horyna - @ 10.04.2018 | #

U mnoha italských kapel se dá nakupovat takřka očima. Jižanská jednohubka Maxophone je právě takovým případem. Zdobí ji nádherný přebal, který ještě více vynikne s jeho otevřením dokořán (mini LP replika). Zobrazuje snovou krajinu s vodním tokem a ve své levé části plující bárku s hudebníky. Pastva pro oči a po zasunutí cd do mechaniky a zmáčknutí tlačítka play také pro uši.

Jde o dokonale vyzrálé multižánrové dílo, které v sobě odráží bohatství italského národa, jazyka i kultury. Však také někteří hráči tohoto souboru dostali klasické vzdělání a většina z nich ovládá hru na různé hudební nástroje. Jde o průsečík rocku, jazzu a klasiky ve velice muzikálním a přívětivém duchu. Tohle dílo je tak muzikální a velkolepé, že najít k němu podobný příměr je úkol nelehký. Možná okrajově a v určitých melodiích mohou připomenout krajany PFM.

Úvod alba nabízí zasněné tóny klavírního spektra, vzápětí přichází celkem tvrdá riffojízda, kterou vystřídá pastorální houkání z dalekých křovin, tam někde za řekou, zpodobněnou na obale alba. Hlas Alberta Ravasiniho zní majestatně a naléhavě. S podporou dechů skladba v půli přetaktuje v jazzově swingující úprk a táhlé tóny kytar ji vzápětí posunují do vod romantických. Takto by se dala popsat každá následující píseň (včetně dvou bonusů), která je svými originálními a bohatými aranžemi uchopena v podobně precizním duchu.

Maxophone jsou další z řady italských tutovek poloviny sedmdesátých let, která by neměla art rockovému fajnšmekrovi uniknout.

Petr87 @ 10.04.2018 16:06:48 | #
Ale no tak!
Vždyt' i já jsem v minulosti v některých reakcích psal, že mě třeba daný interpret nebaví a vlastně i nudí a nikdo nějak zvlášt' nereagoval, no a northman také jen napsal svůj názor, co je na tom? Neřeknu, kdyby jej napsal nějak útočně, ale tomu tak není... On taky musí brát v potaz kritiku pod jeho recenzemi, tak proč by tomu nemohlo být i naopak, když je to bez invektiv?
A neřešte už různé duplicitní profily, propojení atd..., protože tato paranoia už tady v minulosti způsobila spoustu svárů.

No a co se týče mého názoru na MAXOPHONE, tak před lety jsem album párkrát slyšel a taky na mne nijak nezapůsobilo, a tom mám italskou progresivně rockovou scénu docela rád!
Ale možná jim dám ještě šanci, jsem zvědav. :)