Leprous / Pitfalls

Taky jsem velmi překvapen, že Leprous nikdo nehodnotil. Leprous si přitom pozornost určitě zaslouží. Na tohle album musím mít tu správnou náladu, protože je to silně melancholická jízda se specifickým zpěvem mozku Leprous Einarem Solbergem (na zpěv jsem si osobně musel trochu zvykat, ale teď ho považuji za naprosto dokonalý a skvěle se hodící k hudbě Leprous). Materiál pro toto album byl vytvořen v době kdy Einar procházel obdobím deprese a pro mě osobně má velmi intimní atmosféru a zaškatulkovat ho do progresivního metalu je podle mého názoru zcela mimo. Je to progresivní hudba 21. století. Na rozdíl od předešlých alb výrazně ubylo sekaných, tvrdých riffů, přibylo smyčců a klasického piana např. dokonalé spojení v Distant Bells, se skvělou gradací. Deska začíná velmi pozvolna a skoro až ambientním způsobem, s postupnou gradací a zvyšující se tvrdostí.
A kousky jako Foreigner a Sky is Red, jsou v podstatě odkazem na jejich výrazně tvrdší alba. Pro mne jedno z nejlepších alb 2019, výše než např. In Cauda Venenum.
Pro Leprous nepolíbené by mohlo album Malina fungovat jako vstupní. Je to takové tranzitní album mezi více "heavy" obdobím a současností.

» ostatní recenze alba Leprous - Pitfalls
» popis a diskografie skupiny Leprous

---

Opeth / Watershed

K Opeth jsem se dostal přes S.Wilsona a první album,které jsem slyšel bylo famózní Heritage.Pak jsem hltal ostatní desky bez growlingu. Po pár sekundách Lepper Afinity jsem se lekl a pomyslel si,že growling asi opravdu není pro mě. Tato skutečnost se později ukázala jako jeden z mých největších hudebních omylů. Nikdy neříkej nikdy. Takže teď mám doma všechny desky od My Arms your hearse a Opeth poslouchám téměř neustále. Lepper Afinity mě už neděsí, ale neskutečně baví a těší.
Pro mnohé asi překvapivě - Watershed, se mi ale pod kůži ne a ne dostat. Pár věcí se mi líbi moc - Coil, Lotus Eater, Porcelain Heart, ale celého album mě nudí a k poslechu se musím docela nutit. Nevyhovuje mi atmosféra vlastně ani zvuk byť je samozřejmě naprosto perfektní. Za mě teda s těžkým srdcem 3 hvězdy.Moc se těším jak bude vypadat letošní nového album,které bude ve dvou jazykových verzích.

» ostatní recenze alba Opeth - Watershed
» popis a diskografie skupiny Opeth

---

Katatonia / The Great Cold Distance

Rozhodně se nemohu považovat za odborníka na (progressivní/doom) metal, ale shodou okolností jsem se v poslední době zaposlouchal do dvou alb této švedské skupiny: The Great Cold Distance a The Fall of Hearts. Zatímco druhé jmenované tady už recenzi má a v podstatě s ní musím souhlasit, při prvním poslechu The Great Cold Distance (výběr druhého alba k poslechu byl zcela náhodný) jsem měl pocit, že je to příliš jednotvárné, a na nějaký čas jsem tohle album ignoroval. Po čase jsem však zjistil, že mě k tomuto albu něco neustále přitahuje. Teď jsem v období, kdy to album pravidelně poslouchám a s každý poslechem mě stále lépe a lépe baví.

Písně jsou podle mě na tento typ hudby až v jistém ohledu neskutečně zábavné, tvrdé, jemné a melancholické zároveň, takže mě poslech opravdu nenudí ani vteřinu. Celé album je dle mého velmi povedené, ale pokud bych měl vyzvednout některé momenty tak určitě: Leaders, Soils Song, Follower, July a In The White spolu s Journey Through Pressure. Velmi pozitivní hodnocení si určitě zaslouží zpěv J. Renskeho.

Myslím, že tato skupina by určitě zasloužila větší pozornost (minimálně na tomto fóru). Dávám 5.

» ostatní recenze alba Katatonia - The Great Cold Distance
» popis a diskografie skupiny Katatonia

---

Radiohead / Hail to the thief

K parte Thoma Yorka cesta spletita je. Neni to zrovna easy-listening music a pamatuji se, ze me poslechove zacatky byly ponekud sporadicke s pocitem tisne a neurotickeho chovani. Nicmene kazda hudba ma svuj cas. Hail to the thief je podle me nepochopitelne vcelku opomenute album, ktere si zaslouzi pozornost a to je take duvod me recenze.

Hodnotit jednotlive tracky zvlast ani popisovat nebudu, protoze to u Radiohead neni zrovna lehky ukol. Je tady par klasickych kytarovych veci: uvodni 2+2 = 5, skvela Where I and you begin a Go to sleep, nebo napriklad konecna Wolf at the door, ale album obsahuje take spoustu zajimavych, velmi experimentalnich tracku jako Sit down, stand up, Myxomatosis, We suck young blood.

Dohromady jako album to mozna muze pusobit trochu nekonzistentne, ale myslim, ze u Radiohead je to vcelku bezne. To, co mi osobobne na Radiohead prijde velmi vyjimecne, je schopnost v ramci pomerne kratkeho casu (Radiohead nikdy nemeli dlouhe skladby) vytvorit velmi komplexni pisne. Neni to hudba pro kazdeho, ale je to velmi dobre album. S cistym svedomim davam 4.

» ostatní recenze alba Radiohead - Hail to the thief
» popis a diskografie skupiny Radiohead

---

Porcupine Tree / Arriving somewhere...

Jako nekriticky fanda Porcupine Tree jsem byl docela prekvapen, ze zde neni tato brilantni polozka, a tak jsem citil povinnost toto album pridat. Osobne si myslim, ze live zaznamy maji u teto skupiny naprosto vyjimecne a zasadni postaveni a pochopitelne jich ma tato skupina ve svem katalogu vice, napr. Atlanta, Warszava, Rockpalast apod., ale spolu s Anesthetize a Coma Divine ma Arriving somewhere... opravdu zasadni postaveni.

Jedna se o naprosto skvely zaznam z koncertu v Chicagu a playlist je postaven prevazne z alba Deadwing a castecne z In Absentia. Rekl bych, ze spoluprace s panem jmenem John Wesley (jak na kytaru, tak ve zpevu) neuveritelne prospiva vyslednemu zvuku. G. Harrison je skvely a ja mam pri poslechu stejne blazeny vyraz jako po vetsinu casu C. Edwin. A na mistra R. Barbiera samozrejme nesmime zapomenout, nebot jemu vdecime za atmosfericke plochy.

Nedavno vysla reedice ve verzi 2xCD + Blue-ray a mohu vice nez doporucit. Od uvodni Open Car s extra riffem navic az po konecnou a diky praskle strune jedinecnou verzi Trains je to naprosto dokonala jizda. Krome klasickych pisni jsou zde i nektere, ktere byly hrany mene casto, jako napriklad Buying a New Soul s krasnym intrem, textem a pozvolnym vyvojem a moje oblibena Don´t hate me, kterou hraje S. Wilson na svych show i dnes. Nemohu jinak nez dat 5.

» ostatní recenze alba Porcupine Tree - Arriving somewhere...
» popis a diskografie skupiny Porcupine Tree

---

Lunatic Soul / Fractured

Já jsem objevil Riverside a tedy i Lunatic Soul teprve nedávno, ale musím říct, ze Fractured je pro mě jedno z nejlepších alb roku 2017. Úplně si vybavuji moment, když jsem poprvé slyšel Blood On The Tightrope. Ten velmi jednoduchý, ale dle mého názoru vcelku geniální klavírní motiv mě vtáhl do nějakého jiného světa a rázem jsem byl lapen do sítí celého alba.

Značná část mého hudebního vývoje byla postavena na elektronické hudbě a musím říct, že ne každému se podaří skloubit chytré elektronické prvky s těmi instrumentálními, ale M. Dudovi se to dle mého povedlo dokonale. Takže za mě: nemám se samply a elektronikou absolutně žádný problém, ba naopak. A ta basa je prostě opravdu krásná. I zpěv je krásný a dodává albu dle mého názoru unikátní atmosféru. A Marcin Odyniec zaslouží za saxofon také velkou pochvalu, takže za mě 5.

» ostatní recenze alba Lunatic Soul - Fractured
» popis a diskografie skupiny Lunatic Soul

---

Wilson, Steven / To The Bone

Priznam se, ze trochu nerozumim relativnimu nezajmu smerem k tomuto albu. A podnitilo me to natolik, ze napisu vubec svuj prvni prispevek na progboardu. Hodne za to muze take i fakt, ze jsem byl minuly tyden na koncertu k To The Bone. Kdyz jsem na nej jel, rikal, jsem si ze je velka skoda, ze me minula moznost vyslechnout si koncert ke Grace for Drowning a dalsim starsim album vcetne Porcupine Tree, ale to jsem tehdy nevedel o zadnem S. Wilsonovi ani PT a dokonce ani o "progresivnim rocku". Nicmene, vse jsem poctive dohnal a dodnes nechapu, jak me vsechna ta pestra hudba mohla mijet...
S. Wilson je dle me, genialni hudebnik konce 20.stoleti a pocatku 21. stoleti. Je mozek (P.T) a nebo alespon velmi dulezita cast (Blackfield, No-Man) tolika projektu, a tak kvalitnich, ze si myslim, ze tohle v soucasne hudbe nema obdoby. Ja osobne, ocenuji vsechny, vcetne velmi experimentalniho Storm Corrosion a Bass Communion.
Spousta lidi namita, ze je to genialni plagiator, ale s tim, ja nemohu souhlasit. Dnes je velmi slozite (ne-li nemozne) vytvorit hudbu, kde by se nenasel kousek inspirace od te ci one skupiny z historie. Vzpomenme treba, na Emerson, Lake and Palmer a na vykradani B.Bartoka, L. Janacka atd.
Nicmene, zpet ke koncertu a konecne k tomuto albu. Take jsem byl z prvnich poslechu lehce zklaman, protoze je to neco naprosto jineho nez predchozi alba. Prece jen jsem byl zvykly na vetsi vyvoj skladby v case, ale zde jsou az na Detonation, docela kratke pisne.
Stojim si za tim, ze vsechny jsou skvele. A v tom je cela ta krasa. Nemyslim, ze by dnes bylo na svete tolik hudebnich skladatelu, kteri by mohli mit ve sve diskografii zaroven veci jak Remainder The Black Dog vs. Ancestral, vs. Perfect Life, vs. Anesthetize, vs. Blank Tapes vs. The Raven That Refused To Sing a takhle bych mohl pokracovat az do nekonecna.
S kazdym poslechem tohle album bylo lepsi a lepsi. A tento koncert ma za nasledek to, ze toto album vnimam naprosto jinou optikou. Protoze, mit moznost z vlastni tvorby poskladat tak pestry skvely koncert, jen dokazuje jaky je SW hudebni genius. Krome To The Bone, Blank Tapes a Song of Unborn hral cele album. A musim rict, ze vsechny, naprosto, vsechny znely na zivo perfektne a dokonce i proklete Permanating, ke kterem musel i sam S. Wilson rict nekolik "ospravedlnujicich vet" :-).
Spolu s timto zaznely (nevim jestli si vzpomenu na vse...): Creator Has a Master Tape, Arriwing somewhere..., Lazarus, Heart Attack in Layby, Sleep together, Sign o The Times, Home Invasion+Regret 9, Vermillioncore, standalone s kytarou - Even less, a na nakonec silne emotivni Raven. Kdyz k tomu, pripocteme skvely zvuk a perketni vizualni show, tak to byl naprosto dokonaly zazitek a takove koncerty si myslim, clovek moc nezazije.
Zpet k albu: vse je relativni a nekomu se proste nemusi libit, ale myslim, ze cas ukaze jak je toto album skvele, a mozna to bude odrazovy mustek pro mladsi generace, kteri se pak dostanou k mene pristupnejsim vecem jako je Grace For Drowning nebo Insurgentes a myslim, ze i o to SW trochu jde. Myslim,ze by se to obeslo i bez Permanating :-), ale uz ji mam rad taky. Nevim jestli ma vubec cenu vyzdvihovat, nektere pisne vice nez ostatni, a asi to delat ani nebudu. Nejlepsi je, jako vzdy poslech celeho alba.

Za me je to 5 hvezd, ja proste nemohu a ani nechci jinak.

» ostatní recenze alba Wilson, Steven - To The Bone
» popis a diskografie skupiny Wilson, Steven

---