EasyRocker - @ 30.10.2019 | #

Hned na úvod Nad Sylvan přizná, že je šťastný chlapík. Posuďte - účast na Hackettově skvěle přijatém Genesis Revisited, autorský i organizační čich. Vydá trio desek s námětem mýtické Vampýrie s přispěním šlechty uměleckého rocku. Kdo by nekřepčil spokojeností?

Intro spojuje zpěvný klavír, akustiky a éterické ženské hlasy. Rázný jednoduchý riff The Quatermaster. Drsné symfonické partie a sampling - i ty obstaral Sylvan osobně. Dosud málo probádané, ovšem řádně žhavé mistrovo teritorium. Z dálav doléhá jakýsi dutý spletenec hlasů. Banksovsky barvité keyboardy - je tu sedmiminutový mrazivý nápřah When The Music Dies. Vokální orgie jsou vypuštěny zpod kontroly, stejně démonický veterán za bubny Nick D´Virgilio. Křehké ambientní doznívání je po náporu na emoce více než působivé. The White Crown - ataky kláves, samplů a převrácených rytmů připomenou drsnější kousky z raných Hackettových desek. Hlas vypráví, ale i šmirgluje. Pro odolné, jinak jdete rovnou do škarpy. What Have You Done - tuhle skladbu dodala zčásti Jade Ell. Ledově klouzající klavírní entrée s hlasy, jejichž tlak neznatelně roste. To, co po půli předvádí Steve Hackett a Guthrie Govan - nepopsatelné. Propojená sóla; zlomky, nelidsky vtělené do zběsilé tónové erupce. Crime Of Passion (Vampirate´s Anthem) je houpavá rocková skladba, opět s vynikající symbiózou několika hlasů a rozparáděnou rytmikou. Deska byla druhá v pořadí věnovaná obskurní Vampýrii - chybět tedy nemůže. A French Kiss In an Italian Cafe má poklidnou, meditativní náladu. Pestrou zvukovou paletu ušil na míru tandem Sylvan/ Wollbeck, aranžérská pestrost (včetně vodního telefonu) je další silnou stránkou alba. Titulka o dvou chodech se natáhla skoro na dvacet minut. Silné trio elitních ženských hrdel. Kytary a programování nesou neklid a při saxových výbojích Sheony Urquhart máte pocit, že na všechny dolehl amok. Prvý díl doznívá za silného spojení kláves, orchestru a hlasů... Druhá část Black Sheep nesou vrstvené klávesové fábory a životodárný mistrův zpěv. Cyklická deklamace o černé ovci rodiny vás krátce provede nebesy a po doznění navrací do chmurné reality...

Už po doznění je jasno dvojí: prvým hluboké ovlivnění hudbou a osobností kamaráda Steva Hacketta a starou tvorbou jeho někdejší mýtické kapely. A druhým snaha najít vlastní hudební tvář. Malebně očistná hodinová krása tak přemosťuje důstojný odkaz minulosti a nebojácný pohled do zítřka náročné hudby, opentlený výjimečným talentem. Prog it Down! Jen pro vyvolené.

Voytus @ 02.11.2019 08:42:14 | #
Sylvana jsem sólově ještě neslyšel, ale na Genesis Revisited je ta podobnost s Gabrielem nepřeslechnutelná. Už jen kvůli sestavě, která se na tomto albu sešla, bych to měl alespoň poslechnout (Govan, Hackett...).

Btw, řekl bych, že northman má - podobně jako já - rád hudbu s kořeny v blues, což se jen těžko dá označit jako avantgarda. Myslím, že kromě Swans se shodnem téměř na všem. A když tu zase proběhla narážka na Zappu (ten je svět sám pro sebe) a hlavně Beefhearta, tak tam je třeba mít na paměti, že Beefheart je především o blues. Zkuste někdy jen tak pro zajímavost (podobně, jako to já jednou za čas zkouším s neoprogem), sáhnout po bluesmanech z 20. a 30. let. Postupně u Beefhearta, ale třeba taky Toma Waitse nebo Edgar Broughton Band ty vlivy objevíte a nebude již třeba nepřesné nálepky "avantgarda". Fakt, alespoň to někdy zkuste. Hned na začátek doporučím natolik těžký kalibr, jako je Son House a nebo Charley Patton.