EasyRocker - @ 01.05.2020 | #

Obdobně jako mistr horyna patřím mezi dušičky, kterým Van Halenovci sedli o fous víc se Sammym Hagarem za mikrofonem. Jako skalní fanda mimořádného kytarového novátora a vizionáře nemám problém ani s prvou érou s Davidem Lee Rothem. Když prohrábnu jejich kartotéku, je tenhle hagarovský skvost dost možná i No.1.

´Sedmá pečeť´ ovládá dění typicky zvlněnými, mistrně melodickými Eddieho poryvy. A přichází Sammy Hagar, kterýod prvého zaúpění mistrně nabere až ohromující jistotu. Divá jízda tlupy alfasamců. Neomezenou rockovou ctižádost však vybalí guitar-hero a jeho hoši i v arénovce Can't Stop Lovin' You. Volnější tep kontra ničivá kytarová a bubnová prácička. Velmistrovský patentní riff, erupce tónů a běsnící sólový veletok rezonuje v Don't Tell Me (What Love Can Do). V Amsterdam tasí Eddie houpavě bizarní riff. Hustá kalba, ženské, navrch ovšem královská zábava a růžolící úsměv. A že neopomněli i po létech zpráskat všem zadky? Na to u Big Fat Money vezměte jed!. Zvukové bizzaro Strung Out se vlije do Not Enough. Co říct? Baladický démant shodné kategorie a lesku, jako Stairway to Heaven. K dokonalosti vše vypilují plačtivé struny, klavír a Sammyho nadlidské vzepětí. Houpavice Aftershock by se jistě nestyděla ani na památném debutu. Nabušenost dua Anthony/Alex van Halen - toť mánie Doin´ Time, jakýsi Alexův Moby Dick. Při Baluchitherium, kde pot tryská do širé dáli, nepochybujeme - monstrum Eddie je zpět v plné polní. Že famózně vládne i akusticky, demonstruje na Balance subtilně vytesaná Take Me Back (Deja Vu); Sammy ji odpálil do stratosféry. Feelin´ předvede nejen letitý cit pro teatrálně dojemná sdělení, ale je i závěrečnou Eddieho profesurou. Tečka.

Prvotřídní albová nálož, kterým potvrdili i v půli 90-tek nezničitelnou sílu kvarteta výjimečných individualit. Všem kritikům, ale i většině rockové konkurence, uštědřili nejen symbolický výprask. A stačilo málo - hodina čirých hardrockových orgií, hnaných vpřed nukleární silou. 6/5

Danny @ 02.05.2020 10:24:08 | #
Zdravím vás kluci. Nepatřím mezi ultra fans kapely, ale něco doma mám, zejména první alba, z nichž mi nejvíc sedí debut. Pak mi začalo vadit, jak začali míchat rock s hitparádovými popěvky a přestal jsem je sledovat.

Úvodní The Seventh Seal tady ale vůbec není špatná, kdyby takové bylo celé album, pak je to super. Stejně tak později Aftershock je postavená na pěkných riffech. Jak se ale ozve kolovrátek Can't Stop Lovin' You, je pro mě všechno jinak, to při vší snaze nedám. Chápu ale, že tohle byla cesta do hitparád a k širšímu publiku a tyto jednoduché hitůvky tam kapelu dovedly. U Not Enough se navíc dala sbalit holka... I další kousky jsou pro mě moc opatrné a urovnané, ale už v podstatě poslouchatelné.

Oba patříte k nejpilnějším autorům recenzí tady, musí vás to stát hromadu času a energie. Máme zcela upřímně můj obdiv.