jiří schwarz - @ 07.12.2018 | #

LP „Omega – živě“ jsem koupil tak v roce 1973 v Maďarské kultuře v papírovém obalu. Pak mi kdosi věnoval původní, absolutně unikátní hliníkový obal ze svého, krystalovou přenoskou zdevastovaného LP (v něm odpočívá dodnes) – srovnatelný obalový úlet se zipem na poklopci "stouních" Sticky Fingers. Dnes mám CD koupené přes internet z Maďarska.

Omega zní neuvěřitelně krásně jak v rychlejších hard-rockových kompozicích, tak i v pomalejších baladách. Zvuk naprosto originální, nesrovnatelný s čímkoli jiným ve světě. Jistě k tomu přispívá i neobvyklá (aspoň ve zpěvu zdánlivě melodická) řeč a barva zpěvákova (László Benkö) vokálu. Instrumentálně výborná sóla (obzvlášť kytara Györgye Molnára) s velkou melodickou invencí, ale zároveň bez zbytečných exhibic. V souhlase s předchozí recenzí Ondry je cítit nejen ve zpěvu, ale i tak nějak celkově v tomto žánru neobvyklý obvyklý cit, zápal, koule a srdce.

Zvuková kvalita původního LP byla dost mizerná, i na „neojeté“ desce bylo strašně moc šumu. Zato CD je skvělé. Nejde vlastně o pravý živák - nahrávalo se ve studiu, do kterého pozvali pár desítek aplaudujících a reagujících lidí. Zvuk hardrockové kapely je hodně dunivý, velmi neobvykle (ve srovnání se západním světem) nasnímaný či namíchaný – zejména baskytara je hodně dominantní. To není minus, spíš to přidává na zajímavosti. Rytmika (Tamás Mihály - bg, Ferenc Debreceni - ds) prostě hřmí a jede. Krásně to duní v klasických hardrockových riffech (je jich zde kopa, nejen pověstné Omegauto – stopa 5, také třeba Törékeny lendület – stopa 4 – a i jinde). Ploužák Egy nehéz év után (stopa 3) vyrovnává klasiku Gyöngyhajú lány z LP 10 000 lépés.

Nejlepší LP této kapely, pro hardrockové fanoušky se zájmem o historii žánru ve Střední Evropě naprosto nutný poslech. Mě neomrzel ani po dlouhých letech, je to jedno z nejzajímavějších hard-rockových alb východního bloku (sorry jirko 7200, určitě to nebyli enderáčtí Die Puhdys, ani v Československu jsme takovou kapelu v té době ani později určitě neměli).

Mirek Kostlivý @ 07.12.2018 14:17:05 | #
Je fakt, že v době svého vydání tohle album nemělo ve východní Evropě konkurenci. Aspoň v hard rockové konkurenci, kdy Flamengo bylo hudebně přeci jenom trochu jinde (a pro mě i na vyšší "umělecké" úrovni), takže se ty dvě kapely dají jenom těžko porovnávat.
Co já si vybavuji na koncerty v Praze okolo roku 1973, tak našlápnuto k hard rocku měly u nás kapely jako Formace, Energit nebo Perpetuum Mobile. Ti posledně jmenovaní měli ve svém repertoáru takovou hard rockovou klasiku, jako byly skladby od Captain Beyond, Quatermass, Kena Henslyeho, Beggars Opera ad.
Kdo ví, jak by se jejich hudební vývoj dále ubíral, kdyby u nás nevládla na rozdíl od Maďarska tuhá normalizace.
A tak někteří raději odešli do emihrace (Ivan Khunt, Tony Vacek, Ludvík Šíma, Ctibor Kadlec), Milan Broum šel do Olympicu a Bohuslav Janda skončil v kapela Abraam, aby později založil Abraxas.
Tak tohle se dá bolševikům asi těžko odpustit ...