oř - @ 01.09.2018 | #

Faith no More patří ke kapelám, které mě výrazněji zaujaly až při výměně zpěváka. Původní shouter Chuck Mosely za moc nestál a kostrbatě nevyprofilovaná hudba předchůdců The Real Thing dokázala oslovit leda skejtaře a mladé hejsky. Velký obrat nastal ihned po příchodu Mika Pattona. Ten je nejen o mnoho lepším zpěvákem, ale především daleko lepším velitelem a osobností.

Tohle album patří k nejdůležitějším zlomům v moderní rockové hudbě a otevírá cestu, kterou by se měla tato disciplína ubírat v budoucnu. V hektické době, kdy na rockové zaoceánské scéně vládl rock'n'roll, si fanoušky začínaly hromadně získávat kapely nové, v čele právě s Faith no More. Pětice byla tak rozdílná od všech ostatních, kterým záleželo hlavně na vlastní image. "Faiti" byli roztrhaní, pestrobarevní a nic nebrali vážně. Krátce po vydání alba vlétla do éteru píseň Epic, která změnila kapele život od základu.

Celé album The Real Thing v sobě koncentruje neslýchanou směs funku, rocku a metalu. Je plynule zapadající mozaikou všech odstínů hudebních barev. Nádherná spojení klávesových ploch a hammondů s mistrnou rytmikou Mike Bordina a Billy Goulda vytvářejí podklad ke kytarovým výpadům surrealistického malíře Jima Martina. Vše by však nebylo tak dokonalé, nebýt Mika Pattona - jednoho z nejlepších zpěváků scény 90. let.

Hitové skladby s parádními klenutými melodiemi From Out To Nowhere a Falling To Pieces vystřídá drsná Surprise! You´re Dead! i pomalu se rozjíždějící Zombie Eaters a mohutná The Real Thing, které narostou do překrásných mnohavýrazových funky koláží. Zejména Zombie Eaters je kompozicí, kde kapela předhodí všechny své trumfy od procítěného úvodu až ke gradujícím refrénovým výpadům. Album obsahuje coververzi War Pigs od legendárních Sabbath a mnohavrstvou instrumentálku Woodpecker From Mars, ve které se kapela dokonale vyřádí. Orientální klávesové motivy se střídají s plynulými tóny, nad kterými Jim Martin drhne své řezavé riffy. Poslední skladbou je malebná pohodička Edge Of The World s klavírem a znovu originálním Mikem Pattonem.

I když můžeme následovníka Angel Dust označit za povedenější a daleko širokospektrálnější album, místo první The Real Thing už nikdo nikdy neuloupí.

jirka 7200 @ 02.09.2018 09:03:59 | #
Já osobně si nemyslím, že by album Introduce Yourself bylo nějak horší, či ve stínu The Real Thing. Kdyby se materiál obou desek prohodil, nic závažného by se nestalo, hudebně se Faith No More vyprofilovali již na své druhé desce.

Větší oblibu The Real Thing má na svědomí několik faktorů. Největší měrou napomohl samotný rok 1989, který výrazněji přál alternativním stylům, než před dvěma lety a výměna zpěváků.

Nicméně i Chuck Mosley měl na nahrávkách své klady. Byl osobitej, přirozenej, měl svůj ksicht a výraz. To se v rockové muzice mnohdy cení více, než vystudované konzervatoře.

Takže první místo za novátorství bych přidělil Introduce Yourself. Na The Real Thing již FNM nepřišli s ničím novým, jen po producentském zásahu kapánek upravili zvuk.

Při zpětném porovnání je však dynamičtější a údernější Introduce, což v rozhovorech přiznává i zvukař a producent Matt Wallace.