horyna - @ 04.05.2016 | #

Výborně, výborně, říkám si po poslechu alba Retropolis, deska zrovna dohrála a srdcem se rozlil pocit maximální spokojenosti a štěstí (vždyť tak to má přeci být), ovšem po prvních několika minutách to má tato "květinová" věcička (snad pokaždé) jaksi složitější. I dnes jsem si v nějaké 10-15 minutě říkal, není to moc slavné, určitě ten pocit znáte, ale pokaždé se to průběžně zlepší a nakonec z toho komplikovaného retra vyleze vkusně reprezentativní deska.
Historii F. K. dělím (spíše pro svoje účely a přehlednost) do několika podružných etap. První dvě alba logicky spadají do té prvotní a jelikož mám za to, že ta skutečně progresivní vychřice přišla až od desky třetí, zmíněná Retropilis pro mne představuje spíše klidnější a mírnější, obsahově střídmější, přesto už plně vyzrálou uměleckou tvář souboru.

Valná většina alb těchto švédů, představuje a prezentuje své umělecké záměry také na poli instrumentálním a nejinak je to i na zmiňované desce. Z tohoto spekta je nutno zmínit především suverenní jedenácti minutovou titulovku kde se to změnami a obraty temp, nálad a děje jen hemží, Bodinův oduševnělý klavírní kousek Romancing The City, hned navazující šestou, saxofonově rafinovanou The Melting Pot a třeba skladbu Flora Majora- v níž se nejen bicí a perkuse vyřádí nad rámec svých možností.

Z vokálních čísel upoutá prchavá nálada Rhythm of the Sea, až vlídný Fröbergův vokál v There Is More To This World- jinak členité porci artového skupenství mnoha změn a jímavých okamžiků. Tajemnými nuancemi opředena a Stoltem vokálně mistrně vyvedena, rytmicky svěží, do fantastické tempové bouře odpichnuta Silent Sorrow. V obřadním duchu výpravná a patřičným patetickým odérem načichlá The Judas Kiss a zcela po právu také poslední The Road Back Home- plující na prchavém oparu snění klasických kytar, jedinečné vokální složky, saxového sóla a křehkého klávesového přediva. S přibývajícími minutami píseň sílí, dostavuje se pocit určitého dramatična, ovšem loučení je opět daleko niternější a pomalu mizí do ztracena.

Děláte mi radost pánové, už hezkých pár let.

Jardo @ 08.05.2016 19:26:06 | #
alienshore: samozrejme, čo sa týka toho kolektívu, je to tak. Iba som uviedol osobnú skúsenosť, že mi neprekáža (a viem si vychutnať) ak tzv. zložitú hudbu počúvam pri nejakej činnosti, práci. Ale deťom by som niečo také určite nepustil.

Nakoniec už len dodám, že môj otec spomínal na rôzne párty, kde bolo viacero ľudí a púšťali tam spolu (!) napr. Nazareth, Collegium Musicum, Black Sabbath, Mahavishnu Orchestra, Grand Funk Railroad, ELP, Creedence Clearwater Revival, Yes... jednoducho sa pri tom bavili a párty bežala...