Mirek Kostlivý - @ 28.04.2012 | #

Muselo to být někdy v říjnu 1976, když mi Karel H., můj pražský spolubojovník na buzerplace ve slovenských Levicích, pošeptal: "Ti Van der Graaf Generator jsou sice dobří, ale já mám doma LPčka folk-rockových Steeleye Span, a to je hudba, to si někdy musíš poslechnout!" Já se nikdy o folk nezajímal, znal jsem z malých desek Hutku, koncert Marsyas mě nezaujal, ale stejně jsem na to radostně kývl, protože jsem věděl, že to si určitě v klidu přehraji, až budu v civilu. I když ta doba dvou let mi připadala neskutečně dlouhá.
A po dvou letech zírám, o co jsem byl ochuzen! První deska kapely byla natočena v červnu 1970. Jsou na ní předělávky starobylých britských a irských balad v provedení výtečných hudebníků a zpěváků - na čele se zpěvačkou Maddy Prior.
Již v úvodní, pouze vokální A Calling-On Song, slyším vícehlasé vokály (Prior, Hart, Gay a Terry Woods) v tak čisté podobě, že by se za ně nemuseli stydět ani bratři Shulmanové.
Následující The Blacksmith patří k vrcholům desky. Nádherný zpěv Maddy Prior se prolíná s doprovodem mandolíny, celá skladba má neuvěřitelné kouzlo. A to pojednává o kovářovi a jeho mužnosti, přičemž hrot kladiva je zde zpodobněn jako falický symbol.
Další výborná skladba All Things Are Quite Silent je lamentace ženy, jejíž manžel byl násilně odveden do válečného námořnictva. Smutek v hlase Maddy Prior je nepředstíraný, dojímá i starého rockera.
I bez znalosti textů ale mají skladby podmanivou atmosféru, oceňuji i skladby ve kterých je použito banjo, na které hraje (např. ve skladbě Lowlands Of Holland) i Maddy Prior.
V závěrečné One Night As I Lay On My Bed (základ skladby pochází již z přelomu 16. a 17. století) je použita vedle 5-ti strunného banja i citera. Neslyšet angličtinu, tak bych se domníval, že melodie pochází odněkud ze Středního východu, tak orientální atmosféra na mě dýchá.
Skvělá tečka za tímto mimořádným albem, které mělo i příznivý ohlas na britské folk-rockové scéně. O tom svědčí i to, že se po vydání umístilo na 5. místě, a to společně s LP deskou Bridge Over Troubled Water od Simona a Garfunkela.
Nadšení recenzentů neznalo mezí. Token Winner se dívá na skupinu v časopise Sounds jako na "Spásu tradicionálů", jako na silnou konkurenci již slavných Fairport Convention a Pentangle, a svým vlivem je dokonce přirovává k americkým kapelám jako jsou Velvet Underground, Santana, a co mě zvláště potěšilo, ke "the great god Beefheart"!
A nejenom z tohoto důvodu je ocenění desky jasné - za pět!

Matouš @ 08.08.2012 11:10:07 | #
Zdravím a předem se omlouvám za text, který sem nepatří, ale kdyby bylo kam napsat někomu z redakce, udělal bych to. Jsou zde na progboardu profily takových kuriozních postaviček jako je Miloš Dodo Doležal. Jsou zde Joy Division, Janne´s Addiction, což také zrovna nejsou klasiky žánru, že...? Ale budiž. Jenomže když už tu jsou, tak proč tady nejsou Japan? Je tu jejich frontman David Sylvian. Ten ale začínal právě v Japan. Ale Japan tu nejsou!! A měly by být. Apeluji na Vás, a Vaším prostřednictvím na celou redakci progboardu, abyste zařídili profil kapely Japan! Jistě, řeknete mi: Zařiď si ho sám. Ale dejme tomu, že jsem prostý pasivní uživatel, který nechce nikam přispívat a kromě toho má třeba pocit, že každý druhý by to udělal lépe. Dejme tomu, že se mi progboard velmi líbí, rád v něm listuji, ale zkazil bych si svou uživatelskou radost, kdybych měl na něj sám přispívat. Dá se tomu rozumět? Myslím, že jo. Tak to zařiďte, prosím Vám. Mockrát díky.