jiří schwarz - @ 07.12.2018 | #

LP „Omega – živě“ jsem koupil tak v roce 1973 v Maďarské kultuře v papírovém obalu. Pak mi kdosi věnoval původní, absolutně unikátní hliníkový obal ze svého, krystalovou přenoskou zdevastovaného LP (v něm odpočívá dodnes) – srovnatelný obalový úlet se zipem na poklopci "stouních" Sticky Fingers. Dnes mám CD koupené přes internet z Maďarska.

Omega zní neuvěřitelně krásně jak v rychlejších hard-rockových kompozicích, tak i v pomalejších baladách. Zvuk naprosto originální, nesrovnatelný s čímkoli jiným ve světě. Jistě k tomu přispívá i neobvyklá (aspoň ve zpěvu zdánlivě melodická) řeč a barva zpěvákova (László Benkö) vokálu. Instrumentálně výborná sóla (obzvlášť kytara Györgye Molnára) s velkou melodickou invencí, ale zároveň bez zbytečných exhibic. V souhlase s předchozí recenzí Ondry je cítit nejen ve zpěvu, ale i tak nějak celkově v tomto žánru neobvyklý obvyklý cit, zápal, koule a srdce.

Zvuková kvalita původního LP byla dost mizerná, i na „neojeté“ desce bylo strašně moc šumu. Zato CD je skvělé. Nejde vlastně o pravý živák - nahrávalo se ve studiu, do kterého pozvali pár desítek aplaudujících a reagujících lidí. Zvuk hardrockové kapely je hodně dunivý, velmi neobvykle (ve srovnání se západním světem) nasnímaný či namíchaný – zejména baskytara je hodně dominantní. To není minus, spíš to přidává na zajímavosti. Rytmika (Tamás Mihály - bg, Ferenc Debreceni - ds) prostě hřmí a jede. Krásně to duní v klasických hardrockových riffech (je jich zde kopa, nejen pověstné Omegauto – stopa 5, také třeba Törékeny lendület – stopa 4 – a i jinde). Ploužák Egy nehéz év után (stopa 3) vyrovnává klasiku Gyöngyhajú lány z LP 10 000 lépés.

Nejlepší LP této kapely, pro hardrockové fanoušky se zájmem o historii žánru ve Střední Evropě naprosto nutný poslech. Mě neomrzel ani po dlouhých letech, je to jedno z nejzajímavějších hard-rockových alb východního bloku (sorry jirko 7200, určitě to nebyli enderáčtí Die Puhdys, ani v Československu jsme takovou kapelu v té době ani později určitě neměli).

jirka 7200 @ 09.12.2018 10:29:20 | #
ahoj jmenovče :-) doufám, že jsi v mé polemice nenarazil na nějaký náznak nepřátelství, to bych nerad. Neřadím se do skupiny fanatických obdivovatelů skupin, či žánrů, tím méně Puhdys. Některé jejich desky jsem ohodnotil i dost příkře, jak lze dohledat. Zajímám se o historii a Puhdys zkoumám spíše jako sociologický fenomén, který je odrazem života a myšlenkových názorů jejich posluchačů.

Proto mne velmi zaujala tvá poznámka o tom, že v tvém okolí byli pozitivněji přijímána maďarská a polská scéna na úkor té německé. Já, co si pamatuju, tak právě ta maďarská byla více dostupná v obchodech i mimo kulturní střediska daných zemí. Naopak tvorbu německých rockových souborů bylo u nás obtížné sehnat. Po Praze jsem se třeba s Puhdys (krom licenčních alb) nikde nesetkal.

Co já si pamataju, tak kapely ze socialistického tábora poslouchala jen velmi malá část posluchačů, spíše hledačů, kteří si rozšiřovali obzory z důvodu nedostatku jiných desek z kapitalistické ciziny. Na počátku osmdesátých let, kdy se již dalo něco sehnat, tak v mém okolí zájem o Omegu a podobné soubory výrazně opadl.

Co se týče porovnávání, tak za bolševika byla v každé zemi kapela, která zastupovala zdání, že se v té či oné zemi hraje a podporuje rock. V NDR to byli Puhdys, v Maďarsku Omega, u nás Olympic. Všechny tyto spolky vydaly ve svých začátcích památná alba, potom to již tak slavné nebylo.

Pokud si vybavíš nějaké důvody, proč východoněmecká scéna byla v tvém okolí méně oblíbená, než ty z ostatních zemí, budu rád. A nemusíš si brát žádné servítky, unesu to :-)