Šurda - @ 15.03.2009 | #

No tak, jak vidím, asi se můj názor na tuto desku, a to i v porovnání s dalšími etapami tvorby Ritchieho skupiny Rainbow, bude trochu lišit od předchozích mínění... Každopádně, netřeba znovu zdůrazňovat, že se jedná o věc, z níž je dodnes slyšet, jak kvalitní sestava muzikantů ji nahrála. A poslední dvě skladby (Stargazer a A Light In The Black)patří i s odstupem času k tomu nejlepšímu, co skupina ve své poměrně dlouhé a proměnlivé historii nahrála.
Nicméně, právě v oněch dvou zmíněných skladbách je dle mého slyšet to nejlepší, s čím skupina přišla až v dalších letech! Asi jsem definitivně poznamenán svými prvními zážitky z poslechu Rainbow před zhruba pětadvaceti lety, kdy mí znalejší spolužáci na jakémsi kazetovém "ořezávátku" točili na gymplácké bramborové brigádě stále dokola výběr z alb Down To Earth, Difficult Tu Cure a dalších z té doby a mě okamžitě utkvěla v paměti Ritchieho virtuozita, která prostě dominovala. A i dnes, když si Rainbow pouštím, tak takové skladby, jako jsou třeba Spotlight Kid, Eyes Of The World, něžná Vielleicht Das Nächste Mal, hitovka Since You Been Gone a hlavně "Beethovenova Devátá" Difficult To Cure, dokážou přebít většinu písní z Rising... Prostě, tuto desku musím hodnotit stejnými slovy, která odpovídají mému bodovému ohodnocení - dobré, ne však zásadní - vědom si skvělého Diova hlasu, výborných bicích Powellových (záznam z londýnského koncertu Briana Maye, na němž tento již bohužel zesnulý bubeník exceluje, byl dalším dokladem jeho výjimečnosti)a již zmíněné dvojice výborných dvou závěrečných skladeb. Omlouvám se, jestli jsem tímto soudem někoho urazil, ale nemohu si pomoci...

Voytus @ 15.03.2009 12:08:03 | #
Je správné vyjádřit svůj názor, stejně tak jako je správné jej přijmout. Z Rising jsem byl fakt hotovej, Long live rock'n'roll jsem sehnal teprve nedávno, zbytek diskografie jsem měl. Nutno uznat, že se i na ostatních albech najdou silné skladby, to, že Ritchie dominuje, je samozřejmé. Ale bohužel takhle silnou desku jako celek už nenahráli (Long live R'n'r ji ale dohání). Jinak mě spíš baví u dalších Rainbow jen Ritchieho instrumentální vsuvky, i když jsou občas poněkud samoúčelné. Spotlight kid sama o sobě je pecka, s porovnáním se starší tvorbou už ale nepřináší nic nového, Beethovenova devátá je vrchol nevkusu. Poslední deska Stranger in us all je od Down to earth nejlepší, i když často klišé - ale pro Ritchieho je dost typická jistá schématičnost.