc.

Pak se dostáváme přes krásnou, akustickou kytarou vyzdobenou skladbu The Man's Gone k nečekaně výbušné věci s názvem Author Of Confusion, kde na vás zaútočí agresivní kytara s neméně okovanými bicími a s vokálními harmoniemi ne nepodobnými kolegům GENTLE GIANT...
No zkrátka, po předchozí skladbě je to pocit, jako kdyby vás kopl trojský kůň.

Po tomto nátěru následuje další suita, opět rozdělená do čtyř částí s názvem The Separated Man, která už sice není podle mne tak silná jako The Creation, ale pořád velmi povznášející s kupou výborných melodií a uzavřená pěkným orchestrem...

Cradle To The Grave...
Nádherná, melodická, uslzená balada... Tohle Nealovi šlo vždycky.

Help Me / The Spirit And The Flesh...
Pěkný klavír, pěkná práce s kytarou, pěkný zpěv... nic víc dodávat netřeba.

A pak se dostáváme přes další pěknou baladu Father Of Forgiveness až k velkému finále s názvem Reunion, rozdělenému do tří částí s názvy:
- i. No Separation
- ii. Grand Finale
- iii. Make Us One
Zde se opakuje hlavní téma celého alba s velmi působivými, nápaditými bicími a jak jinak, než s množstvím výborných melodií... prostě epický závěr epického alba...

Tahle špičková deska si ode mne nezaslouží jiné hodnocení, než maximální.

Poslechnuto z CD.

» ostatní recenze alba Morse, Neal - One
» popis a diskografie skupiny Morse, Neal

---

Synkopy / Sluneční hodiny

Sluneční hodiny/

Tohle album vyšlo v časech, kdy u nás neměla rocková hudba zrovna na růžích ustláno... Řekl bych, že spíš na kaktusech.
Československou popovou scénu začali pomalu anektovat ti "pekelní haranti"... pardon, chtěl jsem napsat "děti ráje", nebo chcete-li Panoptikum Františka Janečka, no a na bigbít (pokud tedy nebyl politicky angažovaný, nebo jinak rudě infikovaný) nečekaly zrovna "světlé zítřky".

Však stačí jen vzpomenout na článek z pera nějakého červeného mozku s názvem: "Nová vlna se starým obsahem", který byl tehdy, o dva roky později, vytištěn na jeden z nejpoužívanějších toaletních papírů, značky Tribuna.
No zkrátka deratizace... oops, teda normalizace v plném proudu.

Brněnské Synkopy řadím hned vedle Progres 2, či Blue Effectu nebo JAZZ Q mezi to nejpovedenější, co mohla v té době naše rocková scéna nabídnout...
No dobře, lupnul bych sem i Olympic, protože některá jejich alba z té doby, zvláště Prázdniny na Zemi považuji za velmi povedené. A samozřejmě nemohu zapomenout ani na sólové umělce jako třeba Vlád'u Mišíka, Otu Petřinu, nebo taky Petra Nováka. Ale o těch zas třeba někdy příště.

Celá tahle deska by se dala směle označit za mistrovské hudební dílo výborného skladatele, hráče na klávesové nástroje a zpěváka Oldřicha Veselého..
A pochopitelně nemohu zapomenout ani na výborné texty Pavla Vrby.
Zkrátka a dobře, nemohu popřít, že tohle album je moje srdeční záležitost.

Už jen úvodní skladba Introdukce a její atmosférické synthetizery dávají tušit, že naše uši čeká chutná a vydatná hostina.
Ona vlastně celá deska je skrz naskrz nasáklá klávesami a kytara zde zase tolik struny nevystrkuje, ale to v žádném případě nepovažuji za negativum, ba naopak.

Výrazněji zde kytara do děje promlouvá zejména v takřka hardrockové skladbě Jsi nádherně pravěká, kde bezchybně ladí s nezbytnými klávesami, aby se ke konci navíc mohla blýsknout i perfektně vystavěným sólem...

A takových úžasných momentů a krásných melodických zákoutí najdete na albu nespočet.
Třeba při části nazvané Intermezzo, kde si klávesy dávají spicha s krásnými houslemi a violem, mi při každém poslechu naskakuje husí kůže.

No a Černý racek, na kterého tahle krátká skladba po chvíli naváže je vůbec naprostá nádhera, pro mne jeden z vrcholů desky. Překrásná, melodiemi nešetřící balada a asi vůbec nejznámější kompozice od Synkop.

Zkrátka a dobře, tohle je pro mne další z těch mnoha desek, která nemá slabé místo...
A jsem toho názoru, že zde přibyl do české bigbítové koruny další zářivý drahokam.

V těchto dobách to rockoví hudebníci u nás opravdu neměli lehké... To byly samé zákazy, na hlavu padlé přehrávky, tfuj...
Nevím, tak nějak si stále pořádně nedovedu představit, jak mohlo tehdy vypadat nějaké to povinné šaškování před přehrávkovou komisí, ale pojd'me to zkusit...

No a jelikož byl jeden z mých příspěvků v minulosti označen za nevkusný, což docela zacloumalo mou citlivou a empatickou duší, tak slibuji, že se odted' budu snažit vyvarovat všech těch tfuj, tfuj, škaredých výrazů.
A nebo se je budu snažit zakomponovat tak, aby nikoho "nepobuřovaly". Přece jen jsem to už takhle vyzkoušel párkrát v minulosti, tak nevidím důvod, proč by to nemohlo fungovat i ted'. Tak jdem na to...
Naše bigbítová skupina by se mohla jmenovat třeba Black Friday...

Kapela zrovna stojí v čekárně a vypadá jako skupinka odsouzených na smrt.
Kytarista a zpěvák David: "Ty vole, já jsem tak nervozní, že mi z toho snad hrábne.

Bubeník Petr: "Klídek, to zmáknem."

Klávesista Richard: "Teda, ten tvůj klid bych chtěl mít... víš ty vůbec, kolik kapel už před náma ti (hrubé označení mužů, co mají rádi růžovou) zařízli?"

Basák Honza: "Héj, né tak nahlas, ještě nás někdo uslyší.

Richard: "Vždyt' je to pravda... Ty vole, vždyt' už jen ten náš název je bude dráždit víc, než hudba... To nemůže projít.

Petr: "Hele, trošku provokace u nás ještě nikoho nezabilo."

Honza: "Seš si tím opravdu jistej?"

Petr: "Hele, nechte toho, pane "Pesimisto". Stačilo, že jsme se museli dát všichni ostříhat."

David: "Ti se na nás určitě těší, jako Lenin na další mrtvičku... víš přece, že dnes jsme poslední kapela na seznamu, určitě toho mají za celej den plný zuby.

Petr: "HÁ, HÁ."

Richard: "Moc bych se nesmál kluci, ten, co tomu předsedá, je prý pěknej (neslušné označení toalety).
Nějakej soudruh Šváb... někteří mu přezdívají "Rockový kat."

Honza: "Pššt, pššt, slyším nějaký kroky...

Petr: "Jo, taky něco slyším, hodina H udeřila... kluci, hlavně žádný křeče, budeme hrát za všech sil, jak nejlépe umíme."

A ještě, než stačil dokončit větu, tak se otevřely dveře a z nich začali postupně vycházet členové předchozí skupiny. A z jejich protáhlých obličejů se dalo okamžitě vyčíst, že už si nejspíše ani neškrtnou.

"Tak co, chlapi, jak jste dopadli?" zeptal se Petr, ale odpovědí mu bylo zprvu jen podrážděné zamručení..
Ale nakonec se k němu přitočil jeden s kytarou přes rameno a pošeptal mu: "Bacha na Švába, ten (velmi vulgární označení pro dámské přirození, přenesené do mužského rodu) je dnes v ráži.. Poznáte ho lehce, to je ta rozteklá (hanlivé označení pro vyústění trávícího traktu), co sedí uprostřed. Hodně štěstí... budete ho potřebovat" a odkráčel společně s ostatními vstříc "světlým zítřkům."

"Další!" ozvalo se stroze ze sálu...

Richard: "Tak kluci, hodně štěstí nám všem." Potom si podali ruce a nakráčeli do sálu, kde už na ně čekalo pět ulízaných škeblí, sedících za velkým stolem.

Petr šeptem k Richardovi: "Říšo, ta ovarová hlava, co sedí uprostřed na třech židlích, tak to je ten tvůj Šváb."

Richard: (šeptem) "Ty vole, tak to je výživný."

Petr: (šeptem) "To si piš... To je přesně ten druh, kterej když spadne z postele, tak ze všech čtyř stran zároveň..."
Ale než stačil říct svému kolegovi ještě něco dalšího, tak ten "zvláštní druh" dal o sobě vědět...

Soudruh Šváb: "Chro, chro... žblebt, frk, frk..."

David: "Co to (škaredé označení ženy živící se prostitucí) je?"

Soudruh přísedící č.1: "Promiňte, pánové, ale soudruh Šváb je dnes trochu nastydlý, tak to prosím, vemte v potaz."

Soudruh přísedící č.2: "Dnes jste poslední skupina na seznamu, tak doufám, že nás potěšíte... těm před vámi se to moc nepovedlo."

Soudruh přísedící č.3: "Dobře, nebudeme to protahovat... Jak si říkáte?"

Petr: "Éh... Black Friday" a cítil, jak se mu začíná řinout pot snad ze všech pórů.

Soudruh Šváb: "CHROO?"

Soudruh přísedící č.4: "Prosím?? (sladkým hláskem) To ale není český název, že ano?"

Soudruh přísedící č.3: "To bude zase nějaká ta američtina..."

Soudruh přísedící č.1: "A to znamená co? Přeložit!"

Petr: "To znamená v překladu Černý Pátek..."

Soudruh přísedící č. 4: (sladce) "To bude zase nějaká skrytá provokace, že, pánové?"

Petr: (zničeně) "Ne, soudruzi, to v žádném případě... tak to není."

Soudruh přísedící č.1: "Tak proč jste si nevybrali nějaký český název? Co si pak můžeme o tomhle myslet?!"

Soudruh přísedící č.3 : "Takže Černý Pátek... hmm... a nešlo by to třeba změnit na Rudý Říjen? Co říkáte, soudruzi hudebníci?"

Petr: "Myslím, že to by nebyl úplně dobrý nápad, soudruhu.." A cítil, že mu úplně vyschlo v krku.

Soudruh přísedící č.1: "No jistě, to se dalo čekat...
víte co? Nebudeme to protahovat, začněte hrát... a potom se rozhodneme, co s váma dál..

Soudruh Šváb: (směrem k přísedícím) "Chro, chro, škrunk, škrunk??"

Soudruh přísedící č.3: "No jistě... Počkejte, soudruzi! A co politické otázky?"

Soudruh přísedící č.2: "No, přemýšlím, jestli je má vůbec cenu trápit..."

Soudruh přísedící č.4: (šeptem k ostatním) Jednu bych měl... A pokud ji alespoň jeden z nich neuhádne, tak okamžitě vyrazit, bez diskuze... souhlasíte, soudruhu Švábe?

Soudruh Šváb: "CHROCHTY."

Soudruh přísedící č.4: "Dobře tedy." (sladkým hláskem ke skupině) "Tak pánové... mám tu pro vás jednu politickou otázečku, kterou když neuhádnete, tak pápá."

"Víte, kdo to byl Julius Fučík?"

Petr: (šeptem k ostatním) "Hoši, myslím, že je konec... Vůbec netuším."

David: (také šeptem) "Chlapi, nebyl to nějakej hokejista?"

Richard: "Nene, toho přece tehdy vystřelili na Měsíc, he?"

Honza: "Jako, to jméno jsem už někde slyšel... myslím, že ve škole... ale to jsem tehdy pravděpodobně nedával pozor."

Petr: "Počkejte, toho přece tehdy ubodali v nějakým tom senátě, ne?"

David: "To byl Julius Caesar, ty (označení pro kastrovaného samce kozy domácí).

Richard: "Chlapi, tak já bych zkusil toho kosmonauta... co už."

Petr: "Tak teda jo... tady už, myslím, není co ztratit."

Soudruh přísedící č.4: "Tak co bude! Víme, nevíme?!"

Richard: "Soudruzi, nejsme si úplně jistí, ale myslíme si, že to byl kosmonaut..."

Soudruh Šváb: "Chro... Chacha, chropt..."

Soudruh přísedící č.1: "VEN, VEN, VÉÉN!"

Soudruh přísedící č.4: (velmi sladce s přemáhaným vztekem) "Zamítá se, pánové... Můžete jít domů.."

Petr: (kdoví, kde se to v něm vzalo) "VY RUDÍ BOLŠEVIČTÍ (Velmi vulgární označení osob mužského pohlaví, narozených ženám lehčích mravů)!!!"

Co závěrem... Nejen, že naše skupina si už nikdy ani neškrtla, ale na Petra po tomhle čekaly i tři roky natvrdo...
A to je konec smutného příběhu...

PS: Doufám, že ke mně budou moderátoři shovívaví. :-)

» ostatní recenze alba Synkopy - Sluneční hodiny
» popis a diskografie skupiny Synkopy

---

Mugen / Sinfonia Della Luna

Nádhera, nádhera a zase jen nádhera...
I takhle, do jedné věty, by se dalo shrnout celé tohle album.
Jenže s takovou "recenzí" bych tady nejspíš nepochodil, takže to vezmeme trochu důkladněji. Nádech, výdech, trochu té jógy a jdeme na to...

Sinfonia Della Luna je jedno z těch mnoha alb, které jsem si zamiloval hned na první poslech.
Zkrátka, jakmile jsem uslyšel první tklivé, atmosférické melodie titulní kompozice, do kterých se za chvíli vložil krásně procítěný hlas zpěváka Takashiho Nakamury, tak jsem věděl, že jsem se zabouchl.
(Zde bych chtěl jen podotknout, že ne do Takashiho, ale do hudby... to jen tak pro pořádek. Protože bych byl docela nerad, kdyby mi druhý den po napsání recenze zazvonili u dveří nějací podivní "strejdové" s pěstěnými nehty a zvali mě na projížd'ku v růžovém Cadillacu. Co já vím, kdo všechno chodí sem na Progboard). :-)
No zkrátka, nádherně rozmáchlá, epická suita s hradbami kláves, nenásilně znějícími bicími a s místy tiše promlouvajícím Mellotronem.
Kytara zde do děje nepromlouvá vůbec... Na tu si musíme ještě chvíli počkat.

Inspirace Genesis, ale i třeba takovými The Enid je zde na tomto albu více než jasná.
Genesis slyším především ve čtvrté skladbě s názvem Dance...romantic. Ty "šlohnuté" postupy jsou tady jednoznačně slyšet... Ale nemůžu říct, že by mi to vadilo, ba naopak. Já si to užívám...

Pro mne tahle deska jednoduše nemá slabé místo.
Všechny skladby jsou jaksepatří vymazlené a nabité nádhernými melodiemi... Prostě skvělá, inspirativní hudba, pro mne asi jejich nejlepší dílo.
Akorát se mi ze začátku nechtělo věřit tomu, že tahle placka byla nahrána v roce 1984, kdy hudební scéna byla už pár let anektována všudypřítomným new wave a synthpopem...
Spíš bych to tipoval tak na rok 1974... jenže ono je to vážně tak. Jsou to prostě Japonci. :-)

Špičková deska, která jen dokazuje, že i v Zemi vycházejícího slunce jsou Páni Hudebníci.

Za mne jednoznačných pět hvězd.

» ostatní recenze alba Mugen - Sinfonia Della Luna
» popis a diskografie skupiny Mugen

---

Fushitsusha / 永遠の方が　先に手を出したのさ

Kdo mne zná, tak ví, že mám velkou slabost pro Japonsko.
Mám rád jejich zemi, jejich kulturu a hlavně zdejší hudbu, a to nejen rockovou.
Japonci mají spoustu vynikajících interpretů a to nemluvím jen o progresivní tvorbě...
a nebojím se napsat, že hromada z nich by se mohla i klidně měřit se světovou špičkou..
Ale bohužel musím konstatovat, že seskupení s názvem Fushitsusha k nim zařadit nemůžu, at' poslouchám, jak poslouchám.

V avantgardní hudbě jsem schopen spolykat spoustu "ujetin", ale musí to mít alespoň nějakou hlavu a patu... A hlavně (co je důležité), se mi to musí líbit.

Ono, s těmito alternativními seskupeními je to těžké.
Hodně těchto hudebníků patří nepochybně k opravdovým mistrům svého řemesla... ale zase na druhou stranu (což mi asi těžko někdo vymluví), se nějak nemůžu zbavit dojmu, že za tím "magickým slůvkem" avantgarda se také skrývá spousta amatérů, co si svoje nástroje zřejmě plete s mučidly, týrá jimi posluchače a tváří se přitom nesmírně "yntelechtuálně." A to si myslím, že je přesně případ téhle skupiny.

No a co se týče "kytaristy" a "zpěváka" Keiji Haina, tak po pečlivém naposlouchání pár desek této bandy, plus shlédnutí pár koncertů na TyTrubce, si rozhodně nemyslím, že by se zde jednalo o nějakého "virtuóza".
Protože upřímně řečeno, to co hraje on na svoji nebohou kytaru, bych zahrál i já (po sedmi pivech)... a to prosím na ni moc neumím.
No a co se týče zpěvu... Když už něco z toho hrdla vyloučí, tak to zní, jako když tahá kocoura za ocas (to je jedno, za který).

Touto cestou bych chtěl jen podotknout, že se z mé strany nejedná o nějakou zaujatost...
Našel jsem si od nich pár alb, naposlouchal a posléze zjistil, že v tom vůbec nic nenacházím... A jsem toho názoru, že zde dělají ostatním japonským progresivním spolkům a celkově téhle zemi jen ostudu...
Sorry..

Dávám velmi slabou jednu hvězdu za odvahu tohle vůbec vydat...

» ostatní recenze alba Fushitsusha - 永遠の方が　先に手を出したのさ
» popis a diskografie skupiny Fushitsusha

---

Pink Floyd / The Endless River

Kdyby mi někdo ještě tak před rokem tvrdil, že ví od nějakých přísně tajných zdrojů, že Pink Floyd pracují na novém albu, tak se ho jemně optám, z které léčebny zdrhl a s oroseným čelem bych potají za zády na mobilu poslepu vymačkával číslo na odchytovou službu...
To už bych skutečně rychleji uvěřil tomu, že nám za barákem přistáli mimozemšt'ané z galaxie Nexus Of Sominus, za účelem, udělat všem ve městě sondáž sedínek.
Ale ono to je skutečně tak!
Britští maestros nás po dlouhých dvaceti letech od vydání alba Division Bell obšt'astnili novou deskou. Halelůjá!
No, novou deskou... Ono se vlastně jedná o přebytky z doby nahrávání Division Bell, plus nějaké ty úpravy a dotáčky.

Zkrátka, když jsem se tuhle novinu dozvěděl, byl jsem opravdu št'astný, ale zároveň jsem měl i trochu obavy. Hlavně, když jsem se dozvěděl, že se jedná o ty tzv. přebytky, protože, co si budeme nalhávat, ono ani to Division Bell nebylo svého času přijato nějak extra bouřlivě.
Ale co, celý život se řídím krédem:"Nesud', co jsi ještě neochutnal a zvlášt', když se jedná o tvou nejoblíbenější hudební bandu."

No a pak přišel den D.
Zazvonil pošt'ák, já vyběhl ze dveří... no ještě štěstí, že výtah stál v našem patře, jinak bych asi už nevydržel muka čekání a za pošt'ákem sjel po hromosvodu...
Přebral jsem si balíček, zaplatil, načmrkal pošt'ákovi na papír pod kolonku "podpis příjemce" tři křížky a honem domů.

No, budu k vám upřímný...
Po prvním poslechu jsem měl z alba docela rozporuplné pocity.
Připadalo mi to, jako by kapela vzala odevšad ze své hudební minulosti ty "nejnudnější" části a splácala z nich tohle album. To kdybych si chtěl zahrát na obzvlášt' krutého recenzenta...
Ale ne, Floydi jsou pro mne modla. Nemůžu to přece celé sestřelit hned po prvním poslechu.
No a po pár dalších posleších mi už prostě bylo jasné, že jsem se s touto prvotní, destruktivní kritikou krapet unáhlil...

Ono, proniknout do tohoto alba není vůbec jednoduché. Chce to čas a trpělivost... a pak budete bohatě odměněni. Alespoň u mne to tak zafungovalo.

Endless River by se vlastně dalo směle označit za volného pokračovatele Division Bell...
Ale jsou zde i jasně čitelné odkazy i na další alba a to jest na Wish You Were Here (skladba It's What We Do), což je jasný pokračovatel Shine On... pak na desky The Wall, Meddle a dokonce i Saucerful Of Secrets a Ummagumma!
Ale nechci zde mluvit o nějakém vykrádání sebe sama, i když asi spousta lidí bude...
Stačí pár poslechů a začnete zjišt'ovat, jak skvěle to do sebe všechno zapadá.
Dokonce jsem se i při poslechu některých pasáží přistihl, že se mi derou z kanálků slzy... A to hlavně při kompozici Autumn 68, kde Rick kouzlí v Royal Albert Hall na varhany...
Ono celé tohle album je pro mne nasáklé takovou zvláštní, melancholickou atmosférou.
No a na to, že deska trvá nějakých padesát minut, mi pokaždé hned uplyne... takže to nutí mačkat play stále a stále dokola.

Takže co závěrem?
Pro mne tohle album znamená pěknou tečku za diskografií kapely a krásnou a důstojnou vzpomínku na zesnulého kamaráda.
Nepochybuji o tom, že by z ní měl Rick velkou radost.

Původně jsem chtěl dát silné čtyři hvězdy... Ale dávám nakonec plných pět.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Endless River
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd

---

Collins, Phil / 12" Ers

Phil Collins sólově nikdy nebyl můj cup of coffe, i když od něj nějaké ty desky vlastním.
Člověk si řekne: "Popovej brak." Ale u Collinse to zase není tak úplně pravda. Je to popík, ale na rozdíl od těch dnešních pseudohvězdiček, jejichž "hudbou" nám denodenně vyplachují uši komerční rádia a kterým skončí životnost kolikrát ještě dříve, než si puboši stihnou na zed' přilepit jejich plakáty, má Phil i nějakou tu úroveň... Tahle deska ale není ten případ.
Tohle mi spíše než umění, připomíná odpornou vývařovnu na prachy..

Opravdu nechápu, co tím chtěl autor říci.
Vezmu pár špatných skladeb ze špatného alba, proženu je přes syntíky, aby zněly trendy, naordinuju jim dvojnásobnou stopáž, aby ta posluchačova agonie byla zase o něco delší a honem s tím do regálů dychtivých hudebních prodejen..
A tenhle trend bohužel přetrval dodnes..

Zkrátka a dobře, všechny ty skladby se vlečou jako ožralej důchodce do závodní jídelny...
Třeba tou příšernou odrhovačkou Sussudio by se mohly směle strašit malé děti, tedy pokud by nehrozilo riziko, že budou do konce života koktat..
Prostě, celá tahle deska by se měla zakázat v rámci boje proti zbraním hromadného ničení.. Tečka.

Zero, zera, nulju, la zero, null, không... no prostě nula hvězd.

» ostatní recenze alba Collins, Phil - 12" Ers
» popis a diskografie skupiny Collins, Phil

---

Zappa, Frank / Studio Tan

Frank Zappa byl jednoznačně výborný umělec. A díky němu jsem si i do jisté míry oblíbil zvláštní hudební styl, zvaný avantgarda. A jak už to tak bývá, tak i v tomhle odvětví jsem objevil jak spoustu kvalitní hudby, tak i spoustu bizarních neposlouchatelných výplachů, vhodných tak k mučení zajatých teroristů..
Ale tohle album k těm výplachům rozhodně nepatří.

Jsem Frankův velký fanoušek, ale zase né nekritický, aby bylo jasno. Nejsem ten tip maniakálního příznivce, který je od něj ochoten zchroustat bez rozmyslu vše, jen proto, že to je Frank Zappa, to opravdu ne..
Jinak, tohle album je po mne jedno z mnoha Frankových děl, které považuji za velmi povedené.

Desce bezpochyby kraluje do puntíku propracovaná, výpravná suita s názvem The Adventures of Greggery
Peccary... Najdete zde snad vše. Koketování s klasickou hudbou, jazzem, všemožné experimenty atd. Ale všechno, jak už jsem si u Franka zvykl, drží dokonale pohromadě.. A samozřejmě nesmím zapomenout ani na pořádné dávky ironie a sarkazmu, které cákají snad z každého tónu téhle kompozice. Skvělé.

Následuje oddechová, jazzová instrumentálka Revised Music For Guitar And Low-Budget Orchestra, která také rozhodně neurazí.. Tohle mě zkrátka baví..

A po ní se dočkáme lehce podivné, krátké fusion "pop" skladby, která se nazývá Lemme Take You To The Beach... Myslím, že bez tohohle se album mohlo i klidně obejít, ale co už.. K zasmání dobré.

No a po tomhle následuje výborný závěr v podobě skladby RDNZL... Já tyhle instrumentálky prostě žeru.. Hlavně ta kytara je zde výborná.. Pro mne zkrátka velmi slušné zakončení, velmi dobrého alba..

Dle mého názoru, čtyři hvězdy si tahle deska dozajista zaslouží.

» ostatní recenze alba Zappa, Frank - Studio Tan
» popis a diskografie skupiny Zappa, Frank

---

Queen / The Works

Přiznám se, že jsem dlouho přemýšlel, jestli se mám do recenze na tohle album vůbec pouštět...
Queen let osmdesátých moc nemusím... Stále totiž nemohu překousnout, jak po těch všech špičkových albech a skladbách, jako třeba Brighton Rock, Bohemian Rhapsody, Tie Your Mother Down a spoustě dalších, mohli napsat a vydat takové hrůzy, jako Another One Bites The Dust, Staying Power, Body Language, Radio Gaga, My Baby Does Me aj...
Jasně, doba se měnila, museli se přizpůsobovat.. ale i tak..
No a co se týče tohoto alba, tak si myslím, že tady se už nejedná o takovej průser, jako u předchozího "masterpissu" Hot Space... Má taky hodně trhlin, ale už to není taková sluchová euthanasie, jako to předchozí...

Hodně zde, dle mého názoru zachraňuje Brian May a jeho docela dobré nářezy, jako Tear It Up a možná trošku násilně do hardrocku vytažená, ale taky dobrá Hammer To Fall... a i taková Machines (Back To Humans) co napsal spolu s Rogerem není úplně k zahození..
A musím uznat, že i Freedie zde přišel s pár celkem dobrými kousky..
Jeho balady, na které byl ostatně vždycky dobrý, jako třeba It's A Hard Life a nebo docela pěkná Is This The World We Created, kterou napsal společně s Brianem, jsou také celkem slušné přírustky na albu... a celkem se dají poslouchat i další jeho věci, jako Man On The Prowl a Keep Passing The Open Windows, které taky nejsou zrovna špatné, ale že bych bez nich nedovedl žít... to zase ne...

No a co se týče samostatných příspěvků Rogera Taylora a Johna Deacona a jejich katastrofálně ojetých p(l)ísniček Radio Gaga a I Want To Break Free... Bože, jak já je nenávidím...

Radio Ga Ga... Kdysi jsem v jedné knize, která mapovala historii kapely četl, že Taylora k napsání této skladby inspiroval jeho malý syn, který vždy, když se mu nelíbilo něco v televizi, tak to něco tituloval žvatláním Ka Ka, Ka Ka... A to obvykle značilo obsah jeho nočníku... Roger však z obav, že by s tím mohl mít někdo problém, nahradil písmenka k za písmenka g.. a megashit... pardon, megahit byl na světě... I když, klidně tam ty "káčka" mohl nechat.. protože pro mne je tahle skladba takový hnědý, dvakrát zatočený "klenot.."

No a I Want To Brk Free... Tfuj, tfuj, tfuj... Netřeba dodávat víc... Vždycky když vidím ten klip, co k tomu byl natočen, tak bych...
Roger o tomhle klipu kdysi řekl, že dlouho dělali jen takové vážnější věci, takže ted' přišel čas na srandu... No já nevím... mě to jako moc velká sranda nepřipadá... utržení bránice mi u tohohle opravdu nehrozí..
Nejsem žádný homofob, ale kapela a zvláště Freddie mi tam připadají jako ozdoby Gay Pride... Jak hluboko se dá klesnout... No nic, stačilo...

Slabší tři hvězdy.

» ostatní recenze alba Queen - The Works
» popis a diskografie skupiny Queen

---

Progres 2 / Dialog s vesmírem /live/

Nedalo mi, abych zde nenapsal pár řádků i k tomuhle živému provedení nejlepší československé rockové desky všech dob, (pro mne tedy určitě) Dialogu s vesmírem...
Závidím všem těm pamětníkům, co měli tu čest vidět tohle naživo... neskutečně závidím... A je velká škoda, že z téhle premiéry, která se uskutečnila 27. února 1978 na brněnském Výstavišti, byl pořízen pouze audiozáznam... takže jak to mohlo vypadat vizuálně, si můžu jen představovat... ale jsem moc rád i za tohle.

Každopádně si myslím, že je velmi dobře, že byl tento jediný existující záznam pořízen hned na prvním představení tohoto audiovizuálního pořadu. Takhle se nám to alespoň dochovalo celé... když do toho ještě neměla možnost strkat ta svoje slizká chapadla ta posr..dělaná bolševická chobotnice.

Jinak co mě hned při prvním poslechu udivilo, tak byl naprosto výborný zvuk... opravdu, klobouk dolů... Ti Pavlovi kamarádi z divadla odvedli skutečně skvělou práci...

Všiml jsem si zde na Progboardu názorů některých uživatelů, kteří tvrdili, že bylo nakonec dobře, když byl celý pořad na pozdější LP zúžen pouze na průřez, plus nějaká ta EP, protože původní provedení mělo spoustu hluchých míst, umumlaných pasáží atd...
Tak to bych si, přátelé, dovolil s Vámi nesouhlasit.. Já zde tedy rozhodně neslyším žádnou vatu, nebo chcete-li hluché místo.. ale pouze skvělou hudbu.
Jasně, jelikož se jedná o premiéru, tak určitě nejde přeslechnout nějaké ty "nedostatky..."
Ale dle mého názoru se nejedná o nic závažného, co by mi mělo nějakým způsobem kazit zážitek z tohoto díla.. to v žádném případě.

Jinak, co se týče těch kompozic, co se nedostali na LP a vlastně ani EP, tak musím říct, že mi rozhodně nepřipadají jako nějaká "vata."
Tady bych třeba vyzdvihnul věc s názvem Hlasy stínů... Tahle skladba má výbornou, tajemnou atmosféru, no a z té mluvené prostřední části mi při každém poslechu stále běhá mráz po zádech...

"Ještě se zabíjíte pro žlutý kov?
Ještě si vyčítáte barvu kůže?
Ještě si dělíte planetu na zahrádky?
Už umíte chodit? A nebo jdete stále dva kroky vpřed a deset kroků zpátky?"
Tak tohle by se mělo vyrýt někde do skály...

Jinak se mi moc líbí taktéž parádní skladba s názvem Jízdní dráhy... Kapela zde působí opravdu sehraně, no a ten zpěv... Uff...
No a další "vyřazené" věci, jako Velká noc, Vesmírný kolotoč a nádherná Sen o Modré planetě, jsou podle mne taky výborné a zamrzí, že se pak později neobjevili na LP, nebo některých těch EPčkách... Ale co, díky alespoň za tamto..

No a ještě bych tady rád zmínil skladby, které se sice dostaly na desky, ale s pozměněnými texty a názvem, jako jsou Planeta Hieronyma Bosche II a Moře suchou nohou přešel jsem, která se na LP jmenuje Tisíce mých očí...
U téhle skladby se tomu vůbec nedivím, že neprošel původní text... Věci jako Ježíš, kříž atd.. to přece nemohli "soustruzi" pustit ven... Co kdyby to třeba některé z pracujícího lidu donutilo myslet "mimo zavedená komančská dogmata" no né?... v žádném případě..
No a "Heroin"... to je jasné.. I když, už jsem to tady v minulosti jednou zmiňoval, že to syntetické brblání na elpíčku se mi líbí více, než původní text..
No nic, co jsem o tomhle úžasném živáku chtěl napsat, jsem napsal... doufám..

"Progres 2... odvedli jste zde skutečně špičkovou práci a máte za to můj hluboký obdiv..
Pro mne už zůstanete navždy skupinou číslo 1 na česko/slovenské rockové scéně..."
Myslím, že hodnocení z mé strany je jasné..

» ostatní recenze alba Progres 2 - Dialog s vesmírem /live/
» popis a diskografie skupiny Progres 2

---

Progres 2 / Třetí kniha džunglí

Po špičkovém a veleúspěšném projektu Dialog s vesmírem, který osobně považuji za vrchol progresácké tvorby, přišla skupina s dalším výborným, tématickým albem, který nese název Třetí kniha džunglí...

A přiznám se, že na rozdíl od Dialogu, který mne chytil okamžitě na první poslech a dodnes ze svých spárů nepustil, tak musím říct, že u Třetí knihy džunglí jsem měl problém... velký problém.

Album se mi při prvním poslechu zdálo příliš roztahané, plné vaty, zkrátka nudné... prostě zklamání... a já se opět vrátil k úžasnému Dialogu, nebo taktéž skvělému albu Mauglí a na tuhle desku na nějakou dobu zapomněl...
Nutno poznamenat, že jsem byl tehdy i docela ovlivněn okolím, které tenhle počin taky zrovna nechválilo, což dnes považuji za velkou chybu...

Uběhlo pár let a já si na tuhle desku znovu vzpomněl... pamatuji si to, jako by to bylo včera..
To jsem tehdy delší dobu marodil... ven jsem nemohl a z toho smrdění doma jsem už pomalu šílel...
no prostě nuda taková, že by se dala krájet na cihly a pak z nich stavět baráky...
Prostě jsem už nevěděl, co roupama dělat, tak jsem se začal prohrabávat rozsáhlou LP knihovnou svých rodičů... "Co bych si tak pustil..?"

KAREL GOTT - Hvězda padá vzhůru... "????"...

HELENA VONDRÁČKOVÁ - Zrychlený dech... "To si snad děláte pr...?!" a začal jsem mít taky zrychlený dech...

"No nic, přece se nenechám odradit, jedeme dál.."

DEAN REED a jeho svět... "Reed, Reed... no jo, to byl přece ten levicově zaměřený hudebník, co zdrhl z té tfuj, tfuj kapitalistické Jú Es Ej do "socialistického edenu" zvaného NDR... Né, to chce něco jiného."

MILAN DROBNÝ - Najdu klíč a vejdu bránou... "Jo a pak za sebou můžeš rovnou zamknout a ten klíč zahodit."

PETR NOVÁK - Kráska a zvíře..."No, Pét'u mám moc rád, ale dnes ne."

VLADIMÍR MIŠÍK - Etc... "Joo, to by šlo, šup s tím na talíř."

Ale ještě, než jsem to stačil provést, jsem si všiml další desky, která byla hned vedle něj...

PROGRES 2 - Třetí kniha džunglí... "Á, na tuhle desku jsem úplně zapomněl... ach jo, tohle se Vám chlapi tehdy moc nevyvedlo... že bych tomu ještě dal šanci..? Jasně, že dám, třeba jsem to tehdy odsoudil až moc rychle..."

Vyndal jsem tedy první vynilovku, oprášil, položil na talíř, roztočil jej a spustil jehlu...
"Hmm, ten začátek nezní špatně"... zvuky džungle, snivá atmosféra a ten zpěv... "Kdo to pěje? To není přece ani Váně, ani Kluka, ani Pelc... Podívám se na obal... Roman Dragoun, hmm, to bude nejspíš on... sice ho vůbec neznám, ale zpívá pěkně."
Dnes se tomu jen směju, jak málo jsem tehdy věděl..
.
Úvodní skladba skončila a na ní plynule navázala
další s názvem Setkání...
"No jo, Zdeněk... jako vždy úžasný bubeník a taktéž skvělý zpěvák..." Tohle je vážně dobré a cítím, jak mi začíná pomalu běhat mráz po zádech, když začíná z plných sil zpívat:
"Tvá, bud' ranní, svítání... št'áva plodů, uzrálých...
Nádhera, nádhera... "Čím jsem to, proboha, tehdy poslouchal?!... vždyt' tohle je krása.." a měl chut' se okamžitě rozběhnout hlavou proti zdi při pomyšlení, jaký jsem byl tehdy blbec...

Takže hned po velmi pozorném poslechu celé téhle desky po x letech, jsem byl nucen svůj tehdejší názor na ni fofrem přehodnotit... a pustit si tu krásu celou ještě jednou...
A ani mi tehdy moc nevadila absence skvělého zpěváka a kytaristy Pavla Váněho a klávesisty Karla Horkého... i když mě to zprvu docela zaskočilo... Tak nějak jsem se s tím už smířil, že je na téhle desce nikdy neuslyším hrát, ani zpívat.. Roman Dragoun je přece taky úžasný..

Co dál..? Rozepisovat se o jednotlivých skladbách nebudu... ono celé tohle album je pro mě jedna dlouhá a fantastická kompozice...
Akorát se divím, že tohle LP tehdy vyšlo v plném znění, narozdíl od okleštěného Dialogu... Vždyt' je na něm přece tolik věcí, co by se daly zakázat...

Když se tedy podívám na některé texty, tak se podivuji, že tohle prošlo...
Třeba tady úryvek z úžasné skladby To já se vracím: "Kam stoupá výška zdí? Kde číhá? Dnes ptáci křídla ztrácejí..."
Zajímavé... To se asi soudruh cenzor někde zranil o srp a nebo mu spadlo na palici kladivo, že se nedostavil? A nebo to přehnal s vodkou? Těžko říct... Tím líp pro Progres...

Takže žádná vata, ani roztahaná nuda... jenom špičková a do puntíku propracovaná hudba..."Moc se omlouvám chlapi, že jsem Vás tehdy tak hnusně sestřelil."
Takže pro mne jasných pět blýskajících se hvězd... bez diskuze...

» ostatní recenze alba Progres 2 - Třetí kniha džunglí
» popis a diskografie skupiny Progres 2

---

Townsend, Devin / The Retinal Circus (live)

Devin Townsend... Tak tohohle kanadského dřevorubce mám poslední dobou v neskutečné oblibě...
Neznám snad žádného jiného umělce, který by měl tak neuvěřitelně široký stylový záběr...
No řekněte sami.. Od maniakálních death/industriálně metalových Strapping Young Lad, až po blues/ambientní Casualties Of Cool...
Tak tohle je skok zasluhující olympijskou medaili, no né?

Od Devina vlastním skoro všechna jeho sólová alba, chybí mi ve sbírce pouze fošny Infinity, Devlab a Hummer...(v nejbližší době napravím)
No a co se týče Strapping Young Lad, tak tady si bohatě vystačím jenom s výběrovkou Chaos Years 1994-1996... Jeho sólová tvorba je mi přece jen o něco bližší...

No a co se týče tohohle živáku... tak ten je jedním slovem... uff... no prostě NÁSER od začátku až do konce...
Koncert trvá bezmála... noo, skoro tři hodiny..
Ale rozhodně se nemusíte bát, že u něj usnete.. Tohle vám uteče, ani nevíte jak a možná ještě po zhlídnutí budete mít chut'(jako já) si tohle všechno pustit ještě jednou...
Já jsem tedy u tohohle živáku strávil celé sobotní odpoledne... "Sorry, sousede, ale tohle prostě potichu poslouchat nešlo, takže jsi měl smolíka a jen doufám, že ti z toho neúnavného bouchání na zed' neopadala omítka... já ti ty tvoje tuc tuc brejnvošingy taky "většinou" toleruji..."

The Retinal Circus, to je vlastně takový průřez celou Devinovou kariérou, do kterého je zasazen skvělý příběh o klukovi jménem Harold a jeho dospívání... Jo a tady je ještě nutno poznamenat, že vypravěčem příběhu není nikdo jiný, než Devinův starý kamarád a bývalý spoluhráč Steve Vai, který mu de facto pomohl odstartovat kariéru...

No a co se týče skladeb, tak tady byl opravdu výběr zvolen výborně...
Uslyšíme zde jak drtičky jako třeba Planet Of The Apes nebo Planet Smasher s výborným hostujícím chrapoňem Domem Lawsonem, tak i "klidnější" věci, jako třeba nádhernou vokální Where We Belong a nebo krátkou, ale pro mne nezapomenutelnou skladbu Soul Driven v čele s moji čímdál tím více oblíbenou zpěvačkou Anneke Van Giersbergen.. (napsal jsem to správně?) atd..

No a jelikož se tedy jedná o takovou Devinovu retrospektivu, tak zde příjde řada i na Strapping Young Lad, konkrétně brusky Detox a Love...
Během těchto hoblovaček se to v publiku dokonale zblázní a jsem moc rád, že při této příležitosti zde vystoupí společně s Devinem i jeho dlouholetý spoluhráč ze SYL Jed Simon... paráda...

Prostě celý tenhle koncert je úžasný zážitek.. rozhodně nejlepší živák, co jsem měl možnost v poslední době zhlédnout...
Pokud tedy patříte mezi příznivce tohohle geniálního "trhlého" Kanad'ana, tak s koupí DVD, či Blu-Ray nosiče ani na chvíli neváhejte... V žádném případě neprohloubíte.

Hodnocení..? Jednoznačných pět hvězd.

» ostatní recenze alba Townsend, Devin - The Retinal Circus (live)
» popis a diskografie skupiny Townsend, Devin

---

Genesis / And Then There Were Three...

And Then There Were Three... "Peter Gabriel je pryč... Steve Hackett už taky vzal nohy na ramena... Krucinál, tahle placka bude určitě jeden velkej popovej průser."
Tohle jsem si kdysi říkal, když jsem se chystal k vůbec prvnímu poslechu téhle desky, z které jsem svého času znal pouze tu kolotočářskou cukrovku Follow You, Follow Me...
Jenže on se žádnej průser nekonal, ba naopak...
Hned po aktivaci tlačítka play na mém přehrávači, když se z reproduktorů začaly líně linout první atmosférické tóny Banksových kláves, jsem nastražil uši... No a pak už to bylo jen lepší a lepší...
Po klávesovém úvodu přichází na řadu trošku nesměle rašící Mikeova kytara, kterou ovšem za moment přehřmí Philovy ohnivé přechody... no a mě nezbývá nic jiného, než otočit volume pořádně doprava a užívat si tu hudební jízdu...

Před lety tady někdo označil tohle album za nechutný a slizký pop... Ano, nemůžu popřít, že deska zní místy o něco líbivěji a naleštěněji než ta předchozí, ale označit ji za slizkej pop bych se tedy opravdu neodvážil...
Pod slizkým a nechutným popem bych si spíš představil tak Břitny Šmírs (Britney Spears) nebo tu "umělkyni" Milku Citrus (Miley Cyrus) která by se už konečně měla rozhodnout, jestli bude zpívat, nebo dělat porno, popř. obojí... a nebo toho nedostižného idola mnoha náctiletých srdcí, který by udělal nejlíp, kdyby začal před mikrofonem držet "Bobříka" mlčení... takže asi tak.
Zkrátka a dobře, tohle album mě tehdy velmi mile překvapilo.

Jsou zde jak delší kompozice, které by se daly pořád označit za progrockové, jako třeba skvělá Burning Rope s výborným Mikeovým sólíčkem uprostřed a nebo taktéž vynikající, rozverná The Lady Lies, tak i jednodušší písničkovější věci, jako třeba Tonyho takřka snová Undertow a nebo krásně melancholická Mikeova skladba Snowbound s překrásným refrénem, smutná Many Too Many aj...
Jedinou trhlinu na albu spatřuji v již výše zmíněné skladbě Follow You, Follow Me, která mi tehdy svého času na albu hodně vadila, ale později jsem jí vzal takříkajíc "na milost"... no a dnes už mi tolik nepřekáží...

Co jinak napsat dál o tomhle albu? Jasně, hodně mi zde chybí Steve Hackett... hudba se oproti předchozímu albu opravdu trošku zjednodušila, ale to nepovažuji za nějak velký problém... zkrátka se mi to stále dobře poslouchá... Následující album Duke považuji, i přes všechny ty menší, či větší vady na kráse, taky stále za povedené, ale o tom zas někdy příště...

Takže konečný verdikt?
Pro mě jasné čtyři hvězdy...

» ostatní recenze alba Genesis - And Then There Were Three...
» popis a diskografie skupiny Genesis

---

Zappa, Frank / The Mothers of Invention - Weasels Ripped My Flesh

Přiznám se bez mučení, že co se týče Franka Zappy a především tohohle alba, tak se u mne rozhodně nejednalo o lásku na první poslech...ani na druhý a vlastně ani na třetí...spíše až tak na desátý.
Třeba taková podobně "šílená" Ummagumma od Pink Floyd, ta mě chytla a nepustila hned při prvním poslechu..
U Frankových "Lasiček" to chvíli trvalo, ale o to víc jsem si je potom později zamiloval..
Tohle je zkrátka tak uhozený, až je to geniální...
Už jenom ty názvy, jako třeba Prelude to the Afternoon of a Sexually Aroused Gas Mask, nebo My Guitar Wants to Kill Your Mama... Nejen slyšet, ale i vidět tohle naživo, to musel být tedy zážitek..
Tohle v žádném případě není hudba pro každého, o čemž jsem se přesvědčil poměrně nedávno, když jsem kousek z téhle desky pustil jednomu staršímu kamarádovi...mimochodem velkému milovníkovi Abby, Boney M aj. Myslím, že dodnes se z toho poslechu nevzpamatoval...

No nic, tohle album osobně považuji za jedno z mnoha Frankových mistrovských kousků a dávám mu z fleku plný počet hvězd, i když budu možná za blázna...

» ostatní recenze alba Zappa, Frank - The Mothers of Invention - Weasels Ripped My Flesh
» popis a diskografie skupiny Zappa, Frank

---

Beatles, The / Revolver

Když jsem onehdy zase po dlouhé době navštívil ten nenáviděný Xichtbook, na kterém jsem si zřídil svůj profil víceméně jen z trucu (Už jsem jednoduše nemohl dál vydržet, jak do mě pořád všichni hučeli, jak je možný, že na něm ještě nemám profil, že jsem hrozně nemoderní, prostě „out“ apod.. Tak jsem nakonec povolil. Ale nutno poznamenat, že jsem odolával skutečně velmi dlouho.)

No, takže hned posléze, co jsem odepsal na všechny zprávy, kterých se po dobu mé několikadenní absence na této „kůůl“ sociální síti nahromadilo opravdu spoustu a odmítl nabídky k přátelství od nějakých neznámých a podivných entit s vyšpulenými rty a pod’obanými obličeji, jsem zavítal na hlavní stránku, abych se zase po dlouhé době pobavil nad některými "velmi inteligentními" statusy plnými výlevů typu:
„Dnes na Valentína mně můj bobyšek pozval na romantickou večeřičku při svýčkách...MUCQ :):)..."
(Pod statusem pochopitelně nechyběla fotka daného „pokrmu“ na kterém bylo na první pohled znát, že mistr kuchař při jeho přípravě zřejmě utrpěl těžký epileptický záchvat.)
Nebo: „Mám na něco chut‘...asi si voloupu pomeranče...“ Nebo dalších zhmožděnin typu:
„Jdu na velkou, kdybi něco, su na mobilu“ atd...
No a během tohoto čtení, doprovázeného poměrně častými výbuchy smíchu, jsem poslouchal tohle album.
A dokonce to došlo tak daleko, že jsem se rozhodl tuhle desku sdílet... Dnes bych si za to nafackoval.
Přece mi mohlo být hned jasné, že na Assbooku, kde je to přecpáno milovníky pop „idolů“ typu Džastýna Bíbra, Lejdy Mů Mů, Ass Direction, nebo „hustého gangstera“ Rytmuse, zkrátka nenajdu pochopení...
První reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Podotýkám, že to nebyl nikdo z přátel.
„Co to posloucháš za sračky, ty seš ale (Vulgární označení pánského přirození, hojně užívaného např. na Slovensku na pět.) Normálně bych na tohohle nepochybně „velmi duševně vyrovnaného“ t’ulína nějak nereagoval, ale jelikož jsem měl zrovna za sebou „těžký“ víkend, tak u mne opět po dlouhé době zvítězila nasranost nad rozumným úsudkem...
Ne, opravdu se s Vámi nechci podělit o to, co jsem mu na to odepsal, nechci zde totiž dostat doživotní BAN..
Jen napíšu, že jsem na to potom po „vychladnutí“ nebyl zrovna dvakrát hrdý...
Jasně, že si taky sem tam rýpnu, ale ani ve snu (I když ve snu i možná jo) by mne nenapadlo častovat někoho takovými „hřejivými“ názvy jenom proto, že poslouchá něco, co se mi nelíbí...
Nic, kašlu na to, jdeme na recenzi.

Album otevírá naprosto výborná skladba z dílny George Harrisona se skvěle nabroušenou kytarou s názvem Taxman. Škoda, že George nedostával ve skupině ještě o něco víc prostoru. I když, pak si to později bohatě vynahradil v průběhu své velmi úspěšné sólové dráhy.

Po ní následuje jedna z mých nejoblíbenějších kompozic na albu, Eleanor Rigby. Nádherná, melancholická píseň.

I'm Only Sleeping... Skvělá skladba s Johnem za mikrofonem... Ta pozpátku nahraná kytara nemá chybu. Dobrý experiment.

Love You To... Velmi dobrá věc od Harrisona, který začínal být v té době silně ovlivněn Indií a jejím náboženstvím a zůstalo mu to vlastně až do smrti. Tahle skladba se mi líbí ještě o něco více než Within You Without You z pozdějšího Seržanta.

Here, There and Everywhere... Nádherná balada. Tohle zkrátka Paulovi výborně sedne.

Yellow Submarine... Bláznivá, notoricky známá skladba napsaná Paulem a Johnem, zpíváná Ringem. Upřímně, mně osobně nikdy moc nesedla.

She Said She Said... Výborná Johnova skladba pojednávající o LSD tripu.

Good Day Sunshine... Krásná, melodická píseň napsaná Paulem se skvělými vokály a s hostujícím George Martinem za piánem.

And Your Bird Can Sing... Výborně našláplá věc z pera Johna Lennona.

For No One... No jo, zase Paul, tohle je prostě jeho. Skvělé..

Doctor Robert... Moje velmi oblíbená píseň od Johna, pojednávající o doktorovi, předepisujícím halucinogenní drogy svým pacientům. Předpokládám, že doktorovi bez licence..

I Want To Tell You... Georgeova velmi dobrá skladba. Na piano zde prý hraje Paul.

Got to Get You Into my Life... Máme tady další, instrumentálně výborně propracovanou věc od Paula.

No a je tu poslední zářez (toto zase uteklo) v podobě Johnova psychedelického tripu, který nese název Tomorrow Never Knows... Tahle kompozice je vlastně taková předzvěst toho, co bude následovat příště. Výborný závěr...

Sečteno a podtrženo... Naprosto fantastické a nadčasové album...

Plná palba, pochopitelně.

» ostatní recenze alba Beatles, The - Revolver
» popis a diskografie skupiny Beatles, The

---

Pink Floyd / Animals

Z deníčku jedné 13ky:

Drahý deníčku, asi jsem se zamylovala...
Jmenuje se Zbiněk a chodí se mnou do třídy..
Kdybi nemněl tak mastný vlasy a uhrovitej obličej, tak vipadá úplně jako můj ydol Tajlor Lautner z Twajlajtu, mucq..LOLinky:D:D
Když sem včera ukazovala Zbiňkovu fotku, co mám v mobilu našim, tak fakt nevým proč, ale netvářily se nějak nadčeně...
Fotr dokonce prohlásil, že bi ho hrozně zajímalo, jestli se Zbiněk chodí k holiči stříhat, nebo jen měnit olej...
Pytomec, nemá pro mně vúbec pochopení...

Třeba dnes ráno, když jsem po něm chtěla, aby mi pomohl povjesit nad postel nový plakát s Džastýnem, co bil v Bravíčku...vipadá na něm fakt moc seksy...:)
Pomohl mi, ale ještě předtím mi řekl, že tak ošklivou ženskou vyděl naposled na našem náměstí v čele prvomájovýho průvodu před 25 lety...
Moc sem se urazila a řekla sem mu, že to je múj velký hudební ydol...
A on mi na to odpovjeděl, at‘ mu teda něco od něj pustím...
Vybrala sem jeden s jeho největších hitů...Heartbrejkr...
Pokaždé, když tuhle písničku poslouchám, tak začnu mislet na Zbiňka...mocinky ho myluju...
No a když tenhle upa bestovní song dohrál, tak jsem se hned fotra zeptala, jak se mu lýbil...
Bil celej jaksi bledej, takže si musel sednout..
a víš, deníčku, co mi odpovjeděl???...že prý tenhle Džastynův Bobřík, nebo jak se ta transka jmenuje, bi mněl zpívat jen v sebeobraně...a hned potom běžel na WC...
prý probrat dojmi z téhle plísničky se záchodovou mísou...skoro sem to obrečela...jak může bejt tak hnusnej..:(

Hned jsme o tom popísmenkovali s kámoškama na fejsbůku...
a ony mi odpovjeděli, at‘ to neřeším, že u nich doma to je stejný...že ty blbý rodiče skrátka téhle super hudbě nerozumý...
Fotr dělá chitrýho, ale sám poslouchá děsnou muziku..
Zrovna před týdnem si pouštěl jakýsi Pynk Floyd, nebo co...takovej hroznej název, že jo deníčku...
Já mám svoje One Direction...jejich poustr mi vysí hned nad Džastýnem...
Fotr se mně nedávno zeptal, jaxe můžu vedle tohohle každý ráno budit...idiot...tak sem mu na to odpovjeděla, at‘ si jde poslouchat ty svoje Růžový Policajty (takhle mi ten jejich název přeložil Zbiněk...na anglinu je prej fakt moc dobrej) a mě at‘ dá pokoj...
Pěkně sem ho uzemnila, že?...nojo, jakse z lesa volá, taxe z lesa ozívá...:D:D
Uff, tak to by už stačilo, jdeme recenzovat...

Tohle album osobně považuji za vůbec to nejlepší, co Pink Floyd v tzv. Watersově éře v letech 1973-83 natočili..
Hned po něm se mi nejvíce líbí Dark Side Of The Moon a mám moc rád i pro některé fanoušky těžce stravitelné album The Final Cut...
Desky Wish You Were Here a notoricky známou The Wall si samozřejmě taky rád poslechnu, ale ty tři, výše zmíněná alba, se mi přece jen opékají na laseru v CD mechanice mnohem častěji...

Někteří lidé od téhle desky začínají Pink Floyd považovat pomalu ale jistě za doprovodnou kapelu Rogera Waterse.. Vlastně až na výbornou a na albu pro mne nejoblíbenější kompozici Dogs, kterou Roger napsal společně s Davidem Gilmourem, je celý zbytek desky, včetně textů, jeho dílo...
Rick Wright si zde vůbec poprvé v dosavadní historii skupiny ani neškrtl...nevím, jestli měl na album nachystaný nějaký materiál, nebo ne...
A i kdyby něco v rukávě měl, tak si myslím, že by mu to Roger stejně smetl ze stolu...
Přiznám se, že být v kůži Ricka, tak bych Rogera už dávno nakopal do pr.... a nenechal se později tak snadno vyšachovat ze hry...

Ale i přes to všechno považuji tohle album za velmi zdařilé a na Floydy místy až nezvykle nabroušené...
Nevím, jestli se zde jedná o nějaký druh odpovědi na punk rock, který v té době začínal pomalu, ale jistě řádit...možná ano, možná ne...(Jinak punk rock jako styl vůbec nemusím a třeba takové Sex Pistols nemůžu ani vystát...no, raději toho nechám...vím, že tuhle skupinu tady mají někteří rádi, tak už mlčím, mlčím...)

Jinak myslím, že o téhle desce zde bylo už napsáno snad vše..takže bych jen opakoval, co už bylo napsáno a popsáno přede mnou...
Zkrátka a dobře, tohle je dle mého skromného názoru špičkové a některými lidmi i trošku přehlížené a ne úplně doceněné dílo, což zamrzí...

Jasných pět hvězd...

» ostatní recenze alba Pink Floyd - Animals
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd

---

« novÄ›jší starší »