Danny - @ 10.01.2021 | #

Pozorovatelna je důležitým albem tuzemského jazz rocku a, což je podstatnější, kolekcí zajímavých a překvapivých skladeb. Řada okamžiků předpokládá vaši spoluúčast, hudbou naznačené krajiny si musíte domyslet a dokreslit sami. Imaginace hudby je tady mimořádná. Líbí se mi, že skladby, i když inspirované zahraničními vzory, jsou svéhlavě originální. A nikam nespěchají. Pokud má změna motivu či hudební podstaty přijít, pak se tak stane v tom správném okamžiku. Ne dřív. Hudba nerespektuje žádná pravidla a rozlévá se do všech stran. Díky výkonům muzikantů. Oni modelují obrazce, které hudební textury naznačují. Zjevně improvizované party jsou plnohodnotnou součástí instrumentace.

Po uvolněné Pori 72 dvojice Padrůněk, Andršt, ve které si autoři a současně hlavní instrumentalisté vyzkoušeli začlenění improvizovaných pasáží do pevného základu, přichází titulní Pozorovatelna. Skladba, která kromě volného jazz rocku nabízí esenci blues a tradičních amerických forem. Mnohdy jen v náznaku a drobném gestu. Stoicky ukotvený Trifid předkládá zásadní Andrštův příspěvek nad Padrůňkovým ostinatem. Jeho vrčivá basa jakoby tu byla omylem a jen držela fazónu. Když se ozve Joan Duggan, jsem bezmála dojatý. Nádherný okamžik.

Magii opakovaných figur dotváří Klobásové hody s další neúprosnou basovou figurou. Tady se Padrůňkova basa ale chvílemi brání jasnému posuvu a hledá si své cesty. Stejně tak Andrštova kytara je v rámci energického blues pestrá a ne zcela tradiční. Závěrečná Kartágo si nejvíce hraje s atmosférou. Než se pohne z místa, jen o malý kousek, musíte počkat a vydržet. Nic nejde uspěchat. A to se týká celého alba.

Možná jsou některá další alba Jazz Q hudebně dotaženější a instrumentálně jistější, tuto nahrávku, i přes určitou syrovost, vnímám ale velmi silně. Je to skvělá ukázka toho, že i my jsme tu měli zajímavé autory. A Pozorovatelna je pro mě osobně dobrým důvodem návratu k muzice, která teprve vytvářela své vzory. Všichni tvůrci alba mají můj velký obdiv.

jiří schwarz @ 12.01.2021 22:10:40 | #
Pozorovatelna byla 3. LP v mé sbírce (kouk jsem do záznamů), v 17, kdy jsem dostal gramofon. Navzdory možné radosti z nového přírůstku (první 2 LP, Hutkovu Stůj břízo Zelená, a Collegium musicum live, obě skvělá), tohle LP mě nějak tehdy nebavilo. Pravda, tehdy jsem nebyl vůbec kluk zkušený s jazzem, který dostal, na rozdíl od rocku, jako žánr od soudruhů zelenou (jak v recenzi níže vtipně poznamenal Petr Gratias), jelikož šlo o černošskou hudbu. Teď jsem sice o jazzík o trochu otřelejší, ale přesto mě Pozorovatelna nějak nebere moc u srdce (poslechl jsem ji asi po 30 letech), ačkoli hlava říká, výborné dílko. Jazz Q jsem viděl (nebo slyšel ? 😊) v té době párkrát koncertně (pravda, bez Joan Duggan), a ani to mě ne úplně nadchlo.

Ano, technicky, i zvukově skvělá deska (na rozdíl od pantonského výlisku LP). Ale přece jen relativně studená, trochu akademická, jakkoli muzikanti skvělí. Danny, píšeš vlastně jen o duu Padroň / Andršt (jeho kytara i jeho jakoby violka sakra dobré). Dost to ten projekt vystihuje, ale trochu zarážející na tom je, že album bylo přece jen kmenově projektem Martina Kratochvíla, hádám, v té době (?) čerstvého to absolventa jazzové školy v Berklee (jak to dokázal dokázal, za komančů studovat v USA, a vrátit se, na rozdíl od Hammera, do ČSSR, suď bůh, nechci o tom tady spekulovat, ale celkem představu o tom mám). Ale jeho podíl je na leadera se mi zdá jaksi malý, často jen doprovodné klávesy, ano, výborně dobarvující. A ano, pár dobrých jeho sól tam je; hodně mě baví až Pororovatelna II, kde sóluje na akustické piano – tady najednou, jakoby by to dostalo koule – celkově mě strana 2 LP baví o dost víc, než 1.). A závěrečná skladba je vskutku super, všichni 4 muzikanti se pasovali do 1. ligy (co tam dává Andršt, je vskutku famózní), jede to, šlape to, je tam elektrizující napětí, to mě baví. Celkem, velmi dobrá muzika, ale mé rockové srdce tehdy přece jen chřadlo. Možná, že za mé chápání tohoto alba ani sama deska nemůže. Ale měl jsem ji jako nedobrou předzvěst toho, co se za normalizace dál dělo, anebo, spíš nedělo. S odstupem let a s tím, že šlo o dost prvotní jazz-rockový (ale přece jen spíš víc jazzový) projekt u nás, 4*.