Petrucci - @ 23.07.2009 | #

Dream Theater se nám začínají opakovat a hodně, dalo se to sice čekat, jelikož jejich styl není nafukovací, ale mrzí mě to i tak. Navíc je tohle první album, které mě většinu času nudí. Nad průměr vyčnívá halekačka "A Rite of Passage", sladká (možná až moc) Whiter a "The Best of Times". Jinak se na CD nenachází nic, co bych od DT neslyšeli už dříve, navíc v mnohem lepší formě. Velká škoda. Za dvě hvězdičky, jednu přihodím navrch za osobní sympatie.

merhaut @ 25.07.2009 09:36:56 | #
Samozřejmě, že každý akcentuje u hudby něco jiného, já například
- silné svébytné kompozice,
- celkový sound,
- sdělný věrohodný zpěv
a teprve dlouho, dlouho potom školenou hráčskou techniku.

Ti, co upřednostňují nade vše ostatní hráčskou techniku se podle mne dostávají do pasti, všude hledají technické chyby, když je najdou a emoce nepřijdou, jdou dál, a nakonec skončí u umělecky vyprázdněných prstolamačů typu Yngwie. Je to jejich volba, a toto je zase můj pohled na ni.

Kde se ocitne u hledačů technických chyb B.B.King, Peter Green, Leonard Cohen, raní King Crimson, Yes, Genesis, a stovky dalších, zcela zásadních Tvůrců? V koši zapomnění? My víme jak technicky vybavený byl Čajkovskij, Beethoven, Smetana, Dvořák?

Já zkrátka výrazně upřednostňuju tvůrčí složku nad interpretační, s výjimkou zpěváků, tam jsem trochu pod obojí :-)

P.S. V názorech ani omylem nezastávám "rovnostářství". Pro každý tématický, odborný, atd. okruh mám vytipované konkrétní osobnosti, jejich názor je pro mne nesrovnatelně důležitější, než jakýkoliv jiný, anonymní, nickový, atd.. Jakmile tam zkrátka není evidentní background znalostí, zkušeností, je to pro mne jen střípek do mozaiky, ale nic víc. Samozřejmě, že i zde jsou tací, které dnes - po čase a desítkách příspěvků - vnímám jako názorově vysoce inspirativní.