Sylvan, Nad - The Bride Said No (2017)

22.08.2020 Brano | #

Nad Sylvan sa narodil v roku 1959 v Kalifornii.Jeho otec bol tenisový šampión Hugh Steward a matka mladučká švédka Agnete Sylvan.Rodičia sa o krátky čas rozviedli a malý Nad (vtedy ešte ako Hugh Erik Steward)vyrastal u starých rodičov v drsnej robotníckej štvrti v meste Malmö.Citlivý a introvertný chlapec sa stal terčom šikanovania od svojich spolužiakov.Táto bolestná skúsenosť ho navždy poznačila.Pochopenie našiel u starých rodičov,ktorí podporovali jeho nadšenie pre hudbu.Nad sa naučil hre na piano a potom mu učarovali ďalšie klávesové nástroje ako organ,mellotron,minimoog,Elka String...

Mladý Nad bol veľkým fanúšikom skupiny Genesis a v roku 1977 sa v Štokholme zúčastnil na ich koncerte v rámci turné Wind&Wuthering.Vtedy ešte netušil,že raz bude spolupracovať so Stevom Hackettom na projekte Genesis Revisited II.V civilnom živote sa živil dlhé roky ako prepájač telefónnych hovorov a pracoval najmä na nočné služby.Stále však koketoval s myšlienkou presadiť sa v hudobnom svete.To sa mu podarilo až s kolegom Bonamicim v projekte Unifaun(2008).Následne sa mu ozval Roine Stolt(Kaipa,TFK,Transatlantic...) a Nad sa stal súčasťou skupiny Agents Of Mercy s ktorou nahral tri štúdiové albumy.Až potom mohol zanechať svoje civilné zamestnanie a venovať sa naplno hudbe.

Keď jeho blízky priateľ,ktorý mal záľubu v ženských šatách spáchal samovraždu,tak sa Nad na znak smútku začal tiež obliekať do ženských šiat.Ďalšia rana osudu Nada postihla,keď sa počas nahrávania albumu Agents Of Mercy dozvedel o smrti svojej milovanej matky.Práve cestou na pohreb zložil skladbu Carry Me Home,ktorej koncept mal v hlave ,podľa jeho vyjadrenia, posledných desať rokov.Skladba otvára album Courting the Widow(2015),ktorý je prvou časťou upírskej ságy,ktorá pokračuje na albumoch The Bride Said No(2017) a The Regal Bastard(2019).

The Braid Said No nie je až tak výrazne "genesisovský" ako jeho predchodca Courting the Widow.Mám rád najmä skladby The Quatermaster,ktorá ma ohromila svojou energiou a tiež hrou na bicie v podaní Nicka D´Virgilia(Spock´s Beard,Genesis,Big Big Train...),krehkú When The Music Dies,v ktorej Nad vystupuje v kostýme s anjelskými krídlami a samozrejme titulnú 12 a pol minútovú The Bride Said No,kde mu skvele sekundujú vokalistky Tania Doko a Jade Ell a najmä chrámový organ na záver...to je lahoda!V špeciálnej limitovanej edícii sa ešte nachádza bonusová skladba Black Ship.

Nad momentálne žije a tvorí v dome v prírode,na samote,niekoľko kilometrov od Štokholmu.Spoločnosť mu robí jeho mačka Skrut,krorá zamňaukala aj v skladbe Ship´s Cat(Courting The Widow).Často chodí na prechádzky k blízkemu jazeru a venuje sa botanike a poznávaniu rastlinstva.Jeho znalosti v tejto oblasti sú obdivuhodné.

Album The Bride Said No ma napriek svojej nespornej kvalite a hviezdnemu obsadeniu(Steve Hackett,Guthrie Govan,Tony Levin,Roine Stolt...)neoslovil tak intenzívne ako jeho predchodca.Moje hodnotenie je 3,5* no vzhľadom k vyššie uvedenému zaokrúhľujem na slabé 4*.


reagovat

jirka 7200 @ 22.08.2020 16:38:01
Brano, díky za nahlédnutí do Nadova soukromí, které mnohé vysvětluje. Znám poslední tři alba a je slyšet, že se Nad snaží oprostit od světa a hudby Genesis a jde si svou vlastní cestou. To je mi na něm sympatické.

Pegas @ 23.08.2020 08:52:35
Mně se líbí všechny tři poslední Sylvanovy sólovky. Ta poslední o něco méně, ale to už se také změnilo. Unifaun mám, ale tolik mě to nezaujalo a ani to nemám moc naposlouchané. Vliv Genesis je v jeho tvorbě jasně cítit, ale líbí se mi, že se toho nedrží za každou cenu a svoji tvorbu posouvá i modernějším směrem. Pokud jde o Agents Of Mercy, tak ty trpí standardní Stoltovskou trochu utahanou kompozicí, proto jsou ty sólovky lepší, když nebyl ničím svázaný a udělal si je po svém.

horyna @ 23.08.2020 15:23:03
Brilantní recenzička se zajímavým pohledem do Nadova soukromého života. Díky Braňo.

Brano @ 23.08.2020 15:40:45
Páni,ďakujem za Vaše názory a reakcie.

Mayak @ 23.08.2020 15:46:03
... pekná, informáciami nabitá forma recenzie, ktorú osobne mám veľmi rád - díky Braňo ...

Brano @ 24.08.2020 12:08:54
Mayak,ďakujem za uznanie.

30.10.2019 EasyRocker | #

Hned na úvod Nad Sylvan přizná, že je šťastný chlapík. Posuďte - účast na Hackettově skvěle přijatém Genesis Revisited, autorský i organizační čich. Vydá trio desek s námětem mýtické Vampýrie s přispěním šlechty uměleckého rocku. Kdo by nekřepčil spokojeností?

Intro spojuje zpěvný klavír, akustiky a éterické ženské hlasy. Rázný jednoduchý riff The Quatermaster. Drsné symfonické partie a sampling - i ty obstaral Sylvan osobně. Dosud málo probádané, ovšem řádně žhavé mistrovo teritorium. Z dálav doléhá jakýsi dutý spletenec hlasů. Banksovsky barvité keyboardy - je tu sedmiminutový mrazivý nápřah When The Music Dies. Vokální orgie jsou vypuštěny zpod kontroly, stejně démonický veterán za bubny Nick D´Virgilio. Křehké ambientní doznívání je po náporu na emoce více než působivé. The White Crown - ataky kláves, samplů a převrácených rytmů připomenou drsnější kousky z raných Hackettových desek. Hlas vypráví, ale i šmirgluje. Pro odolné, jinak jdete rovnou do škarpy. What Have You Done - tuhle skladbu dodala zčásti Jade Ell. Ledově klouzající klavírní entrée s hlasy, jejichž tlak neznatelně roste. To, co po půli předvádí Steve Hackett a Guthrie Govan - nepopsatelné. Propojená sóla; zlomky, nelidsky vtělené do zběsilé tónové erupce. Crime Of Passion (Vampirate´s Anthem) je houpavá rocková skladba, opět s vynikající symbiózou několika hlasů a rozparáděnou rytmikou. Deska byla druhá v pořadí věnovaná obskurní Vampýrii - chybět tedy nemůže. A French Kiss In an Italian Cafe má poklidnou, meditativní náladu. Pestrou zvukovou paletu ušil na míru tandem Sylvan/ Wollbeck, aranžérská pestrost (včetně vodního telefonu) je další silnou stránkou alba. Titulka o dvou chodech se natáhla skoro na dvacet minut. Silné trio elitních ženských hrdel. Kytary a programování nesou neklid a při saxových výbojích Sheony Urquhart máte pocit, že na všechny dolehl amok. Prvý díl doznívá za silného spojení kláves, orchestru a hlasů... Druhá část Black Sheep nesou vrstvené klávesové fábory a životodárný mistrův zpěv. Cyklická deklamace o černé ovci rodiny vás krátce provede nebesy a po doznění navrací do chmurné reality...

Už po doznění je jasno dvojí: prvým hluboké ovlivnění hudbou a osobností kamaráda Steva Hacketta a starou tvorbou jeho někdejší mýtické kapely. A druhým snaha najít vlastní hudební tvář. Malebně očistná hodinová krása tak přemosťuje důstojný odkaz minulosti a nebojácný pohled do zítřka náročné hudby, opentlený výjimečným talentem. Prog it Down! Jen pro vyvolené.
reagovat

horyna @ 31.10.2019 05:00:42
Můj nejoblíbenější Sylvan. O víkendu jsem si znovu připomínal poslední desku, která pokračuje v linii mírného zjemňování výsledného soundu. Správná cesta. Díky za recenzi Easy.

jirka 7200 @ 31.10.2019 09:24:49
Při poslechu vývoje hudebního směrování dle posledních tří studiovek je zřejmé, že snaha vymanit se z hudebního vlivu Genesis je u Nada velká a vcelku se mu daří. To je znát hlavně na desce z roku 2019.

EasyRocker @ 31.10.2019 10:26:02
Díky za reakce chapci :-) Jsem rád, že tu má tenhle pro mě výjimečný talent fandy. Ono to bylo tak mezi 4 a 5, ale tam fakt hodně úžasných míst, člověk je musí hledat a to mě baví. Pořád si to nějak sedá víc.

PaloM @ 01.11.2019 13:41:48
Sylvana uznávam ako dôstojnú náhradu Gabriela v Genesis Revisited (Steve Hackett).

northman @ 02.11.2019 06:06:32
Očekával jsem variaci na Yes, Genesis, Pink Floyd a ono je to trochu jiné. Komu se líbí výše uvedené kapely je nadšen, mě to nechává chladným. Přesto díky za upozornění, rád jsem si poslechl pár ukázek a rozhodně si to nekoupím.

EasyRocker @ 02.11.2019 06:43:35
Ještě jednou díky za diskusi, kde se ukazuje odlišný vkus všech zdejších pisatelů. Tak northman je známý avantgardista, zappovec a beefheartovec, takže nemůže být spokojen :-) Já jsem zase spíš na melodie, i když jedu i fúzi, Kapitán mi nesedl nikdy, Zappu můžu, ale v jeho fúzovém období, na Grand Wazoo tu někde recku mám, jinak jeho hojnou diskografii moc neznám.

Voytus @ 02.11.2019 08:42:14
Sylvana jsem sólově ještě neslyšel, ale na Genesis Revisited je ta podobnost s Gabrielem nepřeslechnutelná. Už jen kvůli sestavě, která se na tomto albu sešla, bych to měl alespoň poslechnout (Govan, Hackett...).

Btw, řekl bych, že northman má - podobně jako já - rád hudbu s kořeny v blues, což se jen těžko dá označit jako avantgarda. Myslím, že kromě Swans se shodnem téměř na všem. A když tu zase proběhla narážka na Zappu (ten je svět sám pro sebe) a hlavně Beefhearta, tak tam je třeba mít na paměti, že Beefheart je především o blues. Zkuste někdy jen tak pro zajímavost (podobně, jako to já jednou za čas zkouším s neoprogem), sáhnout po bluesmanech z 20. a 30. let. Postupně u Beefhearta, ale třeba taky Toma Waitse nebo Edgar Broughton Band ty vlivy objevíte a nebude již třeba nepřesné nálepky "avantgarda". Fakt, alespoň to někdy zkuste. Hned na začátek doporučím natolik těžký kalibr, jako je Son House a nebo Charley Patton.

PaloM @ 02.11.2019 11:29:21
Voytus: skutočne si myslíš, že pre skúseného poslucháča s vyhraneným vkusom stojí za to čo len minúta trápenia uší s Beefhartom, aby tam objavoval stopy po blues? No, osobne takého masochistu nepoznám :-) Vôbec neide, či blues v tom je alebo nie. Ide o to, že pre mnohých sú jeho nahrávky nepočúvatelné.
A vôbec, tu je reč o Sylvanovi.

Mayak @ 02.11.2019 11:58:49
... opäť raz pripomeniem, že koho interesuje Nad Sylvan, a čaká (northman) v jeho hudbe (jednoznačný) odkaz Genesis, nech si pustí jediný album jeho projektu Unifaun - Unifaun (2008) >> odkaz , resp. tri štúdiové albumy tiež čisto švédskej kapely Agents Of Mercy >> odkaz

Videl som Nada Sylvana naživo raz práve s kapelou Agents Of Mercy (2009) a dva krát so Steve Hackettom (2014, 2019) vrámci Genesis Revisited a vysoko ho rešpektujem, ako pokračovateľa Gabrielovsko - Collinsovskej línie spevu v progresívnom rocku ...

EasyRocker @ 02.11.2019 13:00:12
Jsem rád, že tu probíhá tahle debata. Jsou tu odlišné názory, ale není to vyhrocené a nejde to do osobních tahanic. Takové debaty jsou vůbec NEJ - nejvíc de dozvíte, protože každý hájí svůj postoj hafem argumentů. A z nich se můžou rodit i nové tipy na hudbu.

Voytus @ 03.11.2019 16:18:29
PaloM: Také jsem míval vyhraněný vkus, než jsem zjistil, že mě ochuzuje o spoustu dobré hudby, a tak jsem si začal rozšiřovat obzory - ale pravda, to bylo na střední a sjížděl jsem všechny možné odrůdy metalu. Kytary musely drtit, tempa odsejpat, dvojšlapka na plný kule a zpěvák musel řvát, případně chroptět. Spíš to byla póza, než vkus. Pak začal bejt metal na jedno brdo - bylo mi to málo. Ale kam se vrtnout - starou scénu jsem měl dobře zažitou, neo-prog zdál se být jasné východisko, leč oblíbil jsem si jen několik málo desek, opět všechno začalo být hrozně podobné. Dnes už žánry neřeším, ale stále se snažím rozšiřovat si obzory. I v tom je ten progres, ne?

yngwie3 @ 03.11.2019 16:55:59
To nie je progres Vojto, ale stárnutie ;o) ...

Voytus @ 03.11.2019 17:09:23
yngwie3: No jo, asi bych měl tohle asi začít brát v úvahu. On je ale alespoň u mě takový dost zásadní fakt posledních let, že víc sleduju nový, mladý kapely. A pak k tomu ještě napomůžou osobní setkání a možnost si s nimi zahrát. Tady ta jména asi nikomu nic neřeknou, ale společné hraní se Sacri Monti, Ruby the Hatchet (oboje USA) nebo Cheap Vine (Francie) bylo v tomhle ohledu vyloženě "oči-otevírající". Ale jasně, každý máme jiný přístup a stárneme všichni - jsem na sebe taky zvědavej - ale právě proto sleduju, co se děje, páč bych nechtěl jednoho dne zjistit, že poslouchám jen hudbu sto let starou :-). (Což ale stejně budu)

13.11.2018 horyna | #

Nad Sylvan - jméno donedávna prakticky neznámé. O jeho zpopularizování se zasloužil především kytarista Steve Hackett, když se rozhodl jmenovaného zpěváka obsadit do hlavní role pro své Genesis Revisited Tour pořádané před pár lety. Nad se s postem sólového pěvce gabrielovského materiálu i výrazu vypořádal se ctí a díky dlouhé šňůře, velkému množství koncertů po celém světě a posléze i k této příležitosti vydanému cd jej spoznal takřka každý milovník původních Genesis.

Krátce na to zareagoval Nad i sólově, a to v podobě velice slušné, totálně genesisovské kolekce Courting the Widow vydané roku 2015. Tu jsem si pořídil jako přirozenou reakci na spokojený zážitek z onoho koncertu, ale celkem dlouho mi trvalo, než jsem hudbu na tomto nosiči patřičně docenil. Když za dva roky Nad nahrál album další, s jeho nákupem jsem nespěchal. Nechával jsem si chuť na něj uzrát a čekal na příhodnou dobu, kdy budu mít potřebu jej vlastnit. (Výhoda hned nekupovaných nosičů je i cenová, za pouhý rok klesá hodnota některých produktu někdy i o polovinu.) Cožpak je to auto?

Na své poslední desce vsadil Nad Sylvan vše na dvě karty. Tak jako minule se znovu obklopil zvučnými hosty z branže. Ale jelikož si materiál psal sám, je účast hráčů natolik profesionální, že vás vůbec nenapadne srovnávat tento matroš s písněmi z původních působišť hvězdných instrumentalistů.

Tou druhu kartou je velice vydatná účast sólových i sborových vokálů patřících něžnému pohlaví. Právě jejich nadpozemské hlásky nesoucí v sobě ozvěny vodních nymf a sirén dodávají desce punc originality a posouvají muzikální stránku alba i do jiných sfér, než těch hackettovsko-genesisovských. Nahrávce povětšinou vévodí klávesy, až v druhé půli se o slovo znatelněji hlásí i kytary trojice Stolt/Govan/Hackett. Oproti předchozí desce je nálada intimnější. Ubylo patetismu a teatrálnosti - těch má Nad v hrdle sice pořád dost, ale netlačí je tolik i do muziky. Vše je volnější a plynulejší, přechody mezi tématy jsou zaranžovány nenuceně a velice přirozeně.

Jak už to s prvními poslechy bývá, písně při nich částečně splývají a do obrátek vás dostane až energičtější druhá polovina. Postupně se handicap A-strany stírá, a až si překrásné klávesové motivy a zpěvákovy nápěvy z úvodu desky zmapujete, naráz zjistíte, že posloucháte překrásně vyzdobené progresivní dílo. Dílo, které se touží vymanit z okovů původních Genesis, ale tak úplně se mu to stejně nedaří a vy vlastně ani nechcete, aby tomu u Sylvana bylo jinak. Tahle poloha je pro něj jak dělaná.
reagovat

john l @ 14.11.2018 12:17:15
Autor píše "Dílo, které se touží vymanit z okovů původních Genesis, ale tak úplně se mu to stejně nedaří a vy vlastně ani nechcete, aby tomu u Sylvana bylo jinak. Tahle poloha je pro něj jak dělaná."

Tuhle desku jsem zatím neslyšel. Jedničku znám a to jsou Genesis jako dělaní. Nejsem si docela jist, jestli je v dnešní hudbě potřeba toliko klonů a kopírek. Neustále se rodí další a další, ale vždyť ta sláva je jen přežitek. Copak si Sylvan myslí, že bude ohromovat stejně jako Gabriel v dobách Foxtrot?

horyna @ 15.11.2018 07:12:09
Johne klony dnes nikdo neřeší, dnešní mládež poslouchá daleko horší zvěrstva, než je napodobování Gabriela. Jasně že se svým projektem nikdy nedojde kam Genesis, ale kdo dnes ano. To bych neřešil, a nejspíš to neřeší ani Nad. Pokud máš rád originál, kopii zavrhneš, nebo tě naopak zaujme. Navíc tohle až taková kopie zase není. Poslechni si jej.

EasyRocker @ 15.11.2018 07:47:26
Já johnově úvaze docela rozumím, a protože jsem se léta věnoval přímo autorskému právu a měli jsme i mnoho žalob na zkopírování hudby i textů (v té době jsem psal běžně i rozsudky - napsal jsem si např. ten kde Vostárek žaloval zelené na užití A co děti..mají si kde hrát? - podrobnosti bohužel nesmím.

Nelze zpochybnit, že se klonování progových titánů stalo určitou módou a těch kapel přibývá fakt raketovým tempem. Samozřejmě to není kopírka výše zmíněná, protože ta hudba nikdy není shodná, ale jen podobná. Všechno je otázka rozumné míry, ale množství těch kapel mě taky udivuje. Pořád všude vyvstává ta kapitální otázka, na co to všechno v době, kdy si člověk musí sakra rozmyslet, do čeho vrazí těžce vydělané penízky, když mám v polici originál? Něco jiného by byla cover kapela, což je pocta mnohem lepší. Prodávat na trhu hudbu, která je od originálu takřka k nerozeznání, je svým způsobem chytračinka.

P.S. Nad Sylvan je trochu jinde, protože se stylově trochu posouvá. Ale 100% klony Genesis není problém najít.

merhaut @ 15.11.2018 08:21:27
V hudbě se vždy kopírovalo. Kde by byli LED ZEPPELIN, kdyby nebylo starých bluesmanů? Jde o míru přidané hodnoty. U LZ byla obrovská, takže v pořádku. A Zeppelíny kopírují zase další, dnes s velkým úspěchem GRETA VAN FLEET. Jsou výteční. Kopíruju, kopíruješ, kopírujeme se bude jmenovat jedna tematická kapitola v připravovaném lednovém speciálu Sparku k 50. výročí vydání jedničky LZ.

EasyRocker @ 15.11.2018 09:08:03
Merhautův příspěvek nezbývá než podepsat. Ti, kdo dělali hudba v 60.-70. letech, měli i kliku, že rock byl nepopsaný kus papíru a no a pokud jste byli hudebně trochu zdatní, a s tím se počítalo, tak bylo skoro jisté, že necháváte nějakou novou stopu v hudbě. Dnes, kdyby bylo všechno zásadní dávno uděláno, to mají kapely nesrovnatelně těžší. A máme holt jen pár základních tónů, to je holý fakt.

horyna @ 15.11.2018 09:47:42
EasyRocker to vyjádřil naprosto přesně. Co chcete dnes pořád vymýšlet, když tu už všechno vymyšleno bylo a navíc v tolika variacích.