Corsica - @ 18.08.2012 | #

Rozhodně nejsem pamětník a hovořit o něčem, co jsem nezažil, je proto těžké, ale dovedu si představit, jaký rozruch musela tato deska udělat. Společnost je odkojená Beatles a hippies érou, jen v industriálním nitru Anglie vzniká první heavymetalový zásek.
Jak je možné, že tvrdá, syrová a temná nahrávka uspěla mezi blues rockem ve vrcholné formě, psychedelií, novým progresivním rockem a Let It Be?
Jednoduše. Je totiž skvělá. Kdybych žil v roce 1970 a poprvé uslyšel úvodní skladbu Black Sabbath, bál bych se taky. Ale není to jen o strachu nebo hutnosti. Je to něco nového.
Iommiho kytara, syrovější a jednodušší než kdykoliv potom, udává atmosféru celého alba, která je Ozzyho svěžím* zpěvem vynesena ještě o úroveň výš. Jestli eponymní album přineslo do světa rocku něco jiného, tak je to právě atmosféra. Od začátku až do konce absolutní temno pro všechny posluchače Beatles a Yardbirds. A kde jinde tahle depresivní nálada může vzniknout, než v nejprůmyslovější oblasti hudebního světa.

*=dobře, svěžím rozhodně ne, ale i oproti Paranoidu zní dost neopotřebovaně. Časy se mění a Ozzyho hlas na Black Sabbath musí vylekat každého, kdo prozatím poslouchal jen No More Tears a věci okolo.

Co se samotných písní týče... Nebudu zmiňovat všechny a popisovat je od začátku do konce, přesto je tu několik nezapomenutelných momentů. Nejvýznamnější, nejstrašidelnější a nejtemnější Black Sabbath je koncertní tutovka dodnes, bouře jako intro a těžký a jednoduchý riff, démonický zpěv a prociťované "oh nooo". Další zajímavý a můj oblíbený kousek - The Wizard. Kytara geniálně doplňovaná harmonikou. N.I.B., basové intro a zbytek skladby postavené na dalším jednoduchém chytlavém riffu. A na konec Warning, dokonale reprezentující rané Black Sabbath s pozůstatky blues.
Prvotina je sice zastíněná Paranoidem, War Pigs, Paranoid nebo Iron Man budou vždy populárnější a komerčně úspěšnější, ale kouzlo prvního metalového alba na světě už nenesou.
Nelze říct nic víc než "poslechni si to taky".

Cossack @ 19.08.2012 11:44:30 | #
Petře, nevím nevím, ale podle mě nelze ROCK a METAL striktně oddělit (přesněji hard rock a heavy metal, včetně dalších odnoží). Už tu zaznělo mockrát, že metal z rocku vychází, vyrostl na něm, stejně jako hard rock na blues… I Jaromír Merhaut tu několikrát zmínil, že metal má oslabenou bluesovou složku (často – ale naštěstí ne vždy – maximálně). To, že čerpal i z (Tvého taky neoblíbeného) punku, je pravda (hlavně v thrash metalu je ten vliv hodně patrný).
Každopádně fakt, že něco bylo pojmenováno později, nijak nepopírá jeho dřívější existenci… Metal tu byl dřív, než na konci 70. let, ať chceš, nebo ne. :-)
Dokonce u Tvých „hmyzích” oblíbenců Beatles se dají vystopovat jisté prvky, např. na "Abbey Road". (Už toho raději nechám, nechci Tě zbytečně rozčilovat…)

P. S.
Na to pivo bychom určitě zajít měli, myslím, že bychom zažili zajímavou a přínosnou debatu. (Přízeň zachovávám…)
:-)