Dream Theater - A Dramatic Turn of Events (2011)
Reakce na recenzi:

A Dramatic Turn Of Events není podle mě nijak zvláštní, ani povedená, zásadní, nebo snad přelomová nahrávka. Je taková jaká je, ale jaká po pěti letech vlastně ve skutečnosti je. Čas dělá divy, obávám se že v případě Dream T. ani čas nepomáhá a neléčí. Co na nahrávce postrádám je větší počet zajímavějších momentů, které by desku vytáhly (a teď možná přestřelím) z průměru, do kterého občas pánové zabrousí. Temnou stránku nakousli už dřív, v Black ... jí bylo hodně, i tady se trousí v několika fragmentech. Metal tu vítězí nad skladatelskou variabilitou a větším zapojení přemýšlivých pochodů, v segmentu těžkého kovu se kapela brodí jaksi zatěžkaně a díky strojovému Manginimu až moc sucharsky, tudíž předvídatelně chladně, bez zápalu a s minimem zářných okamžiků, u kterých člověk spozorní a řekne si...á, tak toto je hodně dobrý.
Ať jen nekleju, třeba úvodní On The Backs Of Angels několik vyloženě dobrých a melodickým motivů má, připadají mě ale vykradené z druhé desky I. a W. Světlou cestou jakou bych si přál, aby se kapela ubírala častěji vykazuje předposlední Breaking All Illusions.
Vždycky se na poslech desky těším, vždy si naivně myslím-teď to dopadne jinak, D.T. mám hodně rád, tak by se mi mohla konečně snad líbit i tato recenzovaná nahrávka.
Vždy to ale dopadně stejně, už pět let, v pravidelných cyklech, stejně jako dneska.
Snake @ 14.11.2016 16:20:38 | #
Já bych to neviděl tak kriticky. Malinko mě otravujou akorát ty tři pomalejší skladby (This Is The Life, Far From Heaven a závěrečná, podle mého úplně zbytečná Beneath The Surface), ale jinak v poho. K Dream Theater patří trochu toho instrumentálního machrování a v Breaking All Illusions, Bridges In The Sky a Lost Not Forgotten si ho užiju měrou vrchovatou. Ještě bych vypíchnul hitovej refrén v jinak "kornovsky" tvrdé Build Me Up, Break Me Down...
Námitky bych měl proti konečnému zvuku, který se podobá rozplizlé hlukové kouli - DR 7, min 06, max 09 - jenomže stěžovat si můžu tak na lampárně, protože dneska takhle nahrávají skoro všichni. Snad proto poslední dobou tolik tíhnu k muzice sedmdesátých let.
Přimhouřím očko a dám 4.