Akana - @ 25.05.2015 | #

Cover třetího sabbathovského milníku opět neomráčí nápadem, ale svojí strohou úderností docela dobře vystihuje to, co se pod ním skrývá. Čtveřice pionýrských kovotepců z Birminghamu teď prodává milióny desek, její popularita stoupá k hranicím zbožštění a vlažná přezíravost esteticky vytříbené hudební kritiky jim může být ukradená. Ale i když by si teď klidně mohli dovolit nějaký nákladný studiový tuning, jejich zvuk je i nadále chvályhodně syrový a minimalistický. Ranou historii heavy metalu nezačali psát ozdobnými kudrlinkami, ale dál jí vytesávají hrubými údery do kamene.

Ani minimální aranžérské doplňky jako je kratičké syntezátorové intro k After Forever nebo flétna v pochmurně baladické Solitude nijak nenarušují celkový nekompromisní obraz alba. To je ještě o něco soudržnější než jeho předchůdci, plné dalších Iommiho riffařských tutovek, rytmických zvratů a Wardových bubenických kanonád (zpestřující je třeba jeho "klepání v motoru" během Children of the Grave). Všechno to už známe z prvních dvou desek včetně oddychových meziher (Embryo, Orchid), ale styl kapely je ještě dostatečně čerstvý a neoposlouchaný, takže není důvod k výčitkám pokud skladatelská invence nevysychá.

Tady se ale neubráním dojmu, že rozjetý stroj přece jen maličko podkluzuje. Jakoby skupina alby Black Sabbath a Paranoid trochu přepálila začátek a především ve vokálních linkách už tolik nezáří. Ozzyho zpěv se jako obvykle nerozlučně tulí k riffovým sekvencím, ale zůstává víc v jejich stínu a melodicky nezaperlí tak často. To na druhé straně přispívá k zmiňované celistvosti a neotesanému kouzlu alba, nicméně pocit určité nedovršenosti ve mně přetrvává. To ale samozřejmě nic nemění na faktu, že i Master of Reality do metalové síně slávy bezesporu patří a názor, že dokonce předčí první dvě fošny, je - i když ho nesdílím - zcela legitimní.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz

Akana @ 27.05.2015 14:32:33 | #
A už se vezu, už zabředávám. Samozřejmě, že Black Sabbath jsou hard rock. Ale myslím si, že stejně dobře lze na jejich jméno připlácnout i nálepku heavy metal, to jsou dvě množiny, které se překrývají. Hranice mezi těmito pojmy je lehce prostupná a neostrá, každý ji má asi trochu jinde a navíc - a to se opakuju - na začátku 70. let se to, co hráli Black Sabbath ale i Led Zeppelin, Deep Purple a spol. skutečně označovalo jako heavy metal. Existence NWOBHM to podle mě jenom potvrzuje. Jak by někdo mohl pojmenovat styl jako novou vlnu něčeho, co předtím neexistovalo?

Já myslím, že problém je v tom, že obsah termínů hard rock a heavy metal se mění nejen s časem, ale i geograficky. Stačí se podívat na každoroční výsledky Grammy - co Američané někdy označují za metal, nad tím by si jeden hlavu ukroutil. Ale prostě to tak mají a mají na to nárok. U nás se mi zdá, že je hranice (dejme tomu tvrdosti), od které už se něco počítá za metal, posazená znatelně výš než jinde.

Abych to shrnul, pořád si myslím, že v pomyslné síni slávy heavy metalu mají jedni z jeho zakladatelů svoje místo. Aspoň z mého pohledu.

merhaut: ještě k té oslabené bluesové složce: souhlasím, to je určitě základní a užitečný rozlišovací znak. Ale vzhledem k tomu, že z ústřední hardrockové trojice Black Sabbath-Led Zeppelin-Deep Purple, byla podle mého názoru bluesová složka právě u BS nejvíc potlačená, mohli by být právě oni tím hlavním spojovacím čánkem.