Gilmour, David / Rattle That Lock (2015)

Asi je ještě dost brzy na nějakou recenzi alba, nicméně musím říci, že album mě hned chytlo. je to naprosto skvělé album. On an Island je také skvělé ale dle mého názoru ho Rattle That Lock předčí. Ani nevím, kolikrát jsem tohle album už slyšel a pouštím si ho stále dokola a stále ve mě vyvolává nádherné pocity. Už sám začátek je famózní. Skladba 5 A.M. je prostě klasickým Gilmourovým intrem, které je ale o poznání lepší, než na On an Island. Mnohem lépe na tomhle albu využil symfonický orchestr, který krásně podtrhuje atmosféru alba. Nebudu tady komentovat každou skladbu zvlášť, protože to nemá stejně smysl a bylo by to na dlouhé povídání. Zkusím jen reagovat na některé negace z předchozího hodnocení. Skladba 5 A.M. končí tak jak končí, protože je to intro a zároveň i outro celého alba a skladba jako celek je podle mě opravdu nádherná. Skvělé spojení symfonického orchestru a Davidovi kytary. Jednou v pojetí rána a jednou v pojetí večerním. Skladba Rattle That lock je typická skladba směřující do hitparády. Je zajímavá a má krásný text inspirovaný básněmi Johna Miltona o ztraceném ráji. Nádherná skladba z mého pohledu je právě i A Boat Lies Waiting, která by skutečně svým pojetím mohla být na albu The Endless River, ale možná jí právě David chtěl mít na svém albu a dát tak i na své album odkaz na zesnulého Ricka Wrighta, kterého měl moc rád. Tahle věc je naprosto úžasná a nádherně v ní zní trojhlas Davida Gilmoura, Davida Crosbyho a Grahama Nashe. Naopak si myslím, že je zakončena nádherně. Ten zpěv na samém konci je nejkrásnější, a dál už myslím nebylo co dodávat. Pak další naprosto úžasná skladba je skladba In Any Tongue, ve které jasně David svým zpěvem ukazuje, že vůbec nepatří do starého železa. Tahle skladba má tak nádherné refrény, ze kterých mě až mrazí. Nádherné kytarové sólo. Tenhle refrén mi zní stále v uších. Naprosto úžasná věc! Stejně tak je pro mě ´žasná skladba Beauty, která mi nejvíce připoměla ta klasická intra Pink Floyd. Itahle skladba by se hodila na již zmiňované album The Endless River ale má své opodstatněné místo i na tomto albu a neřekl bych, že to je jen nějaké vychýlení z alba. Skladbu The Girl in the Yellow Dress jsem při prvním přehrávání moc neregistroval. Skutečně mi tam moc nesedla ale po několikátém přehrávání mi tam už pasuje. Davidovo Jazzové pojetí je prostě parádní. Tenhle člověk je multi instrumentální a myslím si, že tahle skladba zaskočí i zkušené Jazzmany. ta skladba má atmosféru a po tom, co jsem viděl i oficiální klip se mi líbí ještě víc a už chápu, proč je v ní ten nádherný ale smutný saxofon. Myslím, že to je Davidův parádní zásek mimo jemu tak vlastní hudební pojetí. No a skladba Today? Uznávám , že začátek a vlastní skladba jsou asi nejprotichůdnější z celého alba, nicméně skladba Today je prostě skvělá a to co v té skladbě předvádí Guy Pratt na basu, to prostě nemá chybu! Myslím, že jde asi o nejlepší basovou linku, kterou jsem kdy ve skladbách ať už od Gilmoura, nebo od Pink Floyd slyšel. Ta skladba má skvělý šmrnc. No a pak už přichází večer ve skladbě And Then... Já za sebe říkám, že tohle je nádherné album od Davida Gilmoura, které má krásný hudební rozlet a skvěle se poslouchá jako celek a navíc se skvěle hodí hned po poslechu alba The Endless River, právě díky tomu, že tam jsou skladby, které by do tohoto alba pasovali a současně jsou tam i radikálně odlišné skladby, jako třeba Davidova skvělá Jazzovka. Takže za mě jednoznačně 5 star!

» ostatní recenze alba Gilmour, David - Rattle That Lock
» popis a diskografie skupiny Gilmour, David