Jazz Q - Pozorovatelna (1973)

10.01.2021 Danny | #

Pozorovatelna je důležitým albem tuzemského jazz rocku a, což je podstatnější, kolekcí zajímavých a překvapivých skladeb. Řada okamžiků předpokládá vaši spoluúčast, hudbou naznačené krajiny si musíte domyslet a dokreslit sami. Imaginace hudby je tady mimořádná. Líbí se mi, že skladby, i když inspirované zahraničními vzory, jsou svéhlavě originální. A nikam nespěchají. Pokud má změna motivu či hudební podstaty přijít, pak se tak stane v tom správném okamžiku. Ne dřív. Hudba nerespektuje žádná pravidla a rozlévá se do všech stran. Díky výkonům muzikantů. Oni modelují obrazce, které hudební textury naznačují. Zjevně improvizované party jsou plnohodnotnou součástí instrumentace.

Po uvolněné Pori 72 dvojice Padrůněk, Andršt, ve které si autoři a současně hlavní instrumentalisté vyzkoušeli začlenění improvizovaných pasáží do pevného základu, přichází titulní Pozorovatelna. Skladba, která kromě volného jazz rocku nabízí esenci blues a tradičních amerických forem. Mnohdy jen v náznaku a drobném gestu. Stoicky ukotvený Trifid předkládá zásadní Andrštův příspěvek nad Padrůňkovým ostinatem. Jeho vrčivá basa jakoby tu byla omylem a jen držela fazónu. Když se ozve Joan Duggan, jsem bezmála dojatý. Nádherný okamžik.

Magii opakovaných figur dotváří Klobásové hody s další neúprosnou basovou figurou. Tady se Padrůňkova basa ale chvílemi brání jasnému posuvu a hledá si své cesty. Stejně tak Andrštova kytara je v rámci energického blues pestrá a ne zcela tradiční. Závěrečná Kartágo si nejvíce hraje s atmosférou. Než se pohne z místa, jen o malý kousek, musíte počkat a vydržet. Nic nejde uspěchat. A to se týká celého alba.

Možná jsou některá další alba Jazz Q hudebně dotaženější a instrumentálně jistější, tuto nahrávku, i přes určitou syrovost, vnímám ale velmi silně. Je to skvělá ukázka toho, že i my jsme tu měli zajímavé autory. A Pozorovatelna je pro mě osobně dobrým důvodem návratu k muzice, která teprve vytvářela své vzory. Všichni tvůrci alba mají můj velký obdiv.
reagovat

KlepetoX @ 10.01.2021 16:48:39
Pravidelně jsem si kupoval všechna řadová alba Jazz Q až po Hvězdoně. Coniunctio mi dokonce podepsal Radim Hladík (vlastně všechny desky, kde hrál a co jsem měl). Samotné Coniunctio se mi ale nikdy nelíbilo. Ale když jsem poprvé slyšel Pozorovatelnu, byl jsem úplně unešen, navíc s Padrůňkem, kterého uznávám jako našeho nejlepšího baskytaristu s darem od boha.

Pozorovatelna (a následující Symbiosis) jsou vlastně jediné desky od Jazz Q, ke kterým se pravidelně vracím. Elegie, Zvěsti, Hodokvas byly ještě také výborné, ale některé skladby jsem přeskakoval. Hvězdoň byl perfektně zahraný s vynikajícím zvukem, ale už to bylo příliš chladné. Pak jsem je přestal sledovat.

Pozorovatelnu považuju za nejlepší české (tehdy ještě československé) jazzrockové album v konkurenci dalších vynikajících - Bohemia, Energit, Mahagon…

Dík za další recenzi, snad ještě přidáš další.

Snake @ 10.01.2021 17:35:47
Koupil jsem si box set s osmi CD Jazz Q, ovšem nejraději se vracím k těm prvním třem. Tedy k Pozorovatelně, Symbiosis a Jazz Q 1974-75 Live. Tuším, že jsem skončil u Zvěstí a ta novější alba ještě neslyšel.
Pozorovatelna je bezva. Snad proto, že je to víc rock a blues, než jazz.

bullb @ 11.01.2021 07:26:28
Danny: mám veľkú radosť. Po Mišíkovi, C&K Vocal, Prokopovi atď. je to Jazz Q. Ktosi vtipne povedal, že zo všetkej zdravej zeleniny má najradšej uhorskú klobásu.
Pre mňa práve Jazz Q. Subjektívne najlepšia vec je Pozorovatelna. Symbiosis tuším vyšla v tom istom roku, ale nie je to ono.
Občas si prejdem diskografiu Jazz Q, ale Pozorovatelna je vždy prvá.

Zdeněk @ 11.01.2021 12:50:23
ad bullb/ moje řeč

Danny @ 11.01.2021 23:46:36
KlepetoX:
Je to tak, Padrůněk byl pozoruhodný a velmi osobitý muzikant, měl svůj přístup k hudbě, vlastní svéráznou techniku hry na baskytaru a nenapodobitelné rytmické cítění. A rychle rozpoznatelný zvuk baskytary. Byl to prý navíc velmi přátelský a pohodový člověk. Jazz Q byla, pokud se nepletu, jeho první profesionální štace a Pozorovatelna první album, na kterém hrál. Následný seznam projektů a nahrávek, na kterých se podílel, není nějak dlouhý, ale ve všech případech šlo o výborné věci. Byla škoda té pouze krátké spolupráce s kapelou Abraxas, myslím, že jeho účast mohla být přínosná. Díky za tvůj zajímavý pohled na tuzemskou jazzrockovou scénu.

Snake:
Rozumím, je ti bližší fúze, která víc vychází z rocku a blues. Navíc ta první alba měla v sobě, alespoň pro mě, zvláštní bezprostřednost a tvůrčí spontánnost. Jako by se kapela dobře bavila a jen tak mimoděk vytvářela zajímavou hudbu.

bullb:
Mám tu a tam sebezničující období, kdy ve velkém poslouchám jen novou muziku. Snažím se (až se skoro bojím), aby mi něco zajímavého neuniklo. Po nějaké době jsem pak z toho unavený a svým způsobem i rozladěný, protože si uvědomím, kolik stejných nebo podobně znějících kapel kolem nás je a že jsem často jen plýtval časem. Když narazím na něco, co nové a zajímavé je, jsem samozřejmě rád. Není toho moc, vždycky ale něco vypluje. A pak mi v té záplavě "nové" muziky dojde, že je to všechno trochu jinak a že je hromada skvělých alb, která už mají svůj věk, své kouzlo ale pro mě nikdy neztratily. Poslouchám pak mnohem méně, ale také mnohem intenzivněji. A velmi rád alba z našich luhů a hajů, slovenská i česká. Mají pro mě neopakovatelné kouzlo. Díky za postřehy.

jiří schwarz @ 12.01.2021 22:10:40
Pozorovatelna byla 3. LP v mé sbírce (kouk jsem do záznamů), v 17, kdy jsem dostal gramofon. Navzdory možné radosti z nového přírůstku (první 2 LP, Hutkovu Stůj břízo Zelená, a Collegium musicum live, obě skvělá), tohle LP mě nějak tehdy nebavilo. Pravda, tehdy jsem nebyl vůbec kluk zkušený s jazzem, který dostal, na rozdíl od rocku, jako žánr od soudruhů zelenou (jak v recenzi níže vtipně poznamenal Petr Gratias), jelikož šlo o černošskou hudbu. Teď jsem sice o jazzík o trochu otřelejší, ale přesto mě Pozorovatelna nějak nebere moc u srdce (poslechl jsem ji asi po 30 letech), ačkoli hlava říká, výborné dílko. Jazz Q jsem viděl (nebo slyšel ? 😊) v té době párkrát koncertně (pravda, bez Joan Duggan), a ani to mě ne úplně nadchlo.

Ano, technicky, i zvukově skvělá deska (na rozdíl od pantonského výlisku LP). Ale přece jen relativně studená, trochu akademická, jakkoli muzikanti skvělí. Danny, píšeš vlastně jen o duu Padroň / Andršt (jeho kytara i jeho jakoby violka sakra dobré). Dost to ten projekt vystihuje, ale trochu zarážející na tom je, že album bylo přece jen kmenově projektem Martina Kratochvíla, hádám, v té době (?) čerstvého to absolventa jazzové školy v Berklee (jak to dokázal dokázal, za komančů studovat v USA, a vrátit se, na rozdíl od Hammera, do ČSSR, suď bůh, nechci o tom tady spekulovat, ale celkem představu o tom mám). Ale jeho podíl je na leadera se mi zdá jaksi malý, často jen doprovodné klávesy, ano, výborně dobarvující. A ano, pár dobrých jeho sól tam je; hodně mě baví až Pororovatelna II, kde sóluje na akustické piano – tady najednou, jakoby by to dostalo koule – celkově mě strana 2 LP baví o dost víc, než 1.). A závěrečná skladba je vskutku super, všichni 4 muzikanti se pasovali do 1. ligy (co tam dává Andršt, je vskutku famózní), jede to, šlape to, je tam elektrizující napětí, to mě baví. Celkem, velmi dobrá muzika, ale mé rockové srdce tehdy přece jen chřadlo. Možná, že za mé chápání tohoto alba ani sama deska nemůže. Ale měl jsem ji jako nedobrou předzvěst toho, co se za normalizace dál dělo, anebo, spíš nedělo. S odstupem let a s tím, že šlo o dost prvotní jazz-rockový (ale přece jen spíš víc jazzový) projekt u nás, 4*.

Danny @ 12.01.2021 23:11:45
Jirko, díky za podnět. Nechtěl jsem tentokrát rozebírat a popisovat použité prostředky, jak v některých místech zní nad durovou základnou mollové vyhrávky, jak a kde se tu využívají frygické postupy, že se tu ostinátní, stále se opakující figury krásně pojí s jazzovými harmoniemi, rockovými riffy, nad kterými zní bezmála čisté blues atd., snažil jsem se to napsat jednoduše. Spíš pocitově a jen ve zkratce. Měl jsem pocit, že je to vzhledem k této muzice vhodnější. Asi jsem pak neměl jmenovat nikoho z muzikantů, aby nevznikl pocit, že ti nezdůraznění jsou méně důležití. To, že všichni tvůrci - Andršt, Kratochvíl, Padrůněk, Vrbovec + hosté - tady podali výborný výkon, jsem pak souhrnně uvedl do té úplně poslední věty. Myslel jsem, že je to tak dostatečné.

jiří schwarz @ 12.01.2021 23:54:09
Ale Danny, napsals to moc hezky, jako vždy. jen jsem se vyzpovídal z toho, že to album mi nějak srdcově nesedí, ačkoli hlaví ví, že jde o výbornou muziku. ... a nemám žádný hudební vzdělání...

Danny @ 13.01.2021 12:31:02
Jen se mě nezastávej 😊. Já jsem výtky opravdu směřoval na svou hlavu. Pokud jsem v textu zmínil Andršta s Padrůňkem, pak jsem měl taky napsat něco o vkladu Martina Kratochvíla. A Michala Vrbovce. Třeba jen stručně. Dvojice Andršt, Padrůněk byla ve zvuku velmi zřetelná a z hlediska celkového tvaru možná i výraznější než Kratochvíl. Jeho přínos je tu samozřejmě ale nezpochybnitelný.
Tvůj komentář je naopak zajímavý a úvahy v rámci individuálního vnímání pro mě velmi cenné.

PaloM @ 30.01.2021 11:51:21
Danny: nechával som si reakciu, až si album po dlhých rokoch znovu vypočujem. Účinok je stále silný. Vďaka za recenziu a pripomienku skvelých čias.

06.05.2011 Petr Gratias | #

Navzdory pochmurné atmosféře panující na hudební scéně počátkem sedmdesátých let se podařilo natočit několik zajímavých alb, které svým zařazením lze označit za progresívní i po téměř čtyřiceti letech od svého vzniku. Ryzí rock hraný v profesionálním provedení prakticky (až na pár zoufalých výjimek) přestal existovat. Jazz se ovšem dostal na poněkud jinou pozici, protože už počátkem šedesátých let byl komunistickou ideologií československé kulturní fronty označen za „hudbu utlačovaných černochů“, proto bylo možné realizovat na poli jazzu různé pokusy a orchestry a menší skupiny dostaly svou šanci…
Pražský jazzový klavírista Martin Kratochvíl po rozchodu s jazzmanem Jiřím Stivínem přestavěl skupinu a ponechal si i název Jazz Q (Praha). Ovlivněn experimentátorem Milesem Davisem se rozhodl propojit moderní jazz s rockem a jako jeden z prvních u nás vstoupit do neprozkoumané krajiny. Čím byl Miles Davis pro generaci mladých jazzmanů, tím byl pro náročnější rockery Jimi Hendrix. Spojovaly je experimenty a náročnější vnímání kompozičních celků a zejména prostor pro improvizaci…
Koncem ledna r. 1973 Kratochvíl s dobře sehranou sestavou hudebníků začal nahrávat v pražském studiu v Břevnově pět poměrně odvážných skladeb instrumentálního charakteru.
Album vyšlo sice skoro o rok později (což bylo samozřejmě nepochopitelné a trestuhodné, ale v tehdejších poměrech vlastně normální) pod názvem Pozorovatelna. Výtvarná koláž naznačovala experiment, ale o hudbě samotné se dalo pouze hádat…

PORI 72 – úvodní skladba se otevírá mohutným nástupem bicích nástrojů. Jazzman Vrbovec rozehrává masivními breaky a zemitými údery otevřený prostor, ke kterému se posléze přidávají další nástroje. Padrůňkova dunivá baskytara a impresivní tóny Andrštovy kytary plují prostorem v téměř mysteriózním duchu a vyvolávají vzpomínku na účast skupiny ve finském městě Pori, kde Jazz Q reprezentovali naši tehdejší republiku vedle dalších světově proslulých jmen. Zadumané kytarové tóny podpírané opakující se basovou figurou a akcentovanými údery bicích nástrojů jakoby charakterizují atmosféru přírody a „země tisíců jezer“. Padrůněk rozbíhá svoji baskytaru pod bicí soupravou a Andršt rozehrává svůj dlouhý kytarový chorus, který v improvizačním pojetí rozvíjí celkovou stavbu kompozice. Poté přichází ke slovu Kratochvílovo elektrické piano a drolivé a perlivé tóny proteplují chmurný dojem, který od prvopočátku vznikl po poslechu. I rockově cítící posluchač musí přiznat, že jazzově znějící klávesy lze s rockovými prvky zajímavým způsobem propojit… Skladba se ovšem vrací zpět do pochmurné atmosféry úvodní podoby a je tu opět Andršt, aby tentokrát zkresleným kytarovým tónem zastřel zamlžený obzor jako paprsky zacházejícího slunce, s působivým zabržděním dlouhého tónu….

POZOROVATELNA – druhá skladba propojuje velmi ústrojným způsobem jazz a blues. Kratochvílův perlivý Fender-Rhodes vytváří příjemnou emotivní atmosféru, náladotvorný Andršt rozehrává svoje elektrické blues a opět přichází Kratochvíl s jazzovou improvizací. Propojování muzikantské emocionality probíhá v prolínání fiktivního vnímání ostrého světla a černé tmy, nebo slučováním přírodních živlů jako jsou oheň a voda…

TRIFID – třetí skladba začíná dumavou figurou baskytary a přesných bicích nástrojů a jemnými úhozy do kláves elektrického piana. Hlavní prostor ovšem dostává Andršt, který mistrovským způsobem rozehrává kytarové sólo ve větším formátu, potlačené hendrixovské a mclaughlinovské inspirace jsou tušené v pozadí jako plameny ohně. Hráčsky zcela ovládá prostor, které v poslední části skladby přenechává anglické zpěvačce Joan Duggan, jež svým bluesovým feelingem dodává skladbě patřičný výraz a emocionální prožitek.

KLOBÁSOVÉ HODY – baskytarova figura v padrůňkovské zemitosti zahajuje další skladbu jazzového charakteru, s Kratochvílovým podílem sóla na elektrické piano, kterému sekunduje v přiznávkách Andrštova kytara. V okamžiku zlomu se moderní jazz pojednou obrací k syrové variantě elektrického bluesrocku. Andršt pod swingující rytmikou rozehrává svoje sólo k emocionální drásavosti. Ve studiu mírně experimentovali se stereofonním efektem, což znělo při poslechu velmi sugestivně. Závěrečné unisono baskytary, elektrického piana a kytary uzavírá celou kompozici.

KARTÁGO – posledním příspěvkem je dumavá, skoro pochmurná skladba, která impresivně vyvolává vzpomínky na dávno zaniklou Hannibalovu severoafrickou říši. Původně hrál Andršt hlavní melodický motiv na elektrickou kytaru smyčcem, pro rozhlasové nahrávání skupina použila violoncello, ale nakonec bylo dohodnuto, že tohoto partu se ujme houslista Rudolf Chalupský jako host. Posléze se skladba vymaňuje ze své ponurosti a živějším jazzovým způsobem, akcentovanými bicími nástroji a živelnou Padrůňkovou baskytarou a perlivými tóny elektrického piana pomalu doznívá až do konečného finále…

Pražští příznivci Jazz Q z jejich koncertů víceméně věděli, anebo tušili, jakou hudbu skupina nabídne prostřednictvím albového projektu, ale v podstatě zbytek republiky, kdo nečetl časopis Melodie a nenavštěvoval nijak pravidelné koncerty, nevěděl, co ho vlastně čeká. Jisté je, že Jazz Q (tehdy ještě nijak neškatulkováni jako představitelé domácího jazzrocku, ale spíš propojení moderního jazzu a elektrického blues) hráli tehdy více rocku než některé skupiny, které se za označení „rock“ v té době schovávali. Byla to hudba víceméně pro intelektuály, anebo vnímavější hudební publikum, které se neztotožňovalo s tím, co nabízela Hvězda na vlnách Československého rozhlasu. Kladla při poslechu zvýšené nároky na posluchače a milovníci Plavců, Zelenáčů, Skupiny Františka Ringo Čecha, nebo Gotta, Štědroně, Chladila, Helekala, Laufera, Drobného, Lišky a jiných pojmů z tehdejší české pop-music se v této hudbě „nedokázali najít“. Nicméně byla to vývozní hudba, která přesvědčovala, že i za železnou oponou ve sledovaném a skrytě šikanovaném prostředí vznikají i náročné věci.
Pantonský vinylový výlisek nezněl na kvalitnějších aparaturách nijak slavně (padrůňkovské basy rozvibrovávaly v obývácích nábytek a zesilovaly síťový brum). Protože bylo konstatováno, že album Pozorovatelna se nepodařilo vylisovat v odpovídající kvalitě, tak se tento vinyl prodával za 26 Kčs!!
Milovníci této hudby museli počkat až na CD verzi v r. 2001, kdy album znovu vyšlo, doplněné zajímavými bonusy a s remasterovaným zvukem a znovu si mohli připomenout tehdejší atmosféru hudby, která vznikla jako víceméně progresívní hudební opus v dobách normalizačního příšeří…
Opravdový progresivní počin za tuhé normalizace.
Propojení elektrického blues a elektrického jazzu pod modelu Milese Davise v našich končinách bylo pionýtským počinem.
Pět hvězd, navzdory výše uvdeným problémům se zvukem (to už si zodpovím před skeptiky i sám před sebou)

reagovat

bullb @ 19.10.2018 13:55:12
Stačili, by aj 4 hviezdy, ale aj po desaťročiach má v sebe táto LP niečo, čo ju prevyšuje nad ostatnou tvorbou Jazz Q. Teda 5, aj so spomienkou na zvonové rifle a dlhé vlasy...

17.11.2005 Zdeněk | #

Album Pozorovatelna bylo v první polovině 70.let
první deskou,která mne,tehdy ortodoxního rockera
posunula k poslechu fussion music a později
i moderního jazzu.V té době jsem věděl z časopisu
Melodie/jediného zdroje informací o kvalitní
hudbě v tehdejší ČSSR/,že existuje JazzQ a jejich
tvorba je asi zajímavá..
Potom se díky Pantonu objevila Pozorovatelna obchodech a tedy i na mém gramofonu.
Ten pocit po prvním poslechu u mne přetrvává
dodnes,kdykoliv si znovu tenhle JazzQ hraji.
Pori- kombinace Padrůňkovy basové linky a zvonivého Fender piana Martina Kratochvíla vynořující se
z úplného ticha a hlasitě vrcholící společně
s Andrštovou kytarou aby se opět vrátily zpět k
tiché improvizaci.

Pozorovatelna - zde je přímo cítit zastavení v příro
dě a všechny její zvuky

Trifid- společně s Pozorovatelnou vrchol desky opět
kratochvílovsky gradující z ticha

Klobásové hody - snad nejvíc improvizace
Kartágo - opět skladba vystihující svůj název
se závěrečným úsporným vokálem Joan Duggan.

Dle mého názoru nejpovedenější album Jazz Q,již
proto,že je nejoriginálější a nejmíň ovlivněné
tvorbou zahraničních interpretů,což se o dalších
albech říci nedá.
I po 20 letech po vydání koncentrovaně poslouchám.

reagovat

Zdeněk @ 25.12.2007 06:54:27
Tady jsem se spletl o 10 let- tedy i po 30 letech
koncentrovaně poslouchám,jinak vše platí.

prax55 @ 18.03.2008 11:47:23
nedávno jsem si pořídil všechny nahrávky weather report a taky komplet osmi cd kratochvílova jazz q.
a znovu jsem se přesvědšil o tom, jak dokonalou hudbu kratochvíl produkoval. ani po těch mnoha letech nahrávkám není, v podstatě, co vytknout.
a proč jsem zmínil weather report?
pro srovnání.
nedávno jsem si pouštěl energit a jeho dvě desky z pantonu.
to je prosím další zážitek. stále vynikající
a co tím kecáním chci říct?
nebýt vlády rudých komančů, mohlo určitě několik skupin oslovit tehdejší západní evropu.
a také by snad vydali více nahrávek než jen ty, které nám zůstaly ve sbírkách.
zdravím všechny milovníky a sběratele hudby všech jazzrockových bluesových muzikantů.
prax55

PaloM @ 18.03.2008 14:23:40
Práve tento titul nepoznám, ale inšpirovali ste ma,
lebo je na netových e-shopoch u nás v ponuke 8CD Jazz Q za výbornú cenu. Elegie a Zvěsti mám strašne rád, čo tam po cudzích vzoroch - Martin sa vrátil z jazzovej školy v USA a bol plný dojmov a inšipirácií. Elegie miestami rockovo ostré, energické, Zvěsti melancholicky jemné, bola to kvalita. A samozrejme, Andršt, Energit, Mahagon, Fermata aneviemčoešte NAŠE mám vo svoje diskotéke.

Zdeněk @ 18.03.2008 14:51:37
ad PaloM: tuto "mezeru ve vzdělání je třeba urychleně napravit - rozhodně stojí za poslech,
dle mého názoru tady je JAZZ Q nejpůvodnější

Mohyla @ 27.11.2010 16:57:27
Krajšie a lepšie ako Zdeněk je to ťažko zhodnotiť. Pripájam sa a jasná päť bodovka.

Jarda P @ 27.11.2010 18:05:09
Dřív jsem toto album moc nemusel a teprve po letch jsem si uvědomil, o co jsem přišel. Navíc zvukově se remastr povedl dokonale.

Zdeněk @ 29.11.2010 15:58:31
Všem , kterým Pozorovatelna sedí doporučuji
album Milese Davise - In A Silent Way