EasyRocker - @ 01.05.2020 | #

Obdobně jako mistr horyna patřím mezi dušičky, kterým Van Halenovci sedli o fous víc se Sammym Hagarem za mikrofonem. Jako skalní fanda mimořádného kytarového novátora a vizionáře nemám problém ani s prvou érou s Davidem Lee Rothem. Když prohrábnu jejich kartotéku, je tenhle hagarovský skvost dost možná i No.1.

´Sedmá pečeť´ ovládá dění typicky zvlněnými, mistrně melodickými Eddieho poryvy. A přichází Sammy Hagar, kterýod prvého zaúpění mistrně nabere až ohromující jistotu. Divá jízda tlupy alfasamců. Neomezenou rockovou ctižádost však vybalí guitar-hero a jeho hoši i v arénovce Can't Stop Lovin' You. Volnější tep kontra ničivá kytarová a bubnová prácička. Velmistrovský patentní riff, erupce tónů a běsnící sólový veletok rezonuje v Don't Tell Me (What Love Can Do). V Amsterdam tasí Eddie houpavě bizarní riff. Hustá kalba, ženské, navrch ovšem královská zábava a růžolící úsměv. A že neopomněli i po létech zpráskat všem zadky? Na to u Big Fat Money vezměte jed!. Zvukové bizzaro Strung Out se vlije do Not Enough. Co říct? Baladický démant shodné kategorie a lesku, jako Stairway to Heaven. K dokonalosti vše vypilují plačtivé struny, klavír a Sammyho nadlidské vzepětí. Houpavice Aftershock by se jistě nestyděla ani na památném debutu. Nabušenost dua Anthony/Alex van Halen - toť mánie Doin´ Time, jakýsi Alexův Moby Dick. Při Baluchitherium, kde pot tryská do širé dáli, nepochybujeme - monstrum Eddie je zpět v plné polní. Že famózně vládne i akusticky, demonstruje na Balance subtilně vytesaná Take Me Back (Deja Vu); Sammy ji odpálil do stratosféry. Feelin´ předvede nejen letitý cit pro teatrálně dojemná sdělení, ale je i závěrečnou Eddieho profesurou. Tečka.

Prvotřídní albová nálož, kterým potvrdili i v půli 90-tek nezničitelnou sílu kvarteta výjimečných individualit. Všem kritikům, ale i většině rockové konkurence, uštědřili nejen symbolický výprask. A stačilo málo - hodina čirých hardrockových orgií, hnaných vpřed nukleární silou. 6/5

stargazer @ 10.10.2024 09:56:44 | #
Album Balance je pro mnohé majstrštych, ale já patřím do té části posluchačů, kterým se tato deska moc nelíbí - nebo jinak - toto album řadím mezi nejslabší ze super alb skupiny VH. Z Hagarovy éry je na chvostu. Sice má velmi kvalitní kytarový sound, přesto skladatelsky mi sedí tak z 50ti procent, jiná alba VH - Hagar jsou na tom u mě líp. Dá se říct, že i zavrhovaná III. mi je milejší, než Balance.