Beatles, The - Revolver (1966)

Léta šedesátá uběhla (alespoň po hudební stránce) zatraceně rychle. Ve třiašedesátém rozvířili kalné vody hudebního průmyslu jako málokdo před nimi a jejich o tři roky vyhranější podobu už tu popisuji div ne jako nějaké veterány. Jenže Beatles i roku 1966 pořád bezpečně drželi prst na tepu doby - za což jim náleží obdiv o to větší, o co hojnější jim vyrůstala "konkurence". Cream, The Who nebo třeba Yardbirds si své tehdejší bábovičky roztodivných tvarů plácali z písečku ne úplně nepodobného tomu, ze kterého Brouci odlili svou nejnovější zbraň - Revolver.

Pod kousky, které z alba považuji za vůbec nejlepší, je tentokrát bez výjimky podepsán George Harrison. Jeho řezavá kytara hořce kritizuje daňovou politiku britské vlády v písni Taxman, z kolotoče myšlenek ve vlastní hlavě a nemožnosti je předat dál se zase autor vyznává skladbou I Want to Tell You. No a psychedelie vydatně kořeněná indickým kari Love You To dokázala zfúzovat evropskou a "východní" hudbu dříve, než začalo být jakékoli mísení takto rozdílných žánrů takzvaně "in". Na opačném pólu mé osobní oblíbenostní škály se nachází taktéž tři kousky, o jejichž hlavní zpěvovou linku se zbývající členové kapely podělili rovnoměrně - tudíž Ringa příliš nemusím v pochodové legrácce Yellow Submarine, Paula v klavírní barovce "na veselú notičku" Good Day Sunshine a Johna ve zvukově přehlcené koláži Tomorrow Never Knows - vizionáři nevizionáři.

No a mezi těmito dvěma antagonismy se nachází dalších osm skladeb, které považuji za výborné. Ať už se vašemu ctěnému uchu pokouší zalahodit posmutnělá ošmytcovanost Eleanor Rigby, hned na vedlejší posteli podřimující zpověď I´m Only Sleeping nebo do třetice se jako med táhnoucí úúúpění v Here, There and Everywhere, má osobní zkušenost praví, že dost možná budete mít co vychutnávat. Pokud vás probudí rázně kvílející šestistrunný kvér ve She Said She Said nebo And Your Bird Can Sing, vězte, že se nemusíte bát postřelení, protože nablízku je Doctor Robert. A celou tu nálož vynikající muziky odtroubí tlupa dechařů v nařvaném rock'n'rollovém refrénu psychedelické měňavky Got to Get You Into My Life a v mezihře poklidné vyprávěnky For No One.

Matematik skrývající se někde v hlubinách mých mozkových závitů by přesně spočetl nepřesná čísla a vytvořil aritmetický průměr, který by album Revolver zařadil někam do broučího čtyřhvězdičkového průměru. Ale já míval ve škole z téhle dispiclíny známky, které se dvouciferným číslům přibližovaly jak jen to šlo, tudíž tentokrát na vědecké metody kašlu a dám téhle desce plný počet. A na úplný závěr jen dodám, že Revolverem pro mě leccos končí a leccos začíná.
reagovat

nowhere_man @ 26.11.2019 11:07:54
Taxman je moja obľúbená skladba a vždy sa mi páčilo to parádne jednoduché gitarové sólo. Až neskôr som zistil, že sólo nehral George, ale Paul.

bullb @ 26.11.2019 14:44:59
vmagistr: ďakujem za pripomenutie. V tomto prípade naozaj niet čo riešiť.

Martin H @ 26.11.2019 15:12:01
Jak vidím, dnes se s těmi pro mě důležitými alby roztrhl pytel. A i když na skladbu Tomorrow Never Knows máme odlišný pohled, tak vmagistrovi dík za připomínku. Beatles není nikdy dost.

PaloM @ 26.11.2019 21:31:38
Platí,čo som napísal v reakcii na Revolver pred 6 rokmi.
Najviac ma teší, že hudba Beatles zostáva mladá a svieža a preto baví nové generácie fanúšikov. Mám jednotlivo kúpené digipaky, stereo remastre r.2009, všetky štúdovky z UK vydania
Som veľmi spokojný.
Vďaka Ti za recenziu

EasyRocker @ 27.11.2019 11:04:16
S Abbey Road moje nej desky od Brouků, i když myslím, že jmenovaná deska ji ještě překonává. Tady ty experimenty ještě nepřehnali jako na Seržantovi, závěrečný zářez je dokonalým ztělesněním doby.

domy @ 27.11.2019 14:53:10
Nejpozději u tohohle alba jsem zjistil, že jsem prostě nenapravitelná konzerva. V dětství měli rodiče na desce debut Please Please Me a to mě asi ovlivnilo již navždy. Zkoušel jsem potom každé další album až do Abbey Road a nakonec jsem vždy spolehlivě skončil právě u Revolver. A musím přiznat, že nakonec i Revolver šel z mojí sbírky pryč. Jsem tedy definitivně vyznavačem onoho rozjásanějšího období kapely a končím albem Rubber Soul.Z pozdější tvorby už mě oslovují jen jednotlivé (většinou profláklé) singly. Ovšem atmfosféru přiznávám i albu Sgt.Pepper....

Na konci roku 1965 skupina Beatles vydala album Rubber Soul, na němž již částečně naznačila, kam se budou ubírat její kroky v nejbližší budoucnosti. Skladby jako Norwegian Wood, Nowhere Man nebo If I Needed Someone byly předzvěstí toho, že liverpoolská čtyřka opouští image rozpustilých, bezstarostných klučinů a že se ve svých písních bude zaobírat i jinými tématy než dosud. V průběhu roku 1966 vydává svůj v pořadí již sedmý dlouhohrající počin pod názvem Revolver a také oznamuje zásadní rozhodnutí, že skupina končí s živou produkcí a nadále se hodlá věnovat pouze práci v nahrávacím studiu.

Deska Revolver zaujme již svým obalem. Sice se na něm stále nacházejí obličeje čtyř hlavních protagonistů, tak jako tomu je u jeho předchůdců, ale ty jsou zde jednak v kreslené podobě, jednak na menších černobílých fotografiích. Obal navrhnul blízký přítel skupiny, hudebník a výtvarník Klaus Voormann. Jako by Beatles chtěli posluchači naznačit, že od okamžiku, kdy vytáhne desku z obalu a položí ji na talíř gramofonu, už nic nebude jako dřív.

A taky že není. Album nezvykle otevírá Harrisonova skladba Taxman s pěkně ostrou kytarou. Beatles začínají přitvrzovat, což je jenom ku prospěchu věci. Ale proč zůstávat v jedné hudební poloze? Následující Eleanor Rigby nás přenese do úplně jiných hudebních vod, v nichž se cítí jako doma „romantik“ Paul McCartney. Lehce psychedelický tón naopak skrývá okouzlující píseň I'm Only Sleeping plná zpomalených zvuků, kytar přetočených pozpátku a Lennonova jakoby ospalého zpěvu. Nádhera. Jenomže to ještě netuším, že následuje další Harrisonova skladba, indickou atmosférou nasáklá Love You To. George nám zde ukazuje, že tradiční indické nástroje jako sitár a bubínky tabla mohou být plnohodnotnými rockovými instrumenty. Přichází čas pro křehkou krásu, což zde představuje pod kůži se zarývající balada Here, There and Everywhere s velice procítěným Paulovým zpěvem. Ale abychom to s tou křehkostí nepřehnali, proto nám bubeník Ringo zapěje legrácku o žluté ponorce plnou různých divných zvuků a snad hospodského překřikování. Samotná mě tato píseň vždy trochu štvala, ale musím přiznat, že do kontextu desky Revolver parádně zapadá.

Jako sedmé v pořadí přichází Lennonovo naléhavé poselství She Said She Said, v níž zkreslená kytara zdvojuje vokální linku, čímž se celkové vyznění stává ještě důraznějším. A jako by předzvěst toho, co se začne dít za Atlantikem v příštím roce, nám Paul zapěje pohodovou skladbičku Good Day Sunshine. Opět se ozve nabroušená kytara a dravě rocková odpichovka And Your Bird Can Sing nám opět připomene, že Beatles stále zůstávají rockovou kapelou i přes všechna ta odbočení do jiných žánrů. Jako třeba hned v následující písni For No One, nádherné Paulově klavírní melodii ozvláštněné lesním rohem. Jinému by z toho vylezl kýč, tady to ale všechno sedí na svém místě tak, jak má. Následuje slušná rocková dupárna s názvem Doctor Robert. Že by se jednalo o pána, který nejenom léčí, ale dokáže předepsat různá povzbuzovadla? No, nebudu se v tom šťourat a raději spěchám dál.

Čeká nás Harrisonova skladba I Want to Tell You. Výrazný klavírní motiv, ale čekal bych zde větší podíl kytary. Nevadí, nemůže být pokaždé posvícení. Předposlední píseň Got to Get You into My Life je ozdobena dechovou sekcí, trošku to může připomínat produkci Motown Records, možná tím soulovým vyzněním, McCartney zde chvílemi hlasem připomíná Jamese Browna. Každopádně velice příjemné osvěžení před závěrečným náporem skrývajícím se pod názvem Tomorrow Never Knows. Z té prýští psychedelie plnými proudy, jednotlivé stopy se tu překrývají, blblo se tu ve velkém s pozpátku pouštěnými pásky a podobně. A když si uvědomím, že celá ta šílenost je postavena na jediném akordu, tak to tedy klobouk dolů.

Album Revolver patří do zlatého fondu světové rockové hudby. Někdo třeba namítne, že následující počin Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band je lepší, jiný vzpomene Bílé album, ale ve výsledku je to celkem jedno. Skupina Beatles zahájila touto deskou velice zajímavé a neskonale invenční období, které bohužel muselo nakonec skončit kvůli příliš rozdílným egům.

reagovat

northman @ 01.04.2018 04:56:30
Martin H: zdravím, opět skvělá recenze i čtení. Beatles mám rád a tuhle desku snad nejvíce. Díky

Martin H @ 01.04.2018 06:14:10
Northmane, jsem rád, že se ti recenze líbí. Dík moc

lover-of-music @ 01.04.2018 10:02:04
Martin H: "jiný vzpomene Bílé album". Tak já určitě NE !!!

Jinak Revolver je výborné album. Dokazuje, že Beatles mají velký talent na různé experimentování a dokáží skladbu obohatit tím "něčím", co dělá z normální písničky něco výjimečného. Samozřejmě, že výše u sebe stavím mého miláčka - nedostižného a velkého Seržanta, ale tohle je taky bez debat za pět hvězd.

Martin H @ 01.04.2018 10:27:08
lover-of-music: Promiň, ale začínáš mi připomínat malé děcko. To taky, když mu seberou oblíbenou hračku, okamžitě řve. To, že se ti nějaká hudba nelíbí, neznamenà, že se nemůže líbit jiným. Nerad bych se dożil doby, kdy se budeme tady na progboardu řídit jediným vkusem - a to tvým. To bych vážně nechtěl.

lover-of-music @ 01.04.2018 10:54:25
Martin H: Já se tady nechci do nikoho navážet, ale někteří uživatelé mi tu přijdou taky jak malé děcka. Když napíšu nějakou negativní recenzi, tak se strhne souboj Progboard versus já. Řvou, nadávají mi do kokotů, chujů atd., že se mi nelíbí kvalita.

Takže, když se to sečte, vyjde to nastejno.
Všichni jsme stejní. Bráníme si svůj názor. Zastaví nás jedině smrt.

Martin H @ 01.04.2018 11:22:27
lover-of-music: Rozumím, ne každý zde dokáže udržet emoce na uzdě. A taky chápu tvůj radikalismus. V mládí mi také vadilo, když mi někdo sahal na moji hudbu a vnucoval jinou. Teď už je mi to celkem jedno, jen doufám, že odlišné názory zde budeme vyjadřovat v rámci vší slušnosti.

bullb @ 04.04.2018 11:39:25
Možno keby som mal lover-ove roky, tiež by som takto "řval". Dnes len si poviem: v pohode, mladý, máš pred sebou kopec hudby na počúvanie.
Ale k hudbe: Beatles to nemajú chybu.

Léta 1965-1967 u Beatles prostě miluji. Hlavně proto, že se konečně oprostili od pouhých jednoduchých a zamilovaných písní pro mladé slečinky a navlékli svým skladbám jedinečný kabát umění plný geniálních melodií a geniálních textů. To platí i o tomto opusu Revolver. Samozřejmě, že kvalit mého milovaného miláčka Sgt. Peppera nedosahuje, ale pořád je to album s velkým A, u kterého bych si v žádném případě nedovolil dát mu míň, jak pět hvězd.

Nějak se mi tu nechce rozebírat jendnotlivé skladby. Vše podstatné už tu bylo řečeno. Jsou prostě skvělé a drží pohromadě. Např. taková Doctor Robert. To je přímo originál. Pojednává o doktorovi, který léči své pacienty halucinogenními drogami. (No, kdo by takového doktora nechtěl). Tomorrow Never Knows je šílená (samozřejmě v dobrém) psychedelická palba, která se dá na živých koncertech předvádět opravdu těžko. Kytary puštěné pozpátku, to v té době v hudbě ještě nebylo. Album přineslo revoluci.
Myslím, že k celé té velkoleposti alba tomu trochu pomohl mistrovský počin Beach Boys - Pet Sounds. Hlavně Paul to chtěl dotáhnout někam. Jeho nádherná balada Here, There And Everywhere a mistrovká Eleanor Rigby myslím mluví za vše. George taky válí v indické Love You To a Ringo zde odzpíval svůj životní part. Yellow Submarine fakt netřeba představovat.

Drogy jsou sice odporná věc, ale někdy můžou pomoct k napsání jedinečných skladeb.
reagovat

tykeww @ 18.12.2016 21:58:11
Souhlas, o kvalitách Revolveru snad netřeba diskutovat. Jen se mi zdá, že tak trochu zatracuješ jejich předchozí tvorbu. Přitom to "oproštění od jednoduchých písniček" proběhlo už mnohem dříve. Co Rubber Soul nebo už Help? O tom se nedá říci "je to něco, co tu ještě nebylo?" Koneckonců to samé bych s klidným srdcem prohlásil už o Please Please Me nebo o prvním singlu Love Me Do. Kdyby Beatles neměli už od počátků promyšlenou a originální hudbu, tak s ní asi těžko dobyjí svět a stanou se slavnějšími než Ježíš :)

horyna @ 19.12.2016 07:30:30
Na téhle desce se mě vždy líbílo její stylové rozpětí a nesouvislá hudební linie, ať sáhne člověk kamkoliv, vždy ochutná úplně jinou jednohubku.

steve @ 20.12.2016 07:05:59
Jedna z pěti nejlepších desek brouků, fenomenální

tykeww @ 20.12.2016 17:55:34
steve: od brouků jsou přeci všechny desky nejlepší ;)

lover-of-music @ 21.12.2016 09:18:00
tykeww: V žádném případě nezatracuji dřívější tvorbu Beatles. Jenom se mi zdá, že ta jejich nadměrná sláva je poněkud nespravedlivá. Stejně tak mohli být slavní např. The Hollies (kdyby začali trochu dřív). Beatles měli obrovskou reklamu.
V roce 1963 v Americe o Beatles nikdo nevěděl. A to už tam měli nějakou desku vydanou. Myslím, že pod značkou Vee-Jay, ale jelikož nebyla reklama, tak si jich nikdo nevšiml. Ne, že by jejich hudba byla originální, ale REKLAMA. Podle mě byli první Beach Boys. Oni nasadili tu melodickou linku. Ale jejich hudba byla jen lokální a navíc jejich otec.... Škoda mluvit.
Já se nedívám na Beatles růžovými brýlemi.

vmagistr @ 21.12.2016 11:21:39
lover: První zcela autorská deska vyšla Hollies až koncem roku 1966 (For Certain Because), do té doby měli poměr vlastních/převzatých věcí na deskách zhruba 50:50. U Beatles autorské věci převažovaly od první desky.

tykeww @ 21.12.2016 17:35:35
lover-of-music:
tak bez reklamy by nebyl slavný snad nikdo, hudba je byznys jako každý jiný. Zrovna tebou zmiňovaní Hollies mi přijdou jako jedna z kapel beatlesovského střihu a jak napsal vmagistr, jejich první autorská deska vyšla až o 4 roky později, kdy už také bylo všechno úplně jinak

tykeww @ 21.12.2016 17:37:24
Ale je jedno, kdo byl první, Beatles byli jen jedni a nebyla to náhoda :)

Už Rubber Soul naznačoval ústup z rozjuchaných pozic, symbolizující začátky souboru, deska následující jde ovšem mnohem dál. Máme před sebou album, kde každá píseň zaujímá výsadní postavení a obstojí sama o sobě, aniž by tvořila nějakou výplň. Ať už se jedná o Harrisonovu Taxman, posmutělou, smyčcy ovládanou Eleanor Rigby, Paulovu, citem přetékající Here, There and Everywhere, Lennonovu poblozněnou She Said She Said, lesním rohem obohacenou nádheru For no One, elektrizující rockec v textově vychytralé Doctor Robert, všechno to jsou parády toho nejkvalitnějšího zrna. The Beatles miluju, naprosto vroucně a s obdivem. I Voormnova obálka se podílí svou symbolikou na posunu tohoto klenotu do nebeských výšin, především je to ale jedinečná hudební náplň, která zdobí toto dílo.

Dílo nadčasové!! Je to to správné slovní spojení?? Bezpochyby!!!
reagovat

Luboš @ 28.07.2016 10:16:49
100% souhlas, o tomto díle nemá cenu více psát. Výborná deska, která stejně jako celé dílo Beatles nemá obdoby. Díky za připomenutí.

tykeww @ 28.07.2016 17:32:44
Revolver mám také hodně rád, opravdu nadčasová klasika.

Jakoby si Beatles přepisování dějin populární hudby vytkli za svůj prvořadý cíl. Album Revolver přináší opět dosud neslyšené postupy, široký stylový rozmach, nepravděpodobné aranžérské kombinace, nevšední harmonie, ve stále větší míře novátorskou studiovou alchymii a jen tak mimochodem další várku nesmrtelných popových melodií. Rozhodnutí skončit s živým vystupováním a zaměřit se na práci ve studiu se na tomto albu zřetelně odráží a kapela postupuje vpřed na všech frontách.

Výrazně se emancipovala sólová kytara, která zní mnohem víc ostře a rockově, stejně často ale do aranží promlouvají klávesy, zvukové smyčky i další, méně typické nástroje. Geniální melodie Eleanor Rigby se vine na pozadí zdvojeného smyčcového kvarteta, v Harrisonově Love You To vládne sitár a tabla, klavichord a lesní roh zase vyšperkují McCartneyho posmutnělou perlu For No One, dechy důrazně zařezávají v Got to Get You into My Life. Mění se styly i nálady. Lenivě zasněná je Here, There and Everywhere, energicky šlapou Lennonovy přímočařejší songy jako And Your Bird Can Sing nebo Doctor Robert, roztomilá groteska v podobě Yellow Submarine zbyla pochopitelně na Ringa. Zlatým hřebem je pak psychedelický trip Tomorrow Never Knows s rajcovním beatem, zkresleným Lennonovým zpěvem a plovoucími vrstvami zvuků, který zní po těch letech pořád stejně magicky a nadčasově.

Každá z písní je jedinečným dobrodružstvím a album jako celek představuje přelomovou práci s tehdejšími studiovými možnostmi. Všechny fígle, které tu Beatles za nemalého přispění George Martina zužitkovali (i tak banální věc jako pozpátku puštěné pásky byla tehdy naprosté novum), byly samozřejmě od té doby nesčetněkrát vytěženy, vylepšeny, zmodernizovány. Málokdy ale tak nápaditě a funkčně jako právě na Revolveru. Být pionýrem nemusí být vždy vděčný úděl, neznamená to, že budou nad vašimi vynálezy žasnout další a další generace. V případě Beatles to ale stále platí.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat

zdenek2512 @ 19.04.2014 09:08:22
Skvělé jako všechny Tvoje recenze, většinou na desky, které mám rád taky :).Když se budeme bavit o normálním bigbítu, tak Beatles nemají konkurenci i po těch letech. Měl bys doplnit ty svoje recenze z xplaylist.cz ke všem deskám tady na progboardu.

Akana @ 19.04.2014 11:03:52
Díky. Jo, doplnění recenzí mám v úmyslu, ale nechci to tu zahltit, tak je přidávám zvolna a postupně. A Beatles jsou samozřejmě nedostižní, souhlasím.

Hikoki777 @ 20.04.2014 18:29:08
No není co dodat. Proste Revolver. Díky.

Když jsem onehdy zase po dlouhé době navštívil ten nenáviděný Xichtbook, na kterém jsem si zřídil svůj profil víceméně jen z trucu (Už jsem jednoduše nemohl dál vydržet, jak do mě pořád všichni hučeli, jak je možný, že na něm ještě nemám profil, že jsem hrozně nemoderní, prostě „out“ apod.. Tak jsem nakonec povolil. Ale nutno poznamenat, že jsem odolával skutečně velmi dlouho.)

No, takže hned posléze, co jsem odepsal na všechny zprávy, kterých se po dobu mé několikadenní absence na této „kůůl“ sociální síti nahromadilo opravdu spoustu a odmítl nabídky k přátelství od nějakých neznámých a podivných entit s vyšpulenými rty a pod’obanými obličeji, jsem zavítal na hlavní stránku, abych se zase po dlouhé době pobavil nad některými "velmi inteligentními" statusy plnými výlevů typu:
„Dnes na Valentína mně můj bobyšek pozval na romantickou večeřičku při svýčkách...MUCQ :):)..."
(Pod statusem pochopitelně nechyběla fotka daného „pokrmu“ na kterém bylo na první pohled znát, že mistr kuchař při jeho přípravě zřejmě utrpěl těžký epileptický záchvat.)
Nebo: „Mám na něco chut‘...asi si voloupu pomeranče...“ Nebo dalších zhmožděnin typu:
„Jdu na velkou, kdybi něco, su na mobilu“ atd...
No a během tohoto čtení, doprovázeného poměrně častými výbuchy smíchu, jsem poslouchal tohle album.
A dokonce to došlo tak daleko, že jsem se rozhodl tuhle desku sdílet... Dnes bych si za to nafackoval.
Přece mi mohlo být hned jasné, že na Assbooku, kde je to přecpáno milovníky pop „idolů“ typu Džastýna Bíbra, Lejdy Mů Mů, Ass Direction, nebo „hustého gangstera“ Rytmuse, zkrátka nenajdu pochopení...
První reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Podotýkám, že to nebyl nikdo z přátel.
„Co to posloucháš za sračky, ty seš ale (Vulgární označení pánského přirození, hojně užívaného např. na Slovensku na pět.) Normálně bych na tohohle nepochybně „velmi duševně vyrovnaného“ t’ulína nějak nereagoval, ale jelikož jsem měl zrovna za sebou „těžký“ víkend, tak u mne opět po dlouhé době zvítězila nasranost nad rozumným úsudkem...
Ne, opravdu se s Vámi nechci podělit o to, co jsem mu na to odepsal, nechci zde totiž dostat doživotní BAN..
Jen napíšu, že jsem na to potom po „vychladnutí“ nebyl zrovna dvakrát hrdý...
Jasně, že si taky sem tam rýpnu, ale ani ve snu (I když ve snu i možná jo) by mne nenapadlo častovat někoho takovými „hřejivými“ názvy jenom proto, že poslouchá něco, co se mi nelíbí...
Nic, kašlu na to, jdeme na recenzi.

Album otevírá naprosto výborná skladba z dílny George Harrisona se skvěle nabroušenou kytarou s názvem Taxman. Škoda, že George nedostával ve skupině ještě o něco víc prostoru. I když, pak si to později bohatě vynahradil v průběhu své velmi úspěšné sólové dráhy.

Po ní následuje jedna z mých nejoblíbenějších kompozic na albu, Eleanor Rigby. Nádherná, melancholická píseň.

I'm Only Sleeping... Skvělá skladba s Johnem za mikrofonem... Ta pozpátku nahraná kytara nemá chybu. Dobrý experiment.

Love You To... Velmi dobrá věc od Harrisona, který začínal být v té době silně ovlivněn Indií a jejím náboženstvím a zůstalo mu to vlastně až do smrti. Tahle skladba se mi líbí ještě o něco více než Within You Without You z pozdějšího Seržanta.

Here, There and Everywhere... Nádherná balada. Tohle zkrátka Paulovi výborně sedne.

Yellow Submarine... Bláznivá, notoricky známá skladba napsaná Paulem a Johnem, zpíváná Ringem. Upřímně, mně osobně nikdy moc nesedla.

She Said She Said... Výborná Johnova skladba pojednávající o LSD tripu.

Good Day Sunshine... Krásná, melodická píseň napsaná Paulem se skvělými vokály a s hostujícím George Martinem za piánem.

And Your Bird Can Sing... Výborně našláplá věc z pera Johna Lennona.

For No One... No jo, zase Paul, tohle je prostě jeho. Skvělé..

Doctor Robert... Moje velmi oblíbená píseň od Johna, pojednávající o doktorovi, předepisujícím halucinogenní drogy svým pacientům. Předpokládám, že doktorovi bez licence..

I Want To Tell You... Georgeova velmi dobrá skladba. Na piano zde prý hraje Paul.

Got to Get You Into my Life... Máme tady další, instrumentálně výborně propracovanou věc od Paula.

No a je tu poslední zářez (toto zase uteklo) v podobě Johnova psychedelického tripu, který nese název Tomorrow Never Knows... Tahle kompozice je vlastně taková předzvěst toho, co bude následovat příště. Výborný závěr...

Sečteno a podtrženo... Naprosto fantastické a nadčasové album...

Plná palba, pochopitelně.

reagovat

Walrusa @ 04.04.2014 12:27:43
Perfektní recenze!! :D (jako vždy ;) Revolver je jedno z mých nejoblíbenějších alb, nejen od Beatles, ale i celkově.

Petr87 @ 07.04.2014 09:10:52
Zdravím a moc Ti děkuju. ;)
Revolver je opravdu špičkové album, až se nechce věřit tomu, že bylo opravdu nahráno v roce 1966...
Pro mne značí velký milník v dějinách rockové a vůbec populární hudby. Geniální..

Právě minulý týden jsem rozšířil svou sbírku v rockové oblasti hned o tři tituly... vedle debutu Free a Santanova Caravanserai přibyl právě beatlesovský Revolver jako mé čtvrté album od této legendární formace (po Abbey Road, Let It Be a Sgt. Pepper´s...). Beatles při nahrávání strávili ve studiích asi 300 hodin a opět použili řadu studiových experimentů se zvukem a celkovým vyzněním. Krátce po vydání alba pak kapela úplně končí s koncertním vystupováním (a myslím, že jejich tvorbě to prospělo)...

Úvodní Taxman jsou klasická 60. léta se vším, co k nim patří, výrazný nástup alba a zpěvný refrén, Beatles závěr koření ale i ostřejším kytarovým sólem a vyhrávkami... Eleanor Rigby je krásně náladovou, smyčci podloženou skladbou. Použité aranžmá a nálada jistě ovlivnila řadu vznikajících rockových formací, na svém debutu ji dramaticky rozšířili Vanilla Fudge, jejichž o rok mladší debut přibyl do mé sbírky shodou okolností rovněž nedávno. Následuje ovšem pohodová I´m Only Sleeping, kde podle stavby vícehlasů a kytarových kudrlinek identifikujete kapelu okamžitě. Nekomplikovaná, ale pohodová a skvěle odsýpající záležitost, na konci až s lehce psychedelickým odérem. Love You To oživují východní inspirace a tomu odpovídající aranžmá a vyznění. Příjemné odbočení, mimochodem líbí se mi více než vysoko hodnocená seržantovská Within You Without You. Ale to je můj osobní problém zejména se druhou polovinou Seržanta, kde prostě spoustu prvků a detailů jako experimentálních výhonků nejsem schopen uposlouchat. Here, There and Everywhere - co dodat k tomuto pokladu? Pro mě asi jedna ze tří nejlepších skladeb nejen alba, ale kapely vůbec. Nádherně procítěná zpěvná skladba, dokonale ztělesňující dobu vzniku... S Yellow Submarine mám zkrátka problém, ty dvě minuty čtyřicet ji poslouchat vydržím, ale ten refrén přestojím jen s vypětím sil... přimhouřím-li všechny tři oči, beru to jako legrácku, která měla album zpestřit... Beatles ale dojem lacinosti hned vzápětí napravují -She Said She Said jsou opět nádherné bezstarostné šedesátky, melodické vokály, doteky psychedelie...velmi silný kousek! Good Day Sunshine u mě není tak výraznou skladbou, je víceméně postavena na klavíru, ale do průměru či níže určitě nesklouzává. And Your Bird Can Sing je klasickou zpěvnou skladbou Beatles, s propracovanými vokály, i když určitě u mě nepatří mezi albové vrcholy. For No One rozhodně napomohlo přidání rohu, výrazně skladbu oživuje... Doctor Robert nekomplikovaně rockově odsýpá, ale vokály a psychedelické výlety jsou zkrátka neodolatelné. I Want to Tell You je v podstatě postavena obdobně, i když ve volnějším tempu. Kapela opět umně využívá bohaté vokály, které podporují sborový refrén. Závěr alba se nese skutečně v duchu experimentů - Got to Get You into My Life velmi šikovně zapracovala jazzový orchestr. Beatles a kapelnický jazz? Jak je libo... pro mě rozhodně příjemné překvapení, i když by mě to ve spojení s Beatles rozhodně nenapadlo... Tomorrow Never Knows je u mě jasným vrcholem alba... neodolatelný rytmus, tíživá psychedelická atmosféra z požití psychotropních látek a řady inovativních studiových experimentů. Jako kdybych slyšel za rok debutové album Pink Floyd. Jednoznačný klenot v diskografii kapely, kterým je vyšperkován závěr...

Ačkoli se, podobně jako hejkal, nemohu řadit k ortodoxním fanouškům kapely a s řadou pasáží některých zbožšťovaných alb mám prostě řadu problémů, toto album považuji spolu s Abbey Road, bílým dvojalbem a Let It Be jednoznačně za vrchol tvorby a zasluhuje maximální bodové hodnocení (bohužel mi z nějakého důvodu nejdou hvězdy vložit), přestože se nevyhnulo několika slabším skladbám. Revolver je pro mě jednoznačně symbolem nástupu umělecky nejsilnější etapy kapely, jejíž ranou tvorbu zatím nemám důkladně zmapovanou...
reagovat

Přiznám se, že jsem dříve neměl rád The Beatles.. opovrhoval jsem jimi, měl jsem je za tu "jé jé" kapelu, která měla pár hezkých písniček (Hey Jude, Let It Be). Nějak jsem nechápal, proč to jsou považováni za největší a nejdůležitější kapelu světa. Pak jsem ale diskutoval s jednou jejich fanynkou a ta mě přesvědčovala, že Beatles za to prostě stojí a ať si pustím Revolver.

Když jsem si s nechutí a předsudky desku pustil...bylo to jako procitnutí. Tohle jsou ti Beatles, které jsem (ne)znal? Vždyť to má říz, geniální riff.. a pak melancholie a jedinečnost Eleanor Rigby. Sakra, proč mi tohle unikalo? Zamiloval jsem se. She Said She Said, Got To Get You Into My Life.. co skladba, to klenot. Ale jak se praví, to nejlepší ještě příjde - závěrečná Tomorrow Never Knows. Nejmodernější skladba Brouků, nadčasová záležitost, kterou se nechali inspirovat i Chemical Brothers v jejich Setting Sun o několik desítek let později.

Pro mě je Revolver jedním z nejlepších alb šedesátých let. Protože mi otevřelo oči jedné z nejlepších kapel všech dob. A přiznám se, že jsem se naučil mít rád i jednoduchost a melodičnost jéjé Beatles :)
reagovat

zdenek2512 @ 11.12.2013 07:44:37
zaza_3121: ta tvoje recenze mi udělala radost, ve svém příspěvku jsem vyzvedl identické skladby. Co se týká Beatles tak jsem asi nekritický a pro mě jsou a budou kapelou Number One. Mimo přestávky kdy jsem zavrhoval veškerou starobu, to mi bylo 16,17 tak to místo zasedli Deep Purple, Led Zeppelin prostě hard rock, ale po vystřízlivění se tam zase Beatles vrátili. Díky za hezký psaní :)

zaza_3121 @ 11.12.2013 08:26:38
Děkuji za reakci, Zdeňku :) Pro mě byly vždy "TOU" kapelou Led Zeppelin, ale za poslední dva roky se o ten titul dělí právě s Beatles. Chtěl bych se vrátit do roku '66 a slyšet Revolver poprvé..neznalý jiné hudby. Musel to být šok, v tom dobrém slova smyslu.

Walrusa @ 11.12.2013 14:45:27
zaza: Pěkná recenze ;) Většina lidí zná právě ty počáteční "jé jé" písničky. U mě to bylo dost podobné. Když jsem poprvé slyšela Tomorrow Never Knows, tak jsem nemohla uvěřit tomu, že jsou to Beatles ;)

Voytus @ 11.12.2013 15:03:17
Tuhle hrajem >> odkaz

luk63 @ 11.12.2013 16:17:50
Už jsem reagoval na jinou recenzi před třemi lety a platí to stále: Jo, moc krásná věc a pro mě spolu s Freak Out! od Mothers Of Invention počátek revoluce v populární hudbě.

Petr_70 @ 12.12.2013 07:39:55
O tomto albu jsem si přečetl (a to nejen tady) tolik superlativů, že si ho musím sehnat a soustředěně poslechnout..
Do těchto chvil mi totiž tvorba skupiny téměř nic neříká a trochu se obávám, že se to už nezmění...

Hikoki777 @ 12.12.2013 10:42:44
Jo jo , kdysi, ještě za totáče, mi kámoška přivezla z NSR (pro mladší Německá spolková republika-neboli Západní Němcko), velmi složitě, LP Revolver a Rubber Soul. Měly perfektní zvuk a dodnes je střežím jak oko v hlavě.

Ivan26 @ 13.12.2013 14:04:00
Nic ve zlém, ale na konci roku 2013 objevit, že LP Revolver (rok vydání 1966) není žádná yeah-yeah hudba, tak to se mi zdá jako docela pozdní procitnutí. Kolik je to vlastně let? Za tři roky to bude půlstoletí, jestli dobře počítám.

zdenek2512 @ 13.12.2013 14:07:46
Ivan26: jedná se o dvacetiletého mládence, takže tu dobu kdy album vzniklo nepamatuje a v jeho dospívání se hrálo a poslouchalo něco úplně jiného jen ne Beatles. Takže by vlastně zasloužil pochvalu, že to album objevil :)

zaza_3121 @ 15.12.2013 18:27:54
Ivan26: Kdo říká, že jsem se k albu dostal na konci roku 2013? Letos jsem jen napsal recenzi na mojí oblíbenou desku. Do nějakých 16-17 jsem Beatles prostě nevěnoval pozornost, neměl jsem potřebu vyhledat všechny jejich alba a zaposlouchat se. V té době jsem poslouchal úplně jiné věci.

Jinak to je poslední týden, kdy mi je 23 let.

Kdybych si tohle album šla koupit do krámku s broušenými drahokamy, tak tenhle budou mít buď za výlohou, na odiv všem, a nebo kdesi pečlivě ukrytý ve skladu, prostě proto, že je příliš cenný.
Georgovi se dostalo té cti započnout album Taxmanem. Úderná a velice jízlivá skladba, která je přímým útokem na daňovou politiku, především na politiky Harolda Wilsona a Edwarda Heathe.
Eleanor Rigby je cosi nad mé chápání. Ty nádherné smyčce a působivou, notně pesimistickou melodii jsem nedokázala plně pojmout ani když jsem stanula u samotného náhrobku v Liverpoolu. Úžasná skladba!
I'm Only Sleeping je takový první krůček do psychedelie, ale mnohem překvapivější je pro mě následující Love You To. Těžko říct, zda Harrison opravdu v této skladbě hrál na sitár, ale to není podstatné, je to velice pozoruhodná, krásná a originální skladba, která nás přenáší kamsi na indické pahorky.
Here, There and Everywhere; Good Day Sunshine a For No One jsou skladby se zřetelným Paulovým rukopisem, které mě vždycky moc přitahovaly působivou melodií.
Yellow Submarine to je prostě taková legenda, kterou zná kdekdo. Je to také možná jedna z nejzpívanějších písní ve školních hodinách angličtiny ;)
Ze zbytku musím ještě vyzdvihnout Got To Get You Into My Life, živou a plnou energie. A také And Your Bird Can Sing, kvůli její ehm zajímavé a vysmáté verzi z Anthology.
No a na závěr, moje nejoblíbenější z tohoto alba (spolu s Eleanor Rigby): Tomorow Never Knows. Tohle už nebyl jen krůček, tohle byl přímo skok do světa psychedelie: smyčky, Leslieho reproduktor... Tato skladba nás odnáší kamsi do sfér nebeské mysli ovlivněné LSD. Otevřela se nová kapitola hudby...

Album je to opravdu skvostné, myslím, že si nezaslouží porovnávání se Seržantem, protože je prostě originální, jedinečné a neopakovatelné.
reagovat

zdenek2512 @ 31.10.2013 07:37:37
Walrusa: zdravím a děkuji ti za velice hezkou a citlivou recenzi jedné z nejlepších desek od Beatles, svým způsobem ji mám radši než zrovna Sežanta. Vážím si toho, že taková mladinká holčička poslouchá Beatles a ne techno. :-)

Walrusa @ 31.10.2013 07:40:07
zdenek: Techno? To bych radši vysedávala u cirkulárky, než tohle :D :D :D

PaloM @ 31.10.2013 07:47:17
Beatles sú pre mňa rovnako cenní ako Led Zeppelin. Ich kompletné štúdiové diskografie vnímam ako jednoliaty celok. Nemôžem z nich nič vytrhnúť, ani vyzdvihnúť. Revolver je žánrovo veľmi pestrý, je tu viac experimentov, čo pridáva na zaujímavosti.
Eleanor Rigby ako sláčikové kvarteto je prejav geniality autorov.
Ďakujem za pekné vyznanie. Kvalita sa potvrdzuje aj tak, že táto hudba dokáže zaujať stále nové a nové generácie.

Walrusa @ 31.10.2013 07:50:47
zdenek: PS: Holčičkou bych se už asi nenazvala :D :D, nicméně, jak jsem říkala: každému je tolik, na kolik se cítí :D

zdenek2512 @ 31.10.2013 07:55:56
Walrusa: v mých očích rosteš. Beatles a jejich dílo jsou nesmrtelní.Palo máš pravdu, jejich hudba je poslouchána všemi generacemi a i ti nejmladší je časem poznají a mnozí si je zamilují. Já jsem asi Beatles maniak i po stránce sběratelské mám jejich kompletní diskografii 3x na CD a 3x na vinylech.

zdenek2512 @ 31.10.2013 07:57:28
Walrusa tak mladá slečna a podle toho co tu píšeš tak určitě sympatická :-)

Walrusa @ 31.10.2013 07:59:20
zdenek: Páni! My mladí většinou preferujeme MP3 (neříkám, že je to správně, je to moc špatně!). Oproti vám jsem značně pozadu: 2 originál CD a 8 vinylů ;) (ale času mám dost, tak snad se to rozroste ;))

PaloM @ 31.10.2013 08:12:42
Walrusa: určito to skôr stihneš ako ja :-) Ja som vo veku 56 rokov konečne si mohol kúpiť komplet Beatles na CD, a to som čakal na výrazné zľavy.

Walrusa @ 31.10.2013 08:14:33
PaloM: To doufám! ;)

zdenek2512 @ 31.10.2013 08:31:49
walrusa: i když bych ti radši říkal Evičko, nebo Haničko jako dcerám :-). Které desky od Beatles ti chybí můžu ti to poslat do úschovny třeba ve wavu a uděláš si z toho regulérní CD booklet ti můžu naskenovat taky. Já mám i ty antologie 1, 2, 3 tu dvojku jsem vyhrál ráno na ČT1.

Walrusa @ 31.10.2013 08:35:18
zdenek: Děkuji, jsi moc hodný, ale v počítači mám vše ;)

Voytus @ 06.11.2013 15:05:42
Taxman v podání Flower Cover >> odkaz

Aby bolo jasné, nie som ani zďaleka nejaký nadšený fanúšik Beatles, minula ma láska k ich tvorbe rátaná hoci na roky, tobôž za hrob, preto je táto moja premiérová (skutočne, roky rokúce si dávam pozor na to, aby som sa autorsky vyjadroval k niečomu, čo počúvam zriedka) nôška postrehov k ozbrojenému a vo svojej dobe bezpochyby nebezpečnému albumu písaná po hlbokých úvahách a s plným vedomím, čo činím. Tak. Po dlhočiznom súvetí sa krátka veta žiadala. Nebudem tu písať pseudo rozbory významu tohto diela a jeho dopad na populárnu hudbu. Nebudem sa zaoberať možnými asociáciami plynúcimi z čiernobieleho videnia sveta prezentovaného obalom, radikálnosťou vybíjanou zbraňou v názve a pod. Nebudem ani riešiť Ringa, ktorého si spájam skôr s celosvetovo zrozumiteľnou komédiou Caveman než s čímkoľvek, čo sa týka bubnovania. A nebudem...už písať ďalšie nebudem.

Revolver na ploche niečo cez pol hodinu ponúka plných štrnásť skladieb. Na úvod je tu rockovejší slad Taxman. Najlepším momentom je zvuk sólovej gitary, drhne uši, tak sa mi to páči. Škoda, že trvá iba chvíľku. Vystrieda ho úžasná Eleanor Rigby, plná slákov a tklivej atmosféry. Typická „sixtísovka“ I’m only sleeping našťastie rýchlo prefrčí (tých pár zvláštnych gitarových vstupov a popauzovaný stred však môžem). V indických orientáciách sa strácam a neorientujem, čo je môj problém, čo už. Dopláca na to Love you to. Here, there and everywhere v tesnom závese s Yellow submarine sú presne tým, čo ma na Beatles, a vlastne aj 60. rokoch, neoslovuje. Na jednu stranu cukrová vata vhodná pre konzumáciu masami, na stranu druhú veselá blbinka. She said she said mi napravuje dojem. Má v sebe niečo rázne a aj Lennon spieva so správnym emočným nábojom. Good day sunshine je podľa mňa extraktom toho, o čom je Beatles, a musím priznať, že je to skvelá hitovka. Určité pnutie si zachováva aj svižná And your bird can sing. V skladbe For no one sa okrem členov skupiny predstaví aj jeden dýchavičný Civil, neuškodil jej, ale pre mňa jej ani nepomohol. Šesťdesiate roky v plnom prúde udržuje istý Doctor Robert, skladba, ktorej by prospela výbojnejšia rytmika, I want to tell you, má aspoň vkusný a oslovujúci klavír, no a radšej sa ma nepýtajte na skladbu Got to get you into my life. Ale uznávam, že takmer každá skladba Chrobákov môže byť prezentovaná v rádiu. Dychy mi tu vyslovene prekážajú, zato keď McCartney začne revať, je to na chvíľku fajn. Záver sa nesie v ťažkej psychedélii, pri Tomorrow never knows si človek prvý raz všimne, že má skupina aj bubeníka (sorry za porušenie úvodného nebudem, ale chcel som Ringa pochváliť) a celkovo je to jeden z najlepších momentov na albume.

Na záver ešte pochválim remastrované vydanie, ktoré s veľkou reklamnou kampaňou nedávno prinútilo davy spomínať na 60. roky ako na dobu Beatles, aj v končinách, kde znamenala predovšetkým august 1968. Je to príjemný album, ktorý ma v poslednej dobe občas prinúti pustiť si ho. A baví ma.

reagovat

LadaF @ 21.08.2011 19:33:48
hejkal: Tak a teď stačí jen počkat na ty pravé Beatlesáky a začne se to mydlit :)

hejkal @ 21.08.2011 19:34:35
Dúfam, že nie. :)

Ojinek @ 21.08.2011 20:05:06
Wow, odvážlivec :-)

PaloM @ 22.08.2011 07:46:39
Beatles som začal intenzívne a pravidelne počúvať niekoľko rokov po skončení účinkovania skupiny a síce presne vtedy, keď vyšiel modrý album - 2LP r.1973, ešte vo veku teenagera. Ako fanúšika Beatles, ktorý síce nestihol prepadnúť ošiaľu, ale o to trvanlivejší je vzťah, ma tvoje postrehy pobavili a súčasne na zlomky sekundy prinútili zamyslieť, či je to naozaj tak :-)
Pozri si filmy "Perný den" a "Help !", možno sa o kúsoček viac pobavíš. Alebo nadobro zaprieš.

hejkal @ 22.08.2011 07:54:17
Tie filmy som videl kedysi dávno, ešte som bol decko, spolu so Žltou ponorkou, fakt je, že si ich veľmi nepamätám.

Mirek Kostlivý @ 22.08.2011 17:28:47
Já mám Beatles velice rád, ale tuto kritiku k nim beru.
Už jsem i zapomněl, že skladba Yellow Submarine je z tohoto alba. A ta píseň se mi opravdu nikdy moc nelíbila (že by předchůdce glam rocku?), a ačkoliv Beatles poslouchám od roku 1965, tak ani mne tato skladba vůbec neoslovuje .....

PaloM @ 22.08.2011 17:38:23
Uznám, že pieseň Žltá ponorka veľmi nepasuje na tento album, ale mne sa veľmi páči v rovnomennom filme - ako všetko, čo v tom filme je. Rodina síce na mňa divne pozerá, keď sa starý somár baví pri naivných pohyblivých obrázkoch :-) A keď je to tak pekne namaľované...
Hejkal napísal recenziu ako človek, čo nikdy nemal citový vzťah k muzike a príbehu s menom Beatles. Jeho štýl je zábavný. Pretože aj ja mám takých favoritov, čo mám na háku, plne ho chápem a rešpektujem.

adam @ 22.08.2011 20:08:22
respektujem akykolvek nazor na beatles. ale: v ktorom roku ze to nahrali? poznate nieco co by sa k tomuto dielku v tej dobe co i len priblizilo? dakujem

Petr Gratias @ 22.08.2011 23:07:42
Zdravím Hejkala.....
to je smutné, že Tvůj pohled na album Revolver je takový jaký je.... No, nic s tím nenadělám.
Jenom pro Tvoji informaci:
když byl sestavován seznam nejvýznamnějších 100 alb hudební historie, který dávají dohromady hudební historici a metodici albové historie, tak v první desítce byli Beatles hned 3 krát!
A to následujícími alby:
SGT. PEPPER´S LONELY HEARTS CLUB BAND, ABBEY ROAD a právě... REVOLVER!
Musíme si uvědomit, že se psal rok 1966 a hudební svět pop-music a beatu se začal oddělovat od sebe hudebním experimentováním. Ve hře už nebyl klasický kytarový rock and roll ale NĚCO víc a to NĚCO je na albu velmi čitelné a předbíhá dobu.
GOT TO GET YOU INTO MY LIFE je např. skladba, která měla tak silný inspirační náboj, že slavná americká skupina Chicago Transit Authority, která se formovala ze studovaných hudsebníků se právě díky této konbkrétní inspiraci rozhodla založit kapelu a rozvíjet spojení dechové sekce s bigbítovým základem a melodikou a že je Paul skvělý zpěvák demonstruje i v této skladbě...
Také já si říkám, proč byla skladba YELLOW SUBMARINE napsána a natočena právě na toto album. Je to odvazová nicneřešící úsměvná námořnická písnička, která přišla jako inspirativní zdroj pro Johna, Paula, George a Ringa asi proto, že vyrůstali v námořnickém městě Liverpoolu a to co znělo v krčmách se nějakým způsobem promítlo do téhle legrácky.... Píseň měla zůstat na studiovém pásu a být použita pro film Yellow Submarine (1968), ale to bylo o dva roky později a Beatles v r. 1966 nemohli tušit, že o dva roky bude existovat stejnojmenný animovaný film....
Jako ortodoxní fannoušek Beatles bych mohl ohnivě reagovat, ale vzdávám to. Hejkal je orientován na jiný typ hudby a jeho vkus a cit pro jinou hudbu respektuji a obdivuji, proto s ním nehodlám "bojovat" na téma Beatles.
Nicméně Revolver je v mnoha ohledech revoluční album a jde jen o to, jestli je člověk schopen tuto skutečnost akceptovat nebo ne....Víc se s tím ani nedá dělat.

Jarda P @ 23.08.2011 05:00:47
Beatles byla první kapela, která mě při poslechu She Loves You a We Can Work It Out z kotoučového magnetofonu B4 v mých 12 letech dostala. Proto na ně nedám dopustit a všechna alba od Help jsou u mě za 5.
Kamarádovi, který je jen o 4 roky mladší než já a začal s bigbítem až od 70. let, Beatles taky nic neříkají. Jiný, který je starší, miluje Elvise a rock´n´roll, který zase nic neřáká mi. Je to podle mě generační záležitost.

hejkal @ 23.08.2011 05:33:24
Tiež sa na základe poznania z môjho okolia domnievam, že vnímanie Beatles je generačnou záležitosťou (ale je aj kopa deciek, ktoré ich milujú aj dnes, prevažne majú milovníkov Beatles za rodičov - avšak štatistiky si nevediem, aby bolo jasné:)). Na margo všetkých zmienok o revolučnosti a výnimočnosti albumu v kontexte doby - nič z toho som nespochybnil a ani nemienim, vyjadrujem sa výlučne k tomu, ako na mňa hudba Beatles pôsobí a je fakt, že až na pár výnimiek nepôsobí.

OHNOTHIMAGEN @ 23.08.2011 05:38:13
Hejkalovi jeho názor neberu, ale sám jsem zastáncem přístupu, že jestli něčemu nerozumím nebo mě to zkrátka "nebere", tak se k tomu nevyjadřuju. (Docela jsem zvědav, jaká bude jeho recenze Lennonovy "Imagine" - Lennon přece jen je s Beatles a 60. léty spojen víc než běžně).

Já si takhle třeba čtu plesání většiny zde diskutujících nad alby Yes, King Crimson či postbarrettovských Pink Floyd - sám je neposlouchám a necítím potřebu se k nim jakkoli vyslovovat.

Jinak Eriku, žádný "Doctor Robin" na albu není.

hejkal @ 23.08.2011 05:45:21
Veru, Robert, vďaka za upozornenie. Mal by som prestať písať názvy po pamäti... K písaniu tomu, čomu nerozumiem - iste, ale tomu, čo vo mne vyvoláva akákoľvek hudba, myslím, "rozumiem" najlepšie. Ako som bol spomínal, Beatles som schválne nerecenzoval veľmi dlho, ale keďže poznám nejedného človeka, ktorého ich hudba až tak neberie, dospel som (možno mylne) k názoru, že aj títo jedinci si môžu prečítať niečo im blízke a v záplave ovácií sa to bude dať zniesť.

hejkal @ 23.08.2011 05:47:49
A k Imagine - niekedy si ho vezmem na paškál, predchádzajúce dielko Plastic Ono Band však mám podstatne radšej.

Album Revolver je přelomový projekt v historii Beatles, ale i v celém období šedesátých let. Po tomto albu už kvartet byl jiný a je třeba říct, že hodně těch prvotních fanoušků, kteří milují zejména první tři až čtyři alba, se nedokázali s tímto projektem smířit a mnozí prorokovali, že s touto tendencí nastane brzy konec Beatles. Bylo to velmi krátkozraké mínění a opak byl pravdou. Brzy se prokázalo, že jejich autorský a umělecký potenciál není vyčerpaný, ale našel nové dimenze pro objevování, zkoumání a komponování. Stále ale velký význam v rámci kapely hraje producent a hlavní poradce George Martin. Ten však prozíravě nechal Beatles pracovat a víceméně usměrňoval a dotvářel jejich nápady a představy do technické reality.
5. srpna 1966 vyšlo album v Británii a 29. srpna v Candlestick Park v San Francisku odehráli svoje poslední veřejné vystoupení....
Velmi originální byl obal od německého výtvarníka a hudebníka - kamaráda Beatles - Klause Voormanna, který poprvé přinesl na cover desky vlastní výtvarný názor bez "klasických" fotografií...

TAXMAN - úvodní odpočítávání a pokašlávání a už je tu úderný kytarový riff. Album otevírá skladba Harrisona (částečně mu s ní pomáhal i Lennon). Beatles přitvrzují a jejich hudba dostává homogennější podobu rockově vyprofilovanějšího songu. McCartney ve skladbě vymyslel zajímavou basovou linku a valivá rytmika posouvá skladbu kupředu s klasickými beatlesovskými vokály. Harrisona jako kytaristu pochválil v této skladbě i Eric Clapton, což byla určitě muzikantská pocta...

ELEANOR RIGBY - naproti tomu nemá s bigbítem zhola nic společného. McCartneyovský otisk s úspěchem prosazený už ve skladbě Yesterday našel další, ale ještě proaranžovanější derivát. Nostalgický projev je hodně ovlivněn lidskou osamělostí a pátráním nad jeho příčinami, smyčce jakoby nesly ten dramatický náboj kombinovaný se sdělením s naprosto účinným dopadem na posluchače...

I´M ONLY SLEEPING - je experimentem s psychedelií. Zpomalované zvuky a Lennonův líný interpretační vklad uř symbolizuje přítomnost LSD a rozpínání mysli. Harrisonovy kytarové party byly natočeny pozpátku a rozevláté bicí nástroje a úderné basy rámují celou na svou dobu hodně zvláštní a tajemně podmanivou skladbu...

LOVE YOU TO - v této linii pokračuje. Harrisonův příspěvek experimentuje s použitím indických nástrojů. Tetelivý zvuk sitáru a podmanivé perkusivní zvuky indických bubínků tabla posluchače vzdalují od bigbítové produkce do tajemného orientu a nastavují novou neznámou exotickou estetiku...

HERE THERE AND EVERYWHERE - je nádhernou lyrickou baladou, pod kterou cítíme McCartneyho v každém slova smyslu. Jasná melodika a hladivá nostalgie večného hledání, ztrácení a milování a navíc šíří jednoznačnou pozitivní energii bez nějakých potemnělých vizí. Jasná milostná píseň...

YELLOW SUBMARINE - námořnická hospodská píseň s nefalšovanou dechovkou, cinkáním sklenic a hospodským povykováním, do které jedině akustické kytary, baskytara a záměrně těžkopádně znějící bicí nástroje implantují jenom náznak beatlesovského ducha. Někteři hledači skrytých výzhnamů přísahají, že ve skladbě slyší "českou větu". A ta zní: PROSIME VYLIZAT...

SHE SAID SHE SAID - rozostřené zkreslující elektrické kytary otevírají Lennonem intepretovanou skladbu plnou mezilidské tragédie. Vliv LSD i zde je nesporný a Lennon jakoby nahlas hovořil ze sna a obnažoval svoji duši. Opakující se vokální téma má dominantní dopad na posluchače a je dalším krokem do nového prostoru...

GOOD DAY SUNSHINE - s klavírním vstupem se hlásí další skladba v rytmu boogie s dusajícími bicími, baskytarou a zajímavou klavírní mezihrou - osobitě vyznívá i násobený vokál a schematicky se opakující téma. Tako zde je McCartneyho otisk nezpochybnitelný...

AND YOUR BIRD CAN SING - to je rychlý rock sew syrově znějícími elektrickými kytarami. Lennonův nosový hlas zní velmi podmanivě a úderně a ještě zajímavější je Harrisonovo kytarové sólo, které je nepochopitelně krátké. V jeho stavbě cítíme pevné harmonické základy a také práci s výrazem, navíc doplněné hutnou rytmikou a jedinečnými sbory....

FOR NO ONE - a opět je tady klavírní skladba od McCartneyho. Má zajímavou melodickou linku a harmonickou kostru. Do skladby bylo nahráno krátké sólo na velmi netypický nástroj v daném žánru, jako byl lesní roh. Také sestupná basová linka je velmi zásadní. Po textařské stránce vykazovala píseň vyzrálou úroveň...

DOCTOR ROBERT - rockovější skladba ve středním tempu, která v textu hovoří o jistém lékaři, který má na každou nemoc správnou pilulku. Byla to ale zamlžená informace o člověku, který zásoboval rockové hvězdy dovozovými psychotropními látkami. Lennonův sžíravý zpěv vedle přiostřených kytar zní velmi sugestivně a v refrénu se celá skladba jakoby více harmonicky rozevře, jakoby demonstrovala účinek zakázané látky...

I WANT TO TELL YOU - je druhým Harrisonovým autorským příspěvkem na albu. Ve sdělení je jeho osobní frustrace z daného stavu věcí při váznoucí mezilidské komunikaci. Klavírní téma skladbě vévodí, stejně jako valivá rytmika. Je spíš překvapivé, že její autor do vlastní skladby neprosadil výrazné kytarové party s osobitým sólem a dal raději přednost niternému sdělení...

GOT TO GET YOU INTO MY LIFE - do této skladby se podařilo Beatles vložit soulové napětí. Je výtečně interpretována McCartneyem, jenž demonstruje široký pěvecký prostor svého hlasu a také přídavná dechová sekce zde hraje velmi podstatnou roli. Harrisonův krátký kytarový vstup je jakýmsi spojovacím můstkem.
První skladba, která do hudby Beatles implantovala jazzové prvky za asistence dechů. Mimochodem skladba inspirovala americkou skupinu Chicago Transit Authority k orientaci na moderní jazz propojený s rockem!!

TOMORROW NEVER KNOWS - zcela jednoznačně nejprogresívnější počin na albu. Dodnes velmi diskutovaná skladba, stojící na jednom jedinéíom akordu. Vznikla po LSD tripu a je svědectvím rozpínání mysli a prvním psychedelickým experimentem ve skupině. Strojově hypnotický rytmus přináší zvuky ze smyček magnetofonových pásků a navíc podivně preparovaný Lennonův hlas znějící jako ze záhrobí...

Bylo tím deklarováno, že Beatles napříště nastoupí na cestu nových neprobádaných experimentů bez ohledu na komerční úspěch a pohrávání si se slávou a uznáním. Dospěli do role skutečných tvůrců a vlastním přesvědčením s touhou hledat a zkoumat v neznámém prostoru.

Jako velký obdivovatel Beatles jen těžko mohu stanovit priority nejlepšího a naopak nejhoršího. Nic zásadně špatného jsem v jejich hudbě nikdy nezaregistroval. Přesto se domnívám, že společně a alby Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band (1967), The Beatles (white album) (1968) a Abbey Road (1969) patří Revolver k těm nejzásadnějším albům jejich kariéry.

Výjimečnému albu náleží maximální počet hvězdiček!




reagovat

Filozof @ 05.05.2011 08:50:46
Je zajímavé, že ačkoliv jsem si kdysi myslel, že slavná věta "PROSIM VYLIZAT" musí být buď česky (Hoffmann?), nebo jde o podobnost čistě náhodnou a bude normálně anglicky, s úžasem jsem zjistil, že mnoho jiných národů v těchto slovech slyší svůj rodný jazyk! :-)) Proč?????

adam @ 05.05.2011 08:59:44
a kde to tam je prosim? beatles mam napocuvane velmi poctivo, skoro notu po note, ale toto som nikdy nezaregistroval.

Petr Gratias @ 05.05.2011 09:27:08
Pro Adama:
je to v té části, jak se nezpívá a ozývají se tam ty hospodské pokřikovánky a cinkání půllitrů....
Přijdou ty zvuky stroje a cinkání a ozve se prní věta a za ní následuje DRUHÁ: PROSIME VYLIZAT! a hned se ty zvuky jakoby zbortí a už se zpívá dál.
Zdraví Petr Gratias

adam @ 05.05.2011 09:39:03
aha. cize konkretne sa jedna o tento text kde lennon a mccartney spievaju cez plechove rury.

Full steam ahead Mr. Boatswain. Full steam ahead.
Full steam ahead it is, Sgt.
Cut the cable. Drop the cable.
Aye, Sir Aye.
Captain, Captain / alebo tutu tutu....


lebo text prosime vylizat mi znie trosku blbost ... podobne ako to holky jdete dal v skladbe life is life od opus, kde samozrejme chlapik spieva all together now (ale ak si raz rakusan, anglictina boli....)

Petr Gratias @ 05.05.2011 12:12:30
Příteli Adame,
děkuji Vám za dodaný anglický mluvený doprovod, opravdu jsem ho neměl k dispozici a ani naše betalesovská společnost, se kterou jsem v kontaktu o tom nemá ponětí! Moc děkuji.
Nicméně - nesmíte to brát jako svatokrádež ale HUMOR.
V Beatles je hodně humoru a je to dobře, v jejich hudbě ani v povahách žádný akademismus nikdy nebyl a to mě opravňuje zacházet "nevážně" s tímto materiálem. Přitom k němu cítím hlubokou úctu (možná jako málokdo, poslouchám je už od r. 1967...)
Další velký fanda Beatles - můj kamarád Honza dokonce vymýšlí na jejich fotky komixové obláčky jako u Rychlých šípů... Nakladatelství Host dokonce vydalo i scénku-povídku, kde je simulována situace v Apple. Paul jako ředitel, John jako tajemník, George jako podřízený a Ringo jako hodně nízký podřízený a je to jedinečné představení.
Asi jako
Gregory Peck (Řehoř Pecka)¨
Sheryl Crow (Šárka Vránová)
Lino Ventura (Linoleum Inventura)¨
Marcello Mastroiani: (Marčelo z nástrojárny)
Gina Lollobrigida (Džína Lolobrigáda)
Clint Eastwood (Klint Východní dřevo)
a ke všem cítím respekt a úctu.
You understand me?
Zdravím a děkuji PG

Petr Gratias @ 05.05.2011 12:18:07
Ještě bych připojil zase Beatles
skladba Another Girl a Paulův vstup:
For I have got - (another girl...)
Ou Karel Gott

Textař Ivo Plicka měl zase známý rockandrollový standard Too Much Monkey Business zaznamenaný jako
Tu máš čumáky byznys....

That is all.

adam @ 05.05.2011 13:08:30
:-) ja berem srandu, ale niektore urban legends, alebo ako v tomto pripade hoaxy ozaj nemusim. Ten text som si nevybasnil, ale zobral z anglickych stranok. je tam viac verzii, ale v podstate sa lisia len v detailoch. Vyslovnost vie pomylit. Pre mna je Beatles velmi dolezita a zasadna kapela (ich hudba ma formovala odkedy som ich pocul prvykrat) dodnes ich pocuvam a tesim sa z ich hudby. Samozrejme si uvedomujem ze oni sami do nahravok pasovali rozne posolstva, a odkazy. Ale teda rozhodne asi nie v Slovenčine i keď Dežo Hoffman bol pri nich.

Na druhej strane je ale pravda že keď som si kúpil Reamastrovaný Beatles Stereo a aj Mono, tak som ich objavil opat a uvedomujem si ako vyznamne tieto remastre ovplyvnili konecny zvuk. CD z 1988 bol ozaj odpad. Zvukovo nevyrazne a pocut tam mozno 60% toho co tam je. Remaster mi otvoril oci.
Ale to sem asi nepatri.

Kazdopadne vtip k Beatles neodmyslitelne patri. Ale i to s mierou.

Dakujem

Filozof @ 05.05.2011 17:14:55
Adam: Ad "...Aye, Sir Aye..."
A já vždycky myslel, že je tam "Feuer! Feuer! Prosím vylízat! Tedy že na ponorce vypukl požár a zmatené hlasy hlásí požár a vyhánějí lidi ven...

Mohyla @ 05.05.2011 17:29:55
Filozof: Ty sa nezdáš! Tvoj zmysel pre humor sa mi začína pozdávať :-) Feuer, vylízat :-)

Filozof @ 06.05.2011 07:38:37
Mohyla
:-)) Asi budu mít humory i na smrtelný posteli - v tomhle jsem snad nesestřelitelnej, ale v tomto případě je to spíš stařecká hluchota, než humor...

verjan2 @ 21.06.2012 12:49:28
Prosime vylizat? Si snad děláte prdel? To tam může slyšet jedině nějaký vylízanec....

Bude to znít možná trochu svatokrádežně, ale mně osobně se Revolver líbí o kousek více než Seržant. Přinejmenším jej považuji za seržantovskou předzvěst, ne-li za jeho staršího bratříčka. Další důvod je už opravdu hodně subjektivní, ale můj oblíbený Harrison dostal na Revolveru mnohem více prostoru než na jeho následovníkovi. Nejen proto mi připadá, že se jedná o mnohem kolektivnější dílo než v případě Seržanta, který byl hlavně McCartneyho nápadem. Písně, ač byly připsány dvojici Lennon-McCartney nebo Harrisonovi, občas napsali členové skupiny společně. Bylo tomu tak i v případě úvodní úderné rockůvky Taxman, jež zaujme svým satirickým textem namířeným proti daňové politice. Harrisonovi se dostalo ojedinělé cti v celé historii Beatles, totiž otvírat album svou písní. S textem pomáhal Lennon, Harrison své poselství změkčil a napsal ho tak, aby si to u nikoho politicky nerozházel.
Také pesimistický text Eleanor Rigby, obvykle připisované McCartneymu, je rovněž kolektivním dílem. Pravda, McCartney napsal první sloku, ale ke zbytku dodali své nápady všichni ostatní členové Beatles a textová fráze refrénu je prý dílem společným a nerozdílným. Hudebně píseň zaujme použitím smyčců i dórskou tóninou, která může být považována za první experiment, na který posluchač při poslechu narazí.
Mám rád ospalou náladu písně I´m Only Sleeping. Aranžmá krásně koresponduje s textem, dalšího experimentu se dočkáme v případě pozpátku nahraného Harrisonova kytarového sóla. Při opravdu pozorném poslechu seznáme, že těch tónů tam zase není tolik, ale výsledek funguje neuvěřitelně. Lennonova nejlepší píseň na albu.
Počet tří písní, které Harrison dohromady na albu měl, je naprosto výjimečný, jakkoli toto konstatování může dnes vyvolat útrpný úsměv. Ale tak to prostě v Beatles chodilo... Tentokrát zbylo místo na indicky laděnou píseň Love You To. Harrison, který znal indickou hudbu jen z poslechu a nikdy předtím ji doopravdy nestudoval, zvládl tento kus žánrově bezchybně.
McCartneyho skladbu Here, There And Everywhere měl rád Lennon, jakkoli je naprosto odlišná od jeho vlastních skladeb. Tam, kde je Lennon tónově úsporný, skáče McCartney nahoru a dolů v širokých intervalech. Kde by Lennon byl uštěpačný, je McCartney melancholický, možná až příliš sladký. Ale to už je věc názoru nebo vkusu. Odmyslíme-li si Eleanor Rigby, je Here, There And Everywhere nejlepší McCartneyho skladbou v oboru konvenční písně.
Co může být kontrastnější než následující Yellow Submarine, která se o něco později stane titulní písní kresleného filmu. Starrův zpěv zní hlavně v úvodu hodně nepřesvědčivě, později ho milosrdně překryjí svými hlasy ostatní. Nic proti zvukovým efektům, tady se však nabízí otázka, zda toho hračičkování není už trochu příliš. Snesitelné je to snad v kontextu filmu, jenže o něm v době vzniku písně neměl nikdo ještě ani tušení. A tak Beatles stvořili píseň oblíbenou hlavně dětmi, pro mě však zůstává nejrozporuplnější skladbou alba. Přes všechny výhrady má coby kontrastní kousek na albu svoje místo.
Bez diskusí naopak beru Lennonovu She Said, She Said. Její rytmické úlety udržují posluchače v neustálém napětí, umocněném textem pohrávajícím si s tématem smrti. Pokud řadím I´m Only Slepping nejvýše z Lennonových písní na Revolveru, tato je dalším kandidátem umístění na bedně i mezi všemi ostatními. Nelze pominout fakt, že byla nahraná z celého alba jako poslední, a v kronice Beatles jí tudíž patří čestné místo těsně před započetím práce na Strawberry Fields Forever.
O bednu soupeří i následující skladba. McCartneyho Good Day Sunshine je pohodová píseň pro letní odpoledne. I v jednoduchosti je krása. A toto je jednoduché a pěkné. Není co dodat.
Jako parní válec vás svými kytarami přejede And Your Bird Can Sing. Lennon ji později zavrhoval jako odpad, ale neberme ho vážně - velmi často měl ve zvyku svou tvorbu podobným způsobem shazovat. Pravda, melodie je poněkud banální, ale právě ony valivé kytary jsou věc, kterou si spolehlivě zapamatujete.
McCartney ve For No One hovoří o konci vztahu. Píseň s překvapivě jednoduchým doprovodem, formou jinak dokonalá, zůstává náhle neukončená, jako by i konečný verdikt neměl být vyřčený. Závěr tak zůstává na posluchači.
Doctor Robert, i když svoje tempo má, je asi nejméně výraznou skladbou na Revolveru. Jakkoli mám výhrady k Yellow Submarine, nelze si ji nezapamatovat. Což u této písně, alespoň na první poslech, naopak hrozí.
Po řízném otvíráku Taxman a indické Love You To se zdá být I Want To Tell You nejklidnější z trojice Harrisonových skladeb. Melodiku jí rozhodně upřít nelze, napětí však také ne. To vydatně podporuje McCartneyho disonantní piano. Hlavně díky textové složce je píseň nakonec více indická, než by se zdálo na první poslech. Rozhodně další z kandidátů na bednu.
Na písni Got To Get You Into My Life je patrná určitá autorova bezradnost, ostatně v tom smyslu hovoří i dostupná literatura, takže jsem možná trochu ovlivněný. Mimo jiné ji však dokazuje i verze uvedená v Antologii. Mým soukromým faktem zůstává, že mě nikdy nijak zvlášť neuchvátila, a možná jen dechy spolu s basou kráčející v rovných čtvrtkách ji povznášejí nad průměr.
Paradoxně byla poslední píseň na albu nahrána jako první. Je to zosobnění hudebního experimentu. Jeden akord, v rámci kterého se Tomorrow Never Knows stihne pohybovat, v tomto případě bohatě vystačí. Všichni si ve studiu pohráli se zvukovými efekty, Harrison navíc přidal sitár. Tato píseň, vedle Eleanor Rigby, tvoří na albu kategorii samu pro sebe. Teprve pak stojí za to stanovovat nějaká pořadí. Ostatně ani tady to nejde tak jednoznačně určit, kandidátů na stupně vítězů jsem jmenoval více, než by bylo zdrávo. Rozhodnutí o konečném pořadí i o tom, na které písně zbydou ona nepopulární místa, tak zůstává na laskavém čtenáři. V tomto případě to však bude velmi těsné.
Jak už jsem řekl, Revolver skupinu nasměroval do míst, kde nalezla Seržanta. V tom spočívá jeho přelomovost, Seržant byl už „jen“ logickým vyústěním. Přes drobné vady na kráse si jako celek zaslouží plný počet bodů.
reagovat

Danny @ 02.02.2011 18:45:45
Moc hezky a výstižně napsáno. Mám na album podobný názor a taky ho mám sám pro sebe na úrovni "Seržanta". Kvalitativní vyrovnanost všech písní je až neuvěřitelná a množství nápadů, aranžérských vychytávek a různých nezvyklých vyhrávek a postupů ("Eleanor Rigby" nakonec nepředstavuje jejich první použití modálních struktur) poskytuje hudebním labužníkům dostatek materiálu k opravdovému hodokvasu. Springfame, klobouk dolů před množstvím textů, které jsi sem tak rychle dodal. Piš dál, těším se.

springfame @ 02.02.2011 20:16:59
Díky za reakci, jen k tomu počtu textů musím říct, že několik jich bylo už déle připravených.

Nastúpený trend inovatórstva Beatles potvrdili albumom Revolver. Opäť priniesol nové prístupy v populárnej hudbe: Got to get you into my life sa stala priekopníkom jazzrocku (podľa mňa) a narástol vplyv indickej hudby (Love you to, Tomorrow never knows). Po textovej stránke je najpôsobivejšia pieseň Eleanor Rigby zaoberajúca sa osudom osamelých ľudí. Najznámejšou je zas notorická Yellow submarine. Obal albumu pochádza od Klausa Voormana.

Antonín Matzner: "Náboj, který Beatles vystřelili na jaře šestašedesátého roku ze svého Revolveru, mířil daleko za obzory, do míst, kam se před nimi populární hudba nikdy neodvážila."
reagovat

Mohyla @ 05.11.2010 09:18:10
Veľmi príjemné počúvanie, doska poteší ucho i dušu, znie skvele i po(je to vôbec možné, že už je to toľko ?)44-och rokoch. Ako píše nowhere_man 5 hviezd.

luk63 @ 05.11.2010 11:09:56
Jo, moc krásná věc a pro mě spolu s Freak Out! od MOI počátek revoluce v populární hudbě.