Faith No More - The Real Thing (1989)

01.09.2018 oř | #

Faith no More patří ke kapelám, které mě výrazněji zaujaly až při výměně zpěváka. Původní shouter Chuck Mosely za moc nestál a kostrbatě nevyprofilovaná hudba předchůdců The Real Thing dokázala oslovit leda skejtaře a mladé hejsky. Velký obrat nastal ihned po příchodu Mika Pattona. Ten je nejen o mnoho lepším zpěvákem, ale především daleko lepším velitelem a osobností.

Tohle album patří k nejdůležitějším zlomům v moderní rockové hudbě a otevírá cestu, kterou by se měla tato disciplína ubírat v budoucnu. V hektické době, kdy na rockové zaoceánské scéně vládl rock'n'roll, si fanoušky začínaly hromadně získávat kapely nové, v čele právě s Faith no More. Pětice byla tak rozdílná od všech ostatních, kterým záleželo hlavně na vlastní image. "Faiti" byli roztrhaní, pestrobarevní a nic nebrali vážně. Krátce po vydání alba vlétla do éteru píseň Epic, která změnila kapele život od základu.

Celé album The Real Thing v sobě koncentruje neslýchanou směs funku, rocku a metalu. Je plynule zapadající mozaikou všech odstínů hudebních barev. Nádherná spojení klávesových ploch a hammondů s mistrnou rytmikou Mike Bordina a Billy Goulda vytvářejí podklad ke kytarovým výpadům surrealistického malíře Jima Martina. Vše by však nebylo tak dokonalé, nebýt Mika Pattona - jednoho z nejlepších zpěváků scény 90. let.

Hitové skladby s parádními klenutými melodiemi From Out To Nowhere a Falling To Pieces vystřídá drsná Surprise! You´re Dead! i pomalu se rozjíždějící Zombie Eaters a mohutná The Real Thing, které narostou do překrásných mnohavýrazových funky koláží. Zejména Zombie Eaters je kompozicí, kde kapela předhodí všechny své trumfy od procítěného úvodu až ke gradujícím refrénovým výpadům. Album obsahuje coververzi War Pigs od legendárních Sabbath a mnohavrstvou instrumentálku Woodpecker From Mars, ve které se kapela dokonale vyřádí. Orientální klávesové motivy se střídají s plynulými tóny, nad kterými Jim Martin drhne své řezavé riffy. Poslední skladbou je malebná pohodička Edge Of The World s klavírem a znovu originálním Mikem Pattonem.

I když můžeme následovníka Angel Dust označit za povedenější a daleko širokospektrálnější album, místo první The Real Thing už nikdo nikdy neuloupí.
reagovat

john l @ 01.09.2018 13:08:31
Přesně tak, Real Thing byl prvním totálním zjevením ve světě amerického popu a evropsko-amerického metalu. Najednou přišel někdo, kdo dělal věci úplně jinak a nebál se jít do experimentu. Tomu stylu se říká crossover, což je od slova křížit.. všechny možné styly dohromady. Častý prvkem bylo funky, ne to černošské, ale bílé, rytmicky neuchopitelné.

terka @ 01.09.2018 13:37:13
Introduce Yourself jsme doma měli půjčené. To jsem o Faith no More nevěděla zhola nic. Jen si vzpomínám, že zpěv byl děsnej a hudba hodně neučesná a moc tvrdá. Po příchodu Pattona je z nich úplně nová kapela. Mě ale ani tato deska nepřipadne bůhvíjak objevná. To Angel Dust poslouchám stokrát víc. Tady se FNM pohli a pořádně. Pět bodů bych teda nedala ani náhodou.

oř @ 01.09.2018 16:15:36
Milá Terezie:těch pět hvězd je zcela adekvátních. Uvědom si, že před nimi, možná krom nějakých lokálních kapel, tako nikdo nehrál. The Real Thing dostává body za prvenství v klestitelské činnosti. Precizně postavená melodika, famozní Pattonův výkon, funkujicí basa bicí, plus drsná Martinova kytara = dílo z řady jedinečných. To nikomu nevymluvíš, páč tomu ani nerozumíš.

northman @ 02.09.2018 08:06:31
Terezka tomu rozumí stejně jako všichni ostatní na tomto foru. Rovněž se mi líbí více následující deska.

horyna @ 02.09.2018 08:33:45
to oř: to jsi nemusel! Ty máš univerzální uši? Přirozeně máš pravdu, ale dá se to vyjádřit i slušněji.

northman @ 02.09.2018 08:59:47
oř: ještě bych dodal, že Terezka jako žena má větší cit pro hudbu.

jirka 7200 @ 02.09.2018 09:03:59
Já osobně si nemyslím, že by album Introduce Yourself bylo nějak horší, či ve stínu The Real Thing. Kdyby se materiál obou desek prohodil, nic závažného by se nestalo, hudebně se Faith No More vyprofilovali již na své druhé desce.

Větší oblibu The Real Thing má na svědomí několik faktorů. Největší měrou napomohl samotný rok 1989, který výrazněji přál alternativním stylům, než před dvěma lety a výměna zpěváků.

Nicméně i Chuck Mosley měl na nahrávkách své klady. Byl osobitej, přirozenej, měl svůj ksicht a výraz. To se v rockové muzice mnohdy cení více, než vystudované konzervatoře.

Takže první místo za novátorství bych přidělil Introduce Yourself. Na The Real Thing již FNM nepřišli s ničím novým, jen po producentském zásahu kapánek upravili zvuk.

Při zpětném porovnání je však dynamičtější a údernější Introduce, což v rozhovorech přiznává i zvukař a producent Matt Wallace.

EasyRocker @ 02.09.2018 09:08:51
Kolikrát už to tu bylo - všechno jen osobní vkus a preference. Mosley a Patton jsou prostě zcela rozdílní a kapela sama je skutečně crossover, ketrýž to termín je nadužíván a zneužíván, protože na důležitých albech skoro dokonale skloubili vše od popa a funku po tvrdý metal. Znám spoustu lidí, kterým se Pattonův projev nelíbí vůbec.

oř @ 02.09.2018 09:45:08
děkujeme dvěma zdejším bodyguardům, ale ta poznámka pro Teru byla myšlena s nadsázkou.
Od kdy mají ženský větší cit pro hudbu?????????
S The Real Thing popošli FNM o mílový krok vpřed. To je jasné jako modrá obloha nad náma. A ten úspěch s ním byl zcela zasloužený.

lover-of-music @ 02.09.2018 09:50:50
No jo, oř je "génius", který rozumí všelijaké hudbě.
Tady se musím Terky zastat. No tak jí to moc nebere. No a co ?? Opět se zde projevil charakter některých uživatelů Progboardu. Jak se ti něco zaručeně kvalitního nelíbí, tak tomu nerozumíš a jsi ultra hňup.

Musím se přiznat, že ve mě se někdy taky pere to "chápeš/nechápeš, líbí/nelíbí". To je hodně těžké. Ale v tomto případě se chci Terky zastat.

Jinak Faith No More...... vůbec nevím, o koho jde, takže v pohodě.

Snake @ 02.09.2018 10:39:34
Albem "The Real Thing" se Faith No More vyšvihli mezi extraligovou smetánku a hitovka Epic na mě vyskakovala aj z krabičky sardinek. Líbilo se mi to a tak jsem neodolal a desku si - aj s následující "Angel Dust" - nahrál. Tenkrát jsem je sjížděl poctivě, ale dneska už mě to moc nebere. Ten styl mi připadá takovej - ehm - rozjuchanej a Patton jako ona pověstná žába s velkou hubou :)
Onehdá na mě z nějakého eshopu vyskočila nabídka na box set se třemi nejpopulárnějšími alby FNM za cenu tak nízkou (necelé dvě stovky) až jsem se styděl. Tu mojí představu o hudebním kumštu to poněkud devalvuje...

northman @ 02.09.2018 12:31:29
oř: ženy mají větší cit na všechno včetně hudby odjakživa, soudím podle manželky.

jirka 7200 @ 02.09.2018 19:24:05
to oř: uvádíš, že s The Real Thing popošli FNM o mílový krok vpřed.

Máš toto tvrzení podloženo nějakými argumenty, nebo jde jen o výměnu zpěváka a marketingovou masáž, která se tehdy kolem tohoto alba rozpoutala ?

northman @ 03.09.2018 08:30:35
Mě Faith No More touhle deskou nijak neuchvátili, provařený Epic a cover War Pigs. Mike Patton učinkoval v lepších projektech například Tomahawk, nebo s Johnem Zornem. Ten styl definovali už na Introduce Yourself, přesto se mi pořád líbí nejvíce Angel Dust.

29.01.2013 Danny | #

Faith No More si nikdy nelámali hlavu se stylovými škatulkami, brali hrstmi ze všeho, co jim připadalo příhodné a k jejich hudebním představám padnoucí. Hranici mezi riffovým rockem a ostrým heavy metalem kapela úplně rozostřila, svou rytmiku obohatila prvky funku a navíc se vyzbrojila frontmanem, jakých na rockové scéně mnoho nebývá. Mike Patton, který v průběhu natáčení alba nahradil Chucka Mosleyho, výborně zpívá, obdivuhodně řve, ječí, rapuje...

Na úvod je tu "From Out of Nowhere" - pecka s přímočarou kytarou, pulsující, do stran rozběhanou baskytarou a typickými "kreslícími" klávesami. Na samostatné plochy skladbu dělí svým bubnováním Mike Bordin, citlivě si hrající s atmosférou, aby během chvíle nekompromisně všechno hrnul před sebou. V refrénu objevíme další typický prvek kapley: lehké kolísání mezi tóninami, harmonicky pojatou melodii kytarové linky a výrazný vokální nápěv. Patton dokazuje, že jeho angažování byla správná volba.
"Epic" byl velký hit. Sloky podporuje jen strohá rytmika (baskytara a bicí), do které Patton ostře frázuje; v refrénu se aranžmá rozroste so pestré instrumentální šíře a vokální linka nad ní se pne do vysokého melodického oblouku. Mezihra má rozměr malého instrumentálního kousku, Patton vyplňuje "mezery" ostrým deklamačním projevem. Posledním kontrastním prvkem je klávírní závěr, který skladbu odvádí ze scény.
"Falling to Pieces" stojí na lámaném, ale pravidelném rytmickém pulsu s vnořeným klávesovým motivem, který průběžně mizí a zase vyplouvá, aby tvořil oporu vokálnímu projevu v okamžicích, kdy převládá rytmus nad melodií; pokud ale Patton zpívá melodii, Roddy Bottum se svými klávesami hraje proti ní.
Zajímavou rytmickou konstrukci přináší píseň "Surprise! You're Dead!", ve které Mike Bordin servíruje triolový rytmus prokládaný rovnými plochami; kytarový riff je nervní a tomu odpovídá i Pattonova agresivní ukřičená poloha. Výborná věc.
"Zombie Eaters" začíná něžnou akustickou kytarou, Patton je do vybrnkávaného doprovodu citlivý, chvílemi bezmála šeptá, klávesový part jen dobarvuje zamlženou náladu. Po dvou minutách skladba zmohutní, Bordin sází doprovodné laufy na podporu tentokrát už elektrické kytary, která hraje sekané riffy vespod, vokální part je dravější, ale stále melodický.

Nejdelší a současně titulní "The Real Thing" staví na rozsáhlém aranžování, střídají se tiché pasáže s baskytarou a jemnými bicími se zatěžkanými, divoce rytmizovanými vokálními frázemi - Patton je opět skvělý a výrazově velmi členitý, střídá rejstříky i hlasové techniky. Kapela si hraje s prudkými a výraznými kontrasty, přitom je melodicky zajímavá.
"Underwater Love" není špatná, ale nepřináší nic nového a ve společnosti silných písní působí možná až příliš obvykle. Přitom ji mám docela rád.
A jízda pokračuje s "The Morning After", Mike Bordin tluče kila "nasucho" bez hajtky, Bill Gould hraje na svou baskytaru jen to nezbytné, spíš tvoří prodlouženou ruku bicích - výborný úvod doplňuje putující melodie kláves. Kytara harmonii rozhoupává do odboček a akcentuje sudé doby, v refrénech pak Pattonovi vokálně pomáhá celá kapela.
"Woodpecker from Mars" je instrumentálka postavená na modální melodii, kterou do široké plochy roztírají Bottumovy klávesy; ve střední části získá muzika váhavý průběh, kapela si pohrává s aranží dvou harmonických ploch a finále pak přináší prudký triolový kvapík z úvodu, nad kterým visí podivně melodicky zahnutý part kláves.
Předposlední položkou je pocta rockovým klasikům, kapele Black Sabbath, v podobě coveru jejich hitu "War Pigs" (originál je na albu Paranoid z roku 1970, ale teď určitě nesu fůru dřeva do lesa). O několik let později se bubeník Mike Bordin objevil v doprovodné sestavě Ozzy Osbourna.
Na dovršení rozmáchlého stylového gesta se na konci alba objevuje "valčíková" hříčka "Edge of the World", kterou kapela přednáší s kamennou tváří.

Často mám chuť si album po skončení poslední písně pustit znovu. The Real Thing je první album Faith No More s Pattonem, ten v průběhu několika let dozrál v mimořádnou pěveckou i autorskou osobnost a kvalitu následujích alb to v dobrém poznamenalo.
reagovat

alienshore @ 29.01.2013 21:13:19
Danny je mi jasné, že počúvaš dobrú muziku ale recenzia na Faith No More ma teda prekvapila od teba :-) ... samozrejme v dobrom smere , ja mám ich štýl rád ... je to osviežujúca hudba plná zaujímavých aranžérskych nápadov , napr. Epic tá vyhrávka v strede skladby spojená so sólom je majstrovská .... , kedysi sme mali ešte MTV a tam šli ich skladby a bolo to ako také malé zjavenie v záplave toho humusu , strašne som mal rád skladbu Evidence ... to je proste nádhera , taká pomalá jazzová skladba s výraznou melódiou alebo aj Ashes to Ashes je super , je škoda že už nehrajú lebo projekty Mike Pattona ma nejako neoslovujú aj keď je to skvelý spevák ....

Danny @ 29.01.2013 22:28:01
alienshore: poslouchám všechno možné, neumím si představit, že bych si pouštěl jen jeden typ hudby. Ty na tom ale pravděpodobně budeš, pokud to mám odhadnout podle tvých recenzí a reakcí, dost podobně (a nahlédl jsem do tvého profilu a zjistil, že se nepletu - mimochodem, moje žena je z východního Slovenska). Faith No More patří v rámci rocku k mým oblíbencům právě pro tu pestrost a ochotu překračovat stylová dogmata. Začal jsem tímto albem, protože ta následující se mi líbí ještě o fous víc - písně, které jsi jmenoval, jsou samozřejmě klasikou jejich repertoáru. Faith No More ale zase hrají, loni byli v Čechách. Díky, chlape.

21.10.2007 Typ1 | #

Mam este doma original audio kazetu z Polska, ked som si ju kupil ako 14 rocny chlapec, teda kupili mi ju moji rodicia :)Jeden z najlepsich albumov od Faith no More hned prva skladba From Out of Nowhere, je toho dokazom a o hip-hop - rokovo ladenej :) Epic niet ani pochyb, zaverecne keyboard solo Roddyho Bottuma, mi bude zniet v usiach asi do konca zivota... Mike Patton dokazuje ze je ta najlepsia volba pre FNM a je dokazom toho ze patri medzi najlepsich vokalistov na hudobnej scene bezpochyby!! Ako na hudobnej scene maju nezastupitelne miesto aj FNM!
reagovat