steve - @ 13.05.2017 | #

Málokterá dubutní nahrávka čerstvě rozběhlé kapely, je tak dobrá, aby se dala poměřovat s pozdějším výtvorem zkušené a sehrané stabilní jednotky. Třetí, nebo čtvrtý opus bývá ve většině případů mnohem kvalitnější a většinou zlomový. Namátkou si promítnu několik vzorků z hudební pra-doby, snad pouze debuty Led Zeppelin, Uriah Heep, Kansas, nebo Gentle Giant stojí za pozornost. Příznaky porodních bolestí nesou, dnes pro většinu zapadlí Deep Purple, Stouni, naivní Beatles, dětinští Genesis, o Rush ani nemluvě, Ufo každopádně a taky Wishbone Ash.

Nedotažená, lajdácká produkce a hlavně zřejmá podobnost nekonečných a opakujících se motivů, tvoří jakýsi slepenec hudební hmoty, který ať poslouchám zepředu, zezadu, debutová bárka jménem W.A. klesá strmě ke dnu. Přitom taková Blind Eye, nebo dvojice Errors of My Way a Queen of Torture mluví jasným a zřetelným jazykem Wishbounů budoucnosti. Všechno potápí neustálé a dlouhé sólování ve skladbách Handy a Phoenix. Nuda a nic než nuda. Vlastně ano, sklamání. Ale beru to, je to přece debut, nemastný, neslaný!

horyna @ 14.05.2017 09:50:39 | #
Argus je jasný, i další alba poslouchám raději než debut, rozhodně se v tomto případě o žádnou katastrofu nejedná. Jako nej debut beru hlavně King Crimson, ale také Marillion, nebo S. Hacketta.