john l - @ 22.12.2018 | #

Řada mých přátel považuje toto album za určitou obřadní záležitost. Mám na mysli jeho spojitost s vysoce propracovaným progresivním řádem. Pro řadu z nich se takřka ihned po vydání stalo neuvěřitelným kultem. Já tímto "nedostižným syndromem" v případě Metropolis pt. 2 nikdy netrpěl. Desku znám od dob jejího vydání a mám ji rád pořád stejně. Rozhodně ji také zařazuji mezi to vůbec nejlepší, co kdy Dream Theater vydali. Slušivou pozici mezi pěti, možná dokonce třemi nejlepšími nahrávkami si deska bez problémů ustojí. Zkouška časem je v jejím případě milosrdná a asi to už tak zůstane napořád. Dream Theater tu použili invenční příběh a zároveň se vybičovali ke svému skladatelskému maximu. Všechny hudební složky tady žijí ve vzájemné sounáležitosti a nikdo z muzikantů par excellence se netlačí před ostatní. Zvuk je dokonalý a LaBrieho hlas vykazuje ten správný mladický zápal.

Za nejlepší místa považuji nástupy skladeb Overture 1928, Strange Deja Vu, komplexní ohromující záležitosti Beyond This Life a Home a brilantní instrumentální představení The Dance of Eternity -tomu se v tvorbě Dream Theater vyrovná máloco. Skladba číslo jedna je pro mě už dlouhodobě píseň Home a hudebníkem číslo jedna Mike Portnoy. Dream Theater tady nevaří z vody ani vteřinu. To začalo až na daleko pozdějších nahrávkách (Black Clouds počínaje a neskutečným marasmem Astonishing konče).

Za pár týdnů bude na trhu nová nahrávka DT. Moc nadějí do ní nevkládám, ale třeba mi na stará kolena pánové ještě udělají radost. Nechám se překvapit.

Petr87 @ 22.12.2018 18:41:22 | #
Ale jo, "divadelníky" mám stále rád a jejich fanoušek budu vždycky, i když nejsem k jejich tvorbě vůbec nekritický... Ale tady vidíte, jak se můžou názory i na jinak vychvalovanou desku lišit: Víte, mě třeba "Metropolis" zase tolik neoslovilo, a ani vlastně nevím, co mi tam přesně vadí, jestli občas až příliš afektovaný LaBrieho projev, či nějaká ta hlušší místa, určitě by se toho našlo více... Upozorňuju, že desku jsem slyšel tolikrát, že by mi k tomu nestačily všechny prsty na rukou i nohou a i všechny možné tělesné výčnělky...; ale prostě tu hudbu stále nedovedu nějak docenit, hmm.

No a co se týče připravované desky, tak musím přiznat, že ukázka nové skladby "Untethered Angel" mě docela navnadila! A hlavně se mi líbí, že na desce spolupracovali všichni z kapely, což doufám zanechá hodně dobrý výsledek; no uvidíme. A jen si tak ještě říkám, jak by vypadalo takové "Astonishing", kdyby se na něm také podíleli všichni a ne jen Petrucci s Rudessem; holt to ego, to ego! Ale snad jim už leccos došlo...

Jinak, co se ještě týče jejich současného postavení v prog metalu, tak můj názor na věc je ten, že v té první linii už prostě dávno nejedou, at' se to někomu líbí nebo ne. Po přelomu milénia se tu totiž v tomto subžánru objevilo tolik nových a o mnoho nápaditějších interpretů, kteří je prostě přehráli; vždyt' tohle je přece v hudbě normální stav, tak co! Oni jen měli štěstí v tom, že se dovedli dostat opravdu vysoko, až do hlavního proudu, takže se není čemu divit, že ta kultovní aura kolem nich je stále hodně velká...; a ještě se přiznám, že jak mi jsou k smíchu jejich nekritičtí zbožňovatelé, tak stejně se někdy řehtám i jejich stálým a neúnavným kritikům, kteří dovedou každou jejich desku zhanit a roztrhat na molekuly. Neznám moc kapel, které by vzbuzovaly takové vášně... fakt ne. :)