Yes / Close to the Edge

V roce 1972 vydává skupina YES své v pořadí 5. album. Je to asi nejlepší album artrockové historie. Celé LP je roděleno do tří skladeb: Close to the Edge, která je vnitřně rozdělená do čtyř částí, má něco přes osmnáct minut. Další skladba And You And I je o devět minut kratší, avšak zase rozdělená do jednotlivých částí. Poslední píseň Siberian Khatru, která je zajímavá hned názvem, o kterém ani samotná kapela neví co znamená, není jako jediná rozdělena tak, jako uvodní skladby. Hned první epos Close to the Edge začíná šuměním vodápadu, cvrlikáním hmyzu a zpěvem ptáků. V úžasném přechodu od majestátního intra se nám představí všechny intrumentalní nástroje kapely. Neuvěřitelné virtuózní solo Steva Howea, naprosto ojedinělá hra baskytaristy Chrise Squirea, přesné bicí Billa Bruforda a zběsilé rychlé hraní na klávesy Ricka Wakemana. Do toho nám vždy z nenadání zazní zatím jen jeden tón zpěvu Jona Andersona celá tato část se jmenuje The Solid Time of Change. Z ní se pomalu začne vynořovat ustřední melodie celé kompozice. Začne další část Total Mass Retain. Zde slyšíme skvělé vokály Andersona, výkony ostatních hráčů jsou nadstandardní. Chris Squire je zde důraznější než na ostatních albech . Než se nadějeme, vše se uklidní a nastává nádherná třetí část, nazvaná I Get Down I Get Up. Krásné zvukové barvy smyčců, kapání vody a do toho se objevuje sice tiše a pomalu, ale důrazně téma předchozí časti na kytaru. Nastoupí klávesy, které opakují zatím jen dva akordy. Ke klávesám se přidávají vokály Steva Howea a Chrise Squirea, kteří doplňují Andersonův andělský zpěv. Gradace této části nám naznačuje něco velkého. Přicházejí právé kostelní varhany, které zní velice mohutně. Najednou se varhany uklidní a Jon začne zpívat po druhé refrén části I Get Up I Get Down. A znovu se nám objeví varhany, tentokrát ještě mohutněji a přecházejí k směsi syntezátorových nástrojů. Tato část se plynule změní v poslední asi nejtvrdší část Seasons of Man, kde se znovu opakuje hvavní nápěv skladby. Neuvěřitelně skvelé solo na klávesy od Ricka Wakemana. Skladba vrcholí krásným sjednocením všech motivů kompozice dohromady. Pomalu utichá a můžeme se zaposlouchat do intra začátku skladby, kterým tento epos také končí.Druhá skladba And You And I, její první část Cord Of Life začíná flažoletami na kytaru. Steve Howe nám předvádí mistrovské umění a jeho skvostnou muzikalitu. Můžeme zaslechnout šest basových tonů, udávající rytmus. Howe se přidá velice efektními akordy D-dur, G-dur a A-dur. Jon Anderson zpívá hodně naivně, až je jeho zpěv trochu falešný. Celá sloka se zopakuje ještě ze sólovou basou. Další část Eclipse je hlavně intrumentální díl kompozice. Rick Wakeman ovládá své mini moogy skvostně. Howe se přidá hrou na steel kytaru, krásné překrývání dvou témat najednou. Jon zpívá do tohoto proplétání v neuvěřitelných výšinách a vše vrcholí na akordu D-dur a zvovu se nám vrací úvodní atonální motiv z počátku skladby. Variace na již zmiňovné efektní akordy jsou o celý tón výše. Najednou se ocitáme v daleko rychlejší části nazvané The Preacher Of Teacher. Akordy se dostávají do moll. Anderson zpívá krásnou melodii a Rick Wakeman má prostor pro krásné naříkající sólo. Skladba končí ale vesele a pozitivně dílem Apocalypse.
Kompozice Siberian Khatru je spíše exhibice instrumentalistů skupiny, než nějaká vážnější skladba typu předchozích dvou. Úvodní riff je tak chytlavý, že každý, kdo poslouchá skladbu poprvé, čeká na tento úryvek po celou skladbu. Zajímavé je krásné použití cembala v prostředku skladby. Ne třeba uvádět jednotlivé výkony, protože po celý poslech alba jsme byli přesvědčeni o každém jedincovi v kapele, že svůj nástroj ovládá úžasně. Neuvěřitelné rytmické záludnosti na konci kompozice. Jsme na konci geniálního alba, které vyčerpává při každé vteřině. Člověk, který poslouchá tuto desku, po každé prožije nový příběh, který stojí vždy na úplně jiném podstavci. Nechtějme víc takových alb, stačí nám jen jedno!

» ostatní recenze alba Yes - Close to the Edge
» popis a diskografie skupiny Yes

---