Van Halen - Balance (1995)

Obdobně jako mistr horyna patřím mezi dušičky, kterým Van Halenovci sedli o fous víc se Sammym Hagarem za mikrofonem. Jako skalní fanda mimořádného kytarového novátora a vizionáře nemám problém ani s prvou érou s Davidem Lee Rothem. Když prohrábnu jejich kartotéku, je tenhle hagarovský skvost dost možná i No.1.

´Sedmá pečeť´ ovládá dění typicky zvlněnými, mistrně melodickými Eddieho poryvy. A přichází Sammy Hagar, kterýod prvého zaúpění mistrně nabere až ohromující jistotu. Divá jízda tlupy alfasamců. Neomezenou rockovou ctižádost však vybalí guitar-hero a jeho hoši i v arénovce Can't Stop Lovin' You. Volnější tep kontra ničivá kytarová a bubnová prácička. Velmistrovský patentní riff, erupce tónů a běsnící sólový veletok rezonuje v Don't Tell Me (What Love Can Do). V Amsterdam tasí Eddie houpavě bizarní riff. Hustá kalba, ženské, navrch ovšem královská zábava a růžolící úsměv. A že neopomněli i po létech zpráskat všem zadky? Na to u Big Fat Money vezměte jed!. Zvukové bizzaro Strung Out se vlije do Not Enough. Co říct? Baladický démant shodné kategorie a lesku, jako Stairway to Heaven. K dokonalosti vše vypilují plačtivé struny, klavír a Sammyho nadlidské vzepětí. Houpavice Aftershock by se jistě nestyděla ani na památném debutu. Nabušenost dua Anthony/Alex van Halen - toť mánie Doin´ Time, jakýsi Alexův Moby Dick. Při Baluchitherium, kde pot tryská do širé dáli, nepochybujeme - monstrum Eddie je zpět v plné polní. Že famózně vládne i akusticky, demonstruje na Balance subtilně vytesaná Take Me Back (Deja Vu); Sammy ji odpálil do stratosféry. Feelin´ předvede nejen letitý cit pro teatrálně dojemná sdělení, ale je i závěrečnou Eddieho profesurou. Tečka.

Prvotřídní albová nálož, kterým potvrdili i v půli 90-tek nezničitelnou sílu kvarteta výjimečných individualit. Všem kritikům, ale i většině rockové konkurence, uštědřili nejen symbolický výprask. A stačilo málo - hodina čirých hardrockových orgií, hnaných vpřed nukleární silou. 6/5
reagovat

horyna @ 02.05.2020 08:10:26
Jojojo. Včera jsem ji náhodou poslouchal kolmo. Na Metal Forever je seriál o Van Halen. Na tento popud jsem si některé z nich přidal do pořadníku. Já mám od nich nejraději 90-tá léta. Ty tři desky řadím mezi rockovou, pěti hvězdnou smetánku. A Balance možná nejvýše. U mě je to fungující pumelice síly óbr monstrózní trhaviny. Díky za recku.

EasyRocker @ 02.05.2020 08:13:13
Jj, mám to de facto stejně... ta devadesátková trojka v čele s Balance je neskutečně našlapaná. A zvuk naprosto zabíjí.

Danny @ 02.05.2020 10:24:08
Zdravím vás kluci. Nepatřím mezi ultra fans kapely, ale něco doma mám, zejména první alba, z nichž mi nejvíc sedí debut. Pak mi začalo vadit, jak začali míchat rock s hitparádovými popěvky a přestal jsem je sledovat.

Úvodní The Seventh Seal tady ale vůbec není špatná, kdyby takové bylo celé album, pak je to super. Stejně tak později Aftershock je postavená na pěkných riffech. Jak se ale ozve kolovrátek Can't Stop Lovin' You, je pro mě všechno jinak, to při vší snaze nedám. Chápu ale, že tohle byla cesta do hitparád a k širšímu publiku a tyto jednoduché hitůvky tam kapelu dovedly. U Not Enough se navíc dala sbalit holka... I další kousky jsou pro mě moc opatrné a urovnané, ale už v podstatě poslouchatelné.

Oba patříte k nejpilnějším autorům recenzí tady, musí vás to stát hromadu času a energie. Máme zcela upřímně můj obdiv.

Danny @ 02.05.2020 11:11:10
Překlep: vy dva máte můj obdiv!

EasyRocker @ 02.05.2020 11:30:54
Danny: od kovaného borce, znalého hudební vědy , to zvláště potěší, díky. Hudba je pro mě cosi jako drogou, právě určitě i tím, že nejsem znalý teorie. Muzika se mě zmocní, nebo zkrátka ne. Teď čtu zrovna Wallovu bichli o Metle a musím si rochnit s Cliffem Burtonem, který taky úplně dlabal na žánry a dělal si, co chtěl. A dělal to dobře :-)

Takže mě oslovil Bach, Beethoven, Dvořák, ale klidně i Michael Jackson, Annie Lennox... propadl jsem blues, metalu, ale i artrocku, některým věcem z fúze. Neřeším. Hudba je líbí/nelíbí. Ještě jednou díky!

Danny @ 29.12.2020 01:00:07
A co od Beethovena se ti líbí? Mám v oblasti vážné hudby rád hromadu muziky: od baroka a klasicismu (romantismus moc nemusím), přes Stravinského, kterého poslouchám hodně, až po různorodou hudbu 20. století. Ale Ludwig, ten je a byl jen jeden. Velký respekt!

Deskou Balance pokračují bratři Van Halenové v krasojízdě započaté svou předchozí kolekcí F.U.C.K. Rozdíly mezi oběma alby jsou dle mého jen minimální a závisí pouze na kosmetických detailech. Někde jsou hudebníci stejně bombastičtí, v pomalejších akustických skladbách vzdušnější, jinde zas zemitější, což nahrává předpokladu o jistém rekapitulačním charakteru. Na škodu to však není, protože kompaktnost alba je opět nezpochybnitelná.

Mohutný a zároveň tvrdý a do čista vypilovaný sound kapele velmi sluší, takže se Balance zařazuje k tomu nejlepšímu z jejich diskografie. Schválně si poslechněte hned úvodní song nahrávky The Seventh Seal a budete mít záhy o tehdejší nabušenosti Van Halen jasno. Mnoho skladeb oplývá nemalými hitovými ambicemi. Kapela v nich staví zejména na vrstevnaté kytarové instrumentaci (v sólech jsou doslova geniální) a živelném Hagarově přednesu, který skladby dotahuje do refrénového vyústění s naprostou grácií. Producent Bruce Fairbairn se tehdy ve studiu musel překonávat, protože zvuk kytar je zde opravdu nádherný. Celý materiál platí za ukázku moderního a velmi sebejistého hardrockového díla se spoustou klenotů. Can´t Stop Lovin´You, Don´t Tell Me (What Love Can Do), Aftershock nebo Feelin. Tolik k letmo vypíchnutým zlomkům.

Přestože v té době probíhala v plném proudu recese hudebního průmyslu, na návštěvnosti koncertů se tato situace projevila pouze minimálně. Balance je posledním albem obsahujícím rozmáchlý hlasový projev Sammyho Hagara, po kterém následovalo období rošád, kdy byl jednu chvíli frontmanem David Lee Roth (dvě nové věci nazpívané právě jím vyšly na emisi největších hitů koncem roku 1996), aby nakonec následující řadovku odzpíval znamenitý Gary Cherone z Extreme.

Van Halen znovu nahráli lahůdkové hardrockové album. Světu tím potvrdili svou dominantní pozici na rockovém trůnu.
reagovat

horyna @ 10.06.2018 09:41:01
Při vší úctě k revolučnímu debutu, právě tahle deska je Van Halen-ovský majstrštyk.
Za mého mládí hrávali na rockotékách Cant Stop Lovin You. Tenkrát se mi až příčila. Zněla strašně popově a dlouho jsem netušil, od koho tahle vlezlá skladba je. Po několika letech, když jsem objevil kouzlo téhle kapely, jsem Balance vyhodnotil jako jejich nejlepší desku. A na Cant... dnes nedám dopustit.

Bruce Fairbairn udělal pro desku maximum. Značně jejich sound oživil, vše je čitělnější a noblesnější. Není tam jediná vycpávka, deska šlape jako hodinky.
Eddie a Alex doslova čarují. Viz bubenická parádička Doin' Time a kytarová Baluchitherium.

Na takovou desku nejsou stupnice.

oř @ 10.06.2018 11:23:16
Když jsem svého času uslyšel debut Van Halen, úplně mě ta hudba odstřelila od reprobeden. Byla to nečekaná kytarová smršť a jeden z deseti nejlepších debutů, se kterým jsem se kdy setkal. Myslím, že v některých anketách obsazoval první příčky. Eddie tenkrát vtrhnul na scénu jako tajfun. Další desky šli do kopru. Najednou to byla hudba o ničem.

pinkman @ 10.06.2018 12:09:26
Jistě, debutní zásek se Van Halen povedl za výbornou. Narodil se do probíhající punkové vlny konce sedmdesátých let. Šlo o jedno z prvních heavy alb. Rychlost Eddieho kytarové hry byla závratná, tehdy trumfnul i velice schopného Michaela Schenkera.
Ale numůžeš tvrdit, že všechny ostatní desky už za nic nestály.

oř @ 11.06.2018 11:43:58
Chybně jsem se vyjádřil, omlouvám se. Neměl jsem na mysli všechny desky, ale především dvojku, trojku, čtyřku a pětku.

Snake @ 11.06.2018 14:02:05
Kapele jsem se nikdy nějak extra nevěnoval, ale zrovna tohle album jsem - ještě na kazetě - měl. Vzpomínám si, že na něm bylo docela hodně instrumentálek a nelíbil se mi navejškovanej a "usykanej" zvuk, ale to mohlo být klidně tím páskem. Další tvorbu Van Halen už jsem nesledoval, ale uznávám, že uměli napsat chytlavý pecky. Koupil jsem si 2CD výběrovku The Best of Both Worlds a tam je jich habakůk. A jsem spokojenej, víc toho vlastnit nemusím...

jirka 7200 @ 11.06.2018 15:15:18
První desky se mi líbily hlavně kvůli kytaře Eddieho - to byla revoluce, i když alba byly nevyrovnané - výborné pecky, ale i dost slabé songy. Od roku 1984 jsem je sice sledoval, ale jen orientačně - nic pro mě.

Balance.Je polovina devadesátých let a Van Halen
vydávají čtvrtou studiovou desku se Sammy Hagarem.
Asi poslední ale tehdy to nikdo ještě netuší.
Deska obsahuje klasické vanhalenovské vypalovačky jako
"Big Fat money" a "Aftershock" ale i takřka popovou
"Can't Stop Loving You".
Výborná je úvodní "The Seventh Seal", tvrdá skladba
"Amsterdam" nebo "Take Me Back ( Deja Vu)".
Hagar výborně zpívá, výborná produkce a zvuk kytar
dělají z této desky jeden z rockových klenotů té doby.Co mě ale na této desce trochu vadí je instrumentálka "Strung Out",ale kdo nebo co je dokonalé.
Balance je výborná deska!
reagovat

alienshore @ 03.05.2014 18:22:18
Ja by som povedal, že je to asi jedna z najlepších a najvyváženejších dosiek Van Halen. Predovšetkým tu nie je ten ich povestný americký "rock 'n' roll sound" v takej miere žeby ma to až iritovalo, ako napr. na For Unlawful Carnal Knowledge.

gunslinger @ 03.05.2014 18:29:19
Ja by som povedal, že.. .Van Hagar nie ! S toho nevzišlo nič dobré.

alienshore @ 03.05.2014 18:52:49
Iste veľa fandov Van Halen ho nemá rado :-). Roth aj Hagar sú úplne odlišné typy nielen v speve, ale aj v povahových vlastnostiach. Ak by sme hovorili teda o kvalite hudby, tak posledný album A Different Kind Of Truth je niečo ako druhotriedny rockový odvar a to mal byť akože "veľký návrat" s Davidom Lee Rothom.

gunslinger @ 03.05.2014 19:07:23
alienshore ešte si zabudol dodať že slepačia paprčka je lepšia :-)

martin69 @ 03.05.2014 19:12:59
Mám rád všechna alba s Hagarem. Balance společně s 5150, považuji za nejlepší.

alienshore @ 03.05.2014 19:16:58
gunslinger áno treba chváliť rockových borcov keď vydajú nahrávku, ktorú vydá pomaly každá druhotriedna kapela :-)

gunslinger @ 03.05.2014 19:29:56
alienshore chválim to čo sa mi páči, nechválim to čo sa mi nepáči. Logika.

alienshore @ 03.05.2014 19:32:28
Samozrejme súhlas, to isté robím aj ja.

b.wolf @ 04.05.2014 05:36:49
Občas si Van Halen pustím, nejradši debut a trojku, diskotékové 1984 málokdy, 5150 taky a poslední fošna, to je totální průser. Na recenzované album mám shodný názor, instrumentálku mají VH skoro všude, tady se holt trochu nehodí, ale jinak je to hard rocková pecka jaksepatří, zvlášť jmenovaná Amsterdam nebo Take me back. 4/5