john l - @ 22.12.2018 | #

Řada mých přátel považuje toto album za určitou obřadní záležitost. Mám na mysli jeho spojitost s vysoce propracovaným progresivním řádem. Pro řadu z nich se takřka ihned po vydání stalo neuvěřitelným kultem. Já tímto "nedostižným syndromem" v případě Metropolis pt. 2 nikdy netrpěl. Desku znám od dob jejího vydání a mám ji rád pořád stejně. Rozhodně ji také zařazuji mezi to vůbec nejlepší, co kdy Dream Theater vydali. Slušivou pozici mezi pěti, možná dokonce třemi nejlepšími nahrávkami si deska bez problémů ustojí. Zkouška časem je v jejím případě milosrdná a asi to už tak zůstane napořád. Dream Theater tu použili invenční příběh a zároveň se vybičovali ke svému skladatelskému maximu. Všechny hudební složky tady žijí ve vzájemné sounáležitosti a nikdo z muzikantů par excellence se netlačí před ostatní. Zvuk je dokonalý a LaBrieho hlas vykazuje ten správný mladický zápal.

Za nejlepší místa považuji nástupy skladeb Overture 1928, Strange Deja Vu, komplexní ohromující záležitosti Beyond This Life a Home a brilantní instrumentální představení The Dance of Eternity -tomu se v tvorbě Dream Theater vyrovná máloco. Skladba číslo jedna je pro mě už dlouhodobě píseň Home a hudebníkem číslo jedna Mike Portnoy. Dream Theater tady nevaří z vody ani vteřinu. To začalo až na daleko pozdějších nahrávkách (Black Clouds počínaje a neskutečným marasmem Astonishing konče).

Za pár týdnů bude na trhu nová nahrávka DT. Moc nadějí do ní nevkládám, ale třeba mi na stará kolena pánové ještě udělají radost. Nechám se překvapit.

Petr87 @ 23.12.2018 10:52:16 | #
Jó, tomu jsem se taky vždycky smál... Co to je vůbec za nesmysl: "Vykrádají sami sebe?" Každý interpret má svůj rukopis, takže takovéto argumenty mě vždycky spolehlivě rozesmějí.
V případě "The Astonishing" tedy nejde ani tak o to, že zkusili něco jiného, ale spíš o to, že v mých uších je ta deska hrozně nudná, roztahaná, nenápaditá a klišovitá...; a samozřejmě vím, že né každý to slyší stejně a já to respektuji. Nahrajte album, které mě nebude nudit a budu spokojený, a bude mi úplně u hnědky, jestli se to podobá třeba "Images And Worlds" či třeba "Awake" atd.
Poslední Floydi mě taky hrozně baví a je mi totálně fuck, že někteří tvrdí, že recyklují jen sami sebe. A i kdyby tomu tak bylo? A co? Na originalitu svým způsobem úplně dlabu - ta hudba mě baví a o to přece jde! :)
A tak by se dalo pokračovat dál a dál a ještě dál......
Takže na nové album DREAM THEATER se upřímně těším, a že z každé jejich desky nejsem na větvi ještě neznamená, že je nemám rád. A už končím, musím uklízet a balit dárky. :)