Fields - Fields (1971)

Reakce na recenzi:

hejkal - 5 stars @ 27.02.2011 | #

Andy McCulloch je rockový bubeník, ktorého radím k najlepším, akí kedy na tejto planéte trieskali do bicej súpravy. O skupine Fields som nevedel ani ň až do minulého roka, kedy Esoteric Recordings opäť raz vyrukovala s výpravným cédéčkom, aké by si zaslúžila každá zabudnutá skupina zo 70. rokov. Zrazu som zistil, že Graham Field z Rare Bird a Andy McCulloch z Greenslade (a King Crimson) hrali spolu v skupine a vydali jeden album! Neodolal som...

Výkon hudobníkov hneď na úvod nazvem nonšalatne suverénnym. McCulloch je bubeník, akého je radosť počúvať, Field svoje klávesy ovláda po zvukovej i hernej stránke na jednotku Barryho basa i gitara dodávajú skladbám na pestrosti.

Drvivý nástup skladby A friend of mine sa zmení na „klasickú“ klávesovú classical rockovú záležitosť. Toto trio teda vie, ako si ma získať od prvej sekundy! Spev je príjemný, zvuk úžasný, dobrá práca. Trošku rockovej melodiky si skupina nachystala vo While the sun still shines a ide jej to! Not so good je slaďák s klavírom, počúva sa príjemne. Three minstrels je najlepšou skladbou na albume. Jej mierne renesančný nádych ma opantáva a keby mala skupina Gryphon ambíciu znieť na svojom debute rockovo, znelo by to takto. Znepokojivý klávesový motív v úvode Slow Susan je božský, o to viac, že nie je len introm, ale zároveň aj celou skladbou. Jemné pradivo gitary a strohá basa neskutočne dokresľujú atmosféru, takže tvrdá nasledujúca skladba Over and over again mnou až mykne! Genialita sa nezaprie. Iste, skladba vystrieda viacero polôh, ak by niekto písal hudobnú Kámasútru, stačilo by mu vypočuť si túto skladbu (a album). Chvíľka pre pokojné uvoľnenie sa volá Feeling free. Melodično by sa dalo vyvážať do celého sveta, toľko ho v nej je. Akustická vybrnkávačka s jemným spevom nemôže byť o inom ako o Fair-haired lady. Je to krehučká a smutná dáma, o to neodolateľnejšie pôsobí. A place to lay my head si ukrajuje niečo z blues rocku, nemá chybu. Na obale albumu sa skvie orol, ktorý v pazúroch drží králika, záverečná skladba je určite o ňom. Obsahuje nádherné krehké melotronové pasáže, niekoľko brilantných gitarových vyhrávok i množstvo skvelých nálad, polôh, tvárí a všetkého toho, čo považujete za synonymum pestrosti. Classical rock album otvoril, tak ho aj uzatvára.

Prekrásna objaviteľská perla, aká sa už dnes v hudobných vodách znečistených rakovinovým biznisom nájsť nedá.

 

Filozof @ 04.03.2011 12:45:16 | #
Brano
:-))) V žádném případě Ti nehodlám bránit DISKUTOVAT o čem chceš. Máš pravdu, že o tématech mimo hudbu někdy diskutujeme. Například i já. Ale je tu jeden drobný rozdíl - DISKUTUJEME! Tedy někdo s někým a téma zajímá oba! Ale s Tebou nikdo o Merhautovi nediskutuje - nikoho to nezajímá - jen dokola opakuješ do prázdna to svoje a zabírá to tu prostor. Všimni si, že já jsem diskuzi o filmech odklonil pryč a založil pro ni zvlášť vlákno. Udělej to také tak, tam si “diskutuj” jak chceš.

K dalšímu napsanému:
Silně pochybuji, že by Tě zajímaly důvody, proč tu nejsou moje novější recenze, ale kdyby náhodou:
1) Spočítej si, kolik tisíc slov jsem o muzice pro ostatní napsal za posledních 14 měsíců do Rock+ i jinam!! A Rock+ je po ťuknutí na odkaz i pro všechny tady. Každý z těch článků mi zabral týdny studia a psaní.
2) Přes obrovskou sumu práce z bodu 1) jsem novější recenze psal. Vyjdou v dalším Rock+ a sem se přesunou po vyjití časopisu. To ale ovlivnit nemohu - napsané a odevzdané jsou už 4-5 měsíců.
3) Nejméně rok a půl 95 % volného času doma studuju o muzice, abych měl nejdřív něco nastudováno, než něco napíšu. Nejde totiž o počet recenzí, ale jejich kvalitu a přínos pro ostatní. Ani u jídla už nesedím bez starých časopisů o muzice... Preferuji totiž (na rozdíl od někoho) si téma nejdřív pořádně nastudovat a až pak psát.
Nějaký dotaz?


Copyright © easyaspie.cz Created in 0.0123 s.