Wishbone Ash - Just Testing (1980)
Reakce na recenzi:

Prvních deset nahrávek Wishbone Ash vykazuje ve své první polovině dost kolísavou křivku. Ne každá je tak vyrovnaná, jako desky z poloviny druhé. Tam mám problém vymanit se z osobní zaujatosti a hodnotit víceméně objektivně. Kapela se po dvou ne příliš povedených deskách dala dohromady a začala sypat nahrávky v ještě melodičtějším stylu. Už New England skýtá parádní zážitek, ale to nejlepší z jejich tvorby se dá vystopovat počínaje fošnou Front Pages News, pokračuje na No Smokes Without Fire a končí velkolepou jízdou Just Testing, vydanou přesně roku 1980.
Odlišnost hudební je takřka nepatrná, ovšem zvukově kráčí deska v modernější linii alb, které budou zrovna přicházet do módy. Z Just Testing cítím mírný rozkol starého s novým, ovšem síla jednotlivých skladeb je ohromující. Nápady, které se klukům pletly do cesty jsou silné a zůstávají v paměti. Living Proof, Haunting Me i Insomnia jsou prvotřídní hity, ovšem hymnami v pravém slova smyslu se staly poslední věci, na čele s nezapomenutelnou Lifeline.
Jestli se vám Argus obehrál během pár hudebních session tak jako mě, je na čase posunout se dál. Klidně pár desek přeskočte a záchranou brzdu vyhoďte až v roce 77. a pokračuje směrem vzhůru. Je co poslouchat.
hejkal @ 08.10.2022 19:42:43 | #
Kapela Wishbone Ash má v mojom srdci špeciálne miesto, jej debut zo mňa spravil to, kým ako hudobník som. I keď je to srdcovka, nemám problém uznať kolísavú kvalitu albumov zo 70. rokov, od výnimočných (prvé tri, Live Dates, There's The Rub), cez výborné (No Smoke Without Fire), či "iba" dobré (Four, New England), až po prepadáky (Locked In, Front Page News).Neskoršia tvorba ma už nezaujíma, od Just Testing to podľa mňa šlo dolu vodou, až po pád s názvom Raw To The Bone. A hoci sa niekoľko krát vrátila s príjemnými vecami, stále nemala problém zhodiť sa (Trance Visionary). Vrátil som sa k nej až po roku 2010, mám všetky tri štúdiovky, z ktorých Elegant Stealth je normálka, Blue Horizon som si obľúbil nesmierne, no a Coat Of Arms je tiež viac ako dobrý album melodického rocku. Iste, progres z prvých albumov je dávno fuč, ale to je aj éra normálneho rocku, takže výnimky z pravidla ma tešia. Nehovoriac o tom, že gitarové sóla majú chalani stále bezkonkurenčné.
Ďakujem za pripomienku tohto albumu.