oř - @ 03.07.2017 | #

Předchozí recenze z pera neučesaného teenagerovského provokatéra, nebyla k desce A Night At The Opera příliš milosrdná. Je naší povinností zareagovat, připojit nezkreslený pohled a zohlednit fakta. Ne kvůli opravě jejího rattingu, ale pro smysluplnost a objektivní pohled budoucím generacím.

A Night at the Opera je čtvrtým a fakticky nejslavnějším albem britské skupiny Queen, které v roce 1975 kapela vyprodukovala společně s producentem Royem Thomasem Bakerem. Do té doby šlo o nejdražší hudební produkci. Svůj název dostalo podle stejnojmenného filmu komiků bratří Marxů a zahrnuje širokou škálu stylů, v čele s mega úspěšným singlem a největším hitem Queen, písní Bohemian Rhapsody. Celosvětový prodej tohoto alba dávno přesáhl hranici šesti milionů kopií.

Queen byli jedineční v umění propojování rozličných hudebních žánrů. Disciplíně, kterou načerpali u svých velkých vzorů Beatles. Vytvářeli zvukově bohatou, barevnou a invenčně strhující muziku. Skladatelsky šlo o nebývale dominantní čtveřici.

Další kapitolou byl zpěv. Nebyl to jenom Mercury, kdo táhl Queen vokálně do cíle. Byl sice hlasově rozpoznatelný, šel přes několik oktáv a především na koncertech na sebe strhával většinu pozornosti. Pěvecká síla kapely stála také na dalších dvou osobách s rozdílnou vokální technikou. To May a Taylor dávali kapele rozpětí doširoka rozevřených křídel Orla skalního.

Brian May připojil dvojici skladeb 39 (spolu s Bohemian aranžérsky nejsvůdnější číslo) a retro dvacátých let Good Company.
Bubeník Roger Taylor neskutečnou intenzivní bravuru I'm in Love with My Car.
Z Mercurym zpívaných sól zaujímá výsadní postavení okázalý rockový patos úvodní Death On Two Legs, jakási spojnice těch nejkvalitnějších atributů tvorby Queen. Pak je tady sentimentální dvojice z dob starých časů Lazing On A Sunday Afternoon a divadelní číslo Seaside Rendezvous. Procítěné beatlesoviny You're My Best Friend a Love of My Life(podle vzoru Let it Be) a samozřejmě monoliticky brilantní kus Bohemian Rhapsody.

Intelektuální talent čtveřice muzikantů z kapely Queen, dosáhl na noci v opeře vrcholu. Pohupoval se v nápodobných vesmírných výšinách, jako poletující komety seržanta pepře a čtvrtého bloku Led Zeppelin. To je fakt, ať se to mladým líbí, nebo ne.

Antony @ 03.07.2017 20:30:00 | #
Autory konspiračních teorií bývají dva druhy lidí. Buď velmi rafinovaní jedinci, kteří tím sledují vlastní prospěch, nebo naprostí trumberové, zamotaní ve vlastní popletenosti. Dan patří mezi ty druhé. Bohužel, čím větší hloupost, tím má větší šanci najít živnou půdu.

Nejtěžší je přijmout prostou pravdu. Moje recenze jsou můj osobní názor na hudbu - líbí, nelíbí a proč. Nic víc, nic míň. Žádné provokace, snižování ratingu, dvojí identita. To jsou jen směšné konstrukce jedinců, kteří nejsou tuto prostou pravdu schopni a ochotni přijmout. Podle sebe soudí mne. Alienshore si myslí, že jsem na PB našel smysl života díky jeho nicku. Jak sebestředné a dětinské. Pravda je jinde a je prostá. Píšu o hudbě tak, jak ji vidím, slyším, jak na mne působí. Po svém.

Ve věci práva na rozdílné názory vycházím ze známého Voltairova postoje (byť neautentického):
"Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat."
Jedná se o moje stanovisko k intoleranci, která zbytečně zapleveluje diskuzi o muzice. Je to jediný důvod, proč se k loverově recenzi vyjadřuji, jakkoli s ní nesouhlasím. Vadí mi, že se dav do něj začíná strefovat jen proto, že má jiný názor, než je většinový. Stáváte se lynčující lůzou, což je sice lidské, ale ubohé.

Moudrý pochopí, hloupému to těžko vysvětlím.