jiří schwarz - @ 07.12.2018 | #

LP „Omega – živě“ jsem koupil tak v roce 1973 v Maďarské kultuře v papírovém obalu. Pak mi kdosi věnoval původní, absolutně unikátní hliníkový obal ze svého, krystalovou přenoskou zdevastovaného LP (v něm odpočívá dodnes) – srovnatelný obalový úlet se zipem na poklopci "stouních" Sticky Fingers. Dnes mám CD koupené přes internet z Maďarska.

Omega zní neuvěřitelně krásně jak v rychlejších hard-rockových kompozicích, tak i v pomalejších baladách. Zvuk naprosto originální, nesrovnatelný s čímkoli jiným ve světě. Jistě k tomu přispívá i neobvyklá (aspoň ve zpěvu zdánlivě melodická) řeč a barva zpěvákova (László Benkö) vokálu. Instrumentálně výborná sóla (obzvlášť kytara Györgye Molnára) s velkou melodickou invencí, ale zároveň bez zbytečných exhibic. V souhlase s předchozí recenzí Ondry je cítit nejen ve zpěvu, ale i tak nějak celkově v tomto žánru neobvyklý obvyklý cit, zápal, koule a srdce.

Zvuková kvalita původního LP byla dost mizerná, i na „neojeté“ desce bylo strašně moc šumu. Zato CD je skvělé. Nejde vlastně o pravý živák - nahrávalo se ve studiu, do kterého pozvali pár desítek aplaudujících a reagujících lidí. Zvuk hardrockové kapely je hodně dunivý, velmi neobvykle (ve srovnání se západním světem) nasnímaný či namíchaný – zejména baskytara je hodně dominantní. To není minus, spíš to přidává na zajímavosti. Rytmika (Tamás Mihály - bg, Ferenc Debreceni - ds) prostě hřmí a jede. Krásně to duní v klasických hardrockových riffech (je jich zde kopa, nejen pověstné Omegauto – stopa 5, také třeba Törékeny lendület – stopa 4 – a i jinde). Ploužák Egy nehéz év után (stopa 3) vyrovnává klasiku Gyöngyhajú lány z LP 10 000 lépés.

Nejlepší LP této kapely, pro hardrockové fanoušky se zájmem o historii žánru ve Střední Evropě naprosto nutný poslech. Mě neomrzel ani po dlouhých letech, je to jedno z nejzajímavějších hard-rockových alb východního bloku (sorry jirko 7200, určitě to nebyli enderáčtí Die Puhdys, ani v Československu jsme takovou kapelu v té době ani později určitě neměli).

jirka 7200 @ 07.12.2018 22:28:36 | #
Nijak nezpochybňuji tuto desku Omegy, která je mimochodem hudebně výborná. Pod pojmem hard rock se mi ale vybavují přece jen jiné spolky, tato produkce mi přijde jako jeho hodně raná fáze.

Zmiňuješ, jak se mi trochu zdá s despektem německé Puhdys.Nic proti tomu, každý máme nějaké preference. Mě osobně jsou svým projevem Puhdys bližší než Omega ale jinak jejich hudební vývoj a kariéra mi přijde jak propsaná přes kopírák. Obě kapely vydaly svá zásadní rocková alba do konce sedmdesátých let, v osmdesátkách experimentovali s klávesama a potom spíše již jen udržovali kapelu v chodu, než aby nějak zásadněji promluvili k davům. Jinak poslední dvacetiletku byli určitě aktivnější Puhdys.

Krom toho jsou János Kobor s Dieterem Birrem velcí kámoši, kteří se neváhají dodnes podporovat, na podiu i ve studiu.