horyna - @ 24.02.2018 | #

Camelovský Rajaz tady má tři kraťučké recenze a tak nebudu trhat partu a napíši k tomuto veledílu jen pár okrajových poznámek.

Právě před chvílí jsem jej doposlouchal a byla to neskutečně krásně strávená hodinka. Andy Latimer byl už od svého vstupu na hudební scénu génius a zůstal jim i v pozdním období. Svou muzikou ovládal pocity a emoce. Je v ní tolik něhy, až máte pocit, že se vám z ní podlamují kolena.
Jde o mistrovské dílo a zřejmě také nejlepší desku z posledního studiového čtyřlístku. I když bylo určitě těžké překonat velkolepost "přístavu slz", myslím si však, že Rajaz to dokázal. Některé části skladeb evokují Pink Floyd, jelikož Andyho hypnotizující kytara není té Gilmourovské příliš vzdálena. Tahle deska je vlastně stejně dokonalá, jako byla alba Mirage, či Moonmadness.

Krása žádných slov nepotřebuje.

Petr87 @ 25.02.2018 09:54:58 | #
Andy Latimer je fenomenální a neskutečně náladotvorný kytarista a trestuhodně nedoceněný!
Pokaždé, když poslouchám jeho hru třeba v tak emocionálním dílu jako je "Harbour of Tears", tak by až slza ukápla, a absolutně se za to nestydím...
Ano, označení génius tady nebude zase tolik od věci.

Jasně, někteří by mohli namítnout, že jeho hra a barva hlasu je někdy až příliš podobná dalšímu náladotvornému virtuosovi Davidu Gilmourovi, ale cvičené fanouškovské ucho je od sebe dokáže v pohodě rozeznat.
Díky za recenzi! Tohle album jsem už neslyšel roky...