horyna - @ 13.11.2018 | #

Nad Sylvan - jméno donedávna prakticky neznámé. O jeho zpopularizování se zasloužil především kytarista Steve Hackett, když se rozhodl jmenovaného zpěváka obsadit do hlavní role pro své Genesis Revisited Tour pořádané před pár lety. Nad se s postem sólového pěvce gabrielovského materiálu i výrazu vypořádal se ctí a díky dlouhé šňůře, velkému množství koncertů po celém světě a posléze i k této příležitosti vydanému cd jej spoznal takřka každý milovník původních Genesis.

Krátce na to zareagoval Nad i sólově, a to v podobě velice slušné, totálně genesisovské kolekce Courting the Widow vydané roku 2015. Tu jsem si pořídil jako přirozenou reakci na spokojený zážitek z onoho koncertu, ale celkem dlouho mi trvalo, než jsem hudbu na tomto nosiči patřičně docenil. Když za dva roky Nad nahrál album další, s jeho nákupem jsem nespěchal. Nechával jsem si chuť na něj uzrát a čekal na příhodnou dobu, kdy budu mít potřebu jej vlastnit. (Výhoda hned nekupovaných nosičů je i cenová, za pouhý rok klesá hodnota některých produktu někdy i o polovinu.) Cožpak je to auto?

Na své poslední desce vsadil Nad Sylvan vše na dvě karty. Tak jako minule se znovu obklopil zvučnými hosty z branže. Ale jelikož si materiál psal sám, je účast hráčů natolik profesionální, že vás vůbec nenapadne srovnávat tento matroš s písněmi z původních působišť hvězdných instrumentalistů.

Tou druhu kartou je velice vydatná účast sólových i sborových vokálů patřících něžnému pohlaví. Právě jejich nadpozemské hlásky nesoucí v sobě ozvěny vodních nymf a sirén dodávají desce punc originality a posouvají muzikální stránku alba i do jiných sfér, než těch hackettovsko-genesisovských. Nahrávce povětšinou vévodí klávesy, až v druhé půli se o slovo znatelněji hlásí i kytary trojice Stolt/Govan/Hackett. Oproti předchozí desce je nálada intimnější. Ubylo patetismu a teatrálnosti - těch má Nad v hrdle sice pořád dost, ale netlačí je tolik i do muziky. Vše je volnější a plynulejší, přechody mezi tématy jsou zaranžovány nenuceně a velice přirozeně.

Jak už to s prvními poslechy bývá, písně při nich částečně splývají a do obrátek vás dostane až energičtější druhá polovina. Postupně se handicap A-strany stírá, a až si překrásné klávesové motivy a zpěvákovy nápěvy z úvodu desky zmapujete, naráz zjistíte, že posloucháte překrásně vyzdobené progresivní dílo. Dílo, které se touží vymanit z okovů původních Genesis, ale tak úplně se mu to stejně nedaří a vy vlastně ani nechcete, aby tomu u Sylvana bylo jinak. Tahle poloha je pro něj jak dělaná.

EasyRocker @ 15.11.2018 07:47:26 | #
Já johnově úvaze docela rozumím, a protože jsem se léta věnoval přímo autorskému právu a měli jsme i mnoho žalob na zkopírování hudby i textů (v té době jsem psal běžně i rozsudky - napsal jsem si např. ten kde Vostárek žaloval zelené na užití A co děti..mají si kde hrát? - podrobnosti bohužel nesmím.

Nelze zpochybnit, že se klonování progových titánů stalo určitou módou a těch kapel přibývá fakt raketovým tempem. Samozřejmě to není kopírka výše zmíněná, protože ta hudba nikdy není shodná, ale jen podobná. Všechno je otázka rozumné míry, ale množství těch kapel mě taky udivuje. Pořád všude vyvstává ta kapitální otázka, na co to všechno v době, kdy si člověk musí sakra rozmyslet, do čeho vrazí těžce vydělané penízky, když mám v polici originál? Něco jiného by byla cover kapela, což je pocta mnohem lepší. Prodávat na trhu hudbu, která je od originálu takřka k nerozeznání, je svým způsobem chytračinka.

P.S. Nad Sylvan je trochu jinde, protože se stylově trochu posouvá. Ale 100% klony Genesis není problém najít.