bobík - @ 18.11.2010 | #

Uvědomme si, že se píše rok 1970 a je nám jasné, že v té době Slováci byli více vepředu: měli Prúdy a Collegium musicum. Toto není nic: mizerné texty, mizerná hudba a časté chaotické střídání hudebních motivů a rytmů má zřejmě zakrýt totální bezradnost a neinvenci. Klukovu Show in my shoes bych pouštěl za trest v pekle hned vedle čtení Klausových a Havlových projevů. Jednu hvězdu dávám za to, že se to hochům z Progresu v tehdejším nástupu politické normalizace podařilo dotlačit k vydání.

Mirek Kostlivý @ 30.04.2011 14:11:59 | #
Petře, díky za reakci, od autora tak kvalitní hudební publikace, jako je Černý racek, to potěší dvojnásob! Jinak ten moderátor už ve výše uvedeném rádiu tři roky nepracuje, takže jeho jméno není podstatné. Celé to bylo asi nedorozumění, já sám tu skladbu pouštěl do éteru jako hádanku, protože jsem předpokládal, že ten singl moc lidí nebude znát. Asi jsem se neměl s tím moderátorem přít.
Po té jsem se asi rok do toho rádia nedostal, ale později jsem se s ním skamarádil, a mohu říct, že zde patřil opravdu mezi ty nejtolerantnější. Později "vydržel" moje pouštění takových rarit, jako třeba mých oblíbených brněnských Ještě jsme se nedohodli, Extempore, DG 307, Plastic People, Captaina Beefhearta a dalších těžších kousků. Ale to jsem se odvážil většinou pouštět až na závěr jako poslední skladbu v nepravidelné rubrice "To nejhorší nakonec".
V tom případě ho refrén s textem Karla Davida: "Máma močí, táta močí, Ema močí, všichni točí, svět se točí" už pobavil :-).