steve - @ 13.05.2017 | #

Málokterá dubutní nahrávka čerstvě rozběhlé kapely, je tak dobrá, aby se dala poměřovat s pozdějším výtvorem zkušené a sehrané stabilní jednotky. Třetí, nebo čtvrtý opus bývá ve většině případů mnohem kvalitnější a většinou zlomový. Namátkou si promítnu několik vzorků z hudební pra-doby, snad pouze debuty Led Zeppelin, Uriah Heep, Kansas, nebo Gentle Giant stojí za pozornost. Příznaky porodních bolestí nesou, dnes pro většinu zapadlí Deep Purple, Stouni, naivní Beatles, dětinští Genesis, o Rush ani nemluvě, Ufo každopádně a taky Wishbone Ash.

Nedotažená, lajdácká produkce a hlavně zřejmá podobnost nekonečných a opakujících se motivů, tvoří jakýsi slepenec hudební hmoty, který ať poslouchám zepředu, zezadu, debutová bárka jménem W.A. klesá strmě ke dnu. Přitom taková Blind Eye, nebo dvojice Errors of My Way a Queen of Torture mluví jasným a zřetelným jazykem Wishbounů budoucnosti. Všechno potápí neustálé a dlouhé sólování ve skladbách Handy a Phoenix. Nuda a nic než nuda. Vlastně ano, sklamání. Ale beru to, je to přece debut, nemastný, neslaný!

Mirek Kostlivý @ 13.05.2017 17:16:44 | #
Souhlasím s Vláďou (jsme taky podobně staří), že tenhle debut je výborný stejně jako jím vyjmenované kapely. Taky bych se zastal prvních UFO, nevím, co je na něm tak strašné. Všechny debuty by se měly porovnávat s rokem jejich vzniku. A hlavně ať mě Steve vyjmenuje jinou kapelu té doby, která v roce 1970 používala dvě sólové kytary! Přiznám se, že mě žádná nenapadá. Možná ještě tak The Allman Brothers Band a další americké "jižárny", které se na přelomu 60. a 70. let dávaly dohromady. Ale v Británii nebo jinde v Evropě? Fakt nevím, které by to byly ...