Yes - Close to the Edge (1972)
01. Close to the Edge [Anderson/Howe] (18:50)
- 1a. The Solid Time of Change
- 1b. Total Mass Retain
- 1c. I Get Up I Get Down
- 1d. Seasons of Man
02. And You and I [Anderson/Bruford/Howe/Squire] (10:09)
- 2a. Cord of Life
- 2b. Eclipse
- 2c. The Preacher, the Teacher
- 2d. Apocalypse
03. Siberian Khatru [Anderson/Howe/Wakeman] (8:57)
Obsazení:
Jon Anderson - lead vocals
Steve Howe - guitar, electric sitar, backing vocals
Rick Wakeman - keyboards
Chris Squire - bass, backing vocals
Bill Bruford - drums, percussion
Na tento album som sa chystal pomerne dlho. Prečítal som si tu o ňom snáď všetko možné. Od viet evokojúcich štatút nedotknuteľnej modly až po vety evokojúce neskutočne pre-kombinovanú a ťažko prístupnú hudbu. Jediné čo som poznal bola akurát skladba Owner of a lonely heart.
Môj rezultát je jasný. Close to The Edge je výborné art-rockové album. Paradoxne, mne osobne sadlo na prvé počutie. Andersenov hlas mi vôbec nevadí, ba naopak, myslím, že sa pre konkrétne túto hudbu veľmi hodí. Navyše spieva nanajvýš zrozumiteľne, čo vnímam ako veľké plus.
Musím vyzdvihnúť zvuk albumu. Každý nástroj je krásne rozoznateľný a počuteľný. Veľmi pekne vynikne basa. Čo nie vždy býva pravidlom. Po kompozičnej stránke ide o veľmi pekné nápady a myšlienky. Titulná skladba má v sebe príjemný rockový šrmnc a pôvabnú kombinatoriku.
And you and I - radím za top albumu. Krásne nápady, skvelá atmosféra. Nie som veľký fanúšik akustických či polo-akustických vecí ale táto pesnička má v sebe takú zvláštnu naliehavosť.
Siberian Khatru - nevnímam ako nevýraznú. Veľmi sa mi tam páči ta indická sitárová vsuvka, ktorú vystrieda čembalo. Zaujímavá kombinácia a cele je to doladené rezavým gitarovým sólom.
Suma sumárum, veľmi príjemné album. Paradoxne, pre mňa vemi chytľavá hudba. Celé to má zaujímavú atmosféru a ako celok to pôsobí skvele. Po dnešnom prvom vypočutí sa k tomuto počinu budem vracať určite častejšie.
reagovat
Zaphirus @ 04.09.2020 08:25:27
Dodám len, že som počul nahrávku ktorá vyšla v rámci reedície v roku 2003.
Hikoki777 @ 04.09.2020 19:00:06
Dík za recenzi. Tahle deska byla jedním ze soundtracků mého dospívání a vnímal sem jim velmi emocionálně. Až bych skoro řekl, že sem při jejím poslechu prožíval chvíle naprostého vytržení. Což se mi dnes,bohužel,už nestává.
EasyRocker @ 05.09.2020 07:01:13
Díky za recenzi na zásadní, geniální album. Když jsem album úřed léty koupil, měl jsem hodně dlouho obtíže se prokousat titulkou, protože to je občas neprostupná houština. Ale pak jsem byl odměnen. And You and I je přímo geniální a Siberian Khatru překvapivě šokující...
bullb @ 28.09.2020 16:27:07
Recenzent Zaphirus si raz vypočul tento album a napísal svoje dojmy a hodnotenie.
Klobúk dole, megatonová odvaha.
PaloM @ 28.09.2020 17:01:15
Bullb; geniálne dielo trafilo srdce recenzenta. Prečo nie? Mal som 16 či 17, keď som počul LP v licencii Supraphonu. Zasiahlo ma to rovnako.
Nehnevajte sa, že som taký šťoural: album je -ten, nie -to.
Jon Anderson. Andersen bol dánsky rozprávkár.
Sorry 🙂
Kritik Vláďa @ 28.09.2020 18:57:07
Jo jóó, Close To The Edge !! To je klasika. Něco jako art rocková bible. Já myslím, že snad ani neexistuje žádný fanoušek prog-rockové muziky, který by neznal, ba dokonce neuznával tohle dílo. Cením na recenzentovi, že si to oblíbil hned na první poslech. To u tak náročné muziky není obvyklé.
bullb @ 29.09.2020 07:10:45
PaloM: sme rovesníci a ja som na tom rovnako. Close bolo na dennom poriadku. Áno bol som pubiš 16 ročný. V zbierke je u mňa na vinyle aj na CD.
Odvtedy prešlo more času. Z rešpektu často prechádzam na dešpekt. Život ma naučil.
Chcel som naznačiť len odvahu chlapíka, ktorý počul biedny singel od Yes a potom napísal niečo po prvom počutí.
Čo by na to povedal Jiří Černý ?
... a Jan Tleskač ...?
Mohol sa stretnúť Anderson s Andersenom
... a kto je Anderson ... ???
sorry, sranda musí byť, aj keď "koróna"...
PaloM @ 29.09.2020 10:54:11
Ale áno, však rozumiem srande. A už to tu príliš neriešim. Spája nás hudobný koníček. Či hobby.
Album Close To The Edge myslím netreba predstavovať. Mal by byť v základnej výbave každého progrockera. Pre mňa osobne jeden z najlepších albumov vôbec. Recenziu zameranú na album nebudem písať, pretože všetko už bolo povedané
v tom množstve predošlých recenzií. Ale kto chce, tak si môže aspoň prečítať ako a kedy som album počul prvýkrát:
Koncom roka 2015 sme v októbri mali stužkovú slávnosť. Ako býva zvykom po stužkovej sa chodí na "dozvuky".Vybavili sme si chatu v Hámroch (Východné Slovensko, pri Humennom) a kedže sa nás nazbieralo dosť, tak sme napokon aj išli. Partia dvadsiatich ľudí vo veku 18-19, no asi si viete predstaviť aká hudba sa tam počúvala... ešte dobre že som väčšinu času bol mimo, ale nie dosť na to aby som to nevnímal. Keď som prišiel domov, po inak nie zlých dozvukoch, tak som si prosto musel dať "liek" do uší. V tej dobe som mal práve načatú tvorbu Yes a po predošlých albumoch (The Yes Album a Fragile), ktoré sa mi veľmi páčili som sa rozhodol posunúť sa v ich tvorbe ďalej a pustiť si veľmi chválený album Close To The Edge. To Vám bol zážitok. Hneď po vypočutí ma prešla zlá nálada. Album na mňa mal účinok ako tabletky proti bolesti hlavy. Netrvalo to dlho a z Close To The Edge sa postupne stalo moje obľúbené CD. Často myslím na to aký zarážajúci je rozdiel medzi touto nádhernou hudbou (progrockom celkovo)a tým prisprostým rapom. Ach kam ta hudba dnes smeruje...
P.S: Rešpektujem ale nesúhlasím s niektorými názormi na Siberian Khatru. Veď to je typická Yessovská vypalovačka.
Po dvoch megaskladbách Close To The Edge a And You And I si na záver albumu ani neviem predstaviť niečo iné.
reagovat
lover-of-music @ 27.01.2017 07:38:54
Adam6: Já bych po stužkové na ty "dozvuky" ani nešel. Protože vím, jaké neuvěřitelné blbosti a odpady by se tam hrály. Mě to peklo stužkovací čeká až za 2 roky.
Věřím, že si měl z alba zážitek. Stačí si pustit třeba And You And I a už se ví, že je to kvalita. Bohužel Siberian Khatru mě zatím ještě nezaujala. Ale jsem rád, že někdo další z mladé generace se zajímá o kvalitní hudbu. To, co dneska poslouchá většina mladých, to je na poblití.
Adam6 @ 27.01.2017 08:07:27
Vďaka za reakciu
Však som sa z toho aj poblil, a nie raz :D
Snake @ 27.01.2017 14:17:51
Hehe, koukám, že časy se mění. V polovině osmdesátých let mezi spolužáky frčela metla a na braňák, brigády, nebo i do dílen tahal se kazeťák s nahrávkami Helloween, Accept, Saxon, nebo Iron Maiden. Inu, učňovská mládež. A jestli byl mezi námi i nějakej ten zakuklenej fanouš synthypopu, tak aspoň nepindal :)
"Close to the Edge" znám asi dvanáct let a dodnes nemohu překousnout to chaotické intro, ale od kytarové vyhrávky v čase 3:00 už je všechno v nejlepším pořádku. Nejraději mám třetí "Siberian Khatru". Připadá mi nejpřímočařejší...
PaloM @ 13.05.2018 11:24:09
44 recenzií a skoro 60 hodnotení albumu tu, to mie je len tak. Je to geniálne dielo, vďaka Supraphonu som mal šťastie LP vlastniť. Tie postupy, ako gradujúci inštrumentálny chaos, vyúsťujúci do nádhernej melódie, krátke prestávky, striedanie rytmov, veľké plochy, to v budúcnosti využili mnohé prog rockové skupiny. Síce všetky tieto výrazové prvky už boli predtým známe v dielach vážnej hudby, ale v rocku to bolo v čase vydania Close to the edge vzácne.
Ke Close To The Edge jsem hledal dlouhou dobu cestu. Když jsem to slyšel poprvé, tak ta hudba byla pro mě jen hromada neuvěřitelného chaosu. Asi po dvou týdnech jsem se začal do toho dostávat. A potom jen: Hergot, to je dobrý.
Co jsem si u Yes oblíbil hned, byl jemný a roztomilý hlásek Jona Andersona.
Titulní suita se na první poslech obyčejným uším asi nebude líbit, ale po nějaké chvíli se najdou ty drobnosti, které vás donutí nastražit sluch. Pak se zjistí, že je to fakt namakané.
And You And I. Tak ta je myslím jasná. Má nejoblíbenější z alba. No tak ono toho tady na výběr moc není. Pasáž, která začíná asi 45 vteřin po třetí minutě a trvá zhruba 2 minuty, mě donutí k extázi a mám husinu snad po celým těle.
No a poslední Siberian Khatru je taková nemastná neslaná.
Close To The Edge je určitě setsakramensky dobré album. Klidě bych dal plný počet. Ale ta, pro mě nevýrazná, Siberian Khatru to ničí. Škoda.
reagovat
Voytus @ 15.10.2016 07:39:08
Siberian Khatru je v téhle verzi poněkud plochá, doporučuji verzi z živáku Yessongs, tam má úplně jiný náboj.
john l @ 15.10.2016 07:58:44
Siberian Khatru a nemastná, to snad nemyslíš vážně:) někoho ničí, někoho povznáší, dynamická paráda s vášnivým Squirem a sentimentálními plochami které Johnově hlasu neuvěřitelně pasujou. Vlastně se tu pěkně předvede každej, běžná věc u Yes:)
bullb @ 17.10.2016 07:13:16
Recenzent má právo hodnotiť tak, ako chce. O tom je tu nižšie celkom slušná debata.
Voytus: Zdieľam tvoj názor: Siberian Khatru je live lepší. Na Close ...som si ho zriedka vypočul do konca.
Dlhé desaťročia bol u mňa jedničkou Tales from Topographics Oceans. Všetko zreje ako víno, tak teraz je jednička The Yes Album (1971).
luk63 @ 17.10.2016 09:00:34
Jsem rád, že asi mám ne-obyčejné uši. Deska se mi totiž líbila hned na první poslech, tehdy jako 14letému to bylo z LP v licenci Supraphonu :-)
EasyRocker @ 17.10.2016 09:27:15
Některé pasáže, a hlavně famózní And You and I, mě také vzaly na první poslech, většina titulky ale ne, ale to se srovnalo. Ještě oblíbenější mám od Yes ale Going for the One a na stejné úrovni jako CTTE asi i The Yes Album a Fragile...
Petr_70 @ 17.10.2016 12:19:43
EasyRocker:
Tak v tom jsme zcela za jedno - I pro mne je Going for the One společně s Relayer nejlepším albem od YES. Hlavně Awaken je přímo neskutečná... :)
EasyRocker @ 17.10.2016 13:02:38
Petr_70: ano souhlasím, Awaken je jedna z nejlepších progových kusů všech dob. Pohltila mě okamžitě hned při prvním poslechu...
Dnes to bude moje historická studna, a to: Jak jsem se stal fanouškem YES.
Někdy na jaře 1973 jsem absolvoval poslechový pořad pražského Hifi klubu na téma zařazení titulu Close to the edge do edice Supraphonu, s možností si titul objednat.
Nejdříve zaznělo album Fragile, které jsem také neznal a vím, že mne uchvátil výkon Ricka Wakemanna ( tehdy čerstvá posila skupiny ) virtuozním projevem na klávesy všeho druhu.
To ale byla jen overtura k albu Close ...
Takto bezprostředně vynikl kvalitativní skok v chápání hudby členy Yes na albové novince.
19ti minutová titulní skladba zaujme již svým úvodem zurčící vody a přírodních zvuků, ze kterých se vyloupne
úvodní melodie s kytarovou vyhrávkou. Melodie narůstá až k prostřední části s chrámovými varhanami a pokračuje variací na úvodní téma-prostě hudební nirvana.
And you and I - začíná jako oddechové téma, ale po
pomalé kytarové předehře nastoupí nádherná melodie, kde téma rozehrává moog v kontrapunktu s andělskými vokály,
kterým vévodí Jonův zářivý hlas. Po deseti minutách tohoto hudebního rozjímání přide finále alba.
Siberian Khatru ( na českém obalu pouze Khatru!!! ),
kde se postupně na půdorysu písně střídají všechny nástroje v účelných solech, která ovšem podporují hlavní téma.
Účinek na posluchače byl takový, že jsme si vyžádali ještě jeden poslech alba Close...
Po této události jsem ještě dlouho v sobě rozebíral úžasné pocity z hudby.
Následovala objednávka titulu a 14.9.1974 (až!!!) jsem si desku přinesl domů.
Zrodila se hudební láska na celý život.
Zde bych hodnotil 10* , ale zůstanem u 5ti - že.
reagovat
kamila @ 07.08.2016 14:28:00
Moje první setkání s kapelou a byla z toho láska na celý život, vyjmout jednu notu a snad to i poznám. Balů jsem ráda že je tu další yesofil, takové hudby není nikdy dost!!
Balů @ 07.08.2016 14:35:55
To kamila
Mám rád klasické období až do Tormata včetně a pak 90125. To je mé hudební nebe.
kamila @ 07.08.2016 14:58:47
Balů: já mám ráda Yes vlastně komplet, nebo skoro komplet, výhrady mám jen k desce první, pak k sytetickýmu zvuku projektu A/ B / W / H a taky jsem názoru že poslední dvě už kapely bez J. Andersona vydan neměla!! Ostuda hlavně u Heaven
Balů @ 07.08.2016 15:36:36
kamila
Já nesnáším Downesovy klávesy a příklon k popu také nemusím.
Takže pak už jsou zajímavé jen živáky v klasické sestavě po roce 2000.
kamila @ 07.08.2016 15:42:08
Balů: tak počítám že Asia jde mimo tebe? Co se týče ještě Yes, tak třeba Talk, nebo Magnification určitě za pozornost stojí. Ale chápu, zlatá sedmdesátá.
Balů @ 07.08.2016 15:59:26
kamila
Magnification si někdy pouštním a Asii mohu první, ale pak mne těžce zklamali a další alba byla spis pro finanční profit. K těm hráčům se ta hudba vůbec nehodí.
kamila @ 07.08.2016 16:22:00
Balů: taky mám nejraděj jejich debutní desku, to je krásná hudba, na dalších albech se do popředí dere příliš duch doby a ztrácí to tah. "K těm hráčům se ta hudba vůbec nehodí" zajímavá věta, dá se spekulovat, ale proč ne:) Hele Balů zkus některý jejich album z éry s Paynem u mikrofonu, je to mnohem víc progres než Wettonova éra, hlavně pak Aria a Arena viz recenze, souhlas
Balů @ 07.08.2016 16:43:03
kamila
Tak to já radši do 70tek sáhnu jinam. K.Crimson, Van Der Graaf, Peter Hammill ...
A v novějších Spock´s Beard nebo výtečné pokračovatele gabrielovských Genesis-italské The Watch.
kamila @ 07.08.2016 16:52:57
Chápu, taky jsem 70 tkově pozitivní, tebou vyjmenované kapely mají čestné místo v mé hudební skříněčce, i když ze sólovýho Hammilla mám pořádně ráda jen prvotinu, asi proto, že se tak odlišuje, ale uznávám i některý další. Spockové jsou povinost prvního ročníku hudební školy:)
EasyRocker @ 07.08.2016 17:07:55
To je samozřejmě absolutní klasika nejen Yes, ale artrockové hudby vůbec. Úplně nejraději od Yes mám Going for the One, ale to jsou jen nuance a detaily. Miluju jejich hudbu už léta, i když osobně u mě ještě o chloupek výše stojí Genesis.
Balů @ 07.08.2016 17:22:40
EasyRocker
Going for the one je naprostá bomba. Poprvé jsem to slyšel na vojně z Větrníku a jak jsem byl v civilu už jsem to sháněl k nahráni.
Brano @ 07.08.2016 18:13:22
Balu,pekne píšeš.Tie Tvoje spomienky sú fakt zaujímavé.Držím palce a píš ďalej!
Balů @ 07.08.2016 18:28:50
Brano
Dík za reakci.
PaloM @ 07.08.2016 18:43:12
Od prvého počutia tejto LP zo Supraphonu sú YES moja najobľúbenejšia skupina a to už vyše 40 rokov.
Škoda, že Squire v posledných rokoch nepozeral do zrkadla, stratil súdnosť a doviedol skupinu do úpadku. No dielo, ktoré zanechali spoločne s Jonom Andersonom, až na pár výnimiek, je nesmrtelné.
horyna @ 07.08.2016 19:11:50
Nebráním se album označit nálepkami jako dokonalé, jedinečné, mající zásadní dopad na podobně orientovanou scénu a také pro mnohá uskupení značně nedostižné. Mezi ostatními nápoji, je tohle ta pravá skotská.
horyna @ 07.08.2016 19:31:56
Balů: jestli ti chutí Gabrielovská éra Genesis, zkus dva typy- Nad Sylvan viz recka asi před 14 dny, zastupoval Petera na Hackettovým turné Gen.revis. Je to fakt dobrý a taky kapela Colinsova syna Sound of Contact- slušnej progovej závan.
Balů @ 07.08.2016 19:33:03
každopádně v mém žebříčku oblíbenosti skladeb Yes je pořadí:
1.And you and I
2.Close to the edge
3.Awaken
4.Going for the one
5.To be over
Tak jsem se, po opětovném přečtení předchozí recenze, rozhodl tomuto skvělému albu zase trošku napravit rating a přispět taky svojí troškou do mlýna...
Nejsem si už jist, které album jsem od Yes slyšel jako úplně první...jestli Close To The Edge, nebo Tales From The Topografic Oceans...ale vždyt'je to jedno..
Po všech albech, co jsem od "yesáků" slyšel, mi tohle stále připadá jako jejich the best...a po dalších a dalších posleších se v tom jen utvrzuji.
Tohle je zkrátka při každém poslechu stále úžasný hudební zážitek...
Close To The Edge...Tak už jen kvůli této kompozici si album zaslouží okamžitě pět hvězd...I kdyby třeba další skladba měla být rumunská hymna hraná na balalajku a ta další třeba internacionála hraná na nervy...
Tohle je opravdové hudební umění...opět se mi nedostává slov...
Už jen ten začátek...zurčení vody, šumění lesa, hladivý ptačí zpěv...a pak ten totální progresivní nájezd...mlask.
Nejvíc mi zde běhá mráz po zádech, když poslouchám část zvanou I Get Up I Get Down...jestli se dá označit něco za ušní orgasmus, tak jednoznačně tohle...
Jon Anderson je neuvěřitelný zpěvák...i když, né vždy jsou ty pocity vzájemné...třeba jedna kamarádka měla jednou tu odvahu ho označit za kastráta...Po tom, co jsem jí na to odpověděl, se se mnou potom tak měsíc nebavila...ale to sem nepatří..:)
Prostě nářez od začátku do konce.
And You And I...Krásná, snivá věc s úžasnými melodiemi...tohle bych mohl poslouchat taky stále dokola a dokola..
No a Siberian Khatru...další výborný, našláplý výlet a skvělý závěr skvělého alba...
Je třeba dodávat víc? Vše už bylo napsáno a popsáno jinde...
Pět hvězd...
reagovat
vdeck @ 20.01.2014 18:23:45
Vylepšování ratingu, hm!?
Tak takovou blamáž, v duchu těch nejlepších tradic GOJA večírků, si snad album těchto kvalit ani nezaslouží...
Petr87 @ 20.01.2014 19:11:27
vdeck...A v čem, prosím Vás konkrétně vidíte tu blamáž?
Zdá se Vám, že jsem to album snad nějak zesměšnil?
Ano, možná jsem napsal trošku odlehčenější recenzi, přiznávám...ale nemyslím si, že by to měla být nějaká "blamáž". Zesměšnit tohle album by mě ani ve snu nenapadlo...
Dobře, příště napíšu více "erudovanější" recenzi, k Vaší spokojenosti..
Zdravím..
vdeck @ 20.01.2014 19:22:08
Petr87:
Blamáž spatřuji v tom, že je vznik Vaší recenze veden potřebou "trošku napravit rating". To si vážně CTTE nezaslouží!!!
K hodnocení samotného obsahu Vašeho textu nemám důvod se jakkoliv vyjadřovat.
Pište dál, držím Vám palce a rád si od Vás cokoliv přečtu.
zdenek2512 @ 20.01.2014 19:23:43
Petr87: zdravim, on ro vdeck myslel tak, ze vylepsujes ratig desky, zes dal pet hvezd proti trem od aselzesarpa. Mne se libi jak to popisujes, tuhle desku mam rad, ale Yes, Genesis, Camel jsem nikdy moc nposlouchal.
Walrusa @ 20.01.2014 19:30:59
Nemyslím si, že by tahle recenze měla být vedena touhou po navýšení ratingu. Sám Petr níže pod recenzí aselzesarpa naznačil, že recenzi na toto album má v plánu ;) A mě se líbí, jen tak dál a nenech se odradit!
Petr87 @ 20.01.2014 19:33:18
Jej, tak to jsem si zřejmě špatně vysvětlil, omlouvám se...
Jinak Vám děkuji a jsem rád, že se Vám moje recenze líbí...opravdu mě to tady hrozně moc baví..:)
Ještě jednou díky..
Petr
Petr87 @ 20.01.2014 19:35:17
Děkuji Walruso...asi jsem se zamiloval..:)
PaloM @ 20.01.2014 21:22:35
Petr87 ďakujem za recenziu, nedaj sa odradiť nepochopením a vyrývačmi. Som rád, že sa Ti album páči. Je to aj moje obľúbené dielo.
aselzesarp @ 06.04.2014 20:07:48
Já mám s Yes ten problém, že mi od nich všechno připadá stejné a splývá mi to. Třeba s Genesis to takhle nemám..
aselzesarp @ 10.04.2014 14:31:18
Jinak tuhle desku už jsem si několikrát poslechl a není špatná, je vlastně i dobrá.. Ale když to srovnám třeba s takovým Hergest Ridge od Oldfielda, tak mi to připadá slabé..
Jarda P @ 05.05.2014 05:56:13
Pro ty kdo ho vyštvali asi dobře, pro mě špatně.
Moonchild @ 14.05.2014 14:28:57
aselzesarp: To absolutne nechapem, ako mozu albumy YES niekomu splyvat...este mozno tak opusy z 90 rokov (Union, Talk, Open Your Eyes), ale vyjadrovat to v suvislosti s CLose to the Edge...ozaj mimo moj pochop!
aselzesarp @ 15.05.2014 10:02:48
Jarda P: Předpokládám, že jsi chtěl napsat do diskuze, kde se řešil odchod Petra Gratiase.
Kdo ho vyštval? Vždyť se urazil a odešel sám.
Moonchild: Jejich další alba mi ale připadají vzájemně dost podobná.
Moonchild @ 16.05.2014 08:32:43
aselzesarp: ok, akceptujem, mne sa napr. takto zlievaju napr. albumy Dream Theater po r. 2000...
Stanley63 @ 11.07.2014 09:13:06
Při vší úctě k vám všem, chtělo by to asi trochu víc tolerance k názorům jiných.
Sám si pamatuju, jak jsem se před více než 30 lety na chmelové brigádě málem serval se spolužákem kvůli sporu, jestli je lepší July Morning od Uriah Heep, nebo Child In Time od Deep Purple - tenkrát nás museli od sebe odtrhávat...
Co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému, a o tom ten život je...
No, jak začít.. Spíš než o recenzi se jedná o vypsání mých divných pocitů... Všiml jsem si, že jak tady, tak na Prog Archives patří toto album k naprosté špičce, na Prog Archives je dokonce úplně na vrcholu. Proto jsem si ho chtěl poslechnout. Nakonec jsem to zkoušel víckrát a ani jednou jsem to nedokončil. Já nějak nevím, jak je to možné, ale na mě toto album nijak nepůsobí.
Naopak se mi nelíbí barva té hudby, nelíbí se mi barva zpěvákova hlasu.. Prostě mě to nechává naprosto chladným, na rozdíl například od několika alb od Genesis, která jsou hodnocena tak zhruba stejně. Dávám tomu tři hvězdičky, abych tomu nekazil průměr, protože se vážně bojím, že mi jenom něco uniklo. Přitom už jsem přežil setkání s kapelami tak komplikovanými a divnými, že by před nimi nejeden hudební fanoušek s brekem utekl :-(
reagovat
Walrusa @ 19.01.2014 18:27:06
Někdy dokonce i hodně záleží na tom, v kterém ročním období tu hudbu posloucháš (nevím, kdy jsi to poslouchal poprvé). Vše do sebe musí zapadnout jako dílky puzzle. Já tohle album poznala obklopena svěží zelení, květinami a majestátní přírodou a byl to nepopsatelný zážitek. Naopak teď v zimě mě tohle album prostě neláká, mám pocit, že to vůbec není ono a už se nemohu dočkat jara, kdy je zase pěkně poslechnu s očima upřenýma na svěží rašící zeleň, protože o tom tohle album pro mě je: o přírodě plné života, jenže teď? spí...
Petr87 @ 19.01.2014 18:50:11
No tohle...Close To The Edge a jen tři hvězdy?!..
Dobře, beru to, ale vzalo mi to trošku dech, přiznám se..:)
Já osobně tohle album považuji v diskografii Yes za naprosté numero uno, hned po výborném Relayer...ale co, říkám to stále, sto lidí, sto chutí..
Jinak Walruso, já osobně si tohle album můžu pustit kdykoli...a nijak mi nezáleží na tom, jaké je roční období...I když ano, poslouchá se o něco lépe, když venku svítí sluníčko a ještě k tomu cvrlikají vrabci na střeše..:)
Jinak Tvá recenze na album se mi moc líbí(mám pochopitelně na mysli Walrusu:) Taky určitě někdy v budoucnu přispěji svými dojmy...
tykeww @ 19.01.2014 19:11:29
Kanče, jsem toho názoru, že na takovouhle muziku je třeba se připravit. Close To The Edge je ztělesněním kouzla Yes. Poslechni si v klidu něco z dřívější tvorby (Fragile, The Yes Album, Time And A Word...), něco si o skupině přečti a pak si zkus poslechnout i Close To The Edge. A víckrát. Já desku také docenil tak po osmém poslechu.. Teď na ni nedám dopustit.
aselzesarp @ 19.01.2014 20:32:11
No já nevím, já jsem asi výjimka v tom, že věci, co se mi líbí, se mi líbí prostě už na první poslech. Dřív jsem to tak neměl, ale jak jsem toho hodně naposlouchal, tak jsem to tak začal mít.
tykeww @ 19.01.2014 20:41:31
Myslím, že tak složitou hudbu, jaká je na Close To The Edge, je těžké mít rád na první poslech. Mně písně jako Roundabout nebo Yours Is No Disgrace dostaly okamžitě. Ne tak Close To The Edge, to je třeba slyšet několikrát a soustředěně, rozhodně ne jako kulisu k něčemu. Ve dvaceti minutách je tady artrocková exploze (podobně jako na Tarkus od ELP), trochu té meditace (I get up, I get down) a také krásné varhanní sólo. Druhá strana je trošku stravitelnější, And You And I je příjemná, hladivá, akustická, Siberian Khatru je taková typická "Yesovka". Prostě rozhodně bych ti doporučil si album ještě alespoň jednou poslechnout a dát mu šanci. Mimochodem, Yes vycházeli z tvých oblíbených Beatles.
aselzesarp @ 19.01.2014 20:54:51
Tak třeba takový Foxtrot od Genesis jsem si zamiloval už na první poslech, a to mi teda nepřipadá jako méně složitá hudba.
tykeww @ 19.01.2014 20:57:03
To neříkám, já to mám podobně. Jen jsem ti chtěl doporučit si album poslechnout znovu, protože ne všechno se musí líbit napoprvé, toť vše.
aselzesarp @ 19.01.2014 20:59:02
Zkusím to, moc šancí tomu ale nedávám.
tykeww @ 19.01.2014 21:01:08
A nebo se mrkni na předchozí alba, ta jsou tak trochu "líbivější" a nejspíš by se mohla líbit i tobě.
aselzesarp @ 19.01.2014 22:46:01
Tak u mě nebude problém s líbivostí, mně se líbí i některé věci, co nepřipraveného posluchače semelou na prach.
Mně se například nelíbí hlas jejich zpvěváka, docela mi vadí, takže to je asi jasné, že mě to nijak nenadchne.
tykeww @ 20.01.2014 11:05:52
Dobře, pokud se ti Yes nelíbí, OK. To jen já jsem skalní Yesfanoušek a tak na první pohled nemůžu uvěřit, že se někomu CTTE může nelíbit :)
zdenek2512 @ 20.01.2014 12:35:37
aselzesarp: docela by mě zajímalo jak by v tvém hodnocení obstála deska Trout Mask Replica od Captain Beefhearta, nebo The Piper At The gates Of Dawn od Pink Floyd. Taky by mě zajímalo tvoje hodnocení desky Mnemonists: Gyromancy.
tykew: Ahoj Michale, já už se nedivím ničemu a to nejsem zapřisáhlý fanoušek Yes, ale uznávám vysokou kvalitu některých desek. Ono to je stejné, když tady třeba album Ummagumma, nebo Sergeant Pepper dostane nízké hodnocení od lidí, kterým se Pink Floyd nebo Beatles nelíbí. Oni to neposlouchají příslušné kapely se jim nelíbí, ale hodnotí to. To je stejné jako když někdo dá nízké hodnocení Guernice od Pabla Picassa nebo Noční hlídce od Rembranta.Mnoha lidem nejen tady chybí objektivita. Oni by se měli zamyslet nad tím proč se to líbí ostatním.
PaloM @ 20.01.2014 12:41:55
aselzesarp - to je úplne v poriadku, proste ťa album neoslovil. Skúšal si aj iné od Yes? Ak nie skús napr. debut, The Yes Album, Going For the one, Tormato, ABWH.
Petr Gratias @ 20.01.2014 12:50:19
Přiznám se, že mě aselzesarpova "recenze" totálně odzbrojila...
Jsi tady správně? Tohle je většinově (samozřejmě ne absolutně) portál pro milovníky náročnějšího rocku
(progressive rock, art rock, psychedelic rock, fusion music...).
Po 42 letech od data vydání zůstává CLOSE TO THE EDGE
klasikou).
Howeovy kytarové akustické a elektrické party, Squireovy melodické basové linky, Brufordovy výbušné a technicky precizní bicí, Wakemanovy klávesové party prozrazující klasické vzdělání přece hovoří jasnou přesvědčující řečí. Andersonův vokální tenor se pohybuje ve sférických výškách a má jasnou výslovnost. Jsou zde skvělá aranžmá, písičky vedle velkých témat a všechno je to vzájemně svázáno.
Ano, na tento druh hudby je třeba být připraven - to v každém případě.
Zírám, čeho se člověk může dočkat.
Za chvíli by mohlo totéž potkat klíčová alba Led Zeppelin, Pink Floyd, Mahavishnu Orchestra, King Crimson....
Nic ve zlém od jaké domácí popřípadě zahraniční hudby ses "odrazil" k poslechu Close To The Edge?
Když to převedu na jiné téma, tak to zní podobně, jako kdyby najednou někdo hodil do "průměru" Beethovenovu 5 symfonii, nebo prohlásil za "průměrná" Shakespearova dramata...
Myslím to v dobrém.
Zdravím!
hejkal @ 20.01.2014 12:55:54
Petr - všetko, čo si menoval, je možné a niet jediného racionálneho dôvodu, prečo by sa to nesmelo. Práve Yes nemá rado mnoho ľudí, čo poznám. Hold, každý má iný vkus.
alienshore @ 20.01.2014 13:08:24
Peter Gratias
Práve toto je skutočným ohniskom sváru na tejto stránke. Je to netolerancia voči hodnoteniam klasických albumov, ktoré zmenili akože svet rockovej hudby. Nechajme každého vyjadriť svoj názor, tak ako to cíti bez poučenia o významu toho či onoho diela. Nikto tu nemá patent na rozum alebo na to, čo je v hudbe dobré alebo nie. Sú to len naše názory, navyše aselzesarp vyjadril svoj postoj slušne a kultivovane.
zdenek2512 @ 20.01.2014 13:31:41
Slavo zdravím, je to přesně jak si to napsal netolerance vůči druhým. Druhá věc je nevědomost,nebo popudit ty druhé, protože dát nízké hodnocení deskám, které jak si napsal změnily tvář populární hudby může člověk dát pouze ve dvou případech buď je totální ignorant, nebo chce někoho popudit.Je pravda, že se to dá napsat slušnou formou.
nowhere_man @ 20.01.2014 13:38:13
Na začiatok chcem povedať, že Yes je moja veľmi obľúbená kapela a tento album je u mňa za 5 hviezd. Na druhú stranu nechápem, prečo by ho tak mali hodnotiť všetci. Keď to niekto vidí za tri hviezdy - no a čo? Hudba je subjektívna. A dávať niečomu vysoké hodotenie z úcty alebo podobne? To už nie je o hudbe. Prečo ľudia nechcú akceptovať, že to čo sa im páči sa niekoumu páčiť nemusí bez ohľadu na to, že to mohlo zmeniť dejiny populárnej hudby a podobne. Nehľadajte za tým totálnu ignoranciu alebo provokovanie. Vôbec nikoho nenapadlo, že to je len iný názor? V ostatnom čase vnímam progboard skôr ako bojisko, čo mi je ľúto. V tomto prípade (recenzia Close to the edge) by sa mal tolerovať názor poslucháča, t.j. tri hviezdy a hotovo. Či chceme spraviť niektoré albumy alebo kapely na progboarde nedotknuteľné kritikou za zásluchy?
Petr Gratias @ 20.01.2014 13:41:08
Vůbec jste mě nepochopili.... Já tady přece o nějaké neslušnosti nemluvím. To nemá s tolerancí nic společného.
Domnívám se, že tady dochází k rozporu. Mladší generaci je asi třeba (bohužel i některým starším, to je vina vlivu bývalého režimu)připomínat význam slov "úcta", "respekt", "pokora"... tohle slovo na rozdíl od frekventovaných termínů současnosti chybí.
Já mám ke klasikům úctu a pokud někdo hudbu vnímá v hlubších konotacích, tak bych to od něho očekával.
A asi NENÍ náhodou, když tady má Close To The Edge takové postavení, jaké má. Nebo že by se domluvili lidé od Ašského výběžku po Starou Sedlicu na tom, že se jim "povinně" bude líbit jedno album?
Dobře, možná by mohl reagovat aselzesarp na svoje albová kritéria a odpovědět mi na mou předešlou otázku sám.
Nepleťte si otázku práva na svůj názor s tím, na co "nemám" abych mohl rozumově posoudit. Ano právo na názor je v pořádku, ale to neznamená, že se tady bude psát opravdu cokoliv. Nejsme přece hokynáři a tenhle prostor není pro vyprávění co koho napadne... Nebo ano??!!
Poki @ 20.01.2014 13:47:53
No, vlastně ano. Každý může vyjádřit svůj pocit, názor i když je úplně jiný něž většiny a dokonce i když je jiný, než názor všech :)
alienshore @ 20.01.2014 13:56:20
Petr Gratias
To nemyslíš vážne čo si akože napísal, že ??? Rozprávaš tu o akýchsi generačných rozdieloch a pritom ti unikla základná vec. Každá generácia musí byť iná ako tá predošlá!!! To znamená, že nemusia dogmatickým spôsobom uctievať zlaté teľatá, ako to robili ich otcovia.
Opäť sa mýliš v otázke, že či tu má právo hocikto písať čo ho napadne. Odpoveď je dvojstranná. Nie je pre tých čo budú arogantným a urážlivým spôsobom písať o interpretoch a albumoch. Áno je pre tých čo budú svoje názory predkladať slušne a korektne. Aj keby dal aselzesarp jednu hviezdu a vedel by si to zdôvodniť, teba by to nemalo popudzovať. Treba prejaviť rešpekt aj k tým čo majú iný názor.
Ja mám pocit z tvojich slov, že si si pomýlil toto fórum. Sme amatérska stránka a nie spolok profesionálnych žurnalistov. Takže odpoveď je áno má tu právo písať každý, kto má čím prispieť.
nowhere_man @ 20.01.2014 13:56:56
Ešte raz položím otázku: Naozaj niekto chce, aby niekto iný dal tomuto albumu vysoké hodnotenie len preto, že album patrí ku klasike a väčšina mu dala vysoké hodnotenie? Napriek tomu, že on to tak necíti? Nebolo by to pokrytecké, respektíve zaváňajúce jednotným povinným názorom?
pito63 @ 20.01.2014 14:00:50
Verím, že sa po tejto debate mnohým otvoria oči a pochopia, čo doteraz nepochopili.
Ešte sa to, našťastie, nevolá Gratiasboard.
hejkal @ 20.01.2014 14:14:23
Close to the edge neradím na vrchol v tvorbe Yes. Mám od nich obľúbenejšie albumy. Petr, ak niekto neuzná genialitu tohto diela, nemusí byť automaticky niekto, komu "není dáno" rozumovo posúdiť. Poznám viacerých vzdelaných a inteligentných ľudí, ktorí nieže nepočúvajú Yes, dokonca ani rock. Pri debate povedia akurát, že sa to nedá počúvať a bodka (forma a miera expresivity sa líši). Ja chápem, že Petr nedokáže oddeliť hudbu od poslucháča a vyvodzuje z nej inteligenčné, spoločenské a neviemaké predpoklady. Možno za komunizmu to fungovalo, ale v demokracii nie je dôvod kastovať sa podľa niečoho tak pocitového, ako je hudba. Akákoľvek. Iste, historici vedia o Beethovenovi alebo Yes svoje. Dá sa o tom viesť debata, ale určite nie je šanca dospieť k ničomu priekaznému, že Art rock je pre inteligentov, Madonna pre fľandry a pod. Keby sa u nás v ČSSR nežilo tak ako sa žilo, možno by si mohli naši otcovia povšimnúť, že na prelome 60. a 70. rokov túto hudbu na Západe počúvala mládež, ktorá nebola práve vysokoškolsky vzdelaná. A čo.
nowhere_man @ 20.01.2014 14:13:21
Hejkal to krásne napísal, tak som to myslel aj ja.
adam @ 20.01.2014 14:20:28
Velmi som nechcel, ale musim prispiet aj svojou troskou...
Ked sa bavime o intelektualnej hudbe.
Vedeli ste ze nikto z tejto zostavy co nahrala tento album nema dokoncenu ani strednu skolu? (Bruforda som nezistil)
hejkal @ 20.01.2014 14:22:22
Adam - Čítal som knihu Na kraji útesu, tam sa všeličo človek dozvie, i keď je napísaná pomerne nešťastne.
adam @ 20.01.2014 14:22:49
Pardon, ospravedlnujem sa, Wakeman ma, ale z vysky ho vyrazili po roku....
tykeww @ 20.01.2014 14:22:55
Myslím, že Bruford střední školu má. Ale na tom nezáleží.
adam @ 20.01.2014 14:31:07
Viem ze nezalezi, ale posudzovat hudbou intelekt uz je vrazedna chujnost. Preto som sa po mesiaci dobrovolneho exilu vratil do diskusie. Knihy o kapelach necitam, lebo je to pre mna totalna strata casu. Za zivot som precital tri a v podstate mi to nic nedalo.
Nejake respektovanie statusu vyhlasenych autorit v pop music (ano, progrock je tiez pop music) to je pre mna nepochopitelny navrat do naivity studenta zakladnej skoly.
A uplne najviac nechapem tomu co sa tu posledny mesiac dva deje. Je to chore.
HOWGH
tykeww @ 20.01.2014 14:34:11
S Adamem se nedá nesouhlasit.
Petr Gratias @ 20.01.2014 14:36:45
Narazil jsem s míněním o Katapultu, narazil jsem se Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band a teď jsem narazil i s Close To The Edge....
Nepotřebuji poslouchat lekce o toleranci.
Jak taková "tolerance" vypadá - mi předvedl Pito63, podobně jako v minulosti Borek a Bobík...
Nevím, čeho se tady ještě dočkám. Počtvrté už nechci nic obhajovat a bránit....
Walrusa @ 20.01.2014 15:21:33
Zdravím, přečetla jsem si tuhle dlouhou diskusi a působí to na mě tak, že to berete moc vážně a hlavně si mnoho věcí berete osobně. Já osobně se snažím být si vědomá toho, co mám ráda já a nesoustředím se na to co má nebo nemá rád někdo jiný ;) Jediné, co podle mě můžeme udělat, je to, že aselzesarpa pozitvně motivujeme k dalšímu poslechu a budeme doufat, že se mu to zalíbí. :)
kaktus @ 20.01.2014 15:44:29
Hodnocení je subjektiví, a aselzesarp to svézdůvodnil.
Má svobodu ho zde zveřejnit, a byť s ním nesouhlasím, respektuji ho.
Ale jsou zde asi dvě kategorie členů, ti s patentem na rozum, a ostatní. Když ti první prohlásí, že jejich zebra je tečkovaná, nemůžou ti druzí napsat, že se jim zdá že má pruhy, aby se o sobě nedozvěděli, že jsou idioti co tomu nerozumí.
Petr Gratias - to, že napíšete recenzi na 40 minutové album v rozsahu A4, neznamená, že jste tím jediným pravým recenzentem.
Kristýna @ 20.01.2014 15:49:56
Tedy, musím říct, že reakce Petra Gratiase mi doslova vyrazila dech. Překvapuje mě, že profesionální a fundovaný hudební publicista může něco takového napsat. Ve vzduchu je zřejmě stále mlžný opar minulého režimu, kvůli kterému mají lidé dojem, že je správné zastávat většinový názor. aselzesarp se ve své recenzi vyjádřil sice věcně, ale přesto slušně a - jak už psal hejkal nebo alienshore - není důvod, proč bychom jeho názor neměli akceptovat. Pro mě je sice CTTE jednoznačně pětihvězdičkové album, ale stejně tak, jako jsem já dala Moving Pictures od Rush tři hvězdy, může i aselzesarp dát stejné hodnocení CCTE. P. Gratiase jsem si velmi vážila, přestože jsem si už dříve všimla jistých náznaků zaujatosti v jeho recenzích, ale toto už je podle mne příliš... Při vší úctě.
vdeck @ 20.01.2014 17:01:23
"... ále, zase tady nějakého vojáčka sekýrujou...".
Nechtěl bych více přilévat oleje do ohně a sypat sůl do Petrových otevřených ran, ale někdy si říkám, zda popularita CTTE na územích bývalého čs. státu není tak trochu zapříčiněna tím, že tady poměrně brzy bylo dostupné, jako licence vydaná Supraphonem.
Zkuste si, vážení progboardisté, pro ochladnutí emocí, zadat na wikipedii třeba vyhledání vydaných alb v roce 1971 - budete překvapeni, kolik zajímavých, zlomových, důležitých, minimálně ŠESTIhvězdičkovýh alb bylo v tomto roce vydáno... výběr již ponechávám na vkusu každého soudruha!
vdeck @ 20.01.2014 17:02:39
Oooops... samozřejmě mám na mysli alba vydaná v roce 1972! Ach ta paměť!
Voytus @ 20.01.2014 17:18:53
I pro mě je rok 1972 naprosto zásadní - např. prvotina Captain Beyond (ten zvuk! Ten zvuk! jak to sakra udělali?), když nebudu hned připomínat ty nejznámější kusy.
Ono to s hudbou nemusí být hned jen o znalostech, uznání, pochopení...atd. Zatímco Close to the edge je i pro mě jedna ze zásadních artrockových desek (stejně tak ale třeba první deska King Crimson, H to He od Van der Graaf Generator, Octopus od Gentle Giant...), tak třeba Sgt. Pepper mě nikdy nedostal natolik, abych "pochopil" proč je to nejzásadnější hud. album všech dob (proč to není Abbey Road?).
Je to především o emocích - pro někoho může být vrcholem všeho lidová hudba a s jakýmkoli rockem (a jeho přídomky) Vás pošle někam.
Ad zpěv: Je mnoho interpretů, které jsem odpískal právě kvůli hlasu zpěváka (byť mám v oblibě různě "divné" hlasy). Ale tomuhle naprosto rozumím, stejně tak, jako tomu s tím zvukem desky. Leccos ze 70. let je pro současného, mladého posluchače nestravitelné, protože to zní tak a tak.
PaloM @ 20.01.2014 21:36:12
Túto debatu som prespal a som veľmi sklamaný, čo tu čítam. A smutno mi je, že jedine mladá dievčinka Walrusa pomenovala veci trefne. Viac tolerancie a odstupu z každej zo strán by pomohlo. Zatiaľ tu vidím iba nevraživosť a nenávisť.
Opakujem, čo som k albumu napísal. Hoci je aj u mňa tento album veľmi vysoko, autor recenzie má právo na názor, ktorý podal veľmi slušne. Je úplne normálne, že ho to nezaujalo. Nie sme totalita, aby všetci písali jedným perom.
Tak by bolo fajn, keby vášne opadli a skľudnili všetci svoje hormóny. Ďakujem za pochopenie.
aselzesarp @ 21.01.2014 11:26:09
No teda, tohle jsem fakt nečekal. Kdyby to byl trolling, tak velmi úspěšný, bohužel nebyl.
Petr Gratias:
"Nic ve zlém od jaké domácí popřípadě zahraniční hudby ses "odrazil" k poslechu Close To The Edge?"
Tak jak jsem psal, líbí se mi několik alb od Genesis. Třeba Foxtrot považuju za jedno z nejlepších alb vůbec. Taky mám rád Jethro Tull, od nich nejvíc asi Aqualung. Od Pink Floyd si taky rád něco poslechnu a Led Zeppelin mám rád skoro celé, prakticky až na jejich poslední album a pár přešlapů v jejich dalších albech. Od Beatles mám rád skoro všechno, samozřejmě moc nemusím jejich začátky. Hodně dlouhou dobu jsem poslouchal Mika Oldfielda. A to samozřejmě není všechno, píšu jenom to nejpodstatnější.
Teď nejvíc poslouchám metalové kapely jako Baroness, Tool a Mastodon.
EasyRocker @ 21.01.2014 11:30:44
Problém netolerance k nižším než maximálním hodnocení tzv. klasických alb (co je to klasické album?!) už se tady objevovala mnohokrát, řešilo se to tu vícekrát u Beatles atp., Petr Gratias se přetahovali svého času s Filozofem nad Mahavishnu Orchestra atd. atd. Tady naprosto souhlasím s příspěvky alienshore, pita63 či Kristýny; hudba je více než cokoli jiného subjektivní záležitost a můžu nesouhlasit s míněním jiného, ale nemůžu mu už vnucovat mínění svoje. Nesmírně si vážím Petra Gratiase za jeho hudební znalosti a vůbec za to, že tu přispívá (a doufám, že toho po téhle diskusi nenechá), ale tady s ním souhlasit nemůžu. I pro mě je CTTE za plný počet, ale mám ve svém okolí řadu lidí, kteří Yes zrovna nemusí, uznávají je sice jako špičkové instrumentalisty, ale zejména jim vadí Andersonův zpěv. To je jejich svaté právo. Samozřejmě, pokud je to pro 100 lidí srdeční záležitost a pro jednoho ne, musí ten stoprvý čekat patřičnou odezvu, ale zároveň musí těch sto jeho postoj tolerovat, pokud ho vyjádří korektně a ne vulgárně. Kolik průlomových světových vynálezů a inovací vzniklo prostě tím, že někdo vybočil z řady. Ale jak říkám, tohle téma už se tu řešilo...
PaloM @ 21.01.2014 11:53:41
EasyRocker - pomenoval so to objektívne a veľmi presne. Ľuďom chýba nadhľad. Mne to pripadá, ale úplne všeobecne aj pri iných recenziách: Yes, Katapult, Kiss atď. Na osobu, čo prejaví nesúhlas, sa hneď vypisuje odmena za sťatie hlavy, alebo svätá vojna džihád, či neviem čo. To platí jak pre recenzenta tak pre reagujúcich.
Koľko recenzií tu napísal hejkal, s ktorými som nesúhlasil a dobre som sa na jeho textoch zabavil.
Načo toľko ješitnosti, urazenosti, veď je to len "blbá hudba" a nič viac. Netreba "oko za oko", "krvnú pomstu", netreba precitlivenosť vyššiu ako na vlastnú predkožku (dámy, prepáčte).
Nadávky na hudbu a interpretov, to sa ešte dá urovnať. Ale osobné urážky, to sa ťažko hľadá cesta späť.
Ľudia, majte (majme) rozum!
peelie @ 21.01.2014 18:58:34
Sorry tu ide skôr o nrvedomosť.Tento opus od Yes preveril čas. Je to klasika klasík,takže tri hviezdy je smiešne,nechcem napísať priam diletantské.Petr má pravdu.Niekto tu dá Led Zeppelin - 4 jednu hviezdu a my povieme.Právo na názor.Nie hodnotí diletant a nie expert.
aselzesarp @ 21.01.2014 19:16:33
peelie: Tvoje argumentace je dost mimo. Čas půjde dopředu pořád. Takže, ač to možná nechápeš, prověřování tohoto alba časem trvá stále. I teď. I za dvacet let. To jako všem, co to album odmítnou, řekneš, že jsou diletanti? No, a co se na to dívat tak, že to album už nedokáže odolávat času? Nebo to prověřování časem skončí ve chvíli, kdy ty, jakožto vládce celého vesmíru, uznáš za vhodné? Vidíš, jak se dá tvoje nesmyslná argumentace použít proti tobě? Nechci být zlý, ale je to prostě tak.
PaloM @ 21.01.2014 20:05:32
Priatelia, nezabúdajte na podstatu vnímania hudby. A to sú pocity. U každého jedinca sú pocity aj z toho istého albumu rôzne. Niektoré sa blížia k sebe, iné sa riadne rozchádzajú. S tým človek nič nenarobí, také je pôsobenie hudby. Iná vec je, ako poslucháč dokáže opísať svoje pocity. Vravím o úprimnej snahe vyjadriť reálne, to, čo cítim. Ja tomuto mladíkovi asel... verím. Jeho názor je úplne v poriadku. Čo na tom, že za Close to the edge by som dal obrazne ruku do ohňa. Yes je moja najbľúbenejšia skupina na večné časy-asi :-)
Aké, urážky, aké dotknutia, aká nevraživosť? To je zle, zle, zle.
Tak sa už spamätajme a skúsme sa vžiť do pocitov iných fanúšikov. Nebuďme sebci! Nie sme páni osvietení, ledaže by vybuchli najbližšie atómové elektrárne.
Je čas zmeniť tému, uzavrieť túto diskusiu, už sa točí v kruhu.
peelie @ 21.01.2014 21:22:25
aselzesarp- V prvom rade sa nepohybujem v oblasti hudby prvý rok, preto som si dovolil vysloviť svoj názor na tento album od Yes. A za ním si stojím.Ako Boh sa necítim, to som nikde nepovedal.Po druhé diletanta som nemyslel Teba.To by som si nedovolil.To by boli diletanti aj všetci moji žiaci a učil som ich na stovky. Trochu zle si ma pochopil.Čo by si na to povedal,keby som ja dal albumu Revolver od The Beatles jednu hviezdu.Áno, bol by to môj názor a mal by som naňho právo. Ale ako by tá recenzia pôsobila v očiach tých, ktorí si ten album chcú vypočuť a majú napr.15 rokov.tá recenzia by bola teda riadne skreslená,priam diletantská.O odborníkoch,ktorí sa hudbe rozumejú už ani nehovorím.
alienshore @ 21.01.2014 21:40:31
peelie, ten 15-ročný by si určite prečítal aj nie veľmi empatické reakcie iných užívateľov, a možno by si všimol aj iné hodnotenia ktoré popisujú Revolver ako majstrovské dielo :-), ale práve tá rozdielnosť názorov je prínosom pre každý jeden album, ak by boli všade len 5-hviezd nebolo by to vôbec zaujímavé, keď si niekedy prezerám profily kapiel čítam aj tie recenzie ktoré hodnotia album z opačnej strany pretože ma taktiež zaujíma prečo ich to vlastne neoslovilo, občas to možno prinúti sa zamyslieť nad hudbou ako takou :-) ...
aselzesarp @ 21.01.2014 21:40:43
Bereš to moc vážně. Hudba je prostě produkt tvořivosti a lidem se buď líbí nebo ne. Není v tom nic hlubšího, hledat v tom nějaké poselství apod. je nesmysl. Smiř se s tím.
peelie @ 21.01.2014 21:55:19
OK chlapi,každý máme ten svoj pohľad a alienshore, s tými 5 hviezdičkovými hodnoteniami si to určite nemyslel vážne.Toto mi vadí ako tu, tak aj na allmusic.com.5 hviezdičkové, ale fakt časom prevereným albumom,ktorých je málo.
EasyRocker @ 22.01.2014 11:17:19
Achich ouvej... Co jsme se tady s Palem a dalšími napsali na téma tolerance, na téma subjektivního vnímání hudby, pak sem napíše p. peelie to, co napíše, a připadá mi, že jsme tady vlastně nic nenapsali - vracíme se někam o pár měsíců zpět :-( Jsou alba, která jsou kontroverzní a kde je podíl jejich uctívačů a odmítačů stejný, jsou alba, jejich nízká kvalita bije do očí všechny a pak jsou alba, na jejichž vysoké kvalitě se shodne většina lidí. Ale bohužel pane peelie, opět jen většina. Nebudete mít jediné album hudební historie, které by bylo klasikou pro úplně každého, a nebyl by to navíc smutný stav, kdyby tomu tak bylo? Takže pokud něco "prověřil čas" a "intelektuální rada starších" (kdo a co to je??) to schválila jako klasiku, tak tomu budeme ještě za sto let automaticky klikat plný počet? Není tohle snad dokonalý příklad stádovitého chování, které pořád všichni tolik kritizujete na minulém režimu? Já mám čím dál více pocit, že to nebyla otázka minulého režimu, ale spíše konkrétních lidí. To, co po autorovi příspěvku chcete, je totiž úplně to stejné - aby tomu dal 5, jen proto, že tak učinilo 95% lidí. Pro mě je CTTE, jak jsem uvedl, rovněž záležitostí plného počtu, ale proč mám svůj názor někomu vnucovat ?!
martin69 @ 22.01.2014 11:52:14
V tvém věku bych album Yes, vůbec nehodnotil. Protože se mi vůbec nelíbili. Cestu k nim jsem si našel později. A stali se jednou z mých top kapel!
aselzesarp @ 23.01.2014 17:05:15
S věkem to podle mě nijak nesouvisí. Mám naposloucháno už docela dost. A jak jsem psal, například s Genesis problémy nemám. Dokonce je považuju za jednu z nejlepších kapel. Jsou snad Genesis jednodušší než Yes? Neřekl bych.
zdenek2512 @ 23.01.2014 17:29:01
aselzesarp: netrap se s tim, nelibi se ti tak co. Mne se treba nelibi zrovna tebou obdivovani Genesis, pro me nuda. Nelibi se mi Uriah Heep a vetsina tak zvaneho speed metalu. No a co nelibi se mi. Musis vyzkouset neco jineho, poslechni si treba Gong, Soft Machine, Magmu, Faust, Zappu a taky Henry Cow, Residents, Tuxedomoon, Biotu. Pak se vrat k tem Yes, nebo Van Der Graaf Generator, King Crimson a uvidis.
vdeck @ 23.01.2014 19:49:03
zdeněk2512:
Bravo. Tleskám!!!!
Poslední post na tohle téma se ti povedl.
aselzesarp:
Jsou chvíle, kdy jsem hrdý na to, že bych byl některými přispěvateli označen za hudebního primitiva. zdeněk 2512 ti radí dobře.
Jak pak to říkal Fanouš Zappů?
Normalita je vyléčitelná... nebo tak nějak.
zdenek2512 @ 23.01.2014 20:51:50
vdeck: proc se mam pasovat do neceho co se libi ostatnim, ale mne se nelibi. To, ze se mi neco libi, nebo nelibi je jen a jen moje vec.
aselzesarp @ 23.01.2014 22:57:20
Ještě bych k téhle diskuzi rád podotkl, že je krásné sledovat, jak lidé, co často píšou, že hudba je subjektivní a pocitová záležitost, najednou volají po jakési objektivitě.
Řekl bych, že k této diskusi by tu časem došlo i beze mě, že jsem akorát píchl klackem do vosího hnízda, které by stejně jednou zareagovalo útokem na někoho, kdo by prošel kolem.
pito63 @ 24.01.2014 08:52:35
aselzesarp
Tak veru, všimol som si to už dávno. A všímam si aj to, ako ľudia, ktorí reagujú často a na všetko, menia názory podľa momentálnej situácie, lepšie povedané – ako im to vyhovuje.
Čo sa týka tohto albumu, dostal som sa k nemu oveľa mladší a klamal by som, ak by som tvrdil, že som bol nadšením celý bez seba. Prišlo to po rokoch a môžem povedať, že Yes mám rád.
Vôbec sa tým nezaťažuj, choď si svojou cestou. Aj ja si idem svojou, lebo by som sa rád dožil dôchodku. Preto z môjho zorného poľa vypadli interpreti ako Frank Zappa, Captain Beefheart a mnohí ďalší. Drž sa!
Jardo @ 16.03.2014 19:51:58
Tak, dočítal som nekončiaci príbeh. Chcem reagovať na hejkalovu poznámku, ktorá sa mi zdá trefná a ktorá ma, z celej tej nekonečnej diskusie, najviac oslovila. K jeho tvrdeniu, že na Západe túto muziku počúvala mládež, ktorá nebola vysokoškolsky vzdelaná, dodám, že tak isto to bolo aj u nás. Jasné, ja som vtedy nežil. Otec však bol v tom čase žiakom strednej školy a mnohí jeho rovesníci počúvali túto hudbu – t. j. artrock/progresívny rock. Počúvali to aj po skončení SŠ, keď išli do práce. Väčšina z nich teda mala naozaj nanajvýš „len“ maturitu. Mnohí (aj tu) považujú artrock alebo progresívny rock za prejav intelektu, (určitej vysokej) inteligencie toho, kto túto hudbu počúva. Nazvime ju preto „inteligentná“ alebo „náročná“ hudba. Niektorí priaznivci tejto „inteligentnej“ hudby považujú iné druhy hudby za niečo „menej(cenné)“, naopak tú svoju, za potvrdenie ich intelektu, výnimočnosti, či určitej „výšky“ – inteligenčnej, ľudskej, osobnostnej, či poslucháčskej. Interpreti ako napr.: Creedence Clearwater Revival, Grand Funk Railroad, Alice Cooper, či Black Sabbath alebo Nazareth, sú pre nich buď priemerný bigbít, nudný, menejcenný, na nízkej úrovni rock alebo hudba hodiaca sa na tancovačky, či (podradné) zábavy. V tom čase, keď táto hudba vznikala, sa chodilo na zábavy, tancovačky, stanovačky, víkendy strávené na chatách, či víkendové pobyty na chalupách. Na chatách, chalupách a týchto rôznych akciách, kde sa stanovalo, (predovšetkým!) zabávalo, opekalo, kde pivo tieklo prúdom a balili sa dievčatá, bolo počuť, okrem vyššie spomenutých tzv. (pre niekoho) „podradných“ interpretov, aj „inteligentnú“ a „náročnú“ hudbu ako: Emerson, Lake and Palmer, Pink Floyd, Jethro Tull, Yes, King Crimson, Genesis, Frank Zappa, Mahavishnu Orchestra, Chick Corea alebo Collegium Musicum. Čo si to dovolili! Popri takej „podradnej“ hudbe počúvali aj takú „inteligentnú“ a „náročnú“ hudbu. A to dokonca pri takých „podradných“, či „neintelektuálnych“ činnostiach, ako to je uvedené vyššie. Boli to veľké partie spolužiakov zo strednej školy, či rovesníkov zo sídliska a z rôznych početných futbalových partií. Väčšina z nich počúvala hudbu a boli to práve ich rodičia alebo učitelia (!) zo škôl, ktorí sa, v tom lepšom prípade, na túto „inteligentnú“ hudbu dívali so zdvihnutým obočím. Niektorí z rodičov boli lekári, či inžinieri alebo inak vysokoškolsky vzdelaní ľudia, učitelia (na rôznych stupňoch škôl – ZŠ, SŠ, VŠ). Títo ľudia s titulmi, títo inteligentní ľudia, vzdelaní na vysokoškolskej pôde, nemohli túto „náročnú“ hudbu vystáť. Otec mi spomínal mnohé hádky, ktoré, u neho doma alebo u jeho rovesníkov, kvôli takej hudbe vznikli. Táto hudba vyvolávala u týchto vzdelaných ľudí negatívne reakcie a pocity. Títo vzdelanci o nej hovorili s odporom, či dívali sa na ňu zhora, ako na niečo podradné. Ospevovali pritom Gotta, Františka Krištofa Veselého, či Franka Sinatru alebo klasiku. Nechcem hanobiť žiaden z uvedených hudobných štýlov. Hardrock, bluesrock ako aj artrock/progresívny rock a spomínaných interpretov /nie však všetko od každého/ (okrem Gotta a spol.) proste milujem! Len som chcel načrtnúť, ako to bolo v časoch, keď táto skvelá hudba vznikala a môžeme to porovnať s tým, ako to je (aj na Progboarde) dnes.
PaloM @ 16.03.2014 20:10:24
Jardo, je to presne ako píšeš. Netráp sa s tým, nezmeníš to tu. Lebo problém nie je, čo počúva robotník a čo človek s titulmi. Poznám tu dosť ľudí aj osobnejšie a ver, že kto čo počúva, vôbec nezávisí od vzdelania či IQ. To som samozrejme nemeral, ani sebe :-) Hudba je fenomén a účinok na jedinca je nepredvídateľným tajomstvom. Rozpory medzi fanúšikmi sú v drvivej miere závislé na miere tolerancie a povahe. Môžeš to tu skúmať "dnes a denne" :-(
Jardo @ 16.03.2014 20:52:19
Ahoj PaloM. Viem, že to, kto, čo počúva nezávisí od vzdelania, či IQ. Rovnako však aj to, kto, čo počúva nie je vyjadrením jeho intelektu, či vzdelania. PRÁVE TO som chcel mojím príspevkom povedať. Vo svojom okolí (či je to Progboard alebo bežný život) vidím mnohé takéto názory, ktoré považujú istú "náročnú", či "intelektuálnu" hudbu za niečo, čo je nadradené nad napr. "ten blbý tvrdý a primitívny hardrock" a takto si hladkajú svoje ego a prežívajú osobnú nirvánu v tom, akú to "intelektuálnu", či "náročnú" hudbu počúvajú a "neznížia" sa k niečomu tak ponižujúcemu, či podradnému, ako je napr. hardrock.
PaloM @ 17.03.2014 06:30:48
Jardo, inými slovami, je to to isté.
Keďže som hudobný "všežravec", nemám s tým problém.
aselzesarp @ 04.05.2014 14:33:21
Tak jsem si od té doby to album několikrát poslechl a světe div se, změnil jsem na ně názor. Měním na pět hvězdiček. Chtělo to jen čas.
Takže celá tahle diskuze byla vlastně zbytečná :-)
Mohyla @ 04.05.2014 14:59:26
Nebola!
tykeww @ 04.05.2014 16:07:08
Každá diskuze je k něčemu. Jsem ale rád, že se ti album nakonec zalíbilo.
aselzesarp @ 04.05.2014 17:56:42
Tak jedním z výsledků této diskuze je odchod Petra Gratiase. Otázkou je, zda je to pro progboard dobře, či špatně.
PaloM @ 05.05.2014 08:39:57
Odchod Petra Gratiasa "bolo špatně". Prežil som s ním aj ja kontroverzné diskusie, hlavne na tému hard rock versus metal. To nám nebránilo, aby sme si to cez maily v kľude vyriešili. Petr je svojský, ako väčšina z nás. Som rád, že sme zostali aspoň v občasnej mailovej komunikácii a prevažne sa ozve on prvý.
EasyRocker @ 05.05.2014 09:13:19
Odchod Petra Gratiase (jako odchod každého přispivatele s velkou znalostí věci) je samozřejmě špatně, na druhou stranu autor diskusního příspěvku se ničeho nedopustil kromě toho, že prezentoval ve vší slušnosti menšinový názor (a nic na tom nemění ani to, že si teď aselzesarp album zaposlouchal a oblíbil). Na ten mělo být reagováno adekvátně a s tolerancí. Ale nechci tu debatu zase otevírat, vše podstatné už tu mockrát zaznělo...
I když už se zdá, že vše bylo objeveno, řečeno a vynalezeno, vždy se objeví někdo či něco nového. V umění už toho například bylo realizováno tolik a člověk může mít pocit, že i pověstná studnice nápadů lidského pokolení se pomalu vyčerpává. Ale není tomu tak, v každém z nás je cosi jedinečného a to jedinečné je náš genetický kód, který utváří naši osobnost a vnímání. Z toho plyne, že nikdo z nás není zbytečný a každý z nás může obohatit tento svět svým neopakovatelným pohledem a přístupem k dané problematice. Vše to závisí i na kondici genetického kódu v lidské populaci, která bohužel není v dnešní době zrovna na dobré úrovni (protože už nefunguje přirozený výběr). Ale to už bych moc odbočila od tématu (i když to vše souvisí se vším, dokonce i genetika s hudbou :)).
Je neuvěřitelné, co vše se dá ztvárnit. Stačí se jen koukat kolem sebe, jsou toho kvadriliony. Někdo má ten dar cítit ve všem jakousi sílu okamžiku, monumentálnost. Někteří lidé jsou zcela dojati a okouzleni jen z toho, že na zem spadl suchý list. Takoví lidé občas působí jako blázni, ale ve skutečnosti jsou to šťastlivci obohaceni specifickým genetickým kódem kombinovaným se správnou výchovou. Myslím si, že Yes byli přesně takoví. Všechny tři písně v sobě mají obrovskou koncentraci podobného dojemného zážitku, který by pro někoho byl všedním, ale Yes jej dokázali ztvárnit tímto monumentálním způsobem. Vyhnuli se dokonce i jedné velké hrozící chybě: totiž, že by vše mohlo působit moc přeplácaně a přehnaně. Ve výsledku je to vše velice přirozené a zapadá to do sebe. Ano tohle je podle mě smysl umění: dát do díla co největší kus sebe (doslova: ukázat potenciál a kvalitu svých genů).
Myslím, že dát méně než pět hvězd by byl výsměch ;)
reagovat
Mayak @ 12.11.2013 15:53:49
...filozoficko - intelektuálske poňatie recenzie na najväčšiu perlu (resp. jednu z cca desiatich) artrocku a progrocku všetkých čias...
Veľmi zaujímavé a asi aj obohacujúce ... za seba veľké díky :-)))
zdenek2512 @ 12.11.2013 16:12:14
Tak tuhle desku mám od Yes vedle Fragile nejradši. Kdysi vyšla i u Supraphonu s velice pěkným sleevenote od Jiřího Černého a v provedení gatefold, takhle žádná deska před ani potom u Supraphonu nevyšla ale taká pikoška u skladby Siberian Khatru se bolševikovi nezdálo to slovo Sibiř a tak byla skladba na desce uvedena pouze jako Khatru. Jinak Walrusa klobouk dolů píšeš o svých oblíbencích na jedničku :-)
Walrusa @ 12.11.2013 16:16:13
Zdenek: Děkuju ;) tahle deska mě skutečně dostala do kolen. Od Yes rozhodně moje nejoblíbenější ;)
Jarda P @ 13.11.2013 09:16:33
Jsem zvědav, jak bude znít tento skvost s Downesem místo Wakemana naživo v květnu.
verjan2 @ 13.11.2013 12:33:52
Milá Walruso,
Tvé recenze jsou vskutku velmi libé jak na čtení, tak i k zamyšlení. Přiznám se, že Yes mě nikdy moc neoslovili a pokaždé, když jsem se zkoušel k nim propracovat, dopadlo to stejně. Totiž vypnutím a založením pro příští pátky. Co kdyby náhodou. Ale po přečtení této Tvé zamýšlející se recenze jsem se znovu rozhodl si toto album poslechnout a zkusit objevit, co jsem dříve nenacházel. Tak uslyšíme. Díky.
Jenda
b.wolf @ 13.11.2013 13:04:22
Tedy to jsem si početl, vidím, že k obsáhlým recenzím Mr. Gratiase přibývají neméně fundované a čtivé hodnocení. Díky za pěkné hodnocení klasiků Yes; k jejich hudbě, potažmo k tomuto albu samozřejmě není co dodat-absolutní klasika a plný počet je namístě.
Voytus @ 13.11.2013 13:11:22
40 recenzí! Loni bylo i tomuhle albu 40! :-)
tykeww @ 14.11.2013 10:36:25
Geniálně pojaté. Mohl bych tě poprosit o tvůj pohled i na Time and a Word, Yes Album nebo Fragile? :)
Walrusa @ 14.11.2013 15:44:35
tykeww: Samozřejmě ;) plánuji to, ale nějaký ten čas to zabere! Musím si to promyslet ;) Ale s recenzemi na tato alba určitě počítám ;)
aselzesarp @ 19.01.2014 20:58:40
A hele, zajímavé úvahy o genetice. Jen si protiřečí to tvrzení, že "nikdo z nás není zbytečný a každý z nás může obohatit tento svět...", s tím, že bys byla ráda, kdyby fungoval přirozený výběr (jasně, nenapsala jsi, že "bohužel nefunguje", ale k něčemu, co podle tebe je důsledkem toho, že už nefunguje, jsi napsala "bohužel", což je skoro to samé). Přirozený výběr totiž předpokládá, že zdaleka ne každý by měl být na tomto světě a obohacovat ho :-)
To já jen tak..
Walrusa @ 14.03.2014 21:32:35
aselzesarp: Zdravím a trochu opožděně reaguji. Svůj výrok o kondici genů v populaci a přirozeném výběru beru zpět a raději to nebudu ani nijak opravovat a jinak se k tomu vyjadřovat, omlouvám se za to, chybami se člověk učí. Po jakémsi hlubším studiu souvislostí a nových i starších poznatků a pricipů v evoluční biologii jsem dospěla k názoru, že to co jsem napsala je samozřejmě naprostá blbost. Zjistila jsem, že evoluční biologie je natolik komplikovaná, a proto se to neodvažuji opravit. Pokud by tě to zajímalo, můžeš si přečísst nějakou knihu od uznávaného evolučního biologa a vědce Jaroslava Flegra ;) Ale za názorem, že každý je schopen obohatit svět (ať už pozitivně či negativně) si stojím .
Je mi jasné,že ať už napíšu o tomhle překrásném albu cokoli , přijdu s křížkem po funuse-všechno už tu bylo velmi pěkně a podrobně popsáno. Souhlasím s názorem, že se jedná o jeden z etalonů, stěží překonatelných skvostů artrocku. I já toto dílo považuji za vrchol tvorby Yes- i když bezesporu vydali i mnoho jiných, nádherných desek, dokonalosti „Close To The Edge“ už nedosáhli. Není zde ani jedno prázdné, hluché místo, všechno do sebe perfektně zapadá- nástrojová aranžmá, melodické i rytmické postupy, vokální linky i snové, impresionistické texty. A v neposlední řadě i fantastický obal od Rogera Deana.
Poprvé jsem se s tímto albem (a potažmo i s Yes) setkal někdy koncem 70. let na návštěvě u kamaráda, který právě žhavil na gramofonu supraphonské vydání této lahůdky. Poslouchal jsem do té doby hlavně Beatles, Rolling Stones a nějaký ten hardrock, taky třeba Pink Floyd a Jethro Tull, ale tahle muzika mě na první poslech doslova učarovala- a okouzluje mne i dnes, po více než třiceti letech. Hned zpočátku jsem si zamiloval „And You And I“, naopak nejdéle mi trvalo přijít na chuť „Siberian Khatru“- ale v současnosti už svou přízeň dělím rovnoměrně všem třem kompozicím.
Nadčasový, excelentní, neskutečně vyvážený počin.
Pět hvězd je málo.
reagovat
alienshore @ 04.01.2013 20:48:48
diesbies aj tvoja recenzia pomenovala zhruba to čo táto famózna nahrávka obsahuje :-) .... a páči sa mi, že so priložil svoj vlastný príbeh k tomuto albumu a je cítiť aj z tejto krátkej recenzie, že máš veľmi kladný vzťah k tomuto dielu :-) .... ja osobne som túto vec počul prvýkrát asi keď som mal 14-15 presne už neviem a tiež mi učarovala jednak náročnosť no zároveň aj akási neuchopiteľná vnútorná logika týchto dlhých skladieb .... Close To The Edge je proste monolit v art-rocku :-) ...
diesbies @ 15.01.2013 11:26:28
alienshore: děkuji za reakci, mně v té době (mého prvého setkání s Yes) bylo také tak nějak 14 nebo 15. :)
Když jsem se prohraboval zaprášenou bednou tátových starých desek a tahle mi padla do ruky, nemohl jsem uvěřit svým očím. Obal desky je opravdu naprosto nádherný. Je to jako přeložit text jejího obsahu do jazyka obrazů. Pro mě jako pro človíčka objevujícího svět artrokové hudby ve svém doslova dětském nadšení to byla neuvěřitelná injekce emocí, jakou u mě vyvolalo jen několik alb. Když to poslouchám teď asi po dvou letech od prvního poslechu, andělské vokály Andersona a jeho sboru kouzelníků mi vhánějí do očí slzy. Anglicky umím obstojně, ale při pročítání textu mi to není nic platné. Říkám si jaký oheň v duši musel mít člověk, který dokázal něco takového vymyslet. Ale když se člověk nedá odradit strašidelnou kompozicí textu a verši plnými absurdity, zjistí, že absurdita se mu před očima promění v kouzelný proud obrazů unášených tempem hudby.
I když se budu opakovat, musím připustit, že hudba samotná je ekvivalent textu a obalu desky, v dalším jazyce, jazyce zvuků. Hudba je na první poslech nesourodá a zmatená směsice zvůků. Ale tak to má být. A každý človek s kouskem hudby v srdci ji musí pochopit. Je náročná, ale krásná. Není to kulisa, ne, je to předmět hodný veškeré pozornosti. A když jí dostane, bohatě se odmění.
reagovat
Na samém kraji útesu
Na samém kraji útesu;
tančím.
A přece se nepohnu.
Na samém kraji mého tance;
pláču.
A přece nejsem smutný.
Na samém kraji mých slz;
smích.
A přece je v mém úsměvu trocha melancholie.
Na samém kraji úsměvu;
ticho.
A přece voda hučí, listí šumí, ptáci zpívají.
Na samém kraji ticha;
dívka.
A přece se jí nemohu dotknout.
Na samém kraji jejích vlasů;
utečen.
A přece zde nejsem sám.
Sedím na samém kraji útesu
A na samém kraji té plné samoty
Už vím
Jak mohu křičet bez hlesu
Na samém kraji útesu.
reagovat
moonySK @ 07.09.2011 17:27:17
Ahoj Listonoš.
Za takúto recenziu (teda CTRL-C - CTRL-V) ma už raz kolegovia zvozili pod Boží obraz. Skús k tomu napísať svoje pocity.
Listonoš @ 07.09.2011 17:39:25
Ehm, jaké ctrl-c, ctrl-v?
Vlastně jo - nejdřív ten útes, tužka a papír a ty pocity, co tam jsou zachycené, potom Microsoft Word a potom ctrl.
Nemám znalosti, souvislosti a vědomosti, abych mohl psát recenze jako třeba Petr Gratias, proto jsem chtěl vyjádřit pocit, zkusit vystihnout ducha a náladu hudby.
A - prosím, mohl by někdo povolaný vyvést to listí z údivu a nechat ho ševelit? Neb já se na tu svou hloupost již nemohu více dívat...
Co vy na to?
Listonoš @ 07.09.2011 17:40:39
Díky, už šumí...
yngwie3 @ 07.09.2011 18:24:39
to moonySK:
:o) Nehovorí sa " zvozili pod Boží obraz ", ale " pod čiernu zem ". Pod Boží obraz, sa možeš tak akurát poriadne spráskať :o)
adam @ 07.09.2011 20:16:47
co milujem na hudbe od 60 do 80 su texty. ziadne dazdniky ani podobne faciny. toto je skratka sila.
PaloM @ 08.09.2011 05:51:40
Komu sa podarilo vymazať moju reakciu bez toho, že by som o to žiadal ?
Neviem, prečo by recenzenta mal niekto haniť za to, že napísal poetický text. Aj toto je vyjadrenie pocitov z hudby.
jiruz @ 08.09.2011 19:25:22
Pěkné. Listonoši se to povedlo.
iooo @ 26.11.2011 15:28:39
Pro mě je Close to the Enge jednoznačně nejlepší album od Yes, dokonce se nebojím říct, nejlepší album, jaké jsem kdy slyšel. Jedno z mála alb, které když si pustím v autě a dojedu do cíle, nemůžu vystoupit dokud nedohraje aktuální skladba. Pro rejpaly - i když zrovna hraje Siberian Khatru :)
Album Close To The Edge artrockové skupiny Yes patří ke skutečným klenotům daného žánru a když budeme citovat prvních pět významných produktů artistního rocku, troufám si tvrdit, že se do této společnosti vejde. Z historického pohledu patří tohle album nejen mezi majstrštyky skupiny (osobně ho považuji za umělecky nejzásadnější album Yes), ale i mezi nejvýznamnější alba sedmdesátých let. V mnoha ohledech zde byly překročeny skladatelské, pěvecké a muzikantské hranice a tak vedle Emerson Lake And Palmer, Pink Floyd, Genesis... i Yes zaujali zásadní postavení ostrovního artrocku.
Od Yes jsem znal z magnetofonových pásků album Time And Word (1970), takže moje představa o kapele nebyla tak úplně mlhavá, ale proud hudby, který se na mě tehdy řinul ze všech stran byl tak mocný, že jsem nestačil vnímat veškeré detaily a tak mohu říct, že jsem Yes spíš objevoval, než že bych je tehdy znal nějak zásadněji... Byla to hodně zajímavá hudba, ale z jejich albového produktu z r. 1970 jsem neměl tak jednoznačně nejpřesvědčivější vibrace, abych je postavil třeba před Emerson Lake And Palmer nebo Pink Floyd...
Zelená je barva naděje a velké naděje také skýtal výtečný grafický obal Eltona Deana z výtvarné skupiny Hipgnosis. Když se obal otevřel, dýchla na vás snová atmosféra jako z fantasy románu. Zde jakoby se propojila výtvarná vize s hudbou samotnou.
Album vyšlo v r. 1972, ale já jsem se s ním seznámil až v r. 1974, kdy v licenčním vydání album nabídl i Supraphon. Kupodivu zachoval otevírací obal i s motivem (na naše poměry jistě nezvyklý počin, protože u nás se obaly zahraničních alb většinou v rozevíracích verzích nerealizovaly) a opatřil album důslednými překlady anglických názvů.
Upozorněn starším kamarádem, že tohle album je třeba poslouchat jako Pink Floyd, jsem i já zasedl večer ke gramofonu, zhasl světlo a za naprosté tmy jsem začal vychutnávat obsah tohoto hudebního díla...
CLOSE TO THE EDGE - posluchač má pocit, jakoby se ocitl někde v Amazonii... zpěv ptáků, nezřetelné šumění a zvolna se přibližující dunění, a hukot vodopádů a nad tímto virtuálním světem se vznáší opar mlhy..... v zběsile rychlém tempu se do této vize konkrétních zvuků vnoří mrštná elektrická kytara, melodická linka výborné baskytary, divoká hra na varhany a bubenické eskapády, které před umělou zvukovou iluzí vytvoří ten skutečný prolog.... Má co do činění se symfonickými postupy. Jedna dlouhá skladba, vlastně suita, která je dělena na čtyři vzájemně propojené kratší kompozice.
Od prvního okamžiku cítíme a vnímáme, že máme co do činění s opravdovými mistry svých nástrojů, kteří vládnou skutečnou hráčskou virtuozitou a suverénním podáním a navíc se skvěle zaranžovaným vokály, jež se nádherně propojují v andělských sborech. Klávesový multiinstrumentalista Wakeman vedle klasických hammondek používá i mellotron, synthesizery, klavír a elektrické piano a nezapře klasické hudební vzdělání, kytarista Howe je kytarový génius, jeho ovládání elektrických kytar, akustických kytar, elektrické steel-kytary, ale i dalších strunných instrumentů má neskutečnou míru profesionality, baskytarista Squire svoje basové linky hraje velmi často v melodickém stylu v komplikovaných figurách a často mění i barvy tónu a propojuje se s technicky bezchybným a precizním bubeníkem Brufordem. Společnost uzavírá zpěvák s neuvěřitelným tenorem - Anderson, který se pouští svým vokálem do prostoru s úžasnou sebejistotou a smyslem pro dokonalou intonaci....
Jaká je to vlastně hudba? Žádné blues, žádná psychedelie, žádný hardrock nebo jazzrock - progresívní varianta rocku, která dostala název artrock a plně vystihuje obsažnost tohoto tématu. Vedle řízných rockových pasáží zde ovšem nacházíme vliv evropské vážné hudby, ale i barokní chrámové hudby. Hudebníci jsou i výteční sboristé a dokáží zpívat s jasnou erudicí velmi náročné sborové party.
Hudba prochází rozmanitými tématy, kde se rocková linie pojednou prokresluje s chrámovou sborovou atmosférou, která nás vzdaluje do vznešeného světa minulosti. Dokážeme žasnout nad aplikacemi precizně propracovaných kytarových partů, slyšíme ale i tzv. sitarovou kytaru, která navodí iluzi orientu a varhanní témata jsou monumentálně vršena jako když odvážný architekt vytváří z jednotlivých komponentů monumentální stavbu. Pro nahrávací proces bylo třeba mít úžasnou uměleckou představivost, hráčskou kázeň a disciplinu a především úžasné zaujetí. V téhle hudbě nebylo mnoho prostoru pro nějaké nahodilosti, ale přesně jako v principech vážné hudby je tato suita i napsána a dovedena do finále se závěrečným motivem hučení řeky a zpěvem ptáků, až se veškerá zvuková a obrazová iluze propadne do nenávratna....
Monumentální dojem, který jen tak nezapomenete!
AND YOU AND I - druhá skladba alba mě vždycky velmi přitahovala. Howe zde hraje na dvanáctistrunnou akustickou kytaru (kterou miluji) a on dokáže v koncertních dimenzích vytvořit na strunách sound cembala, nemluvě o tklivých flažoletech.... famózní! Akustické kytary za doprovodu Andersonova hlasu, razantních basů a strojově přesných bicích odvíjejí opakující se schéma až do okamžiku, kdy dochází ke změně. Baskytara změní melodickou linku a harmonie se rozběhne do prostoru. Vrstvy varhan, mellotronu a elektrické steel-kytary prokreslují barevnou zvukovou koláž, která se vznáší jako duha nad nekonečným prostorem.... Také druhá skladba je suitou s dalšími čtyřmi propojenými skladbami v kompozičním principu vážné hudby…
SIBERIAN KHATRU - poslední skladba na tomto pozoruhodném albu je otevřena rockovým tématem na kytaru a pak už se jednotlivé nástroje a sborové zpěvy odvíjejí jako na pásu v aranžérských pečlivostech. Zaujímají hlavně harmonické proměny, ty jsou nedostižné… Howe zde opět aplikuje party na tzv. sitarovou kytaru, které střídá s elektrickou steel-kytarou a rockovou kytarou a do hry se vměstnává i Wakeman na renesanční cembalo. Aplikovaný mellotron zní místy jako smyčce, místy jako flétnový sound… Závěrečné hudební obrazy se zvolna vzdalují do nekonečna a zanechávají zvláštní pocit estetické krásy…..
Když se majitel české verze Na samém kraji útesu měl možnost podívat na zahraniční originál, zjistil, že na své domácí verzi je pouze název Khatru – zatímco firma Atlantic (která album vydala) oznamuje, že skladba se jmenuje Siberian Khatru. Všudypřítomná a bdělá cenzura odpreparovala slovo „siberian“, aby se přídavné jméno „sibiřský“ náhodou nestalo předmětem zesílených úvah, jestli se náhodou nejedná o nějakého sibiřského politického vězně…. byla to samozřejmě pitomost.
Hudba skupiny Yes měla vysokou hudebně-kulturní úroveň a zpěvák a autor textů Anderson měl také samozřejmou snahu i do zpívaných textů vložit „závažnější“ témata, než nějaké banality a tak nás zahrnul nezařaditelnou abstraktní poezií, která se nejen obtížně překládala, ale i poměrně těžko vnímala. Básnivé, snové, ale i didakticky poučné a naučné texty se vzdalovaly realitě skutečného života….
Když jsem se později dozvěděl, že i samotní členové Yes nevěděli, o čem to jejich zpívající frontman zpívá a o čem vlastně ve sborech zpívají oni sami…. tak mě to překvapilo. Chris Squire a Steve Howe z toho měli možná i mírné rozpaky, ale respektovali Andersonův umělecký záměr a jak přiznali, zaměřovali se především na muzikantskou a aranžérskou polohu, než že by chtěli spolu s ním nějak hlubokomyslně filozofovat. Naše generace, které neuměla suverénně anglicky natolik, aby se mohla se zpívaným obsahem textu nějak ztotožňovat, tohle vůbec neřešila a vnímala jenom výtečnou hudbu a nádherné sbory, které měly mnohdy charakter rapsódie a divadelního tvaru v tom nejlepším slova smyslu.
Návraty k albu Close To The Edge jsou krásné a potřebné, když se chce člověk, alespoň na čtyřicet minut vzdálit tvrdým realitám doby, ve které žijeme a v níž je tak málo místa pro podobný hudební styl, natož pro poezii…
Dávám pět hvězdiček!
reagovat
martin69 @ 29.05.2011 07:16:29
Velmi pěkně napsané!
S hodnocením a názorem souhlasím!K Yes jsem se dostal v pozdějším věku.O to více si tuhle kapelu užívám.Close To The Edge patří k tomu nejlepšímu co Yes udělali.Opravdová nádhera.
Brano @ 29.05.2011 07:37:31
Malá oprava: Autor obalu je Roger Dean,nie Elton Dean.Inak je recenzia veľmi pekná.Klobúk dolu!
PaloM @ 29.05.2011 07:38:20
K Yes som sa dostal cez supraphonský album a dodnes neviem, ako sa mi podarilo ukecať spolužiaka na gympli, aby mi ho predal. Recenzia vystihuje všetko, čo by sa dalo povedať k tomuto skvostu.
Petr Gratias @ 29.05.2011 07:56:47
Děkuji všem za reakce na recenzi...
Brano - jsi velmi bystrý! Stárnu... Výtvarník se skutečně jmenuje Roger Dean. Elton Dean je anglický hudebník, který působil v Soft Machine. Omlouvám se a děkuji!
vance @ 11.10.2011 17:22:15
Tak tohle je velmi pěkná recenze,ve které se dá souhlasit se vším. Rozveselil mě ten sibiřský politický vězeň. Umím si představit,že cenzurent,který by to přešel mávnutím rukou by se jím mohl snadno stát sám:-)) Pět hvězdiček je jasná volba,nelze jinak.
33Speedy @ 01.01.2012 18:20:48
Velice si vás vážím, vaše recenze prostě nemají chybu. Přál bych si hudbu zažít stejně jako vy, stejně jako můj táta. Miluju historky o tom, jak když vyšla nějaká nová deska a někomu se dostala do ruky, uspořádali si poslechovej večer a sešlo se jich tam třeba třicet, poslechli si desku několikrát za sebou a pak o ní debatovali. Přál bych si taky zažít, aby moji vrstevníci měli rádi stejnou hubdu jako já.
Obávám se, že cokoliv napíšu ohledně Close To The Edge, bude nosením dříví do lesa. Myslím, že vše podstatné tu již bylo detailně rozebráno a rezepsáno. Mistrovské album od Yes z doby, kdy byli na uměleckém a tvůrčím vrcholu.
Tři, dnes už v podstatě legendární kompozice jsou skutečnou lahůdkou pro ucho posluchačovo a nemá smysl je zde nějak rozebírat.
V souvislosti s albem jsem četl a slyšel spousty někdy i vcelku úsměvných teorií, které se snažily mírně řečeno zpochybnit skladatelské a zejména pak kompoziční schopnosti skupiny. Všechno ve vztahu k pojmům dokonalost apod. prý je dílem náhody a že v podstatě ani Yes netušili, co ze studiového mixu nakonec ve výsledku vypadne.
A pak si vzpomenu na Billa Bruforda, jenž v jednom rozhovoru uvedl, kterak se po třech dnech, kdy byl zavřený ve studiu vzbudil, bylo to někdy kolem třetí hodiny ranní, a ještě v polospánku si uvědomil, že nad mixem a magnetofonovými pásky stále sedí Chris Squire s Jonem Andersonem a debatují co a jak změnit. Scénář, který se při nahrávání alba opakoval snad po sté. Možná v tu chvíli, po absolutním vyčerpání s dlouhotrvajícího nahrávání se Bill rozhodl, že už toho má dost a začal pošilhávat po Robertu Frippovi a jeho kapele King Crimson. Jak to nakonec vše dopadlo už víme.
Album Close To The Edge je výsledkem neskutečně pečlivé práce pěti muzikantů a nadšence jménem Eddie Offord. Tihle pánové dali do téhle muziky maximum a v době, kdy prakticky neexistovala žádná digitální technika, která je dnes ve studiích běžně dostupná a která celý proces nahrávání a mixování značně usnadňuje, stvořili úžasné a nadčasové dílo.
Tady není nad čím přemýšlet. Maximální hodnocení je namístě.
reagovat
moonySK @ 19.03.2011 14:54:21
Pravdupovediac, vždy som mal radšej Fragile :)
TomKas @ 19.03.2011 15:41:07
Rozumím. Fragile je také nádherná deska. Ale u mě je o kousek výše přeci jen CTTE. :-)
Caine @ 19.03.2011 20:18:00
Další oslavující recenze:-)) CTTE je úžasná od a do z, něco takového není možnost slyšet od nikoho jiného než od Yes:-)
TomKas @ 19.03.2011 20:38:30
Pokud vím, tak nic takového jsem nenapsal. :-)
Caine @ 19.03.2011 23:56:47
Nenapsal, ale je to pravda:)
CLOSE TO THE EDGE. Poviem vám na rovinu, pred rokom som ani nič nemal dočinenia s touto kapelou....ale rok prešiel a ja "vím voco běží". Tento album je pravou ukážkou vyspelých art-rockových muzikantov, ktorí majú svoje inštrumentalistické schopnosti na takej úrovni, že neviem, či ich ešte niekto popri ELP alebo Genesis prekoná. Narovinu však: Tento album nie je podľa mňa ich najlepší. Nikdy mi nesadli ich dlhočizné kompozície, v ktorých sa 17-minút vyžívajú, ale niečo na nich krásne je. To, že sa nebáli prísť s niečim takýmto v čase ťažkého rocku (Machine Head, Vol.4...). Pre mňa je tento album nie perfektným dielom, ale dokonalou ukážkou, ako sa veci mali (Close to the Egde), že urobili aj skvelú "naozajstnú" skladbu (And You and I) a aj úkažkou ako sa skladba dala celkom spackať (Siberian Khatru). Pre mňa je tento album za 3,5.
reagovat
luk63 @ 23.02.2011 09:14:51
A čím že to páni z YES skladbu Siberian Khatru zpackali?
moonySK @ 23.02.2011 09:37:20
Mysím tým, že narozdiel od ostatných dvoch skladieb táto vyznieva ako nemastná neslaná, zo začiatočnou funky gitarou....vôbec nespĺňa kritéria Yes.
PaloM @ 23.02.2011 09:41:43
Ja by som sa moonyho v tejto recenzii zastal. Z pohľadu fanúšika, ktorý nebol účastník tej dobovej atmosféry, to dokážem pochopiť. Pre mňa je to jeden z ich najlepších albumov (popri The Yes Album, Fragile, Going For The One, aj 90125). Siberian Khatru nie je spackaná skladba, no ani ja ju nemám extra v obľube.
Voytus @ 23.02.2011 11:47:40
Siberian Khatru je parádní věc, jen na studiovce příliš umírněná. Chce si ji to poslechnout z nějakého živáku, nejlíp Yessongs. Kritéria Yes splňuje, jinak by ji na desku nedali :-).
yngwie3 @ 23.02.2011 16:58:43
to moonySK: nevedel som, že YES majú nejaké kritériá. A ak by aj nejaké existovali, ktoré kritérium Siberian Khatru nespĺňa ?
Zrejme najlepší album pre väčšiu fanúšikov tejto kapely, u mňa však vedie Fragile. Album je však definíciou artrocku. Absolútne majstrovstvo v podaní piatich vynikajúcich muzikantov. Ťažko napísať niečo nové, toľko recenzií tu je, že až. Album o troch skladbách - pohodová And you and I a melodická Siberian khatru sú štandardné výkony kapely, ale suita Close to the edge je niečo geniálne. Osobne ma najviac dojíma časť I get up I get down s nádherným Andersonovým spevom a organom Ricka Wakemana. Navyše posledný album spoločne s geniálnym bubeníkom Billom Brufordom (ak nepočítame Union). Takže hodnotenie jednoznačné, klasika žánru.
PS: Neviem, pri ktorej recenzii na Yes, sa písalo, že v knihe od Chrisa Welcha Na samém kraji útesu, ktorú som tiež prečítal, sa vyjadril Bruford na adresu Keitha Moona, že to nie je bubeník, len mláti do vecí okolo seba (začiatky kapely Yes). Ale zabudlo sa v tej recenzii dodať, že v knihe je aj zmienka, že keď Yes robili predkapelu Who, tak si Bill Keitha obľúbil a tak došlo k zmene pohľadu na neho. To len tak pre zaujímavosť.
reagovat
Počúvam tento nádherný album už dobrých 37 rokov a stále som sa nenasýtil. Uvedomil som si však časom jednu vec, pozrite si dátumy narodení členov Yes v časoch zrodenia tohto albumu a až vtedy si uvedomíte ich genialitu. Boli to chlapci vo veku od nejakých 23 do 25 rokov, najstarší Anderson mal 29......
reagovat
Voytus @ 04.05.2010 06:17:37
Je to tak, ale to je u všech 70. klasik, takoví Genesis byli ve svých začátcích ještě mladší, když nahráli Lamb lies down on Broadway z roce 1974, tak jim bylo 23 - 24, natož pak na prvním albu Trespass (1970) bylo přes dvacet pouze bubeníkovi. Asi na to byla i vhodná doba - spousta těchto muzikantů vyšla v patnácti ze školy a začala se živit hudbou - Blackmore, Page, Clapton, Steve Winwood....
PaloM @ 04.05.2010 08:22:51
To je veľmi zaujímavý moment - vek muzikantov a špičkové skladby - a tiež som práve v posledných týždňoch počítal roky. Napr. Rory Gallagher založil Taste, keď mal 18 ! Dežo Ursiny mal 20, keď The Soulmen "vyhrali" 1. československý beatový festival v pražskej Lucerne - najlepšia skupina festivalu. Koncom 60. a začiatkom 70. boli takmer všetky špičkové esá "dvadsiatnici". Jednoducho sa to vyráta, lebo teraz ešte žijúci sú okolo "šesťdesiatky".
O Close To The Edge už nič nové neviem povedať :-) Jeden z vrcholov art rocku, v mojom pomyslenom Top5 určite.
Beriq @ 04.05.2010 08:47:51
Přišlo jaro a to pokaždé Close to the Edge přehrávám pořád dokola (nevím čím to). Docela rád bych se vyznal v těch jejich textech. Přeložit to jde ale pochopit ne. Možná by mě zajímalo to téma, myšlenka, která mu předcházela.
Close to the edge je stále nejlepší reprezentant toho co se škatulkuje jako progrock.
PaloM @ 04.05.2010 09:13:11
Odporúčam knihu v českom preklade Yes - Close to the Edge. Človek stratí ilúzie o mnohých veciach, medzi nimi aj o textoch Yes :-) Presne tak, preložiť sa dajú a pochopiť väčšinou nie. Vychádzajú z duchovného života Jona a ten je mierne uletený a komplikovaný.
K tým textom... @ 04.05.2010 09:58:54
Ako v tom filme - " Nepátrej!!!" Lebo budeš sklamaný...
Albumy @ 04.05.2010 10:04:04
Ešte mám postreh k poradiu albumov na ľavej strane, myslím že Tales From Topographic Oceans vyšlo skôr ako Relayer! Veď je tam ešte pôvodná zostava s Wakemanom a na Relayer je už Patric Moraz a úplne iný sound. Vlastne je to jediny jazzový album v podaní Yes.
PaloM @ 04.05.2010 15:19:36
To píše kto ? Fanúšik s menom Albumy ?
Ak si si nevšimol, Relayer a Tales majú rovnaký rok 1974 a je to podľa abecedy. Skôr treba zmeniť pri Tales na r.1973
A prestaňte tu s tými kydmi, že Yes niekedy nahrali jazzový album.
PaloM @ 04.05.2010 17:13:41
Opravené na r.1973
postreh @ 05.05.2010 08:32:03
PaloM - ty si ozaj magor jak vyšitý.
Jarda P @ 29.05.2011 12:28:40
Close To The Edge byla moje první deska, kterou jsem od Yes slyšel. Pro tehdy studenta prvního ročníku gymnázia bylo finančně nemyslitelné vlastnit LP, naštěstí měl soused zdroj z Anglie, takže jsem měl to štěstí si nahrát ve stejný den takové skvosty, jako Close, Demons and Wizards od Uriah Heep, Bandstand od Family či první Roxy Music. I proto byl pro mě její první poslech byl těchto desek úžasný zážitek. Dodnes jsou to pro mě jejich jedničky.
Za pár dní tu máme vánoce, tak jsem zkusil i začátek své recenze pojmout trošku vánočně. Určitě už každý z nás alespoň jednou balil nějaký dárek, že? Zdánlivě jednoduché...teď si ale představte, že oním dárkem je The Yes Album (ne, nespletl jsem se, opravdu recenzuji správné album) a balícím papírem zase Fragile. Co vznikne? Close To The Edge přece...
Na Close To The Edge se snoubí veselé nálady z The Yes Album s těmi hloubavě zasmušilými z Fragile a celé to dohromady tvoří jeden dokonalý celek. Délkou skladeb už se Yes dostali na svých klasických 10 minut či více a naplno se ukazuje jejich potenciál.
Hned titulní skladba je esencí toho nejlepšího, co Yes kdy přivedli na světlo Boží. Ta pomalá gradace kousek za polovinou skladby, do které najednou začnou majestátně burácet Wakemanovy varhany - člověk si najednou připadá hrozně maličký, jako jedno jediné ozubené kolečko v obrovském stroji, který nezastavitelně ve dne v noci supí vpřed...ale kam? V poslední části se pak posluchač dostává do jakéhosi podivného světa, kde se nic nechová tak jak byl zvyklý...je tohle nebe nebo jsem někde špatně odbočil? Ne, jdeš dobře, ale čeká Tě ještě dlouhá cesta...
A já nakonec přišel, přišel tam, odkud už není cesty dál vzhůru...And You and I je hudba nebes, směřuje až tam, kam zatím nikomu není dovoleno vstoupit...
V pekle není neuhasitelný žár, ale naopak věčný spalující mráz. Ta výsměšná, stále se dokola opakující linka...chvílemi se vše zpomaluje, aby se najednou opět rozeběhlo do neúprosného zoufalství. Siberian Khatru je věčné odloučení, kde pouze záblesky vzdáleného světla ukazují, že pořád existuje nějaký prostor. Ten je ale určen pro jiné...
Doznívají poslední tóny a já se vracím zpátky na zem. Kde jsem byl? Sám to nevím jistě...ale Dantova Božská komedie pro sebe možná našla tu správnou tóninu...
reagovat
PaloM @ 13.12.2009 17:15:12
Pekné, veľmi sa mi to páči. Dúfam, že si písal z vlastnej jasnej hlavy :-)) Výnimočná platňa si zaslúži netradičnú recenziu. Nenapadla by ma súvislosť Close to the edge s obsahom The Yes album a Fragile, no prečo nie ?
vmagistr @ 14.12.2009 12:02:56
PaloM: Když má člověk tu srávnou náladu, psaní takovýchhle recenzí jde skoro samo...člověk se pořádně zaposlouchá a pak to jen háže na papír (vlastně spíš na monitor :-). Myslím si, že takhle se dá říct víc než sáhodlouhým výčtem kdo, kdy a jak hraje ve které skladbě nebo kterou minutu se co ozývá...
martin69 @ 14.12.2009 12:11:46
vmagistr : určitě máš pravdu ,mně se to takhle mnohem více líbí a čte ,zvláště u takového diamantu jakým určitě Close To The Edge je .
Pred týmto hudobným veľdielom prechovávam takú úctu, že keby bolo v mojej moci asi by som vydal všeobecnozáväzné nariadenie rovnajúce sa ústavnému zákonu, ktoré by prikazovalo počúvať Close to the edge v pozore a súčasne so salutovaním! Ako keď znie štátna hymna, pretože Close to the edge považujem ja osobne za univerzálnu artrockovú hymnu celej galaxie. Áno, stál by som v pozore a salutoval by som napriek tomu, že som hrdý držiteľ modrej knižky, ktorú vydalo ministerstvo federálnej obrany ČSSR, teda nevojak a totálny pacifista (a podľa mnohých ani nie chlap). Pre mlaďasov vysvetlím, čo to bola modrá knižka. Šťastný držiteľ tejto knižky nemusel ísť na dva roky povinne niekde na druhý koniec republiky a tam sa nechať ponižovať a šikanovať od tzv. mazákov a ďaľších podobných zelenomozgových mutantov a lampasákov, ktorí by sa v civilnom živote uplatnili asi tak ako brusič kolieskových korčulí. Ja som tie dva roky slobody využil na oveľa príjemnejšie činnosti... napríklad na počúvanie skupiny YES a ich geniálneho diela Close to the edge. Samozrejme že si to treba vychutnať na dobrej hifine a nosič by mal byť tiež solídny. Možno by bolo ideálne japonské CD, ale finačne mi to zatiaľ nevychádza. Vlastním remaster od Rhino record v papierovom obale a zvuk sa mi zdá lepší ako u predošlého remastru, povedal by som že "kapánek" je ostrejší a dynamickejší, čo u tohto diela vôbec nie je na škodu. Jediná nevýhoda je, že s papierovými obalmi musíte zaobchádzať veľmi opatrne a šetrne ak samozrejme nechcete mať z toho za nejaký čas šalátové vydanie.
reagovat
Orel @ 31.08.2009 09:01:41
Brano pekne si to napísal! Též si říkám, kdybych nebyl kokotem, nestal bych se "bigošem"! Ale o to nejde ... dobrá recenze, na dobrou desku! Za doby mého mládí /Yes, Genesis/ to byla spíše hudba ... pro inteligenty. My učni, či dělnasi ujížděli na Uriah Heep, Deep Purple, Black Sabbath ... Ale to nic nemění na tom, že si je "na stará kolena" rád a občas poslechnu ... no i je koupím!
Brano @ 31.08.2009 12:48:10
Orel: Ja som tiež robotník,mám síce strednú školu s maturitou,ale normálne každý deň makám s lopatou,robím murárske roboty,zámočnícke,zváračské,záhradnícke...Som robotník,vôbec sa za to nehanbím a počúvam rovnako tak Genesis a Yes,ako aj Uriášov a Párplov.Nemyslím si,žeby Genesis a Yes bola hudba len pre ťažkých intelektuálov.Ja tvrdím,že Genesis a Yes je hudba pre vnímavých poslucháčov,ktorí majú zmysel pre krásu a hudobnú estetiku.A na titule ani na spoločenskom postavení nezáleží!
PaloM @ 31.08.2009 14:32:30
Chlapi, zaujímavá debata až sa bojím do nej vstúpiť. Aby ste ma neutĺkli lopatami. Dúfam, že už viete prečo. Ja som musel vyštudovať, lebo som na manuálne práce ľavý: bol som, som a budem - proste by som sa ako robotník neuživil, alebo skončil ako invalid. Z celej našej robotníckej rodiny jediný "študovaný". Ako v rodine nerozlišujeme kto čo robí, tak ja zásadne nerozlišujem (ani na Progboarde), kto sme čo sme podľa škôl. Akýže boli či sú intelektuáli, kto hudbu zložili ? Jon Anderson bol robotník a mnoho ďalších ani nedoštudovalo, čo je oveľa horšie než byť vyučeným remeselníkom. Viem len o Wakemanovi a Eltonovi Johnovi ža majú anglickú VŠMU :)
Brano: minulý tuším v piatok som v diskusii písal, že som testoval japonské CD, remaster z r.2009 (toto bolo ono >> odkaz ) a porovnával s mojim CD Atlantic 1994 Germany). Japonci ma sklamali a potom merhaut písal o Rhino. Takže by som bol opatrný. Taký remaster ako spravili Japonci, som kedysi robil so softvérom "Cool Edit 2000". Nastavil som silnejšie basy a výšky (z LP sa to hodilo), ale stúpol tým aj šum. A presne to je v "And You And I". Takže mám doma 2 remastre (2003,2009) z internetu (boli vo flac formáte) a moje originálne CD r.1994 a ani s jedným nie som spokojný. Už asi len Rhino zostáva :-))
Apache @ 31.08.2009 14:44:11
Já jsem těžký intelektuál z buržoázní rodiny, proto mě komanči na studie nepustili a dodnes se musím živit lopatou. PS: Yes nesnáším.
Brano @ 31.08.2009 17:18:18
Palo,ďakujem za upozornenie,aj japonci sa seknú ,aj oni sú len ľudia.Remaster z Rhino records je z roku 2003 a môžem Ti ho s kľudným svedomím odporučiť,akurát ten papierový obal je nepraktický.
Apache:Tvoja nenávisť je len tvoj problém!
@ 31.08.2009 17:24:53
Brano: To je zbytečná dezinterpretace. Napsal jsem, že je nesnáším. Ale není v tom žádná nenávist a nemám s tím žádný problém.
PaloM @ 31.08.2009 17:25:38
Apache, buržoázny pôvod je vítaný v dnešnej dobe, dokonca aj keď Yes nepočúvaš :-)
Brano: pošlem Ti mail ohľadom Yes "Rhino"
@ 31.08.2009 17:33:52
Palo: To bych si už všiml. :-)
PaloM @ 31.08.2009 17:53:58
Tiež som to pochopil, že Apač s tým nemá problém a vlastne každý si tu počúva a píše o svojom a to sa mi páči. Posledné poznámky, odtrhnuté od hudby: za komoušov moji robotnícki kamaráti určite lepšie zarábali (i brat) a (možno) som zlepšil skóre až koncom 90.tych rokov tým, že okrem základnej práce (zárobkovo nič moc) mám ďalšie úväzky - a tá možnosť bola len vďaka mojej úzko špecializovanej profesii, na úkor voľného času. Vy máte mozole na rukách, ja na r... z večného vysedávania pred PC (obživa aj hobby). Neveril som, že aj to bolí a kôli tomu som pred rokom musel vyhodiť kreslo k PC, ktoré stálo 1600 korún :-)) Nikto na ňom nevydržal dlhšie ako hodinu.
@ 31.08.2009 18:00:24
Asi tak: Nesnesu Yes a nesnesu Landu. Ale fanouškům Yes fandím, fanoušky Daniela Landy mám za debily. :-)
martin @ 31.08.2009 18:25:37
Brano modrou knížku ti závidím ,Close to the Edge je jedno z nejlepších cd Yes .
Brano @ 31.08.2009 21:20:20
Apache:Ospravedlňujem sa,asi som to zle pochopil.
@ 31.08.2009 21:40:32
Brano: To je v pohodě, tvá reakce hardcore fanouška YES byla myslím přiměřená. :-) Že mě jejich muzika nebaví a mám na ni dlouhotrvající alergii, jež se projevuje touhou prchnout v dál, kdykoliv ji zaslechnu, neznamená v podstatě vůbec nic. Snad jen to, že mi nebylo dáno... Ke komunitě jejich fanoušků jsem naopak vždy cítil sympatie a věřím, že jde o kvalitní muziku, jen prostě nejsem cílový posluchač. (BTW, podobně "nesnáším" také Rush.)
PaloM @ 01.09.2009 03:41:16
Apache, u Yes by som tvoju alergiu chápal z dôvodu "komplikovanosti" skladieb, ale keď pridávaš Rush, môže to byť skôr alergia na hlas spevákov. U Rush mám ja takýto problém - hudba výborná, spevák nepríjemný. To je ako s mliekom: darmo sa vraví, že piť mlieko je zdravé, keď mne nechutí - radšej jogurty a syry :-)
Orel @ 01.09.2009 04:11:07
Brano nechtěl jsem se tebe, ani dalších posluchačů Yes, Genesis dotknou ani náhodou! Napsal jsem jen za ... doby mého mládí /cca 30 let/. Apache Rush, hlavně jednička a pár dalších jsou super! S Landou máš plnou pravdu! Jinak chudoba ctí netratí, což se o mnoha říci nedá >> odkaz /též byl myslím v tom řádu/. Ale v dnešni době si za ni koupíš asi ...?
Zdeněk @ 01.09.2009 05:18:18
Je zajímavé kam až se může dostat diskuse o jednom
výborném rockovém albu.Zajímavé počtení.
Brano @ 01.09.2009 08:06:17
Orel:Neboj, všetko je v poriadku.Ja viem,že si to nemyslel zle.
Brano @ 01.09.2009 08:10:40
PaloM: Mne tiež vadí škreklavý hlas speváka Geddyho Lee z Rush.Veľmi podobnú hudbu ako Rush hrá skupina ENCHANT v ktorej spieva Ted Leonard.Ted je PÁN SPEVÁK s krásnym hlasom.Skús si vypočuť.
yngwie3 @ 01.09.2009 12:33:19
Pravdupovediac, od dlhoročného korešpondenta progboardu akým bezpochyby Winetuov súkmeňovec je, by som reakciu typu " Yes nesnáším " nečakal. A hlavne keď sa jedná práve o tento album. Ale možno má tento negatívny vzťah reálne opodstatnenie, ktoré my, milovníci Yes, nedokážeme pochopiť. U mňa Close to the Edge - No. 1. Tak ako v prípade Světa hledačů, päť hviezd je na vyjadernie môjho obdivu, málo.
Apache @ 01.09.2009 14:18:38
yngwie: Ty progrocky vesměs nejsou moje sklenice piva, ale řekni mi, kde jinde mám psát o rokenrolu? :-) Vždyť už se to tady probíralo dávno, že kdyby byla ta možnost, změní se název (nejspíš) na Rockboard.
PaloM @ 01.09.2009 15:12:03
Žánrové problémy sme tu už riešili a nevyriešili, to značí, že najlepšie je to tak ako je. Každý si tu píše o svojich favoritoch a mne to vyhovuje. Ako ináč by som sa dozvedel, že Apache nepočúva Yes & spol. ? A keď to nepočúva, tak mu to nebudem vnucovať. Rovnako čakám od Apache, že mi nebude vnucovať, čo sa jemu páči - proste, môže mi to len odporúčať (tak sa aj deje). Čo je ale oveľa dôležitejšie, ako a hlavne kde by som sa dozvedel o spúste kvalitnej muziky, o ktorej som nemal páru (1-platňové kapely, hard rock cca '68-'74) alebo ako by som prekonal odpor napr. k ZZ Top, keby ma tu neupozornili aj na ich výrazne lepšiu tvorbu 70. rokov ? Verím tomu, že aj Apache tu objavil pre seba kapely, ktoré dovtedy nepočúval a iní z Progboardu mu ich pomohli objaviť. A tak by som to zovšeobecnil: nič lepšie sa sa nemôže diať, ako že sa tu dozvieme od iných o nám doteraz neznámych kapelách a objavíme ich pre seba.
yngwie3 @ 01.09.2009 18:58:20
Moju reakciu na nezáujem o Yes zo strany Apachea neberte, prosím, ako negativistickú. Skôr som bol dosť prekvapený, toť vše. Týmto sa chcem poďakovať všetkým stálym prispievateľom tohto fóra, medzi ktorých samozrejme Apache patrí, za obrovské množstvo skvelých tipov, bez ktorých by som dodnes nepoznal veľa dobrej hudby, o ktorej som nemal ani potuchy. Ešte raz vďaka.
makrelaman @ 09.09.2009 19:23:13
S tými japonskými nosičmi je to tiež niekedy zapeklité. Kúpil som si toť nedávno peknučký japonský v igelite balený Jimi Hendrix Experience a v rámci chvílkovej nudy som si obzeral jagavé JAPAN CD a pri diere čo nevídímm malým písmom napísané - Made in Germany! Bum! Takže vážení globalizácia dorazila už aj do Japonska a pravdepodobne väčšina CD Made in Japan je už len v obale Made in Japan. Ale všetka česť v polygrafii sú neprekonatelní.
PaloM @ 09.09.2009 19:47:05
Myslíš polygrafiu japonského písma ? :-))
makrelaman @ 09.09.2009 19:55:07
HA HA ! To ich písmo nemá chybu a keď ešte občas z tych klikihákov vyskočí The Rolling Stones v latinke a zasa klikiháky -má to proste čaro, ale myslím, že v papierových obaloch sú supertrieda. Hlavne v detailoch.
Alfakher @ 15.11.2009 12:56:52
Tahle deska je to nej co kdy Yes vytvorili.jen me udivuje,ze ji nikdo z vas nema doma na vinylu,kdyz se tady slovne predhanite v tom jaci jste pametnici a majitele blue book?vysla v roce 1974 u Supraphonu a v hodine hudebni vychovy jsme ji pousteli uciteli hudby na zakladni skole.on tenkrat pronesl osudnou vetu:dprineste si do pristi hodiny nejakou zahranicni desku.absolutne netusil chudak malej co je skupina Yes zac.zvladl to statecne,desku nechal dohrat az do konce a my jsme v roce 75 udelili bolsevikovi takovou malou hudebni lekci.tak to je moje vzpominka na Close to the edge.
Filozof @ 16.11.2009 09:08:44
Tak nevím. Četl jsem teď všechny předlouhé komentáře - vůbec nechápu, proč zrovna tady je nejvíc písmenek.
Mám těmhle deskám dát ještě jednu šanci? Mám si je ještě jednou zkusit poslechnout, abych případně objevil, co na nich kdo máte?
PaloM @ 16.11.2009 10:03:38
Filozof, filozofovanie nad doskami aj mimo dosiek by ti malo byť blízke :-)
Filozof @ 16.11.2009 11:55:28
Už asi jo, ale proč zrovna u Yes? mně přišli vždycky k uzoufání nudní až popoví.
Poustevnk @ 16.11.2009 14:54:20
Potom bych Filozofovi poradil třeba Lunetiky. Tam by těch písmenek zase mnoho napsáno nebylo, a i texty by se mu zdály srozumitelnější. A popovost Yes? To se fakt nedá komentovat.
Filozof @ 16.11.2009 17:36:52
Poustevník:
"L - u - n - e - t - i - c" - doporučuje Poustevník - líbí se mu - píšu si a jdu to hledat. Snad to bude něco pěkného. Třeba budeme mít stejný vkus aspoň tady.
A texty? O těch tu řeč nebyla.
:-)
Poustevnk @ 17.11.2009 19:22:49
Ad Filozof
Příklad s Lunetiky posloužil pro vzor popovosti. Doufám tedy, že při jejich poslechu nebylo nalezeno mnoho styčných bodů s Yes. A to platí i pro ty texty. Ale jinak bylo fajn si zapolemizovat.
P.S.Neptám se, jak se Lunetici líbili...
Apache @ 17.11.2009 20:37:17
Poustevník: Lunetic nejsou vzor popovosti. Vzor popovosti je dejme tomu Madonna, Michael Jackson nebo ABBA. Lunetic jsou tak akorát vzorná sračka. :-)
Poustevnk @ 18.11.2009 08:21:56
Apache, připouštím, že pop rovná se sračka.
PaloM @ 18.11.2009 08:43:07
Celá progboardová doména sa červená, k čomu ste dospeli pod recenziou art rocku :-))
Filozof @ 18.11.2009 09:11:12
poustevník
Nojo nojo - jdu vyhrabat staré kazety a dát těm Yes ještě jednu šanci, než jim definitivně řeknu No.
Od Yes som mal vždy niekoľko krokov odstup, v ranom detstve si ich moc nepamätám, v puberte boli príliš jemní, v ranej papierovej dospelosti (aspoň úradne, keď už nie psychicky) som sa postupne pokúšal vnímať a chápať tú ich sofistikovanosť v textoch (tým však aj tak nerozumie nikto, najmenej tí, čo sa tvária, že áno), zložitosť kompozícií (tam dodnes trošku zlyhávam, to bude mojim odfláknutým hudobným vzdelaním) a emócie, ktoré vyžaruje.
V súčasnosti (to je tak od troch rokov späť po dnešok) si trúfam označiť náš vzájomný vzťah za tolerantný, mám rád živelnú rockovú hudbu a hoci milujem aj art rockové veci (a moc), dávam prednosť brutálnym prezentátorom (napr. Emerson) alebo výrazným emóciám (PFM, Van Der Graaf Generator). Yes sú predsa len akademickí až moc (toto je nepresné vyjadrenie, rovnako ako všetky, čo som doteraz použil, snažím sa vysvetliť, prečo ich úplne nedokážem absorbovať a nie je ľahké to naformulovať). Perfektní muzikanti mi imponujú, radšej sa však odpútam od civilizačného nánosu s primitívnou neexcelentnou rockárňou, než s technikmi.
No, dosť bolo úvah nad mojim vnútrom, čo je tu vlastne za hudbu?
Stručne povedané, vrchol snaženia urobiť z rockovej hudby „vážne“ umenie. Tri dlhé kompozície, Close to the edge považujem za najlepšiu skladbu na albume, ale toto dielo spĺňa nároky na komplexné počúvanie, takže o skladbách nemá moc zmysel hovoriť samostatne (pekná „balada“ And you and I má schopnosti kokety, obvykle sa dám zlákať, no a Siberian Khatru rozhodne ukazuje, že oproti Fragile sa protagonisti snažia znieť v tvrdších rockových polohách presvedčivejšie). Myslím si, že Yes je tu na vrchole, moja neschopnosť úplne prijať takto vyskladanú hudbu (a fakt, že The Yes album sa mi páči viac) sa odzrkadľuje v štvorhviezdičkovom hodnotení.
P.S. Tá hromada bonusov na tému dáme tam to isté a necháme poslucháčov, nech tam hľadajú päť rozdielov, mi je šuma fuk.
reagovat
PaloM @ 21.08.2009 06:46:19
Skoro naprosto súhlasím. Zo srdca, či duše by som tomu dal 5 hviezdičiek, v triezvom by som ubral na 4 kôli Siberian Khatru, ktoré dosť často preskakujem alebo nedokončím posluch (čo je vlastne tretina albumu). Zato prvé dve sú absolútnym vrcholom Yes.
The Yes Album čo do obľúbenosti a frekvencie posluchu mám asi rovnako s Fragile.
Petr @ 14.04.2010 16:53:08
Přeskakovat Siberian Khatru není moc ruzumný..:)..Tohle je vpodstatě nejlepší album co znám. A odstup od YES z jakýho důvodu? No prostě je to celé vojaké zmetené...:)
PaloM @ 14.04.2010 19:42:31
Petr, reagovať na recenziu po 8 mesiacoch je tiež voľajaké zmätené :-)) A čo keď hjekal už nemá odstup od Yes, a o čom by si ešte písal, keď už 3.skladbu nepreskakujem ? Zhodneme sa, je to super nahrávka. Našťastie má Yes väčšinu albumov vynikajúcich.
PaloM @ 14.04.2010 19:44:04
Prepáč hejkal :-))
Deadmonkey @ 14.04.2010 20:07:23
Co je špatného na tom, že někdo zareaguje po 8 měsících?
PaloM @ 15.04.2010 05:05:47
Deadmonkey, nič v zlom, sú tú aj iní borci, čo reagujú po rokoch :-)) Mne je to úplne jedno, len je to smiešne. Reakcia je obvykle spojená s diskusiou a veľmi často po dlhej dobe už nemá kto na reakciu odpovedať.
hejkal @ 15.04.2010 05:21:31
Petr - Yes viac uznávam ako hudobník než ako poslucháč. Toť vsjo.
Filozof @ 16.04.2010 09:00:51
PaloM
Musím velmi nesouhlasit. Každá reakce je příspěvek do diskuze a střípek do mozaiky k albu a smysl má.
Každý nově příchozí chce pochopitelně reagovat na některé reakce a nemůže na nic, protože tu tou dobou ještě nebyl??
Každý, kdo chce reagovat musí dnes a denně sledovat všechny příspěvky a pokud to nestihne, ztrácí jeho názor smysl??
Že se názory posunují je jasné, ale s tím musí každý počítat. Nic nebrání autorovi toto napsat.
PaloM @ 16.04.2010 09:29:07
OK, dá sa to aj takto chápať.
Close to the edge je bezesporu jedna ze zásadních desek progresivního rocku. Yes se ve svých rozsáhlých kompozicích poprvé dostali na téměř 20 minut a nutno uznat, že se jim tento časový úsek, dnes téměř nemyslitelný, povedlo vyplnit jedinečnou skladbou, která si jistě našla mnoho následovníků.
Z naprostého ticha se postupně vynořují zvuky ptačího zpěvu, hučení vody, kláves, někde pod tím vazba z hammondů dává tušit, že se něco stane. A pak najednou PRÁSK!!! Agresivní smršť zvuků, naboostrovaná baskytara, řezavá sólovka, cvrlikající klávesy a bicí hrané v tak nepředvídatelných akcentech, že se divíte, jak je možné to všechno udržet pohromadě. Občas se ozvou sekané vokály, pak se celý ten zmatený stroj zase nakopne a uhání dál. A ve třetí minutě přijde očekávaný zlom a do všeho toho chaosu vpluje hravá kytarová melodie s najazzlou harmonií. Andersonův zpěv provází věrné sbory Howea a Squirea, melodie jsou uchvacující a nepopsatelné, vše doplněné pečlivě promyšleným, složitě akcentovaným rytmem. Různá zákoutí kláves a kytar, změny nálad, konsonance i disonance, instrumentální mezihry, a všudypřítomný zpěv, jež nás provází útesy a řekami, jež symbolizují proměnu naší vlastní mysli (v Andersonových textech téměř nikdy nechybí slova river, moment, reveal, time atd). Andersona zde inspirovala kniha Siddharta od Hermanna Hesse a na dalších albech se tématu duchovní očisty a změnám mysli věnoval ještě více do hloubky.
V deváté minutě se skladba zvolní, z dálky slyšíme kapání vody, o něco později přijde změna z moll do dur a zazní mohutné kostelní varhany. Po chvíli zase zrychlí, Wakeman prožene prsty po klapkách hammondů, znovu se vrací zpěv a skladba vrcholí. Jedinečných devatenáct minut, které při prvním poslechu jen protečou a posluchač zůstane u vytržení. Skladba je to opravdu vyvážená a v závěru zůstane pocit opravdové radosti.
Skadbou číslo dvě je And you and I. Ta vychází z jednoduchého kytarového motivu a postupně mohutní k nečekaným klávesovým plochám. Zpěv tradičně hladí, obklopen předivem akustických kytar, skladba se v průběhu mění, zklidňuje, zesiluje, ale zůstává pořád v pomalejším tempu. Dalších skvělých deset minut.
Závěr desky obstará Siberian Khatru. Přímočařejší riffovka, která mě osobně víc baví v koncertním provedení. Ale zde, studiová a učesanější, umožní vyposlechnout si všemožné detaily. Jakkoli je razantnější, jsou v ní místa, ve kterých se Yes opět zasní, ale vždycky se vrátí k základnímu riffu. Ve své podstatě je skladba jednoduše vystavěná (riff-sloka-nějaká pasáž-riff-sloka....), ale díky změnám nálad a temp je stále dostatečně zajímavá.
Close to the edge je neoposlouchatelná deska. Pod nenápadným obalem se skrývá mnoho nápadité hudby, přestože jsou to 'pouhé' tři skladby.
Po jejím vydání došlo v sestavě Yes k další, opět zásadní změně: Bubeník Bill Bruford odchází k experimentálnějším King Crimson a na jeho místo nastupuje Alan White, který všechny ohromil tím, že se na Americké turné dokázal naučit komplikovaný materiál za pouhé tři dny. A navíc v sestavě zůstal dodnes. Změnám v sestavě ale není konec...
reagovat
martin @ 26.02.2009 16:45:05
nádherná deska ,skvěle napsaná recenze ,Close to the edge je jedna z mých nejoblíbenějšich desek Yes
Chtel bych jen reagovat a ohodnotit toto skvělé dílo.Desku vlastním od jejího vydání a zub času a spoustu hodin jejího přehrávání se na ní dost podepsalo. Přesto musím uznat,že autor přesně věděl co dělá. Pro mnoho posluchačů to bude jen změť tónů a zvuků ale pro ty kteří si to oblíbí tak jako já a ani po létech se jí nevzdají to znamená něco víc.
Pro mě je to především relax, pohoda. Skladby mi dokáží navodit pocit klidu a vždy v nich najdu něco co mě pozitivně nabíjí a myslím, že o to autorovi šlo.I po těch letech je to skvělá hudba.
reagovat
PaloM @ 29.11.2008 20:56:12
Konečne niekto pripomenul to, čo mám i ja nie rád, ale NAJRADŠEJ. Jedno z najlepších diel rockovej histórie. A malá (ale možno blbá) rada: LP s krásnym dvojobalom si odlož do svätostánku ako posvätnú relikviu - nie ako ja idiot som si ju "odložil" navždy do antikvariátu. Od r.1972 bol "vynalezen" CD prehrávač, DVD prehrávač, discman, mp3man a "neviemčoešte". Takže dobré je vlastniť Close to the edge na audioCD, CD-R, či mp3, flac, ape
... podľa želania - zemeguľa neobmedzených možností.
Pro mne vrchol jak Yes, tak i jedním z vrcholů rockové hudby jako takové. Skupina v nejsilnější sestavě: Anderson skvělý, jemný, hladící i naléhající. Howe jako vždy pan Kytarista, basa Squira výrazná a zapamatovatelná. Wakeman ještě nezahlcuje sluch posluchače elektro pazvučnými exhibicemi a Bill Bruford je podle mě lepši než Alan White. Prostě všechno- nálada, zvuk, atmosféra tohoto alba mi příjde naprosto jedinečná a neopakovatelná. Po uvodním svrlikání a následnému zmatku kdy si každý hraje to svoje, z čista jasna to Pááááááááááá pa pa a najednou je všechno jasné a zřetelné, ubíhajíci kupředu v nádherné pohodě. Poté výrazné zklidnění, v pozadí kape voda, do toho I get up, I get down...Následuje část kdy si Wakeman hraje na varhany a poté se všichni opět nádherně rozjedou k velkému finále úvodního eposu.Právě čásk začínající On the hill we viewed... je pro mne asi nejkrásnější okamžik z celého alba.
Nasledující skladba And You and I s takřka nebeským zvukem a atmosférou která k nebi nutí zvednout zrak. Začátek tak jemný a pokorný a asi v čase 3:47 se zkladba zlomí v něco tak majestátního že z toho husí kůži musí mít snad i zarytý hoper.Ke konci se však vrací prostá španělka a k ní Anderson- těď už zas naprosto pohodově. Z nebe na zem... nádhera.
Třetí skladba Siberian Khatru je pro mě tak trochu ve stínu prvníh dvou. I když na samém počátku poslouchání tohoto alba se mi líbila asi nejvíc. Je taková přístupná a ne tak složitá, už od začátku docela nadupaná (věřím že lépe vynikne na koncertech než třaba And You and I, která mne skutečně na Yessongu moc nenadchla).Krásná je část tak po 3 minutě.Poté skladba prostě pokračuje...:-)
Beatles měli svoje modré album, Metallica černé album a Yes mají svoje zelené album (kresba Rogera Deana je tentokrát ukryta uvnitř. Close to the Edge- prostě nádhera (jen texty snad nikdo nechápe, ale o ty tak nejde)
reagovat
Co bych měl napsat k albu, které má největší počet recenzí a také nejpekelnější diskuze?
Není sice mým nejoblíbenějším od Yes, ale mám tu nejoblíbenější pecku od Yes. And you And I, to je pro mne pecka pecek, která mne chytila hned napoprvé, a to hlavně kvůli jejímu chytlavému rifu na kytaru. No rifu, nevím jestli se tomu dá tak říkat. Z pohledu laika na kytaru, se jedná o akrd D, který se pak posune na osmý prežec, pak na desátý a pak zas zpět. Hrozně jednoduchý, ale chytlavý, že bych brečel. Jon Anderson taky nezůstává pozadu, a ty jeho zpívané melodie mě učarovali také napoprvé. Je to hrozně optimistická písnička, která mne vždy dokáže naladit. No a pak to vybrnkávání v druhé půli, které je o něco složitější, to nemá chybu. K nim jak se přidají klávesy, no jéje (tenhle úsek mi hodně připomíná jednu část Six Degrees Of Inner Turbulence od Dream Theater, zvlášť ten veselý nástup kláves). Tento desetiminutový kousek je fakt parádička!
Zbytek alba je taky výborný, ale co se týče eposů, tak já radši Gates of delirium. Nikdy mi moc zde nesedl ten úvod. Nevím proč, ale přijde mi v něm příliš velký patos či zmatek. O to jim asi ale šlo ne?
Jinak nemám výhrady. Perfektní. Mám rád tuhle desku a její hřejivou atmosféru
reagovat
miguel7 @ 07.11.2007 09:29:58
Tak a musím reagovat. Po tom co jsem napsal recenzi na CTTE, jsem dostal chuť si poslechnout CTTE. Na net chodím v práci o volných chvilkách a jen pak doma se mohu věnovat pozornému poslechu. Po celý rok co znám tuto desku, jsem úvodní Close... nebral nijak vážně. Ale něco se ve mne zlomilo. Za ten měsíc jsem slyšel tuhle desku nejméně už desetkrát a stále se nemohu nabažit titulní písně. I ten úvod, který se mi zdál lehce zmatený, najednou hltám a celá skladba proklouzne hladce a krásně mojí hlavou a zanechá v ní nádherné stopy.
Já sám sebe opravuji na 5 bodů!
Pro mě jedno z absolutně nejlepších rockových alb vůbec. Nemůžu nezačít tím, co už jsem psal několikrát, LP Na samém kraji útesu vlastnil můj nastávající, o osm let starší švagr už někdy v roce 1977 a já, protože jsem mu věřil, že je vynikající, ho k němu chodil poslouchat. Dost dlouho se mi vůbec nelíbilo (bylo mi 14 let), nerozuměl jsem mu, připadalo mi, že každý tam hraje úplně jinou skladbu, prostě naprostá zhulenina :-)
Nevím, kolikrát jsem ho slyšel, odhaduji několik set poslechů.
Vrchol vrcholů je skladba Close To The Edge. Když do Wakemanových zvuků nastoupí celá kapela, je to neuvěřitelná jízda. Skvělá baskytara, v pozadí štěbetání kláves, technicky přesné bicí s perfektními kudrlinkami, do toho vlastně kytarové sólo, po dvou minutách stop s nádhernými vokály, to samé znovu po deseti vteřinách a po třech minutách velká změna, znovu vokály, uklidnění, skladba přejde do tříčtvrtečního rytmu. Vynikající rytmika, v pozadí telegrafické klávesy, kytara vlastně pořád hraje sólo a do toho všeho nádherný hlas Jona Andersona. Další změna v šesté minutě. Kapela hraje sice na čtyři doby, ale jak basa vyráží některé doby s bicími a Anderson zpívá, budí to dojem nějaké rytmické složitosti. Nádhera. A ty vokály !!
Po zhruba osmi minutách nastává zklidnění. Proplétání hlasů Andersona, Howea a Squiera je opravdu úžasné. Do toho kostelní varhany, cítíme obrovskou gradaci. Po čtrnácté minutě začíná sólo, pro mě nejlepší, jaké kdy Wakeman zahrál, samozřejmě podporován neuvěřitelnou rytmikou. Přidá se Anderson a celá skladba vrcholí. Yes právě zdolali nejvyšší vrchol nejen ve své kariéře, ale v hudbě vůbec.
Kdysi druhá strana desky, dnes druhá polovina CD je pro mě o minimálně jedno patro níž. Abyste mi rozuměli, And You And I i Siberian Khatru jsou nadprůměrné skladby, ovšem po Close To The Edge u mě nemají moc velkou šanci. Jsou v podobném duchu, nedá se jim vlastně nic vytknout, ale ….. Možná, kdyby byly ty tři skladby v opačném pořadí …..
Nedá mi to, nenapsat ještě něco o Close To The Edge. Opravdu si myslím, že je to naprosto ojedinělá skladba. Vyjímečně krásná hudba, logicky navazující části, opakující se motivy, fantastické výkony všech hudebníků, technicky dokonalé a přesné bicí Billa Bruforda, atmosféru tvořící klávesy Ricka Wakemana, téměř neustále sólující a lehce najjazle improvizující kytara Steve Howea, nad tou vší nádherou úžasný hlas Jona Andersona a také vokály ostatních a pro mě úplný vrchol – baskytara Chrise Squiera, no a navíc to mnohokrát zmiňované, těžko pojmenovatelné NĚCO, co bylo přítomno a co fungovalo právě jen v té době a v tomto složení, dělá z Close To The Edge (pro mě) naprosto geniální skladbu.
reagovat
Cube;-) @ 31.10.2007 22:36:50
Tohle album mám nahraný na kazetě od mého nejlepšího kamaráda Mácy. Nahrával ho z desky a podařilo se mu prohodit stranu 1 se stranou 2. Proto mám tohle album naposlouchané - přesně jak zmiňuješ - obráceně a musím říct, že mi tak příjde fakt lepší. Zajímavý je, že ve světle těchto skutečností bych si dovolil naopak vyzvednout, možná právě díky té geniální gradaci, právě skladby And You And I a Siberian Khatru. Close To The Edge je totiž schopna člověka tak odzbrojit, že už není schopen vnímat ty úžasný harmonie v And You And I a parádní kvartový vícehlasy a rytmiku v Siberian Khatru. A nic lepšího na závěr alba než I Get Up I Get Down si snad ani nedokážu představit. Všem vřele doporučuju výměnu stran tohoto naprosto zásadního alba sedmdesátých let!
JurcaaHippy @ 09.04.2008 21:59:22
No ja jsem si tu desku poprve pustil obracene a tak i podruhe i nadale a prave se mi to zda tak jak by to melo doopravdy byt. Takze s vama souhlasim, je to tak lepsi. :-)
Co muselo přijít, přišlo. Vývoj věcí dospěl do bodu své kulminace a od vteřiny, kdy se všechno událo, nebylo možno nic z toho vzít zpět. Dějinné zlomy a osudové okamžiky, které si každý musíme prožít, mají dobrou i špatnou vlastnost současně, jsou nevratné. V životě se těžko vyhýbá tragédiím, avšak i vyjímečné chvíle štěstí přicházejí nečekaně. Nechť, v pádech se vždy skrývá naděje na opětovné vstanutí, stoupání vzhůru a na stanutí na vrcholu. Či na samém pokraji útesu.
Dílo je servírováno na podnosu. Barva je temná, neposkvrněná, přechází v sytě zelenou, bez jediného záchvěvu. V čistotě tvarů a odstínů se skrývá tajemno. Láká, zve. Až z toho mrazí v zádech. Neporušená zelená krajina skýtá prostor pro všechny možné představy. Skutečnost je však stejně nade všechna možná očekávání.
Proč popisovat hudbu, kterou popsat nelze. Slyšel jsem tohle album stokrát a znovu desetkrát opakovaně a soustředěně během posledních dnů. Ničemu nerozumím. Naprosto se ztrácím v nezměrné rozprostraněnosti geniálního výtvoru. Balancuji na okraji útesu a nechci porozumnět. Proč taky? Pochopit něco takového není třeba, k nekonečné radosti a nevýslovnému štěstí mi stačí pouze - slyšet. Nehloubám a nebádám, slyším HUDBU a nesnažím se objevovat skryté významy. Stejně jako je nehledám v dílech Beethovena, Čajkovského, Martinů a dalších velikánů, stejně tak stačí, že tu prostě jsou díla Dostojevského, Rembrandta, Březiny. Jsem jen šťastný, že TO existuje, a že patřím mezi ty vyvolené, kteří mohou a jsou schopni tohle všechno vnímat. Pustit otěže vlastní představivosti a pokaždé prožít nový příběh. A na jeho konci zase jen překvapeně vydechnout - už?
Kde se to jen v lidech bere? Zbývají jen samé otázky. Nevím, co to je, neznám nic srovnatelného a nechce se mi to rozebírat. Slova jsou tu zbytečná. Deset hvězdiček.
Hodnocení: 5/5
reagovat
Mik @ 18.08.2010 19:58:58
Souhlas.
Bezesporu nejlepší album od Yes, album, které nenudí a i přes délku jednotlivých skladeb si uchovává svěžest a nápaditost (což v artrocku nebývá zas tak běžné). Jen lituju, že jsem titulní skladbu neměl možnost slyšet naživo... na jediném koncertě Yes, kde jsem byl, (Praha 2003), hráli tušim jen Siberian Khatru...
reagovat
Neviem si pomoct, ale pre mna zatial jednoznacne najlepsi album, ktory som pocul, kupil som si cd aj platnu-ta hra samozrejme ovela prirodzenejsie...
Pocuvam ho priebezne uz rok a stale sa len tazko spamatavam, co je clovek schopny vytvorit...
Uz len poznamka: niekedy som obluboval hlavne pink floyd, ale az pri yes som citil nieco metafyzicke, a to nehovorim ani o zivych vystupeniach. Co hovorite na symphonic yes...
PS:Som rad, ze su ludia, ktori to vidia rovnako, ale aj inak...
reagovat
Minulý týden jsem si řekl, že si zkusím poslechnout něco nového- třeba Yes- prý jednu z nej kapel prog a art rocku- stylů který stále ještě objevuji- v obchodě jsem se prohrabával nesčetnými kousky od Yes a narazil jsem na toto album- nečetl jsem o něm nikdy ani řádku, neznal jsem ho- ale 3 dlouhé skladby, rok výroby 1972 (snad všechno dobré je z roku 72 nebo 73) a do očí bijící zelený obal... Tak jo, řekl jsem si. A když jsem si ho doma pouštěl byl jsem velmi mile překvapen docela zajímavým zvukem, který si mě prostě získal. Sice nemám moc rád Jonův zpěv (znal jsem ho už třeba z In hight Place od Oldfielda...), ale tady se mi líbil. Instrumentální stránka rovněž skvelá- v Siberian Khatru někde po snad třetí čtvrté minutě perfektní leč krátký motiv na nějaký mnou neznámý strunný hud. nástoj- to mě fakt dostalo... Ale stále ještě objevuji. Není to pro mě sice taková bomba jako třeba Thick as a Brick od JT nebo Dark Side... od PF ale i tak si mě docela získalo- ale jak tady čtu ty superlativy tak to beru trošku s rezervou. I když chápu že srdci se nedá poručit...Dávám 4 zvezdy- možná si mě ale časem získá natolik že přihodím ještě jednu...
reagovat
Luka @ 19.05.2007 00:00:00
a ještě dotaz na vás znalé- čím pokračovat u Yes???
Dave @ 19.05.2007 00:00:00
Luka > hlavně naposlouchej toto, je parádní. Pak bych pro začátek doporučil předchozí Fragile. Pak zkus ještě The Yes Album, nebo můj oblíbený Relayer (pozor, ten je ale při prvním poslechu trochu hůře stravitelný). Pak už si určitě další vybereš sám. Já myslím, že Yes nemají v 70. letech žádné slabé album. Pouze moc nemusím Going for the One, ale to je asi věc vkusu, hodně lidí ho miluje.
Luka @ 01.06.2007 00:00:00
Po důkladnějším poslechu mě toto album zcela pohltilo a stalo se jedním z nejlepších jaké jsem kdy slyšel- takže reaguju sám na sebe a dávám jasných pět hvězd...
Bol to prvý album od Yes zo sedemdesiatych rokov, ktorý som zohnal, mám ho z nich asi najviac prepočúvaný, preto mám k nemu srdcový vzťah. Na rozdiel od môjho predchodcu, musím povedať, že je na vysokej inštrumentálnej a speváckej úrovni, ovplýva pestrosťou a hudobnými nápadmi.
Asi nemá zmysel popisovať jednotlivé kusy. Úvodná skladba s pekne rozvíjajúcim sa hlavným motívom, v strede predelená krásnou zasnenou časťou s vynikajúcim a vôbec nie monotónnym Andersonovým spevom, ktorému odpovedajú viachlasy, vrcholiacou nádhernou varhanovou búrkou.
And You And I a Siberian Khatru nijako nezaostávajú a človek má pocit, že tento album by zniesol kľudne ešte jednu takúto skladbu, trebárs aj 20 minútovú. ;-)
reagovat
Vzpomenu na dobu, kdy jsme chodili desky kupovat na burzu, ať už do Smeček, na Petřín, nad Letenský tunel nebo za Hlavní nádraží, prostě dokud nás esenbáci nerozehnali, tak se čile obchodovalo. Ale Close to the Edge - tu jsem neměl z burzy, to vydal také Supraphon v nějakém záchvatu, za 120,-kaček... a tato deska byla tak jiná, odlišná od všeho, co se běžně pouštělo a poslouchalo (nemluvím o socialistické hudební scéně). Byla to první deska od YES, kterou jsem slyšel a dostala mne na celý život. Přehránu na magič B400 jsme ji Na Podolských kolejích, pokoj C21, pouštěli do omrzení. Popisovat ji nemusím, udělali jste to přede mnou. Já jsem jenom rád, že i po těch létech má stále svoje nejen obdivovatele, ale i zbožňovatele. A poslouchají ji i moje děti, které jsou už také na VŠ, a i ten nejmladší, dnes 16 letý, jí miluje, a to o kvalitách tohoto LP hovoří nejlépe. Škoda, že mohu dát pouze 5 bodů.
reagovat
merhaut @ 28.11.2006 00:00:00
Vydal to osvíceně hifi klub, dokonce šikulkové vyjednali svolení k přepisu nápisu do češtiny, v duchu původního krasopísma R.Deana ... dnes sběratelská rarita ... dodnes si vybavím, jak jsem hořkomlsně postával za výlohou pardubického hifiklubu, koukal na přebal a četl, že u nelze objednat ...
artur horn @ 18.01.2007 00:00:00
naprosto s Tebo souhlasím, škoda - můj syn posluchá jinou hudbu, nicméně tuto muziku uznává ! Doufám , že sis nenechal ujít koncert YES v Praze. Jsem rád , že se mi splnil sen - byl jsem na koncertech kapel, které v době tvrdé totality k nám bohužel nejezdily.( YES, Jethro Tull, Sting ... )
A-H.
Wenzl @ 13.04.2007 00:00:00
Souhlasím a určitě si najdu čas ,k tomu něco napsat.Jinak,já měl víc štěstí,protože můj syn to poslouchá se zaujetím a chválí i když jeho hudební vkus je v zásadě jinde.
Dave @ 27.05.2007 00:00:00
Nezní ten český přepis názvu, o kterém mluví merhaut: "Na samém okraji útesu"?
Jirik @ 17.06.2007 00:00:00
Pitrum,jak Ti závidím Tvé děti.Není nic krásnějšího než poslouchat s vlastními dětmi tuhle skvostnou hudbu.
Peter @ 08.09.2007 08:46:41
Jirik nesmúť...veď počúvať slovenský a český rap s vlastnými deťmi je rovnako krásne a dojímavé...-:)
Prakticky vše podstatné bylo řečeno. Nač to opakovat. Jenom jako totální šílenec do hudby bych si nikdy nedovolil použít slovo nejlepší, protože by to zákonitě muselo znamenat, že všechna ostatní LPíčka jsou horší. A to tedy věru nejsou.
Pokud si však upravím význam slova "NEJLEPŠÍ" v tom smyslu, že je to jen fiktivní název pro určitou "dosti obsáhlou" množinu hudebních skladeb a písní a to prakticky všech žánrů, pak mohu s klidným svědomím říci: Je to nejlepší LP. Ale mezi ty nejlepší počítám i níže zmiňovaný Foxtrot od Genesis. A pokud budu hlasovat na stránkách Led Zeppelin, Queen, Jethro Tull i jiných, zase mohu říct klidně o leckterém z nich, že je nejlepší. Bude totiž mj. záležet i na mém momentálním duševním rozpoložení, protože to je na hudbě krásné, že mám pokaždé chuť na jiné, ale přesto "NEJLEPŠÍ" LP.
reagovat
Pitrum @ 28.11.2006 00:00:00
Ahoj Jarine, ty kluku ušatá. Ještě posloucháš Jarmilu Šulákovou ? (To byl vtip - jak říkají Američané). Souhlasím s vysvětlením pojmu "nejlepší", i když se často přu s kolegou, že Orlík to v žádném případě není.
Tanmut @ 28.11.2006 00:00:00
Svůj problém můžete vyřešit i využitím nicneříkajícího pojmu: jedno z nejlepších.
Vaši poslední větu si musím vrýt do paměti, neboť je to nádherné vyjádření toho, co každý hudební maniak zažívá...
V roce 1972 vydává skupina YES své v pořadí 5. album. Je to asi nejlepší album artrockové historie. Celé LP je roděleno do tří skladeb: Close to the Edge, která je vnitřně rozdělená do čtyř částí, má něco přes osmnáct minut. Další skladba And You And I je o devět minut kratší, avšak zase rozdělená do jednotlivých částí. Poslední píseň Siberian Khatru, která je zajímavá hned názvem, o kterém ani samotná kapela neví co znamená, není jako jediná rozdělena tak, jako uvodní skladby. Hned první epos Close to the Edge začíná šuměním vodápadu, cvrlikáním hmyzu a zpěvem ptáků. V úžasném přechodu od majestátního intra se nám představí všechny intrumentalní nástroje kapely. Neuvěřitelné virtuózní solo Steva Howea, naprosto ojedinělá hra baskytaristy Chrise Squirea, přesné bicí Billa Bruforda a zběsilé rychlé hraní na klávesy Ricka Wakemana. Do toho nám vždy z nenadání zazní zatím jen jeden tón zpěvu Jona Andersona celá tato část se jmenuje The Solid Time of Change. Z ní se pomalu začne vynořovat ustřední melodie celé kompozice. Začne další část Total Mass Retain. Zde slyšíme skvělé vokály Andersona, výkony ostatních hráčů jsou nadstandardní. Chris Squire je zde důraznější než na ostatních albech . Než se nadějeme, vše se uklidní a nastává nádherná třetí část, nazvaná I Get Down I Get Up. Krásné zvukové barvy smyčců, kapání vody a do toho se objevuje sice tiše a pomalu, ale důrazně téma předchozí časti na kytaru. Nastoupí klávesy, které opakují zatím jen dva akordy. Ke klávesám se přidávají vokály Steva Howea a Chrise Squirea, kteří doplňují Andersonův andělský zpěv. Gradace této části nám naznačuje něco velkého. Přicházejí právé kostelní varhany, které zní velice mohutně. Najednou se varhany uklidní a Jon začne zpívat po druhé refrén části I Get Up I Get Down. A znovu se nám objeví varhany, tentokrát ještě mohutněji a přecházejí k směsi syntezátorových nástrojů. Tato část se plynule změní v poslední asi nejtvrdší část Seasons of Man, kde se znovu opakuje hvavní nápěv skladby. Neuvěřitelně skvelé solo na klávesy od Ricka Wakemana. Skladba vrcholí krásným sjednocením všech motivů kompozice dohromady. Pomalu utichá a můžeme se zaposlouchat do intra začátku skladby, kterým tento epos také končí.Druhá skladba And You And I, její první část Cord Of Life začíná flažoletami na kytaru. Steve Howe nám předvádí mistrovské umění a jeho skvostnou muzikalitu. Můžeme zaslechnout šest basových tonů, udávající rytmus. Howe se přidá velice efektními akordy D-dur, G-dur a A-dur. Jon Anderson zpívá hodně naivně, až je jeho zpěv trochu falešný. Celá sloka se zopakuje ještě ze sólovou basou. Další část Eclipse je hlavně intrumentální díl kompozice. Rick Wakeman ovládá své mini moogy skvostně. Howe se přidá hrou na steel kytaru, krásné překrývání dvou témat najednou. Jon zpívá do tohoto proplétání v neuvěřitelných výšinách a vše vrcholí na akordu D-dur a zvovu se nám vrací úvodní atonální motiv z počátku skladby. Variace na již zmiňovné efektní akordy jsou o celý tón výše. Najednou se ocitáme v daleko rychlejší části nazvané The Preacher Of Teacher. Akordy se dostávají do moll. Anderson zpívá krásnou melodii a Rick Wakeman má prostor pro krásné naříkající sólo. Skladba končí ale vesele a pozitivně dílem Apocalypse.
Kompozice Siberian Khatru je spíše exhibice instrumentalistů skupiny, než nějaká vážnější skladba typu předchozích dvou. Úvodní riff je tak chytlavý, že každý, kdo poslouchá skladbu poprvé, čeká na tento úryvek po celou skladbu. Zajímavé je krásné použití cembala v prostředku skladby. Ne třeba uvádět jednotlivé výkony, protože po celý poslech alba jsme byli přesvědčeni o každém jedincovi v kapele, že svůj nástroj ovládá úžasně. Neuvěřitelné rytmické záludnosti na konci kompozice. Jsme na konci geniálního alba, které vyčerpává při každé vteřině. Člověk, který poslouchá tuto desku, po každé prožije nový příběh, který stojí vždy na úplně jiném podstavci. Nechtějme víc takových alb, stačí nám jen jedno!
reagovat
Po vydarenem Fragile prislo asi to, na co vetsina lidi cekala. Album, ktere je dokonale propracovane do posledniho mistecka. Album, ktere cloveka vtahne od prvnich vterin do deje samotne hudby. Album, kde se projevi asi nejvice vsechny muzikantske individuality ve skupine najednou. Close to the Edge je album, ktere kdyby nebylo, byl bych jeden z nejsmutnejsich lidi na svete. Nechtel bych, aby bylo vic takovych alb, protoze chci, aby bylo jenom jedno CTTE, a to je!! Neni lepsi album, jsou uz jen alba, ktera jsou o chloupek horsi a to je dobre!
Skladba Close to the Edge je rozdelena na 4 dily, na te 19ti minutove kompozici neni chyba, neni tam nic co bych vytknul. Je proste genialni a nadcasova!
And You And I je bezesporu nejprocitenejsi Andersonova skladba. Howe tu ma krasna akusticka mistecka a Wakeman jako vzdy exceluje. Vubec jak uz jsem psal, Squire, Bruford jsou take uzasni. Vymysleli krasne rytmy, do kterych se tezko clovek trefi.
Siberian Khatru ma neuveritelne tempo a tech 8 min ubehne jako voda. Wakemanovo cembalo je uprostred skladby uchvatne! Nadherny konec celeho alba!
Moc jsem ty skladby nepitval, vsichni je zname a kazdy z nas vi, ze ty skladby jsou dokonale. Co vice chtit? Uz nic!
reagovat
Absolutní klasika, jeden z vrcholů Yes i celého takzvaného progrocku. Stojí za to zejména díky geniální titulní skladbě-to zběsilé otvírací sólo, nádherná střední pomalá pasáž....takhle by se dalo pokračovat dlouho.Zbývající dvě skladby ale rozhodně nejsou žádná vata, zejména Siberian Khatru mám velmi rád. Když tuhle desku pustím lidem věci neznalým, obvykle jsou překvapení tím, že něco takhle znějícího bylo natočeno už před 35ti lety... a i dnes přitahuje spoustu posluchačů.
reagovat
Cmaj13 @ 25.04.2006 00:00:00
Suhlasim s kolegom. CTTE je vlajkova lod Yes. Neprekonatelny album po vsetkych strankach. Jedinecny svet predstav a fantazie pretaveny do zvukovych ploch a uzlov.
yesáky jsem objevila asi před rokem a musim uznat že ovlivnili celou moji duši...když člověk poslouchá ty kytary, perfektní bicí a k tomu ten úžasnej zpěv, při kterým přebíhá mráz po zádech, tak je to prostě něco nadpozemskýho....! Yesáci mě dokážou hodit do úžasný mimoprostorový a mimokomerční nálady, kdy má člověk pocit, že je nejšťastnější na světě, anebo naopak totálně rozbrečet...je to silná citová muzika a Close to the Edge je to nejlepší, co jsem kdy slyšela...
reagovat
Chronologicky až po albu Fragile, které, jak subjektivně cítím, vychytalo trochu nevděčnou roli pátracího pilota řítícího se do neznámých krajin, je Close opět dílo velkorysé a monumentální, rozkračující se na základech, které rozhodně nejsou křehké (Fragile). Je pravda, že záliba v nemelodických jazzových skrumážích možná mohou trochu vyvolat rozpaky, ale je to jako u četby některých knih Johna Irvinga - dlouho se "nic" neděje, ale pak se najednou to "nic" zúročí ve fantastické, strhující pointě, která by bez úvodu neměla ty pravé dudy. Takže nad tímto legendárním albem mohu chvíli mudrovat, říkat něco bližšího nemá cenu, neboť o této desce se už popsaly vagóny recenzí, a nakonec se dostávám k jediné slabině alba: škoda, že je tak krátké, mohlo mít spolehlivě o dvě tři, třeba menší skladby, více. Ne nadarmo jsou všechny tři opusy tohoto alba střídavě páteří snad každého koncertu Yes. Hudba se od prvního alba hodně změnila, ale zůstala její výjimečnost, virtuozita a bezbřehá radost, jakoby vytrysklá z nezjevných světů.
reagovat
Tak a přichází k vám jedna černá ovce. Toto album je dle mého názoru nejpřeceňovanější v historii progresivního rocku. Tím rozhodně zase nenaznačuji, že je špatné. Je to rozhodně dobré, album slušný průměr - ale nic víc. Úvodní skladba Close to the edge, melodická, přechází do zajímavých pasáží, ale celkově působí dost opakovaně, oni mohli v podstatě tu skladbu zkrátit takřka o polovinu. Druhá skladba You and I, krásná romantická skladbička, která se drží také příliš pro mě až jednoduchého motivu. Siberian Khatru je pro mě vata. Zkrátka a dobře toto album je průměr. Nutno podoktnout, že rozvláčnost mám rád. Od Yes mám nejraději Realayer, kde na mě Gates of Delirium zapůsobilo několikrát silněji než zde úvodní CTTE. Topographic oceans krásná, pohádková deska. Když bych se podíval zpět do roku 1972, najdu tam řadu MNOHEM lepších alb nez CTTE. Např. Foxtrotu od Genesis nesahá ani po kotníky. Už mi bylo řečeno proč CTTE má tolik opakujících se momentů, ale upřímně, hudební teorie je jedna věc, ale to co vnímá srdce je věc druhá.
reagovat
Titan @ 18.11.2005 00:00:00
ale nebojte, tento názor sdílí spíše menšina :o)
Gattolino @ 19.11.2005 00:00:00
Když se nad tím poctivě zamyslím, něco na tomto názoru je. Jde ale hodně o osobní vztah k albu - mně například připadá naopak dost chladným a přeceňovaným albem Fragile. Close má opravdu nějaké poněkud diskutabilní pasáže, ovšem I get up I get Down s tím kapáním vody, než se vylíhne tichoučký zpěv, až po tu ta Rickova varhanní katedrálu v závěru, to je na pomník ve zlatě.
Havana @ 30.12.2005 00:00:00
Tak nevim jak ty, ale mě Close To The Edge rozhodně nepřijde zdlouhavý, protože těch 18 minut a nějaký ty drobný uběhnou jako nic, tohle je fakt skladba, do který se člověk dostane tak, že by vraždil když ho někdo vyruší.
VONTJOZEF @ 26.03.2006 00:00:00
CLOSE TO THE EDGE JE BRILIANTA PLATNA.TERAZ CHEM DORAZNIT AJ HRACSKE PREJAVY GITARISTU,BASISTU,KTORI HRAJU JEDINECNY STYL.SAMOZREJME ZPEVAK,KLAVESY.BICIE O NIC MENEJ.
J.Ho @ 23.04.2006 00:00:00
Názor samotný je v pořádku,každý cítíme jinak,ale jsem trochu alergický na použité výrazivo-konkrétně "přeceňované album"-(progarchives jsou plný podobných "overrated" výlevů-někdo by to měl mazat).Nechápu dost dobře myšlenkový postup:nelíbí se mi nějaká deska-(ale je spoustu dalších lidí, které si ta deska dokáže získavat, po dlouhá léta, nezávisle na módě..tohle už bývá známkou toho, že na té hudbě cosi bude..)-napíšu tedy že je přeceňovaná.To trochu smrdí sebestředností.
Podobným způsobem lze zkritizovat prakticky cokoliv,napíšu že Bach je přeceněnej skladatel, protože se mi nelíbí,ačkoliv jiné zajímá už celá staletí..
@ 16.08.2006 00:00:00
to Titan: Vím, že to je už dlouho, co jsi psal tuto recenzi a netuším, jestli progboard ještě navštěvuješ, přesto se tě chci zeptat, jestli se ti něco od Yesáků líbí... nebo spíš, jestli by jsi nějakému jejich albu dal více než 3*? (Pokud jsem si dobře prošel tvůj profil, žádné další album od Yes jsi nerecenzoval.)
to J.Ho: Taky občas čtu progarchives a taky vím, že tohle výrazivo se tam často vyskytuje, ale všimni si, že to často bývá u těch nejvíce a nejlépe hodnocených alb z Top 10, u alb, které společnost zná a bere je nebo odmítá. Připadá mi to pak od těch recenzentů jako takový silácký prvoplánovitý vzdor...ty lidi prostě vědí, že jdou proti absolutní většině a už asi dopředu viděj, jak jim padaj šutry na hlavu... Po sebestřednosti třeba netouží, ale tuší, že středem pozornosti budou. Jasně, je to hrozná fráze, už mě to taky někdy štve, ale nevím, jak by jsi to chtěl mazat... Já bych to nemazal, něco to vypovídá. Na našich stránkách to v případě Titana čtu poprvé. Vlastně možná se něco takového vyskytuje ještě u PF-Division Bell a Yes-Talk.
(snad vám nevadí to tykání)
Dave @ 16.08.2006 00:00:00
Já mám CTTE velmi rád, ačkoliv od Yes mám nejraději asi Relayer. Ale na jednu stranu Titana chápu - prostě ne každému musí sednout alba "obecně" považovaná za skvosty. Konkrétně třeba mě se zas moc nelíbí Selling England by the Pound od Genesis (špatné není, ale nevidím na něm nic extra, nehledně na nějakou tu vatu), Moonmadness od Camel (naprostý průměr, bez výrazných nápadů) nebo Pawn Hearts od VdGG. Titanova nej alba najdeš zde: >> odkaz
kary @ 20.09.2006 00:00:00
......No jsme v demokracii, ale přesto se najdou lidé, kteří by se za svůj názor měli stydět. :-)
Tranty @ 25.09.2006 00:00:00
ja si mysli teda ze Gates je teda lepsi nez CTTE jako pisen ale celkove je Colse lepsi nez Relayer
Dick Steel @ 30.01.2007 00:00:00
To rozhodně. Například Sound Chaser je jedna z nejlepších od yes. Celkové je však lepší CTTE — nemá chybu.
mikepis @ 09.07.2007 00:00:00
Bruford v nejakom davnom interview - myslim, ze ho najdes na Notes From The Edge niekde v archivoch - povedal, ze ked komponovali skladbu CTTE, pridavali stale dalsie motivy a nikto nevedel, ako ju skoncit.
(tento hudobny pristup bol okrem ineho bol aj dovodom, preco bruford neskor skupinu opustil)
Je mozne, ze vnimavy posluchac si tuto jemnu nesurodost vsimne. to vsak myslim nic neubera na fascinujucom impresionistickom obraze, ktory yes maluje na tejto platni.
Titan @ 15.07.2007 00:00:00
Tak jsem asi jediný z prog-rockerů v ČR, kdo toto album nepovažuje za geniální, nýbrž za průměr. Přeceňované jsem řekl proto, že ho drtivá většina považuje za vrchol, jedno z nejlepších alb. Nechtěl jsem, aby to vyznělo nějak útočivě, nebo snaha o to být jiný než vy, ale se mnou to ablum vážně nic nedělá, možná kdybych ho slyšel když vyšlo ? Ale to je jen kdyby a když je mi 23 let :-). Dnes jsem si pustil album znovu a opět to se mnou moc neudělalo, žadný mráz po zádech.
Pro některé je vrchol toto, pro mě je vrchol Yes Relayer a to hlavně Gates of delirium a ta kapající voda a "I get down" - tak u mě je to pasáž soon, ze které mi vstávají chlupy na těle :-). Moraz mi sedne víc než Wakeman. CTTE zkrátka se mnou moc nehnulo, tu genialitu jako vy tam prostě neslyším. Nebo takové Yes album se mi znatelně více líbilo než CTTE, taková skladba Starship trooper, to je nádhera, nebo Heart of the sunrise z Fragile, vztah k Yes mám, ale CTTE zkrátka a dobře není geniální deska dle mého názoru.
Titan @ 15.07.2007 00:00:00
kary: To se jako mám stydět za svůj názor a říkat tu, že se mi to líbí jako vám když to není pravda ? Ty třeba také nemáš rád nějaké "objektivně velmi oblíbené album" a já ti k tomu nebudu říkat, styď se za svůj názor :-)
hejkal @ 16.07.2007 00:00:00
Titan - neboj sa, mňa tiež až tak neoslovuje, dal by som tak 3,5. Pre mňa je najkrajší a najlepší album od Yes tretí The Yes album. Ale koľko ľudí, toľko chutí. Pochybujem, že by sa ľubovoľný počet prog fandov zhodol na jednom naj titule od Yes.
nobady @ 17.07.2007 09:00:10
Každý má nárok na svůj názor.Ale atˇ už si každý myslíme cokoliv,nezmění to nic na faktu,že CTTE zasadilo pořádný hřeb do umění zvané hudba.A proč je tak oblíbené? Protože Yes zde velmi zdařile rozvinou formu polyfonie(vícehlasu) podpořenou pestrým soundem a osobitostí jednotlivých muzikantů.
Již zmíněná polyfonie patří v hudbě k nejvyšší a nejinteligentnější formě vůbec. Atˇ se nikdo nezlobí, ale ani jedna z kapel-konkrétně Genesis,Floydi,L.Z.,D.P,Krimsni,J.T(jsou všichni samozřejmě skvělí a z historického hlediska na stejné úrovni jako YES)tuto formu v takové šíři nevyužívá. To je prostě fakt.
Ono zdánlivě nepodložené prolínaní jednotlivých linek po několikerém poslechu dovede člověka k poznání,že zde každý tón má svůj smysl a vše je dotaženo do maxima.
Tím se Yes dostávají do ligy tvůrců,kde se pohybuje kupř.J.S.Bach,nebo Chick Corea,který se právě od Yes v 70.letech nechal inspirovat.
Ano... hoši lehce flikovali a nastavovali,ale přesto pán Búh,či co to tady vlastně je,prohlásil:\"I když to poskládáte,nebude to mít chybu a bude to znít jako dokonalý pestrý celek.Amen.\"
mikepis @ 17.07.2007 09:12:48
porovnavat yes s bachom - no neviem. aj ked som sam niekedy nekriticky progresivny fanuskik, zas trosku objektivity treba mat a uvedomit si, co vytvoril bach a co yes a neklast ich na rovnaku uroven.
polyfonia - ja by som zas povedal , ze v CTTE najviac citit vply klasickej hudby (mahler, brahms, mozno trochu impresionizmu). na polyfoniu yes prave nie su najlepsi priklad.
ak chces polyfoniu v progresivnom sate - notorickych prikladov je neurekom. pusti si Trilogy od Emersona, ci taku Hommage al la JS Bach od Vargu, ranne platne Jethro Tullu sa len tak hemzia barokovou poplatnostou a polyfoniou atd.
jimmy @ 17.04.2009 18:39:33
Průměrná?! jedna z nejlepších desek historie psychedelického/progresivního rocku
Frantucek @ 03.09.2009 19:38:29
Přidávám se k titanovi. Mě taky to album nějak extra nebaví. Pro mě klasický 3-4 hvězdový album. Jinak Yes rád mám, hlavně Yes Album, ale tohle album mě nějak nebere.
I já se musím připojít k všeobecnému nadšení na toto v pořadí páté řadové album Yes. I kdyby neobsahovalo nic jiného než titulní velekompozici, která prochází několika báječnými zvraty a doslova z ní tryská gejzír melodií a tvůrčího talentu kapely. Od jemných střípků na počátku, přes Wakemanovo mohutné varhanní hřmění uprostřed až k fantasticky melodickému závěru, kde si vždy připadám, jako by zelená barva na obalu explodovala a její úlomky mě zaplavily povznášejícím a pozitivním proudem hudebního kouzelnictví. Skladba určitě patří nejen k vrcholům tvorby Yes, ale i k nejlepším prog-rockovým skladbám vůbec. Jediné, co ji může mrzet je, že má na albu těžkou konkurenci - druhá And You and I je sice poněkud přímočařejší a méně sofistikovaná, ale síla jejích melodických nápadů mě s přehledem bere vítr z plachet pro nějakou, i sebemenší kritiku. Poslední Siberian Khatru naproti tomu klopýtá k cíli podpořena výrazným klávesovým motivem amá zajímavě nakažlivý svižný rytmus. To samozřejmě neznamená, že by byla fádní nebo obyčejná - na to jsou Yes příliš velcí mistři svého oboru. Na tomto albu budete marně tápat po nějakém přehmatu nebo nevydařeném momentu - deska hýří melodií, talentem i dalekosáhlými emocemi. Pokud tady čtu, že hodnocení 5 je "mistrovské dílo, zásadní album" - já nemám námitek.
reagovat
Zarkos @ 23.10.2006 00:00:00
Přesně tak. Svět by si zasloužil více akových kapel.Prostě velmistří k tomu nemám co dodat.
Je potěšující číst stejné názory na tuto desku , která se opravdu poslouchá se zaraženým dechem. Yes jsem objevil někdy v 11 letech a od té doby jsem nenašel nic podobného jejich albu Close to the edge. Až mě to fakt mrzí. Když by jste někdo znal nějaké podobné dílko - dílo , tak mi prosím dejte vědět ať si můžu zase zpestřit život nepoznaným. Tak pá, mějte se YESisti
reagovat
@ 27.06.2006 00:00:00
Relayer
. @ 30.01.2007 00:00:00
bude se ti líbit Tales from topographic oceans!
jedno z nejlepsich a nejdulezitejsich alb vsech dob... a uz tak dokonale skladby jakymi jsou "Close To The Edge" a "And You And I" se dostaly na jeste vyssi uroven na DVD "YES - SYMPHONIC LIVE '02" - ze symfonickym orchestrem zni opravdu famozne... dokonale...
reagovat
Close to the edge mam doma asi 3 roky a takisto ma uplne polozil do kolien. Tuto dosku hodnotim ako najlepsiu z rokov sedemsediatych. V sesdesiatych to bol sgt.pepper , osemdesiatych within the realm of the dying sun /DEAD CAN DANCE/ a devatdesiatych final experiment /AYREON/. aby som sa vratil k yes, okrem close... mam doma aj poslednu radovku magnification ale rad by som este nieco z klasiky, rozmyslal som nad FRAGILE. co by ste mi odporucili?
reagovat
Cmaj13 @ 24.04.2006 00:00:00
Jednoznacne Fragile,Relayer,Yesshows,Going For The One.
@ @ 30.01.2007 00:00:00
určitě Yes Album!
jozef @ 08.09.2007 09:47:22
a skús aj Never Mind The Bollocks od Sex Pistols
Toto album a 35 ročné pôsobenie skupiny YES vo svete hudby je majstrovské dielo, ktoré nemá obdoby, o čom som sa mohol presvedčiť aj na vlastné oči a uši na 3,0 hod. koncerte skupiny YES vo Waršave, začiatkom júna, ktorý sa konal v prekrásnej sále (kongresové centrum) pre asi 3000 ľudí (len môj odhad) s vynikajúcou akustikou a pohodlím (kreslá ako v divadle). S kamarátom sme dorazili do Waršavy asi o 17,00 prišli sme k pokladni, kúpili si lístky do 1.rady vedľa manželiek a priateliek členov skupiny a to čo som zažil na tomto koncerte (kvalita zvuku, pohodlie, výkony muzikantov) je niečo, na čo nezabudnem do konca svojho života. Za posledných 20 rokov som videl množstvo koncertov (Led Zeppelin a Pink Floyd v Prahe, Iron Maiden, Scorpions, Gabriel, Saxon, Jetro Tull a mnoho iných - ktoré mali svoju kvalitu), avšak to čo som zažil vo Waršave bolo niečo neskutočné.
reagovat
Jsem více než mile překvapena pozitivní kritikou albumu Close to the Edge skupiny Yes od pana Jaslovského. Podle mého názoru je to jedno z nejlepších art-rockových děl minulého století a nejvýznamnější album skupiny Yes vůbec. Je zcela zřejmé, že art rock by byl bez Yes a jejich Close to the Edge o mnoho ochuzený.
reagovat
Tu si dovolím nesúhlasiť s názorom Mariána Jaslovského, že sa vraj v roku 1972 Floydi motali v nezaujímavom období. V roku 1971 vydali podľa mnohých jeden zo svojich najlepších albumov vôbec - Meddle. Skladba Echoes je jednou z najlepších aké vôbec nahrali so svojím originálnym rukopisom a soundom. Tiež vypĺňa jednu celú stranu LP. Album Obscured By Clouds (1972) je relatívne nezaujímavý, lebo je soundtrackom k filmu a album bol vydaný z povinnosti k vydavateľstvu.
reagovat
No...není právě tohle to nejzásadnější art rockové album všech dob???
reagovat
- hodnoceno 50x
- hodnoceno 2x
- hodnoceno 0x