oř - @ 30.09.2017 | #

Opeth-ovské Heritage se honosí přezdívkou průkopnické album.
Většinou starých fanoušků zůstalo dodnes nepochopené(narozdíl od následovníka Pale Communion) a nových příznivců také příliš nepobralo. Na velkou část národa působí vycizelovaně. Přemíra techniky se kterou pracuje vyznívá chladně a odtažitě. Jde o art rock sedmdesátých let, který pro kapelu představuje nekonečný zdroj inspirace. Návrat k retro stylu je Åkerfeldtovcům souzený a má za úkol většině pochybovačů zavřít ústa na petlici. Jde o obrovský hudební celek, složený z tisíce malých detailů, které hnětou hudbu zevnitř a vytváří šokující napnelismus.

Na Heritage najdeme fůru skvělých momentů co stojí za poslech. Trojka I Feel the Dark, Nepenthe a Häxprocess jsou skladby, které mě pokaždé položí na lopatky. Jde o hudbu pro skutečné dospěláky, nad kterou pubertální máničky s opovržením ohrnují nos.

pinkman @ 01.10.2017 04:59:26 | #
Na starších Opeth mě hodně bavila souhra basáka Martina Mendeze s bubeníkem Martinem Lopezem. Lopez je pryč a přesto, že je novic Martin Axenrot výborný, to fluidum už necítím.

Nové směřování Opeth kvituji s radostí. Murmurovitý styl zpěvu nemám rád a jelikož má Mikael krásný čistý vokál, byla škoda jej nevyužít v plném rozsahu.

Jakýsi retro návrat odstartovaný právě Heritage je tím správným směrem, kterým se pokroková kapela jakou Opeth už roky vydala.