oř - @ 13.02.2017 | #

S deskou Tale Spinnin vstupují Weather Report do svého druhého, velice plodného a velmi úspěšného údobí, které představuje širší příklon k jazz rocku a fusion rocku. Nasátí okolních vlivů world music i komerčněji zaměřená alba z první poloviny osmdesátých let představují šťastnou etapu nejuznávanější jazzové, nebo chcete-li jazz rockové kapely minulého století, provázené řadou ocenění a uznáním široké veřejnosti. Avšak slovo komerčnější je ve spojitosti s jazzovou produkcí značně zavádějící pojem, jelikož ta není prvotně určena k podobnému účelu a pokud se nepohybuje na hranici koketující s přeprodukcí kombinovanou s vlezlým popovým marasmem, nemůže být o jejím začlenění k podobné sortě ani řeč, neboť takové téma sklouzává k velmi diskutabilnímu popudu.

Hlavní předák Joe Zawinul je pánem všeho, co disponuje klapkovým soustrojím, a třeba při poslechu takové Freezing Fire by museli i samotnému Keithu Emersonovi, jak se lidově říká, vypadnout oči z důlků. Slyšte jen tu čistou jazzovou krásu tančící ve druhé Lusitanos, neskutečné, tohle je opravdové a neposkvrněné umění. Prostřednictvím Man in the Green Shirt je vtažena tato sestava mezi soukolí vytočené do šíleně excentrických otáček a sóluje a sóluje. Na této nahrávce je saxofon Wayne Shortera povýšen do pozice zcela dominantní a ten je svým uměním schopen několikrát zastínit i ostatní zručné prvoligové nástrojaře. Pokud by měl člověk schopnost a dokázal během těch víc jak čtyřiceti minut rozdělit jednotlivé nástrojové party bez toho, aby se mu slévaly, vznikl by úchvatný zážitek několika vzájemně nesourodých exhibujících nástrojů. Máte-li zájem být seznámeni s vytříbenou jazzovou produkcí, nelze doporučit vhodnější album než jednoznačně Tale Spinnin.

john l @ 13.02.2017 17:01:05 | #
Pane kolego oslovuji vás takto, protože napsat oři je skutečně divný. Vaše úsečné, přesto výstižné a čtivé recenze mám rád a nezaberou tolik času jako studium slohových skladbu po skladbě jdoucích eposů, ale jejich rychlé nakumulování mě nepřestává překvapovat. Chápu že díky jejich délce jde psaní rychle od ruky, ale četnost vaší korespondence je úctyhodná a zároveň záslužná. Lze tomuto faktu přičíst časovou volnoprázdnost, nebo postačuje pouze hudební zanícení? Ptám se proto, že mě samotnému trvá sesmolit podobný útvar celou věčnost.