Kristýna - @ 04.01.2013 | #

"Komu se nelení - tomu se ženění", píseň známá hlavně pod názvem "Haťapaťa" je hodně infantilní, dá se říct i primitivistická. Ovšem nutno podotknout, že tohle k tvorbě Pražského výběru jednoduše patří.

Olda, to je klasik všech klasiků. Řekla bych, že je to jedna z nejoblíbenějších písní zarytých, ale i nově nabytých Výběrovských fanoušků. Řízná basa v punkovém stylu a charakteristický Pavlíčkův zpěv je hlavním důvodem, proč je skladba stále žádaná a tak oblíbená.

Kdyby to šlo, dám 3 a 1/2 hvězdičky. Na 4 to ale, ač je to klasika, nevidím.

Danny @ 05.01.2013 06:15:40 | #
Hudba Pražského výběru v sobě zvláštním maskujícím způsobem spojovala původní Kocábovo jazzrockové směřování, zejména ve vyhrávkách a aranžérských hříčkách, a jasnou strukturu skladeb, dělených do jednoznačných čtyřtaktí: díky tomuto spojení se jejich hudba stala více srozumitelnou a ta, ač byla vnitřně v tématech a riffem poměrně složitá, možná trochu nečekaně zasáhla širokou skupinu lidí, ačkoli jde hráčsky chvílemi o velmi obtížné skladby. Vznikl tak originální rukopis Pražského výběru. Mezi výrazové prostředky a způsob prezentace kapely patřilo i pro ni typické šaškovství, které se ovšem nepromítalo v kvalitě hudby. Každý, kdo chtěl, si tam našel to své - běžný rockový fanoušek třeba jen nával energie a odlišnost, jejíž kořeny mu byly úplně ukradené, hudební tvůrci se pak nechávali inspirovat hudebním jazykem, který v sobě měl tonální neukotvenost, překračování běžného harmonického systému, modální melodie (ty, co nejsou ani durové, ani mollové), vyhrávky s alterovanými (o půltón jakoby "nahodile" posunutými) tóny... Rozumím tomu, že každého tato muzika neoslovila, to je normální, každému se líbí něco jiného; neumím si ale představit, podle jakých měřítek je primitivistická.