Adam6 - @ 13.06.2017 | #

Škoda, že som ešte nebol na svete v roku 1983. Som totiž veľmi zvedavý, ako na tento album reagovali fanúšikovia, ktorí si mysleli, že progresívny rock už ide do hrobu. Škoda.

Ale nevadí, tak som ho počul o viac ako 30 rokov po jeho vydaní. A som z neho nadšený.

S titulnou skladbou Script for a Jester´s Tear som mal na začiatku mierne problémy. Teraz ju považujem za jednu z najlepších na albume. Taká Genesisovská. Začína pomaly, ale ako postupne graduje, páni sekajú jeden motív za druhým, potom príde znova skľudnenie v strede a napokon skvelé finále skladby. No a Fish je naozaj dominantný. Druhá, najkratšia He Knows You Know nie je síce zlá, ale pri konkurencii ostatných skladieb, nejako extra nevynikne. Iné je to ale s The Web, ktorá patrí medzi tie "ostatné". Hlavne druhá polovica skladby, kde sa to nápadmi len hemží je vynikajúca. Sme v polovici albumu a tu musím podotknúť, že kolega Russell mal zaujímavú myšlienku: "Člověk si říká - tohle tempo prostě nejde udržet a čeká, co bude dál. A zjistí, že jde". Nooo ja by som povedal, že to ide ešte lepšie. Začína to razantná Garden Party so zaujímavým Fishovým textom. O snoboch a klamároch. Pokračuje to, povedal by som Pinkfloydovskou baladou Chelsea Monday. Trewavas je skvelý basák, len tak mimochodom. No a najlepšie príde nakoniec. Forgotten Sons, ktorá mi trochu pripomína The Knife Od Genesis. Opäť skvelý Fishov text o nezmyselnosti vojny, no a páni muzikanti nám ukazujú, koľko toho ešte majú v repertoári.

No a to je len prvý album! Ani po recenziách na ďalšie albumy Marillionu, ktoré som si prečítal, som si nebol istý, či túto vysoko nastavenú laďku prekonajú. No a prekonali. Avšak čo sa mi páči na debute, je tá zvláštna, jedinečná atmosféra albumu.

Moje hodnotenie: opravdu výjimečný album.

exte @ 15.06.2017 10:44:29 | #
Já poprvé slyšel Marillion spolu s U2 na Větrníku. Tehdy (1984?) tam v jednom pořadu dávaly průřez novejch alb Fugazi od Marillion a The Unforgettable Fire od U2. Vše jsem samozřejmě nahrával na starej Tesláckej kotoučák. V tý době jsem byl z obou alb částečně nesvůj - pro mně, v tý době posluchače starýho hard rocku a NWOBHM, byly obě alba, ač se mi docela líbily, pro mně poněkud trochu "méně stravitelný" (hlavně U2, který nemusím dodnes). Přitom starý Genesis jsem v tý době miloval.. Až následující nostalgická/komerčnější Misplaced Childhood (1985) mně plně dovedla k Marillion.. Prvotinu Script.. jsem poprvé slyšel (koupil/vyměnil na burze) až někdy v 85-86 po vydání Misplaced, takže k ní až takovej velkej citovej vztah nemám. Ale deska je to samozřejmě parádní - komplet první tři/čtyři alba Marillion jsou všechny parádní..